Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels blade - 2/2 22. kapitola

Když Honor sklonila hlavu a začala si prolíbávat cestičku po jeho hrdle směrem dolů, zaklonil hlavu a opřel se do polštářů sedačky. Vychutnával si tíhu jejího těla i vlhká a měkká ústa, která se dotýkala neuvěřitelně citlivé části jeho těla. Žádné ze svých dřívějších milenek tohle nikdy nedovolil. Takhle blízko své krční tepny nedůvěřoval zubům naprosto nikoho.

Pak mu přejela jazykem po prohlubni nad klíční kostí a Dmitri jí z rozkoše, kterou v něm tenhle dotyk vyvolal, instinktivně stiskl rukou, kterou jí držel za bok.
Honor sebou trhla a v mžiku byla na druhém konci místnosti. Cestou se jí dokonce podařilo sebrat z konferenčního stolku jeden z odložených nožů.
Strach, který čpěl z téhle smyslné ženy, která se ho dotýkala způsobem, který prozrazoval, že byli teprve v počátcích milostného vztahu, Dmitriho rozzuřil. Svůj tón hlasu ale udržel na uzdě a proložil ho lenivou smyslností. „Příště budeme ty zbraně muset evidentně odložit ještě někam dál.“
Než Honor z pronásledovaného, zeleného pohledu vymizely pozůstatky nočních můr, trvalo to několik dlouhých vteřin. Pak se zadívala na nůž, který svírala v ruce, potichu vykřikla a mrštila ho do stěny nad jeho hlavou.
„To se vzdáš takhle rychle?“ Znovu na ní pokynul ukazováčkem.
V očích se jí stále zrcadlily tisíce neznámých hrůz, ale přesto vykročila směrem k němu a znovu se na něho obkročmo posadila. Tíha jejího těla byla ryze ženská a bylo přímo stvořené pro potěšení muže… pro Dmitriho potěšení. Když k němu sklonila hlavu, jakoby ho chtěla znovu políbit, zavrtěl hlavou. Zvedl prst, přejel jím po její zaťaté čelisti a po vystouplých šlachách na hrdle.
„Ženy,“ zašeptal, „mi čas od času chtějí ublížit, ale žádná z nich rozhodně nemůže říct, že líbat mě je za trest.“ Mohla to být pravda – nesmrtelnost mu poskytla dostatečně dlouhý čas na to, aby ovládl chování bastarda k naprosté dokonalosti.
„Do háje s nima.“ S tímto tichým prohlášením, které doprovázela roztřesená zuřivost, se mu schoulila na hrudi. „To, že ze mě Valeria a všichni ti ostatní udělali tohle slabý, patetický stvoření mě vytáčí do nepříčetnosti.“
Rukou se ho držela za rameno, nehty mu zatínala do kůže a na krku cítil její horký dech. Dotek jejích plných ňader, která se k němu tiskla, v něm probouzel ty nejtemnější sexuální instinkty, ale nesmrtelnost mu také poskytla schopnost umět odložit své vlastní uspokojení a vychutnat si rozkoš každého okamžiku, který předcházel nejintimnějšímu tanci mezi mužem a ženou. A Honořina důvěra byla skutečně exkluzivní věcí, která stála za vychutnání.
Pohladil jí dlaní po vlasech a jeden pramen si omotal kolem prstu. „A přesto,“ řekl, zatímco mezi prsty zkoumal jeho jemnost, „sedíš na klíně upíra, kterej je jejich noční můrou.“
Celé její tělo bylo najednou zvláštně nehnutě klidné. „Někdy si myslim, že mě musíš nějakym způsobem ovlivňovat,“ pronesla, „protože to že ti tolik věřim, nedává vůbec žádnej smysl.“
Dmitri propustil pramen jejích vlasů a pak si ho znovu omotal kolem prstu. „Když se u mě poprvé projevila schopnost vábení vůní,“ řekl, „přišlo mi zábavný svádět rozený lovkyně.“ Jeho cynismus pohánění jeho zlobou stále rostl. „Začal jsem tím, že jsem je lákal svojí vůní, ale pak jsem jí nechal postupně ustupovat, dokud se úplně nevypařila. V momentě, kdy jsem je měl skutečně v posteli, už si jí jen představovaly – měly tak výmluvu proč se oddaly sexu s upírem a mohly sami před sebou předstírat, že jsem je k tomu donutil.“
Honor trvalo několik vteřin, než mu odpověděla. „Přesně toho se všichni rození lovci obávaj. Bojej se, že podlehnou vábení vůně.“
„Žádná z nich si nikdy nestěžovala.“
Honor v jeho slovech postřehla čirou aroganci. A díky tomu, že jí přiznal pravdu, jí zároveň prozradil, že ať už to vnímal, jak chtěl, stále ty rozené lovkyně připravil o vlastní rozhodnutí – alespoň ze začátku. „Proč jsi s tím přestal?“
Stále si pohrával s jejími vlasy. Byly to lenivé pohyby, díky kterým se k němu chtěla ještě více přitulit a zavřít oči.
„Bylo to příliš snadný.“ Pokrčil rameny. „Zjistil jsem, že mi to nepřinášelo žádný zadostiučinění – obzvlášť pak v momentě, kdy mě jistá rozená lovkyně začala úmyslně vyhledávat.“
„Měla tě jako drogu.“ Honor na jazyku stále cítila chuť jeho temné smyslnosti a její tělo bylo pořád vyladěné doteku saténu, šampaňského a drahých kožešin. Potřebu, která rozené lovkyně nutila se k němu znovu a znovu vracet, rozhodně dokázala pochopit.
„Vábení vůně,“ pronesl, „neni návykový.“
Ne, pomyslela si. Návykový byl samotný Dmitri.

Té noci se Dmitrimu zdál sen o ženě se zářivým úsměvem a láskou, která prostupovala celé její bytí.
„Dmitri.“ Řekla stydlivě a dlaněmi si uhladila sukně. „Tady bys neměl být.“
Chtěl se jí dotknout, políbit jí a vroucně jí milovat. Jenže ona nebyla jeho. Ještě ne. „Přinesl jsem ti květiny.“
Její oči, hnědé oči mandlového tvaru, se při pohledu na divoké květiny naplnily neskrývanou radostí. Šplhal po strmých stráních skal, aby je natrhal a chvílemi si připadal jako jedna z koz, které se tam pásly. A přesto, kdyby ho požádala, aby ji natrhal další, udělal by to bez sebemenšího zaváhání. Udělal by to pro její úsměv, který byl důvodem, proč mu bilo srdce.
Vzala si od něho pugét divokých květin a rozesmála se nadšením. „Děkuju.“ Zhluboka se nadechla a v očích se jí objevil výraz naprostého odhodlání. Pak se rozeběhla kupředu a políbila ho na rty. Dosáhla na něho jen díky tomu, že už se k ní také skláněl. Byl natolik překvapený, že ji nestačil chytit, aby jí u sebe udržel o chvilku déle. V další vteřině už byla pryč a on už cítil jen dotek jejích barevných sukní, které se mu otřely o nohy a její vůni, která byla směsicí slunečního svitu a divokých květin, které tolik zbožňovala.
Každičkou noc snil o tom, že měl právo přitisknout se k delikátní kůži jejího hrdla, a zatímco by se utápěl v její divoké a ženské chuti, by se nadechoval i její vůně.

Tak, jak už to se sny bývalo, se bez varování celé jeho okolí změnilo a on už nestál v narychlo stlučené stodole, ale uvnitř místnosti malého stavení, které postavil vlastníma rukama.

Před ním stála tmavovlasá žena. Byla k němu otočená zády a bylo na ní znát, že se styděla a byla nejistá.
Už se jí dotýkal mezi stehny, až byla vlhká a připravená a navzdory jejím šokovaným výkřikům, jí tam i líbal a pak slízal exkluzivní pižmo její rozkoše… ale nikdy se jí nezmocnil způsobem, po kterém tak hrozně moc toužil. Kdyby to udělal, tak by jí zneuctil.
„Ingrede.“ Sevřel jí dlaněmi paže a přitáhl si jí blíž k hrudníku. „Bojíš se?“
Její odpověď byla vyřčená šeptem a celá se tak chvěla, že ji chtěl jen zlehka držet a něžně hladit. „Ano.“
Políbil ji na hrdlo přesně v místě, kde věděl, že se jí z toho podlamovala kolena a vzápětí se veškerá jeho kontrola začala vytrácet. Přitiskl se k ní svým vzrušeným tělem. Pořád se snažil držet se zpátky, ale nedával si moc nadějí. Přejel jí rty po kůži na rameni. „Přeci víš, že bych ti nikdy neublížil.“ Než aby jí způsobil jedinou modřinu, by si raději vyrval z těla vlastní srdce.
Z hrdla se jí vydral ten tichý zvuk, který tolik miloval, a vzápětí sklonila hlavu do strany, aby měl lepší přístup. „Znáš tolik věcí.“ Řekla zastřeně. „A já znám jen to, co si mě sám naučil.“
Když se k němu natiskla, zachvěl se a v ten moment se veškerá jeho kontrola skutečně vypařila. Se smělostí, které se nikdy dříve neodvážil, protože se bál, aby se od něho stydlivě neodtáhla, vzal do dlaní její ňadra a jemně jí kousl do krku v místě, kde cítil její puls.
Teď už ale byla jeho ženou, a přestože se celá červenala, se od něho neodtáhla. „Jsi překrásná.“ Hladil jí přes látku jejích šatů a užíval si pocity, o kterých léta jen snil a pak se probouzel se ztopořeným ptákem.
„A znám,“ řekl a pak ochutnal její kůži, protože její chuť pro něho byla spalující rozkoší, „jen to, co jsme se naučili společně.“ Dotýkat se jiné ženy – to ho i přes veškeré nabídky ostatních žen, které obdržel, nikdy ani nenapadlo. „Všechno ostatní je jen moje představivost.“
Ingrede se rozesmála. Její ňadra byla pod jeho intimními doteky ztěžklá a vřelá.
„Tvoje představivost je pro ženu nebezpečnou věcí.“

„Pro tebe,“ opravil ji. „Já chci jen tebe, ženo moje.“ Propustil její ňadra, ale jen proto, že měl v úmyslu si je naplno vychutnat až v momentě, kdy ji vysvlékne a začal rozvazovat stuhu jejích šatů. Byl si vědom jejího nepravidelného dechu i zrychleně bijícího pulsu. Ale ona ho nezastavila. Tahle drobná žena s kyprými křivkami, která byla jeho fantazií už ode dne, kdy vzhlédl od práce na polích, kde vypomáhal svému otci a uvědomil si, že stejně jako ona, už nebyl dítětem, se ho vůbec nepokusila zastavit. Když jí svlékl rukávy šatů přes ramena, stydlivě si z nich sama vyvlékla ruce a stáhla si celý vršek šatů až k bokům.    

16 komentářů:

  1. Knihomolka.3658. ledna 2015 v 17:23

    Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. Dekuji za preklad ;)

    OdpovědětVymazat
  4. díky za překlad, míša

    OdpovědětVymazat
  5. Čím dál lepší. Díky moc za další překlad. :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Dakujem za preklad :-) NeliQ

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem za preklad. Lenka :-)

    OdpovědětVymazat
  9. děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  10. Diky mo za dalsi kapitolu . Draza

    OdpovědětVymazat
  11. Ďakujem za ďalšiu kapitolku :)

    OdpovědětVymazat