Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels blade - 1/2 23. kapitola

23
Stačilo jedno malé zatáhnutí a stála před ním zcela obnažená. Zachvěl se majetnickým hladem a začal ji dlaněmi hladit po stehnech, podél měkké křivky jejího bříška a ještě výš, kde opět uchopil do dlaní její ňadra. Její pokožka byla proti jeho mozolnatým dlaním saténově hebká.

Její ňadra byla plná, pevná a zdobily je tmavé bradavky. Ty už také ochutnal, když ji jednoho mlhavého letního dne svedl k tomu, aby mu dovolila svléknout jí vrchní část šatů. Už tenkrát v jeho mysli vyvolávaly takové představy a plány, že si byl jistý tím, že by je rada starších jejich vesnice nazvala zcela nepřijatelnými. Ale jemu to bylo jedno. Když přišlo na objevování toho, co se jemu i Ingrede líbilo, tak mu bylo jedno úplně všechno ostatní.
„Často snívám o tom,“ zašeptal jí do ucha, „jak ti kloužu mezi ňadry.“ Předloktím jí je postrčil vzhůru, vsál do úst svůj prst, aby ho navlhčil, a pak jí ho vsunul do vábivého údolí mezi prsy, aby jí předvedl, co měl na mysli.
Tělo jeho ženy se okamžitě zachvělo a chytila ho za paži. „Má matka mě varovala, že nebudeš zvladatelným manželem.“ Pak se otočila a postavila se na špičky, aby ho mohla políbit způsobem, o kterém zjistila, že ho dováděl k nádhernému šílenství.
Sála jeho jazyk, a když rukou sklouzl dolů, k delikátním kudrlinám, mezi jejími měkkými stehny, trhla s sebou a odmítla dát nohy od sebe. Tuhle intimní hru už spolu dříve hráli. Protlačil se jedním prstem dál a začal jím přejíždět po malém, ztvrdlém výstupku, který chtěl vsát do úst. Naposledy ho od sebe odstrčila, protože nebyla tu rozkoš schopná snést… ale to by se jí nemohlo podařit, kdyby měla svázané ruce.
„Roztáhni nohy,“ nařídil jí, když se od něho odtáhla, aby se mohla nadechnout.
Zavrtěla hlavou, začervenala se a stihla stehna k sobě ještě pevněji.
Jeho vlastní srdce mu bušilo jako o závod. Sklonil hlavu a bez jakéhokoli varování vsál do úst její bradavku. Sál odhodlaně a nelítostně. Vykřikla, zajela mu rukama do vlasů a instinktivně, aby udržela rovnováhu, roztáhla nohy. „Chci si vzít, co je právem mé,“ pronesl, když propustil její bradavku.
V její odpovědi zaznívala hříšnost, kterou v ní nikdy nikdo jiný nespatřil. „A necháš mě u toho trpět?“
„Oh, ano.“
Byla rozžhavená a vlhká – až se do ní zanoří, bude si připadat jako v nebi. Ale jí to bude bolet. Jednoho pouťového dne spolu leželi na sluncem zalitém poli a později i v temném zákoutí stodoly jejího otce. Tenkrát měl uvnitř jejího těla své prsty, a proto věděl, jak moc byla těsná.
Při představě nadcházející rozkoše sebou jeho pták škubl, ale on nechtěl, aby byla jeho rozkoš spjatá s její bolestí. „Lehni si.“ Dříve, než mu stačila odpovědět, jí vzal do náruče a posadil jí na jejich prostou postel. Pak, když ze sebe svlékl své vlastní oblečení, se k ní připojil. Sklonil hlavu mezi její stehna a její nohy si položil na ramena.
Rukama pevně sevřela přikrývky, ale když se prsty dotkl jejích měkkých křivek, aby jí tam mohl pomalu, a přesto divoce líbat, nezastavila ho. Když ještě nebyli svoji, nikdy si nedovolil svoji dravost takhle popustit.
Vykřikla, zmítala se a vzlykala, ale byla to rozkoš, která vyvolala její reakce. A rozkoš byla také důvodem, proč ho zběsile tahala za vlasy.
Místo toho, aby přestal, našel ten malý výčnělek, který objevil, když jí poprvé vklouzl rukou pod sukně, a začal sát. V mžiku ho tahala za vlasy ještě víc, ale on pokračoval v tom trýznivém mučení, dokud nebyl prst, který do ní zasunul promáčený tekutým žárem její touhy.
„A teď,“ zašeptal a klekl si nad ní. Jeho pták byl tvrdý jako kámen. „Tě učiním svou.“ Nasměroval se k hedvábně vlhkému vstupu do jejího těla a chytil jí rukou za bok. Vstupovat do ní bylo tou nejtrýznivější rozkoší, jakou kdy zažil. Když zavzlykala bolestí, snažil se zastavit, ale byl mladý a jeho kontrola se zcela vypařila. Na moment zpanikařil. Bál se, že by se jí mohl zmocnit a ona to nechtěla. Zastavila se mu krev v žilách. Zatnul každičký sval v těle a snažil se znovu získat svou ztracenou kontrolu.
Pak na hrudi ucítil její prsty, které mu vzápětí sklouzly na rameno. Přitáhla si ho k sobě, aby ho mohla políbit.
„Nepřestávej, Dmitri. Nepřestávej.“
A to bylo vše, co potřeboval. Vklouzl do ní až po kořen a ona mu zatnula nehty do paží. Pak jí vášnivě políbil. A líbal jí i ve chvíli, kdy se v její vlhké pochvě, která ho svírala s nepředstavitelně těsnou majetnickostí, začal pohybovat. Než se ho zmocnilo vyvrcholení, které se jako blesk prohnalo jeho páteří a přinutilo ho vypustit do ní své sémě, Ingrede už podruhé své rozkoše nedosáhla. Ale Dmitri za to na sebe nemohl klít. Ne v momentě, kdy mu krví stále proudil tekutý žár rozkoše. Ne v momentě, kdy pod sebou spatřil svou ženu s divokým úsměvem, která vzala láskyplně do dlaní jeho tvář.
„Řekla bych,“ zašeptala, „že sis mě vychutnal opravdu důkladně, manželi.“

Dmitri otevřel oči a spatřil zeď své kanceláře ve Věži. Spal opravdu jen zřídka – vzhledem k tomu, že k přežití potřeboval jen velmi málo spánku, se mu to zdálo jako plýtvání času. Ale po té, co se vrátil od Honor, si sedl ke svému pracovnímu stolu a přemýšlel nad lovkyní, díky které hrozilo, že pocítí věci, které se v jeho duši už dávno přeměnily v prach. O pár minut později už spal a snil o jediné ženě, které kdy patřilo jeho srdce.
Přestože si ji vzal tak, jak si muž svou ženu vzal teprve o svatební noci, mu Ingrede patřila odjakživa. Farmy jejich rodin se nacházeli v těsném sousedství a už jako děti si spolu hrávali v blátě. Za lenivých slunečných dnů si spolu vychutnávali letní ovoce a vždycky se vzájemně učili věci, které ten druhý neznal.
Když se na něho v den, kdy jí přinesl kytici divokých květin, usmála, emoce, které se v něm probudily, byly přímo spalující. A jak ubíhala léta, jeho city k ní se vůbec nezměnily. Když se nad tím Dmitri zamyslel, nedokázal uvěřit, že kdysi býval nevinným chlapcem, který vstal ještě před rozbřeskem a vydal se šplhat po úbočí hor. Jenže jeho láska k Ingrede byla i po tak dlouhé době pořád stejně intenzivní.
Zaslechl ženský zastřený smích.

Jenže smích, který tentokrát zněl v jeho mysli, nepatřil Ingrede.

21 komentářů:

  1. díky za překlad, míša

    OdpovědětVymazat
  2. Knihomolka.3659. ledna 2015 18:23

    Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji mnohokrát za překlad ! ! !

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za další překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad!!!! :)

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem za preklad. Lenka :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  8. děkuji moc za překlad :-) Hanka

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za překlad !

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za překlady. Pomáhají mi přijít na jiné myšlenky při zkouškovém. Ála

    OdpovědětVymazat
  11. Veľmi pekne ďakujem za ďalší preklad :)

    OdpovědětVymazat
  12. Srdečná vďaka za preklad!!! :-)

    OdpovědětVymazat