Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels blade - 2/2 25. kapitola

„Protože mi připadalo trefný.“ Honor si uvědomovala, že dokud jí nebude důvěřovat na úrovni, kterou zabere nějaký čas vybudovat, jí také neodhalí žádnou svou slabinu. A proto se rozhodla, vrátit se k jejich předešlému tématu.
„A co ten třetí upír?“
Po další vteřině, kdy si jí zkoumavě prohlížel, se Dmitri opět soustředil na silnici a zamířil na most.

„Tam zrovna jedeme – žije ve Stamfordu,“ odpověděl a tím jí také objasnil, proč směřovali zpět k Manhattanu. „Zdá se, že se zavřela ve svym domě a nevyšla z něj už minimálně pět dní. Navíc, se krmí z krevních narkomanů, kteří se ukážou u jejích dveří.“
„Tenhle termín jsem nikdy neslyšela.“ Setkala se jen s pojmem upíří děvka, označujícím osoby, které se staly závislé na upířím kousnutí.
„Krevní narkomani jsou pár,“ začal jí vysvětlovat Dmitri, „kterej se dokáže vzrušit natolik, aby si to chtěli rozdat, jen když se z jednoho, nebo z obou krmí upír. Takže ve finále jde v podstatě o trojku – tohle považuje za lákavý jen malá část Stvořenejch.“
Honor přikývla. „Většina smrtelníků nedosahuje krásy, kterou s sebou přináší vampyrismus.“
„To, proč to většinu upírů neláká, je fakt, že jsou tam jen do počtu, že nejsou středem pozornosti.“
A to by si nemohl užívat žádný starý upír. „Ta žena, za kterou se chystáme-„
„Jiana. Není známá tim, že by patřila na scénu krevních narkomanů, ale je evidentní, že poslední dobou to dělala,“ dodal a jakmile přejeli most, zamířil k Bronxu. „Podívej se do palubní přihrádky.“
Honor se natáhla, otevřela přihrádku a spatřila obálku. Uvnitř bylo několik velkých, lesklých, černo-bílých fotografií. „Kdy to bylo focený?“
„Dneska ráno.“
Na první fotografii byl zachycený mladý pár. Muž i žena byli blonďatí a pečlivě ustrojení. Působili jako z reklamy na dokonalý americký pár – jediné, co jim ještě chybělo, byl kolem pobíhající pes. Ruku v ruce vystoupali po schodech velkolepého starého sídla, z jehož balkónů visely popínavé vistárie, které zbarvily okolní svět do fialova.
Na dalším obrázku byla stejná dvojice, když zmíněný dům opouštěli. Oba měli zčervenalé tváře, opuchlé rty a rozcuchané vlasy – muž měl nakřivo zapnuté knoflíky košile a ženě chyběl její květovaný šátek. „Je tohle něco, co je žena nucená podstoupit pro svýho manžela?“
„Maj svojí vlastní sektu,“ řekl jí Dmitri. „A ženěj a vdávaj se mezi svejma vlastníma. Pak je pro ně všechno snazší.“
Honor odložila fotografie a snažila se, urovnat si v hlavě veškeré nově nabité informace. Dmitri je mezitím vyvezl z Bronxu, přes Westchester a zamířil ke Connecticutu. V momentě, kdy vjížděli z Greenwich do Stamfordu, si Honor vzpomněla, že se mu chtěla zmínit o jiné zvláštní sektě. „Dostala jsem e-mail od detektiva Santiaga,“ pronesla a v ten moment si uvědomila, že navzdory skutečnosti, že se zrovna nacházela necelou hodinu cesty od místa, kde byla vězněná a mučená, nepociťovala žádný strach, ani obavy. Tahle část města byla od té, kde jí drželi tak odlišná, jakoby se nacházela na jiné planetě. „Už se jim podařilo zatknout někoho za tu včerejší vraždu.“
„Přítele oběti a ještě jednoho člena klubu,“ pronesl Dmitri. „Tu situaci jsem sledoval.“
A Honor bylo okamžitě jasné, že zmíněná sekta bude velmi brzy poctěná návštěvou děsivého upíra. „Podle Santiaga byla důvodem stará dobrá žárlivost.“ Všichni tři byli jeden s druhým zapleteni do sexuálního vztahu.
„A taky notná dávka stupidity.“ S tímto bezcitným vyjádřením projel Dmitri otevřenými branami, za kterými už je přivítala dlouhá příjezdová cesta, lemovaná letitými javory. Když už se jejich Ferrari blížilo k Jianinu sídlu, otevřely se vstupní dveře a z nich vyšla další dvojice. Honor se zašklebila.
Dmitri to postřehl a rozesmál se. „Chutě s věkem neklesají, Honor. To bys měla vědět.“
„Tuhle skutečnost je snazší přijmout s upírama, než s lidma,“ zamumlala a sledovala postarší dvojici, která se zatím usadila do svého letitého vozu. „Vždycky si říkám, že ti, co jsou Stvoření jako mladí, maj v podstatě prodloužený dospívání.“
Jakmile dvojice odjela, vystoupila Honor z vozu a zhluboka se nadechla svěžího, jarního vzduchu. „Je to tu moc hezký.“ Za domem se nacházely další vzrostlé stromy a před ním byla decentní fontánka. Po obou stranách příjezdové cesty byl udržovaný trávník a zahrady, které se táhly kam oko dohlédlo. Záhony překypovaly barevnými květy, pokyvujícími se v mírném vánku, který se do nich opíral.
„Jedno z nejpůvabnějších sídel má Michaela“ pronesl Dmitri, zatímco obešel vůz a připojil se k ní před fontánou.
Honor zmíněnou ženu archanděla viděla jen v médiích, a přesto nepochybovala o tom, že byla jak nádherná, tak i nebezpečná. „A co Favashi?“ zeptala se a jen díky tomu, že se na něho zrovna dívala, si všimla, jak zatnul čelist.
„Tam to působí mile a příjemně i v momentě, kdy likviduje svoje nepřátele, jako by byli jen obtížnej hmyz.“ Dmitri pro ní Favashin dvůr shrnul do jediné nelítostně znějící věty.
Před nedávnou dobou zjistila, že měl kdysi manželku, kterou miloval. A z jeho reakce jí právě došlo, že tuhle ženu archanděla měl pravděpodobně za milenku. „Špatnej rozchod?“ Žárlivost proměnila její slova v ostré žiletky.
Dmitri na ni pozvedl obočí. „Jsi velice všímavá, králíčku.“
Ano, Dmitri věděl, jak na ní, ale kupodivu, ona také věděla, jak na něho.
„Řekla bych, že kopačky od archanděla dokážou zamávat s chlapskym egem.“
„Nevěděl jsem, že králíci maj nabroušený drápy.“
Dříve, než mohla na jeho pobavený komentář odpovědět, se před nimi otevřely vstupní dveře domu. Honor vzhlédla a spatřila vysokou, štíhlou upírku s rysy supermodelky. Její plné rty by mohly patřit Siréně z bájí a její mocha odstín kůže se v záři slunečních paprsků svůdně leskl -  a všechno to bylo perfektně vystaveno na odiv díky saténovému župánku, té nejexkluzivnější bronzové barvy, sahajícímu stěží do půlky stehen.
„To žádná z těchhle ženskejch nemá doma oblečení?“ zamumlala Honor.
„Právě jsme jí vyrušili během krmení,“ poznamenal Dmitri, když začali stoupat po schodech. Jakmile je Jiana spatřila, okamžitě zbledla. Ale její pohled nesměřoval k Dmitrimu… a poznání v jejích očích bylo naprosto usvědčující. „Já to nevěděla.“ Zašeptala a sevřela ruku na klice od dveří. „Když jsem přijala to pozvání, tak jsem to nevěděla. A když jsem tě tam našla, tak jsem ti neublížila. Prosím, vzpomeň si.“
Honor položila Dmitrimu ruku na rameno a zastavila ho. „Ta vůně.“ Byla opulentní, sladká a působila velice draze. „Ano, vzpomínám si.“
„Je mi to líto. Tady, nedala by sis trochu vody?“
Honor se napila, protože její věznitel - ten který kontroloval všechny ostatní - se toho dne neobtěžoval jí dát ani vodu, ani žádné jídlo. A vypila toho tolik, kolik se toho do ní vešlo. „Děkuju.“
„Neděkuj, to je samozřejmost.“ Odpověděla jí tlumenými vzlyky. „Nemůžu ti pomoct. Tak mě o to prosím nežádej.“
Honor v jejím hlase zaslechla panický třas, způsobený strachem a věděla, že od těchto delikátních rukou se žádného vysvobození nedočká.
„Koho se bojíš?“
„Z koho máš strach?“ zeptala se znovu a setkala se s upírky temně onyxovým pohledem.
Zdálo se, že Jiana svému strachu podlehla. Objala rukama své roztřesené tělo a ustoupila o krok dozadu. Bylo to tiché vyzvání, aby jí následovali.
Vnitřek domu byl stejně elegantní, jako byly venkovní zahrady harmonické. Použitý styl byl relativně moderní – všemu dominovaly světlé barvy a stěny byly vymalované krémovými odstíny. Na jedné stěně visel dovedně namalovaný obraz samotné Jiany. Byl to překrásně vypracovaný akt, působící něžně eroticky. Ohraničoval ho jednoduchý rám, který nechal vyniknout samotné dílo a ne jeho okolí.
Styl ze vstupní haly plynně přecházel do pokoje, do kterého je Jiana vedla, a který byl zařízený jasně barevnými kousky nábytku.
Jiana klesla do jedné z pohovek v barvě drahých kamenů, zapřela si lokty do kolen a hlavu sklonila do dlaní. „Od toho dne, kdy jsem tě tam nechala, jsem nespala.“
Honor právě zažívala stejnou zvláštní směsici hněvu a lítosti, kterou vůči této ženě cítila v té temné díře. „Já jsem sice byla ta svázaná, ale ty jsi byla ještě slabší, než já.“ Dokonce i teď se její vyjádření zdálo nemožné. A tenkrát jí to donutilo k téměř hystericky pobavenému smíchu.
Dmitri se opřel o opěrku pohovky, na kterou si sedla Honor. Působil jako tygr, kterého neomezoval žádný řetěz. Neřekl jediné slovo, ale z výrazu Jianiny tváře, bylo upírce zcela jasné, čemu čelila.
„Když jde o něho, tak jsem vždycky tak slabá,“ zašeptala a po naprosto dokonalých rysech tváře jí začaly stékat slzy. Díky její zoufalosti se jevila ještě zranitelnější a ženštější, a přesto se Honor postavily chloupky na rukou. Hrála tu tahle upírka velmi věrohodné divadlo? Nebo Jianina udivující atraktivnost odváděla pozornost od smutku, který jí téměř trhal na kusy?
„Dokonce i v momentě, kdy jsem viděla, co udělal,“ pokračovala, „jsem ho nemohla zradit.“
„Koho?“ zeptala se Honor. „Už mu dál nemůžeš pomáhat, Jiano. Plánuje to udělat znovu.“
Upírčinou štíhlou postavou otřásl další vzlykot. „Já vím.“ Setřela si slzy a sáhla do přihrádky malého stolku, odkud vytáhla teď už povědomě vypadající obálku. „Protože mi poslal tohle.“
Honor přesně věděla, co uvnitř té obálky najde, ale stejně si jí od Jiany vzala a vyndala z ní přeloženou kartičku.

Možná, že tentokrát budeš spokojenější. Ostatním jsem to neprozradil, ale bude to pár – muž a žena. To by se ti mohlo zamlouvat, že ano, Matko?

17 komentářů:

  1. Dekuji za preklad cele kapitoly ;) Draza

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za další pokračování kapitoly

    OdpovědětVymazat
  3. Dakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za překlad další kapitoly ! ! !

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Diky moc za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad,Míša

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  9. Ďakujem za preklad. Lenka :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji moc za překlad!!! :-) :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Moc díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji za překlad !

    OdpovědětVymazat
  13. Srdečná vďaka za preklad!!! :-)

    OdpovědětVymazat