Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels blade - 2/2 35. kapitola

Jenže jak svištěla jeho šavle vzduchem, Kallistos už tam nebyl. S ladností kočkovité šelmy se vyhnul Dmitriho útoku a přemístil se za pohovku, která mu poskytovala útočiště.
„Opatrně,“ pronesl upír a zpoza rozložitého kusu nábytku vytáhl doteď skrytý lesknoucí se meč, „nebo se nikdy nedozvíš, kde je.“


Dmitri se okamžitě zhluboka nadechl a zpoza dveří zavětřil Honořinu vůni. „Nikoho nemáš.“
Kallistos se mu vysmál. „Unést jí nebylo překvapivě vůbec těžké. Všechno, co jsem pro to musel udělat, byl jeden telefonát, kdy jsem vyhrožoval zdraví jejích mladších bratrů.“ Jeho samolibá spokojenost byla stejně mrazící, jako byla neuvěřitelná.
„Ta úchvatná drobná věcička proklouzla tvým strážím a vběhla mi rovnou do náruče.“
Honor neměla mladší bratry. Ale Sorrow ano.
Dmitrimu ztuhla krev v žilách. „Ihned se mi vzdej,“ řekl a ve stejný okamžik zachytil vlákna nečekaných pachů, které mu prozradily, že Kallistos měl k dispozici další protoupíry, „a já se postarám o to, abys zemřel rychle.“ Honor byla v domě úplně sama, ale kdyby se jí vydal na pomoc, okamžitě by z ní udělal další Kallistův terč.
Kallistos se znovu rozesmál a zvuk jeho smíchu byl hrubý, poničený a bolestně znějící. „Líbí se mi představa, že strávíš zbytek svého života s vědomím, že zemřela pomalou a bolestivou smrtí – ale až po té, co mi dosyta posloužila. Škoda, že si nedorazil o hodinu dřív.“ Pak ho obdařil smíchem, který měl vyvolat čiré utrpení. „Na konci křičela tvoje jméno.“
Dmitri odsunul své zuřící emoce stranou a bez varování se na Kallista vrhl. Na emoce přijde řada až později. Až bude Kallistos po smrti.
Druhý upír se ladným výkrutem, kterým se téměř letmo přenesl přes pohovku, vyhnul Dmitriho smrtícímu výpadu a přistál pevně na obou nohou. „Neha,“ pronesl Kallistos, zatímco Dmitri obcházel pohovku, aby opět stáli tváří v tvář, „je bytost mnoha tváří. A jednou z nich je mistryně v boji s mečem.“
„A přesto její schopnosti nezachránily život její vlastní dcery,“ vysmíval se mu Dmitri. Byl si vědom zvuků, které přicházely z chodby domu, i těl, která proudila do místnosti a zatarasila tak jedinou únikovou cestu dveřmi.
„Anoushka byla velice arogantní.“ V tom momentě Kallistos zaútočil. Jeho pohyb byl tak rychlý, že vypadal jako rozmazaná šmouha a podařilo se mu Dmitriho zasáhnout. Jeho triko bylo na břiše rozpárané a černý materiál se okamžitě nasákl temně rudou krví. „Já se na druhou stranu nepotřebuju před nikým chlubit a vytahovat. Mně jde jen o to, abych ti ublížil.“
Dmitri znovu máchl svou šavlí, ale na hutném koberci mu podklouzla noha a Kallistos toho okamžitě využil a potrestal ho hlubokou sečnou ranou na zádech. Jeho ostří se bolestně svezlo přes Dmitriho páteř. „Jaký to je, být tím slabším, Dmitri?“ Zasyčel na něho. „Žadonila, abys ušetřil její život. Žadonila!“
V tu chvíli s nimi bylo v místnosti už zhruba deset mladých, ale slabých protoupírů s pistolemi a z chodby už nezaznívaly žádné další zvuky ani kroky.
„Byla to mrcha, která si zasloužila zemřít.“ A s těmito nemilosrdnými slovy se Dmitri do jejich boje opravdu vžil. Ale místo toho, aby zamířil ke Kallistovi, se přemístil k okraji místnosti, kde začal útočit na protoupíry, kteří na něho mířili pistolemi. Byl pro ně příliš rychlý a jeho čepel byla žhnoucím ohněm, který protínal okolní vzduch. Na zdech ulpěly první krvavé cákance z protoupírů. Kallistos zaječel a okamžitě se po něm vrhl. Bylo evidentní, že Isisin bývalý milenec přeci jen ke svým výtvorům cítil nějaký zvrácený druh lásky.
Dmitri se nohou odrazil od krví zastříkané stěny, přetočil se Kallistovi nad hlavou a přistál za ním ve dřepu, při čemž se mu podařilo vyhnout několika vystřeleným kulkám. Ale jedna z nich ho přeci jen zasáhla do paže. Potlačil bolest, kterou mu zranění způsobilo a znovu zaútočil šavlí. Podařilo se mu zasáhnout svůj zamýšlený cíl a useknout střelci obě nohy těsně pod koleny. Upír byl příliš mladý a jeho Stvoření s sebou neslo mnohé vady, díky kterým takové zranění nemohl přežít. Jeho křik byl ohlušující a nekonečný. Ostatní protoupíři neváhali a začali po něm také střílet… ale jejich kulky nezasáhly cíl, protože postrádaly přesnost. Jeho lovkyně s hluboce zelenýma očima, které žhnuly plamennou odhodlaností, jim zezadu prostřílela srdce.
Dmitri se narovnal a spatřil Kallista, který neváhal a s vyceněnými špičáky se rozeběhl směrem k Honor. Okamžitě se přemístil, aby druhému upírovi zatarasil cestu. Místností se rozezněla ozvěna zvuku nárazu kovu na kov a Dmitri cítil vibrace toho střetu až ve své zraněné paži. Tohle pro něho ale nic nebylo, v dávných dobách bojoval dokonce i s chybějícími částmi těla.
Kopl Kallista do kolene, a když se chtěl upír jeho kopu vyhnout do strany, zasáhl ho čepelí šavle. Jenže druhý upír se okamžitě vzpamatoval a vydal se na ústup. Nerozeběhl se směrem ke dveřím místnosti, ale k oknu s tlustou skleněnou tabulí. Nezpomalil, prorazil okno a v ohlušující kaskádě skleněných střepů a krve přistál na druhé straně.
„Honor!“
„Jsem v pohodě. Jdi!“
Dmitri proskočil dírou, která zůstala po skleněné tabuli okna, přetočil se a přistál na obou nohou. V ten moment se ocitl tváří v tvář Kallistovi, jehož obličej hyzdil krví prosycený úsměv. „To od tebe bylo chytré, Dmitri. Manipulovat se mnou až do bodu, kdy bych neměl jinou možnost, než utéct… a nebo jsem možná celou dobu manipuloval já tebou.“ Pak si upír přiložil ke rtům dva prsty a zahvízdal.
Okolní vzduch proťalo štěkání a vzápětí se z hustých lesů vynořili zdivočelí psi, černí jako sama půlnoc. Jejich tesáky byly ostré jako žiletky a jejich cíl naprosto zřejmý. Rozmístili se kolem Kallista a pak se vrhli na Dmitriho – ale ne všichni najednou. Část smečky zamířila dovnitř do domu. Pravděpodobně je zlákal pach prolité krve… nebo Honořina vůně. Kallistos se smál a jeho pohled říkal, že tohle byl jeho závěrečný tah.
Dmitri periferním pohledem zachytil modrou šmouhu a zakřičel, „Dovnitř!“ Ve stejný okamžik už kolem sebe máchal šavlí po rozzuřených psech. Podařilo se mu několik z těch svalnatých těl rozseknout v půli, ale z lesa se jich objevovalo stále víc a víc. Kdyby skončil na zemi, roztrhali by ho na kusy a nakonec by se jim pravděpodobně podařilo oddělit mu hlavu od zbytku těla a to byla jediná věc, která by dokázala ukončit jeho téměř-nesmrtelný život.
„Škoda, že nebudu mít možnost zabít tu tvojí čubku osobně,“ vyštěkl na něho Kallistos. „Ale alespoň si můžu užít představu jejího rozsápanýho těla.“
Dmitri stále máchal šavlí po útočících psech a hromady mrtvých těl kolem něho mocně narůstaly. Opovaž se umřít, Honor.
Věděl, že Illium by udělal naprosto cokoli, co by bylo v jeho silách, aby ji ochránil, ale přesto ho ničila představa, že opět nebyl schopen chránit ženu, kterou miloval. V tom momentě se z domu ozvala rychle za sebou jdoucí střelba, která mu připomněla, že zatímco se ho Honor dotýkala stejně něžnými dotyky, jako to kdysi dělávala Ingrede, byla to trénovaná lovkyně, která nebyla ničí obětí.
Obdařil Kallista divokým úsměvem s odhalenými špičáky.
Moje Honor.
Znovu zaútočil šavlí a druhou rukou vytáhl pistoli a postřílel tolik zvířat, že ta ostatní se stáhla zpět. Nebyla natolik vystrašená, aby se stáhla až do lesa, ale stačilo to k tomu, aby s dalším útokem váhala.
Využil jejich nerozhodnosti, zvedl pistoli a střelil Kallista do hlavy. Upír zaječel a klesl do kolen. Očividně nečekal, že by na něho Dmitri zaútočil takhle moderní zbraní. Dmitri si prosekal cestu skrz další zdivočelá zvířata a pak přiložil pistoli ke Kallistovu spánku. Tenhle upír zešílel a nikdy by se nemohl zotavit. Tím, kdo mu to způsobil, byla Isis, ale on s ním hodlal mít slitování. Jenže dříve, než mohl stisknout spoušť, se po něm Kallistos ohnal, vyrazil mu pistoli z ruky a připravil ho o potřebnou rovnováhu. Dmitri spadl na zem, a než se vzpamatoval, tak už na něm Kallistos obkročmo seděl a tyčila se nad ním jeho zohavená tvář. Pustil z ruky šavli, protože ta mu v tuhle chvíli nebyla k ničemu dobrá a začal se proti Kallistovým drásavým výpadům ruky, která nebyla lidská bránit holýma rukama. Cítil, jak se mu drápy druhého upíra zařezávaly do kůže a v ten moment si uvědomil, že Kallistos musel mít na ruce nějaký druh zbraně s malými, ale velmi ostrými hroty, které byly v místech kloubů a fungovaly jako skartovací stroj. Skartovací stroj, který momentálně trhal na kusy jeho hrudník a hrdlo. Jakmile se Kallistos pokusil sevřít jeho krk do ocelově pevného stisku, se Dmitrimu podařilo se ubránit. Druhou rukou vytáhl krátký nůž, který měl v pouzdře na pásku kalhot a podřízl Kallistovi hrdlo.
Obličej mu okamžitě zasáhl proud teplé krve, ale Kallistos byl ještě o zhruba dvě desetiletí starší, než Dmitri, a proto ho takové zranění nesložilo. Místo toho se volnou rukou chytil za krk, aby zpomalil krvácení a ohnal se po Dmitrim tou se smrtelně nebezpečnými ostny. „Skoncuju to s tebou.“ Z úst mu vytekl proud krve. „Tak, jako si to ty skoncoval s ní.“

Dmitri zachytil Kallistovo zápěstí a zastavil tak úder, který by mohl znamenat jeho smrt, ale v tom momentě ucítil na noze stisk zubů jednoho ze zdivočelých psů.   

16 komentářů:

  1. Děkuji mnohokrát za překlad další kapitoly ! ! ! Marta

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za skvělý překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Ach jo, už je zase pátek :-)
    Děkuji moc za další pokračování kapitoly a přeji hezký víkend.

    OdpovědětVymazat
  4. Aj jaaaj v najlepsom. Dakujem za preklad a tesim sa na pondelok :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc díky za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  6. díky za překlad, míša

    OdpovědětVymazat
  7. to je poriadne napínavé, ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za celou kapitolu ;) Draza

    OdpovědětVymazat
  9. Ďakujem za preklad. Lenka :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji moc za skvělý překlad ! Přeji hezký víkend !!! viki

    OdpovědětVymazat
  12. Srdečná vďaka za preklad!!! :-)

    OdpovědětVymazat