Jenže jak svištěla
jeho šavle vzduchem, Kallistos už tam nebyl. S ladností kočkovité šelmy se
vyhnul Dmitriho útoku a přemístil se za pohovku, která mu poskytovala útočiště.
„Opatrně,“ pronesl
upír a zpoza rozložitého kusu nábytku vytáhl doteď skrytý lesknoucí se meč,
„nebo se nikdy nedozvíš, kde je.“
Dmitri se okamžitě
zhluboka nadechl a zpoza dveří zavětřil Honořinu vůni. „Nikoho nemáš.“
Kallistos se mu
vysmál. „Unést jí nebylo překvapivě vůbec těžké. Všechno, co jsem pro to musel
udělat, byl jeden telefonát, kdy jsem vyhrožoval zdraví jejích mladších
bratrů.“ Jeho samolibá spokojenost byla stejně mrazící, jako byla neuvěřitelná.
„Ta úchvatná drobná
věcička proklouzla tvým strážím a vběhla mi rovnou do náruče.“
Honor neměla mladší
bratry. Ale Sorrow ano.
Dmitrimu ztuhla krev
v žilách. „Ihned se mi vzdej,“ řekl a ve stejný okamžik zachytil vlákna
nečekaných pachů, které mu prozradily, že Kallistos měl k dispozici další
protoupíry, „a já se postarám o to, abys zemřel rychle.“ Honor byla v domě
úplně sama, ale kdyby se jí vydal na pomoc, okamžitě by z ní udělal další
Kallistův terč.
Kallistos se znovu
rozesmál a zvuk jeho smíchu byl hrubý, poničený a bolestně znějící. „Líbí se mi
představa, že strávíš zbytek svého života s vědomím, že zemřela pomalou a
bolestivou smrtí – ale až po té, co mi dosyta posloužila. Škoda, že si
nedorazil o hodinu dřív.“ Pak ho obdařil smíchem, který měl vyvolat čiré
utrpení. „Na konci křičela tvoje jméno.“
Dmitri odsunul své
zuřící emoce stranou a bez varování se na Kallista vrhl. Na emoce přijde řada
až později. Až bude Kallistos po smrti.
Druhý upír se ladným
výkrutem, kterým se téměř letmo přenesl přes pohovku, vyhnul Dmitriho smrtícímu
výpadu a přistál pevně na obou nohou. „Neha,“ pronesl Kallistos, zatímco Dmitri
obcházel pohovku, aby opět stáli tváří v tvář, „je bytost mnoha tváří. A
jednou z nich je mistryně v boji s mečem.“
„A přesto její
schopnosti nezachránily život její vlastní dcery,“ vysmíval se mu Dmitri. Byl
si vědom zvuků, které přicházely z chodby domu, i těl, která proudila do
místnosti a zatarasila tak jedinou únikovou cestu dveřmi.
„Anoushka byla velice
arogantní.“ V tom momentě Kallistos zaútočil. Jeho pohyb byl tak rychlý,
že vypadal jako rozmazaná šmouha a podařilo se mu Dmitriho zasáhnout. Jeho
triko bylo na břiše rozpárané a černý materiál se okamžitě nasákl temně rudou
krví. „Já se na druhou stranu nepotřebuju před nikým chlubit a vytahovat. Mně
jde jen o to, abych ti ublížil.“
Dmitri znovu máchl
svou šavlí, ale na hutném koberci mu podklouzla noha a Kallistos toho okamžitě
využil a potrestal ho hlubokou sečnou ranou na zádech. Jeho ostří se bolestně
svezlo přes Dmitriho páteř. „Jaký to je, být tím slabším, Dmitri?“ Zasyčel na
něho. „Žadonila, abys ušetřil její život. Žadonila!“
V tu chvíli
s nimi bylo v místnosti už zhruba deset mladých, ale slabých
protoupírů s pistolemi a z chodby už nezaznívaly žádné další zvuky
ani kroky.
„Byla to mrcha, která
si zasloužila zemřít.“ A s těmito nemilosrdnými slovy se Dmitri do jejich
boje opravdu vžil. Ale místo toho, aby zamířil ke Kallistovi, se přemístil
k okraji místnosti, kde začal útočit na protoupíry, kteří na něho mířili
pistolemi. Byl pro ně příliš rychlý a jeho čepel byla žhnoucím ohněm, který
protínal okolní vzduch. Na zdech ulpěly první krvavé cákance z protoupírů.
Kallistos zaječel a okamžitě se po něm vrhl. Bylo evidentní, že Isisin
bývalý milenec přeci jen ke svým výtvorům cítil nějaký zvrácený druh lásky.
Dmitri se nohou
odrazil od krví zastříkané stěny, přetočil se Kallistovi nad hlavou a přistál
za ním ve dřepu, při čemž se mu podařilo vyhnout několika vystřeleným kulkám.
Ale jedna z nich ho přeci jen zasáhla do paže. Potlačil bolest, kterou mu
zranění způsobilo a znovu zaútočil šavlí. Podařilo se mu zasáhnout svůj
zamýšlený cíl a useknout střelci obě nohy těsně pod koleny. Upír byl příliš
mladý a jeho Stvoření s sebou neslo mnohé vady, díky kterým takové zranění
nemohl přežít. Jeho křik byl ohlušující a nekonečný. Ostatní protoupíři
neváhali a začali po něm také střílet… ale jejich kulky nezasáhly cíl, protože
postrádaly přesnost. Jeho lovkyně s hluboce zelenýma očima, které žhnuly
plamennou odhodlaností, jim zezadu prostřílela srdce.
Dmitri se narovnal a
spatřil Kallista, který neváhal a s vyceněnými špičáky se rozeběhl směrem
k Honor. Okamžitě se přemístil, aby druhému upírovi zatarasil cestu.
Místností se rozezněla ozvěna zvuku nárazu kovu na kov a Dmitri cítil vibrace
toho střetu až ve své zraněné paži. Tohle pro něho ale nic nebylo,
v dávných dobách bojoval dokonce i s chybějícími částmi těla.
Kopl Kallista do
kolene, a když se chtěl upír jeho kopu vyhnout do strany, zasáhl ho čepelí
šavle. Jenže druhý upír se okamžitě vzpamatoval a vydal se na ústup. Nerozeběhl
se směrem ke dveřím místnosti, ale k oknu s tlustou skleněnou tabulí.
Nezpomalil, prorazil okno a v ohlušující kaskádě skleněných střepů a krve
přistál na druhé straně.
„Honor!“
„Jsem v pohodě.
Jdi!“
Dmitri proskočil
dírou, která zůstala po skleněné tabuli okna, přetočil se a přistál na obou
nohou. V ten moment se ocitl tváří v tvář Kallistovi, jehož obličej hyzdil
krví prosycený úsměv. „To od tebe bylo chytré, Dmitri. Manipulovat se mnou až
do bodu, kdy bych neměl jinou možnost, než utéct… a nebo jsem možná celou dobu
manipuloval já tebou.“ Pak si upír přiložil ke rtům dva prsty a zahvízdal.
Okolní vzduch proťalo
štěkání a vzápětí se z hustých lesů vynořili zdivočelí psi, černí jako
sama půlnoc. Jejich tesáky byly ostré jako žiletky a jejich cíl naprosto
zřejmý. Rozmístili se kolem Kallista a pak se vrhli na Dmitriho – ale ne
všichni najednou. Část smečky zamířila dovnitř do domu. Pravděpodobně je zlákal
pach prolité krve… nebo Honořina vůně. Kallistos se smál a jeho pohled říkal,
že tohle byl jeho závěrečný tah.
Dmitri periferním
pohledem zachytil modrou šmouhu a zakřičel, „Dovnitř!“ Ve stejný okamžik už
kolem sebe máchal šavlí po rozzuřených psech. Podařilo se mu několik
z těch svalnatých těl rozseknout v půli, ale z lesa se jich
objevovalo stále víc a víc. Kdyby skončil na zemi, roztrhali by ho na kusy a
nakonec by se jim pravděpodobně podařilo oddělit mu hlavu od zbytku těla a to
byla jediná věc, která by dokázala ukončit jeho téměř-nesmrtelný život.
„Škoda, že nebudu mít
možnost zabít tu tvojí čubku osobně,“ vyštěkl na něho Kallistos. „Ale alespoň
si můžu užít představu jejího rozsápanýho těla.“
Dmitri stále máchal
šavlí po útočících psech a hromady mrtvých těl kolem něho mocně narůstaly. Opovaž se umřít, Honor.
Věděl, že Illium by
udělal naprosto cokoli, co by bylo v jeho silách, aby ji ochránil, ale
přesto ho ničila představa, že opět nebyl schopen chránit ženu, kterou miloval.
V tom momentě se z domu ozvala rychle za sebou jdoucí střelba, která
mu připomněla, že zatímco se ho Honor dotýkala stejně něžnými dotyky, jako to
kdysi dělávala Ingrede, byla to trénovaná lovkyně, která nebyla ničí obětí.
Obdařil Kallista
divokým úsměvem s odhalenými špičáky.
Moje
Honor.
Znovu zaútočil šavlí
a druhou rukou vytáhl pistoli a postřílel tolik zvířat, že ta ostatní se stáhla
zpět. Nebyla natolik vystrašená, aby se stáhla až do lesa, ale stačilo to k
tomu, aby s dalším útokem váhala.
Využil jejich
nerozhodnosti, zvedl pistoli a střelil Kallista do hlavy. Upír zaječel a klesl
do kolen. Očividně nečekal, že by na něho Dmitri zaútočil takhle moderní
zbraní. Dmitri si prosekal cestu skrz další zdivočelá zvířata a pak přiložil
pistoli ke Kallistovu spánku. Tenhle upír zešílel a nikdy by se nemohl zotavit.
Tím, kdo mu to způsobil, byla Isis, ale on s ním hodlal mít slitování.
Jenže dříve, než mohl stisknout spoušť, se po něm Kallistos ohnal, vyrazil mu
pistoli z ruky a připravil ho o potřebnou rovnováhu. Dmitri spadl na zem,
a než se vzpamatoval, tak už na něm Kallistos obkročmo seděl a tyčila se nad
ním jeho zohavená tvář. Pustil z ruky šavli, protože ta mu v tuhle
chvíli nebyla k ničemu dobrá a začal se proti Kallistovým drásavým výpadům
ruky, která nebyla lidská bránit holýma rukama. Cítil, jak se mu drápy druhého
upíra zařezávaly do kůže a v ten moment si uvědomil, že Kallistos musel
mít na ruce nějaký druh zbraně s malými, ale velmi ostrými hroty, které
byly v místech kloubů a fungovaly jako skartovací stroj. Skartovací stroj,
který momentálně trhal na kusy jeho hrudník a hrdlo. Jakmile se Kallistos
pokusil sevřít jeho krk do ocelově pevného stisku, se Dmitrimu podařilo se
ubránit. Druhou rukou vytáhl krátký nůž, který měl v pouzdře na pásku
kalhot a podřízl Kallistovi hrdlo.
Obličej mu okamžitě
zasáhl proud teplé krve, ale Kallistos byl ještě o zhruba dvě desetiletí
starší, než Dmitri, a proto ho takové zranění nesložilo. Místo toho se volnou
rukou chytil za krk, aby zpomalil krvácení a ohnal se po Dmitrim tou se
smrtelně nebezpečnými ostny. „Skoncuju to s tebou.“ Z úst mu vytekl
proud krve. „Tak, jako si to ty skoncoval s ní.“
Dmitri zachytil
Kallistovo zápěstí a zastavil tak úder, který by mohl znamenat jeho smrt, ale
v tom momentě ucítil na noze stisk zubů jednoho ze zdivočelých psů.
Děkuji mnohokrát za překlad další kapitoly ! ! ! Marta
OdpovědětVymazatDěkuji moc za skvělý překlad!!!
OdpovědětVymazatAch jo, už je zase pátek :-)
OdpovědětVymazatDěkuji moc za další pokračování kapitoly a přeji hezký víkend.
Aj jaaaj v najlepsom. Dakujem za preklad a tesim sa na pondelok :-)
OdpovědětVymazatDěkuji moc :-)
OdpovědětVymazatMoc díky za překlad. Katka
OdpovědětVymazatDakujem moc:-)
OdpovědětVymazatdíky za překlad, míša
OdpovědětVymazatto je poriadne napínavé, ďakujem za preklad
OdpovědětVymazatDíky moc za celou kapitolu ;) Draza
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad. Lenka :-)
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatDekuji za preklad :)
OdpovědětVymazatDěkuji moc za skvělý překlad ! Přeji hezký víkend !!! viki
OdpovědětVymazatDíky:)
OdpovědětVymazatSrdečná vďaka za preklad!!! :-)
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad
OdpovědětVymazat