Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels Storm - 7. kapitola

7
Už od pohledu patřil tento prsten ženě – kolem opálu v centru se stáčely delikátní zlaté proužky. Kromě ryze žensky působícího designu, byl prsten příliš malý na to, aby padl na jakýkoli Erisův prst. O Neze bylo známo, že opály neměla ráda a považovala je za kameny, které nosily smůlu, takže její být také nemohl.
Mahiyi malíček… ano, jí by prsten padl, ale Jason měl zvláštní pocit, že opály by si princezna nevybrala a nenosila. Evidentně si všiml něčeho, co jeho vědomá mysl nedokázala vyjádřit, ale byl si jistý, že kdyby si Mahiya mohla sama vybrat, nosila by jasné, veselé drahokamy, jako byl citrín, akvamarín, nebo žluté diamanty.

„Amesyst. Tak je to správně?“
„Skoro. Poslechni si mě ještě jednou. Ametyst.“
Jason zavřel oči, a když je znovu otevřel, záblesk vzpomínky byl pryč a on se mohl znovu soustředit na šperk, který držel v dlani. Byl to nenápadný, ale pěkný prsten, který by žena mohla nosit každý den. Možná pro ni měl sentimentální hodnotu. Kromě samotné barvy opálu nebyl nijak okázalý a jeho design připomínal práci zkušeného mistra svého oboru, kterého Jason znal z města Jaipur.
Prsten pravděpodobně nepatřil žádné služebné a do Erisova paláce měly všechny sloužící ženy zákaz vstupu. Navíc, vzhledem k Erisovým sklonům, bylo nevinné vysvětlení přítomnosti prstenu zhola nemožné. Ale jestli měla nějaká žena – milenka – skutečně povoleno vstoupit za zdi Erisova přepychového vězení, nemohlo tak být učiněno bez souhlasu a dobré vůle alespoň jednoho páru strážců.
„Vždycky byl velice výřečný.“ A když se k Erisovu charisma ještě přidalo bohatství a možná nějaká historie se strážci – protože mnozí z elitní jednotky tu sloužili už celá staletí – tak to mohlo stačit, aby je Eris přesvědčil, aby zapomněli, komu vlastně sloužili. Neha svého druha vždy oblékala do těch nejdražších kožešin a hedvábí a zahrnovala ho těmi nejzářivějšími šperky – kdyby Eris jeden nebo dva takové kousky „ztratil“, žena archanděl by si toho pravděpodobně ani nevšimla, natož aby jí to zajímalo.
Jason si celou situaci dokázal představit dokonce i bez finančního stimulu. Klidně se mohlo stát, že strážci s manželem, který sešel z cesty, soucítili. Ve většině andělských spojení, by to znamenalo konec vztahu, ale pro Erise bylo trestem celoživotní zajetí a zákaz létání. Ano, Jason si uměl představit, že Eris své strážce přesvědčil, aby se koukali jiným směrem, zatímco se bavil.
A jak proběhl první kontakt? Erisův stále věrný služebný mohl doručit zprávu objektu jeho zájmu. Tu ženu mohl zahlédnout skrz krajkově kamennou stěnu menšího balkónu, který směřoval do nádvoří.
Jason si zapamatoval vzhled prstenu, ujistil se, že zevnitř neměl žádnou rytinu a pak ho opět schoval. Zatím neměl dostatek informací, aby odkryl jméno ženy, která ho nosila, ale měl představu, kde se po ní podívat. Nebude ji hledat v nejvyšších kruzích dvořanů… nebo alespoň ne v jejich centru. Ona se bude pohybovat někde na okraji. Překrásná žena, která si připadala nedoceněná. Někdo, kdo by byl Erisovou pozorností polichocen a zároveň by v sobě měla tolik pýchy, že by si dovolila nasadit parohy samotné ženě archandělovi. Konec konců tahle žena byla natolik troufalá, že na Nehy dvoře nosila opál. Hrála tu hru, kterou by se neodvážil hrát nikdo starší a inteligentní, takže musela být mladá a snadno ovlivnitelná, aby propadla Erisovým svodům.
Odhalit její totožnost by znamenalo vstoupit na bitevní pole dvořanů a to neměl Jason v úmyslu. Na druhou stranu Mahiya s jejíma kočičíma očima a tichým vystupováním, které bylo stejně táhnoucí jako půlnoční volání vlka, měla schopnosti, které byly k navigaci v tomto konkrétním terénu nezbytné.
„Nebo možná vrah použil další škrtící strunu?“  
Po mnoha staletích svého života, kdy odkrýval tajemství a naslouchal nejtemnějším událostem, nebyl Jason něčím zrovna snadno fascinován. A přesto se přistihl, že se myšlenkami stále znovu a znovu vrací k problematické princezně Mahiye. K ženě, která do zdejšího prostředí vůbec nezapadala, a které se v očích zrcadlila tajemství starší, než by měla být.
Na tom ale nezáleželo. Byla intelektuální kuriozitou, která, až odhalí všechny vrstvy její osobnosti, ztratí svůj lesk. Tím si byl zcela jist. Ode dne, kdy pod stíny žlutého ibišku a za křiku racků vykopal hlubokou díru, se mu pod kůži nedostal nikdo a nic.
S touto myšlenkou v hlavě Jason roztáhl křídla a vzlétl z Gardianské pevnosti. Letěl podél jejích hradeb a pak zamířil vysoko do temně šedé oblohy. Mraky byly stále dost hutné, aby ho skryly před nechtěnými pohledy. Tady, vysoko nad zemí, se cítil víc doma, než kdekoli jinde ve světě.
„Zpomal, Jasone!“ Jakmile se mu zamotala křídla a hrozilo, že by se zřítil k zemi, ho velká ruka pevně chytila za kotník.
„Otče!“
„Mám tě, synu. Pomalu roztáhni křídla… ano, přesně tak.“
Pak ho otec chytil i za druhý kotník a vynesl ho vysoko do oblak. „Teď tě znovu pustím. Jsi připraven?“
Jason se zhluboka nadechl a řekl, „ano.“ Ale jakmile ho otec pustil, ucítil, jak se mu sevřel žaludek. Padal!
Jenže tentokrát, místo toho, aby proti větru bojoval, se k němu správně natočil a dovolil vzdušnému proudění, aby ho unášelo nad blyštícími se vodami, které obklopovaly jejich domov. Třpytící se modrozelený oceán byl tak průzračný, že viděl hejno oranžovočerveně pruhovaných ryb, které proplouvaly korálovými útesy.
Jason nad sebou zaslechl radostné projevy svého otce a rozesmál se.
Nebylo to tak, že by neuměl létat, ale k tomu, aby vyletěl nad střechu jejich domova, nebo nad okolní stromy, nikdy nepotřeboval trénovat žádné pokročilejší techniky letu. Jenže jestliže chtěl někdy letět s otcem k malému neobydlenému ostrovu, který byl vidět v dálce – kde otec sklízel ovoce, jež jeho matka tolik milovala – musel se naučit zachovat svou vlastní energii a nechat se unášet vzdušnými proudy.
“Otče!“ Vykřikl. Tentokrát nadšeně. „Zvládl jsem to. Vidíš mě?“
„Já věděl, že se ti to podaří, synu!“ Jeho otec mávl křídly bohaté černé barvy s temně hnědými okraji, předletěl ho a natočil se proti proudu větru. Za moment sklouzl do jiného, vyššího proudění, které ho stočilo zpět k jejich atolu.
Jason zkopíroval otcovy pohyby a zjistil, že když udělá přesně to, co ho otec učil, tak to nebylo vůbec těžké.
„Efektivní let je stejně tak o chytrých volbách, jako o surové síle.“
Po chvíli si Jason uvědomil, že jeho otec měl díky větší váze výhodu a  rozhodl se pozměnit úhel letu… a ono to fungovalo! Připadal si, jako by vzdušné proudy nesly celou jeho váhu. Nemohl se dočkat, až to ukáže své matce. A když v dálce spatřil záblesk světle fialové barvy její tuniky, donutil se letět ještě rychleji. Jeho křídla se ve slunečním svitu leskla modročernou barvou.
Otec mu řekl, že by stejně jako v mládí on, měl být nočním zvědem - teprve v pozdějším věku se rozhodl, že se bude věnovat své vášni k muzice a nástrojům, které ji vytvářely.

Jason přemýšlel nad tím, kdy mu rodiče dovolí létat v noci sám. Napadlo ho, že by se mu mohlo líbit pronásledovat jasně zářící hvězdy… ale po chvíli by se mohl začít cítit osaměle. Velmi osaměle.

14 komentářů:

  1. díky za kapitolu, míša

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Jupí jupí jupí. Děkuji Dráža

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za další kapitolu. Suzy

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  7. Moc a moc děkuji za překlad další kapitoly. Jsi zlatá. Lidka

    OdpovědětVymazat
  8. Skvělé ! ! ! Děkuji mnohokrát za překlad další kapitolky ! ! ! Jsi perfektní ! ! !

    OdpovědětVymazat
  9. Skvělé, díky moc za další kapitolu

    OdpovědětVymazat
  10. Srdečná vďaka za preloženú kapitollku!!! :-)

    OdpovědětVymazat