Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels Storm - 21. kapitola

21
„Neznič mou důvěru tím, že bys porušil své slovo, Jasone.“
„Nikdy jsem ti nelhal,“ odpověděl. V ten moment si všiml ledu, který se začínal plazit vzhůru po stěnách – přesně tak, jak mu to popisovala Mahiya. Ovládání přírodních živlů v Nehy repertoáru schopností nikdy dříve nebylo. Zdálo se, že se vyvinulo více, než jen jeden archanděl.
„Ne,“ pronesla Neha nakonec a chlad v místnosti nepatrně ustoupil. „Ač je to pro šéfa špionáže velmi nečekané, tak jsi čestný a to je také důvodem, proč jsem přijala tvou krevní přísahu.“

V tom momentě to byla Neha ze starých časů. Z doby před Erisem a před Anoushkou. Smrtelně nebezpečná nesmrtelná bytost, ale bytost s myslí nezastíněnou zahořklostí a vztekem. „Pokud budeš potřebovat odejít, ať je to rychlé.“
„Pokusím se tomu zcela vyhnout.“ Když se otočil k odchodu, jeho mysl už pracovala na způsobech, jak by to mohl zařídit. Venku zjistil, že v době jeho nepřítomnosti dorazil Rhys spolu s forenzním týmem, jehož moderní vybavení bylo naprostým protikladem historické pevnosti. Jason by upřednostnil vlastní tým, ale instinkty mu našeptávaly, že Rhys neměl s vraždami nic společného. O upírovi si něco zjistil a díky tomu věděl, že to byl muž ze starých časů. Přestože by určitě byl schopný zabít Shabnam, nikdy by její tělo nezanechal s obnaženými ňadry. „Nějaké známky života?“
Arav byl velmi silným nesmrtelným, a to znamenalo, že by měl být pravděpodobně schopný přežít setnutí hlavy, chybějící paži i utržené křídlo.
Rhys zavrtěl hlavou. „Dáme tomu čas do rána, ale jeho krev už začala krystalizovat. Z tohohle se nezregeneruje.“
Jason s ním souhlasil. Díky pádu z obrovské výšky, utržil Arav i další zranění, ale to nebylo všechno. Měl pocit, že mu byly vyňaty všechny vnitřní orgány i s páteří.
Jason by byl něco takového schopen přežít a byl si jistý, že Rhys také, ale Arav jim nebyl roven. „Měl Shabnamino tělo na starost stejný forenzní tým?“
„Ano – a kdyby se nestalo tohle, tak byla zpráva touhle dobou už k dispozici,“ odpověděl Rhys. „Ale to je jediná zpráva. Neha nikomu nedovolila dotknout se Erisova těla. Byl zpopelněn bez jakékoli forenzní prohlídky.“
Dříve, když všechny důkazy ukazovaly na Nehu, na tomto nedostatku nezáleželo, ale teď…
„Potřebuji, aby vyzvedli ještě jedno tělo,“ řekl. Rozhodl se, že zariskuje a bude druhému muži důvěřovat, „a potřebuji, aby se o tom nikdo nikde nezmiňoval.“
Rhysův pohled potemněl. „Má lady-„
„Se o tom nesmí dozvědět.“ Jason Rhysovi vylíčil, z čeho ženu, jejíž polámané tělo leželo vystavené přírodním živlům až příliš dlouhou dobu, podezříval.
Rhys si zajel roztřesenými prsty do vlasů. „Blázni!“ Vyprskl potichu, aby to kromě Jasona nemohl slyšet nikdo jiný.
„Audry nebyla zrovna bystrou ženou, ale dělat si blázny z archanděla? Kdyby to Neha zjistila, tak by jí-„ Rhys se okamžitě odmlčel a v ten moment už z něho byl opět generál, jehož loajalita patřila výhradně Neze.
„Tímhle“ – Jason pokynul hlavou k Aravovu tělu – „se všechno mění. Nevěřím, že by Neha měla s těmi vraždami něco společného.“
Rhys si roztřeseně oddychl a zdálo se, že se mu ulevilo. Jason jeho reakci nerozuměl – Neha byla archanděl a násilí bylo součástí její nátury. Ale pak Rhys dodal, „nezáleží na tom, jak moc zuřila, kdyby Erise zabila ona, nakonec by jí to dohnalo k šílenství. Má lady ho skutečně milovala.“
Jason znal šílenství, které s sebou nesla láska z první ruky. Seškrabával ze zdí jeho rezavě hnědé pozůstatky, cítil ve vzduchu stopy kouře z ohnivého inferna a věděl, co všechno takové šílenství dokázalo způsobit - bylo tím nejnebezpečnějším a nejdestrukčnějším citem ze všech.
„Svět,“ dodal Rhys po chvíli, „si nemůže dovolit druhého šíleného archanděla.“
Lijuan, dodal v duchu Jason, byla rozhodně víc, než dost.
Jakmile se Jason vrátil zpět, mohla Mahiya opustit Aravovo tělo a zamířila do svých pokojů. Připadalo jí, že má kůži ulepenou pachem smrti a trvalo jí celých dvacet minut, než si pod proudem téměř vařící vody připadala zase čistá.
Oblékla se do jednoduché černé tuniky, kterou doplnila úzkými kalhotami stejně temně modré barvy, jako měla její křídla. Vysušila si vlasy, svázala je do volného uzlu a vydala se na balkón. Nedokázala myslet na nic jiného, než na krveprolití, které změnilo celou pevnost v jatka. Do mysli se jí stále vpalovaly obrazy poničeného Shabnamina i Aravova těla. Kdyby Arav neměl zbytky křídel a hranatý prsten, který stále byl na jeho jako zázrakem neporušeném ukazováčku, ani by ho nepoznala.
Naklonila se přes zábradlí a spatřila sluhu, který zrovna procházel po tlumeně osvětlené cestě přímo pod ní. Mahiya na něho zavolala, aby počkal. Když se k němu dole připojila a zeptala se ho, jestli někdo ze služebnictva o Aravovi něco nezaslechl, výraz jeho tváře se změnil do formální masky. „Když jsme se dozvěděli o smrti Generála Arava, velmi nás to zarmoutilo.“
„Nikdo tě nepotrestá, když o něm řekneš něco nevhodného,“ pronesla, „a já určitě ne.“ Během poměru s Aravem, nosila své srdce jako na dlani a tudíž se o jejím poníženi dozvěděli úplně všichni. „Pevnost naší lady se mění v krvavá jatka a ona chce odpovědi.“ Mahiya netruchlila ani pro Erise, ani pro Arava, Audry si lehla přesně tak, jak si sama ustlala, ale Shabnam byla nevinná. „Urazil Arav někoho?“
Z jeho pohledu bylo jasně čitelné, že sluha vedl vnitřní bitvu mezi tím, jestli má vyhovět potřebám ženy archanděla, která byla jeho paní, a nebo jestli upřednostní vlastní sebezáchovu. Nakonec zvítězilo to první. „Někdo ho zaslechl, jak mluví se strážcem, jehož loajalita patří Rhysovi a nabízel mu, že když změní strany, dostane pozici, o které zatím Arav neměl právo rozhodovat – až budu Nehy druhem…“
„Jak se někomu podařilo ho zaslechnout?“ Arav by na veřejnosti určitě neřešil nic, co by zahrnovalo téma zrádcovství.
Sluha sklopil zrak, sklonil hlavu a zacouval do stínů budovy. Mahiya si nejprve myslela, že jí nechtěl odpovědět, ale pak si uvědomila, že To byla jeho odpověď. Ne, Arav nebyl hloupý, ale byl arogantním, devět set let starým andělem, který přehlížel všechny slabší a nedůležité osoby. „Chápu,“ řekla, když se sluha opět vynořil ze stínů. „Věděl Rhys o tom, že mu chtěl Arav přetáhnout lidi?“
Sluha opět sklopil zrak. „To nevím.“
Ano, Rhys o tom věděl. Upír věděl o všem, co se stalo v této pevnosti.
„Ale,“ řekla Jasonovi, když se o hodně později vrátil, „Rhys byl v eliminování svých protivníků vždycky daleko elegantnější.“ Vstoupila na svoji polovinu balkónu, kde na ni Jason čekal a podala mu sklenku koňaku, nalitou z láhve, kterou si nechávala pro hosty.
„Dnes by mi čaj nepomohl.“ Ta slova jí připadala nevyslovitelně intimní.
„Rhyse jsem jako podezřelého eliminoval ještě předtím, než si mi řekla tenhle kousek informace, ale i teď, když to vím, si stále nemyslím, že by to byl náš vrah.“
Jason se napil temně jantarové tekutiny, a když polkl, viděla, jak mu pracovaly svaly na krku.
„Způsob, jakým byla Shabnam odhalená – řekl bych, že Rhys by něčeho takového nebyl schopen.“
„S tím souhlasím. On by s ženou takhle neuctivě nikdy nejednal, dokonce ani s mrtvou ne.“
Jason se znovu napil, odložil sklenku na okenní parapet a pak se předloktími opřel o zábradlí balkónu. Také byl osprchovaný a převlečený. Měl na sobě jednoduché černé tričko, džíny a byl bosý. Jeho křídla ležérně splývala k zemi – působila jako stín spřízněný s nocí. Mahiya ho nikdy neviděla takhle… uvolněného. Připadal jí, jako by odložil část svého brnění.
Pohled jí padl na gumičku, která držela jeho cop a pak stoupal výš, až k jeho zátylku. Jeho hnědá kůže působila v noci bezbarvě a ona si vzpomněla na to, jak jí přejel palcem po spodním rtu.
„Řekl bych, že dnes v noci se budeš muset rozhodnout.“
Sevřelo se jí lůno. Své tělo nesdílela s mužem snad celou věčnost a Jason… Jason jí nikdy nelhal.
„Mohu ti rozpustit vlasy?“
Jason po její tiše vyřčené žádosti ztuhl. V ten moment by mohl být tím nejkrásnějším chrličem s temně černými křídly, kterého kdo vyrobil. Srdce jí bilo až v hrdle, ale Mahiya čekala… až Jason nakonec mírně přikývl.
Když k němu natáhla ruku, chvěly se jí prsty. Dávala si pozor, aby se nedotkla ničeho jiného, než jeho vlasů. Nechtěla předpokládat jakoukoli hlubší intimitu. Rozvázala gumičku a stáhla ji pryč. Po zádech se mu rozprostřel vodopád hedvábně černých vlasů. Jednotlivé prameny byly sice chladné, ale už nebyly mokré. Okolní noční vzduch byl natolik vlahý, aby z nich vytáhl přebytečnou vlhkost ze sprchy. Mahiya nedokázala odolat a prsty mu rozčísla jednotlivé prameny, pak spustila ruku zpět k tělu.
„Jak daleko bys zašla?“
Jeho tiché otázky se lekla. „Co prosím?“
„Jak si sama řekla, jsem tvojí jedinou cestou ven – takže, jak daleko bys byla ochotná zajít?“
Mahiyu polilo horko a pak chlad. „Tenkrát jsem si tě dobírala,“ přiznala nakonec. „Dokonce i kvůli své svobodě, bych nikdy neobchodovala s jedinou věcí, která byla vždycky moje.“
Její tělo a její touhy.
„Dobře. Rozhodla ses?“
„Ano.“ V hrdle se jí zadrhl dech, ale přesto zvedla ruku… a pak zaváhala.
„Dotkni se mě, Mahiyo.“
A to bylo vše, co potřebovala. Podala se své touze a zajela mu prsty do vlasů. Připadala si, jako by hladila tygra, který se ze svých vlastních důvodů rozhodl, že jí neukousne ruku. Nebalamutila sama sebe, že by tohle gesto poukazovalo na prasklinu v obsidiánových štítech kolem Jasonova srdce a nepředstavovala si, že to povede k nějakému vážnějšímu vztahu.
A přesto…  být takhle blízko muži, který s ní nikdy nejednal, jakoby pro něho nic neznamenala, bylo příjemné. Dokonce i úplně na začátku se k ní choval zdvořile. A nyní, v jeho temně hnědých očích viděla skutečný respekt. Při představě, že tohle jejich křehké pouto skončí spolu s jejich úkolem, jí bylo smutno. Aniž by se musela ptát, věděla, že Jason nebyl mužem, který by komukoli dovolil, aby mu byl natolik blízký, jako by byla stálá milenka. Z představy, jaká bolest ho přiměla k tak nekonečné samotě, jí bolelo u srdce. Ale zároveň si také uvědomovala jak moc a moc by měla být opatrná, aby se do něho nezamilovala, a že po něm nesmí chtít víc, než tu temnou sexualitu, která mezi nimi vířila, a která byla stejně nelítostná a nádherně intensivní jako pouštní bouře.
Jason si uvědomoval, že se s Mahiyou pohyboval po velmi tenké hraně, ale také věděl, že po jejím doteku toužil až příliš mnoho, než aby teď odešel. Zaťal čelist, aby zamaskoval chvění, které jím proběhlo, když ho pohladila po hlavě a klouzala dlaní dolů. Přestože všechno, co chtěl udělat, bylo přitisknout jí ke stěně a zabořit se do jejího žhavého těla, se přinutil stát bez hnutí.
Jakmile ho pohladila znovu, slyšel skřípání vlastních zubů, a pak byl najednou její dotek pryč. „Jsi rozrušený. Omlouvám se.“ V tónu jejího hlasu zaznívalo zděšení. „Nikdy bych-„
Jason se odstrčil od balkónového zábradlí a celou její omluvu uťal jediným účelným pohybem – vzal do dlaní její delikátně krásnou tvář. „Přestaň.“
V hrdle se jí zadrhl dech a vykulila na něho oči. Ale místo toho, aby s sebou kvůli rychlosti jeho pohybu trhla, nebo ho od sebe odstrčila pryč, mu zaťala ruku v jemné bavlně jeho trička… a postavila se na špičky.
Nepřijmout její tichou výzvu ho stálo veškerou sebekontrolu, kterou ještě měl. „Musíš pochopit,“ řekl a jeho hlas zněl ochraptěle, „že tohle mě nepřiměje s tebou zůstat. Nejsem schopný se k někomu vázat.“ A otevřít tak té osobě srdce a důvěřovat, že mu ho nezlomí.
Mahiya zůstala stát na špičkách a její dech mu ovanul rty. „Já vím.“ Pronesla potichu. „Ale také vím, že bych chtěla být se silným mužem, který se mi nikdy nedvořil sladkými slůvky lží a je upřímný v tom, po čem touží.“
Jason si všiml, že těžce polkla a poznal, že nebyla tak sebejistá, jak se pokoušela působit. „Musíš si být jistá, protože to nikdy nebudeš moci vzít zpět.“ A on nehodlal tuhle nevinnou bytost poskvrnit svou vlastní temnotou, nechtěl, aby zahořkla kvůli něčemu, co jí nebyl schopen dát.
Rty se otřela o ty jeho.
Jason jí zajel prsty do vlasů a uzel, který měla volně zavázaný vzadu na hlavě, začal povolovat. Pak se sklonil a divoce se zmocnil jejích rtů. Měl v plánu si jí pořádně vychutnat, ale v ten moment ucítil, jak se napjala.
Zpomal, říkal si sám sobě. Zpomal. Ona není ženou, která by byla zvyklá vyhledávat rozkoš.
Vyžádalo si to do morku kostí jdoucí sebekontrolu, ale Jason zvládl jejich polibek zněžnět. Vsál do úst její horní ret a pak ho zase propustil, jen aby ji vzápětí zahrnul nespočtem drobných, něžných polibků, jejichž účelem bylo spíž než vyžadovat, se dvořit a lákat.
Mahiya mu položila dlaně na břicho a veškeré její svalstvo se uvolnilo. Znovu se postavila na špičky, vycházela mu vstříc a její křídla se začínala otevírat.
Vyloudil z ní ještě jeden polibek a začal ji postrkovat směrem k jejímu pokoji, který byl ozářený jen světlem z jediné lampy. Doposud je před zvědavými pohledy skryl za pomoci svých schopností, ale ty vyžadovaly soustředění a jeho veškerá pozornost teď patřila pouze Mahiye.
Jakmile se ocitli uvnitř, odtáhl se od ní a zašeptal, „přední dveře.“
Mahiyin puls byl jako mávání křídel kolibříka, trhaně přikývla a zatímco Jason zavíral balkónové dveře, se vydala zamknout hlavní dveře do svých pokojů.

„Už jsem-„ Její slova zakončilo zalapání po dechu. Jason se jí přitiskl hrudí k zádům a sklonil hlavu ke křivce jejího ramene.  

12 komentářů:

  1. Perfektní ! ! ! Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Super moc děkuji za další kapitolku :)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji moc za skvělý překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za další kapitolu . Dráža

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za preklad!!!! :-);-)

    OdpovědětVymazat
  7. Veľmi pekne ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat