Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels Storm - 45. kapitola

45
Pozemek, kam ji Jason přivedl, byla obrovská plocha zeleně, plná divoce barevných květů a uprostřed nespočtu zahrad se nacházel dům z šedého kamene. Zahradám bylo dovoleno nekontrolovaně růst, protože upíři, kteří se o celý pozemek starali, měli příliš mnoho práce, než aby je drželi na uzdě.
„Oh!“ Mahiya se nadšeně dotkla rosou políbeného květu jantarově zbarvené růže, která vzpurně kvetla navzdory současnému ročnímu období. „Je to tu nádherné!“ Už teď si tu dokázala představit jejich společný život.

Jejich budoucí dům nebyl žádným masivním palácem nebo honosným sídlem, ale dvoupatrovou budovou, která měla být domovem a její šedé kamenné zdivo bylo v lenivém pozdním odpoledni příjemně vyhřáté.
Obydlí upírů bylo postaveno ze stejného kamene a bylo přilehlé k pravé části hlavního domu. „Chci vidět úplně všechno!“
Jason se neusmál, ne tak, aby to bylo vidět, ale Mahiya přesto jeho radost cítila v každém jeho kroku, když ji tiše následoval kamkoli se v zahradách vydala. Zatím ještě netušila, jak se svou nově nabytou svobodou naloží – ačkoli pár nápadů už měla – nad nekonečnými možnostmi, které se jí naskýtaly, ji žilami kolovalo bublající nadšení. Otočila se k Jasonovi a přiznala se ke svému dlouholetému tajemství. „Vždycky jsem milovala koně, které Neha chovala.“
Andělé sice nemohli na koních pohodlně jezdit, ale to jim nebránilo v tom, aby ta nádherná a silná zvířata neobdivovali. Chovali je nejen pro upíry, kteří jim sloužili, ale také jako své zvířecí miláčky. Anebo s nimi závodili proti stájím jiných nesmrtelných. Mahiya koně studovala po mnoho let. Neha jí sice připravila o klisnu, kterou považovala za svou, ale jediné, co jí žena archanděl nikdy neupřela, bylo vzdělávání.
„Možná, že až se usadím, tak bych si tu mohla zařídit stáje.“ Začala by v malém a znovu se stala studentkou. „A až bych toho věděla víc, mohla bych je zkusit šlechtit. Do té doby bych mohla nabízet ustájení pro koně upírů a andělů, kteří je v blízkých městech nemají kam dát.“ Ač se to nezdálo fér, co se týkalo koní, dokázali být nesmrtelní vůči smrtelníkům velmi nedůvěřiví. „Víš o někom, kdo by v okolí nabízel něco podobného?“
„Ne.“
„To je dobře.“ Být opatrovníkem zvířat by nebylo v andělském světě považované za vysokou pozici, ale proč by něco takového potřebovala? Ne, Mahiya chtěla jen život plný radosti. Stiskla Jasonovu paži. „To bude úchvatný začátek věčnosti, které už se nemohu dočkat.“ Věčnosti s mužem, ze kterého jí bušilo srdce jako o závod, a se kterým se budoucnost zdála dechberoucím příslibem.
Jason ji vzal za ruku a vedl ji za zadní část kamenného domu, skrz relativně zkrocenou zahrádku s bylinkami… a ke stájím, které se nacházely nedaleko.
Ke stájím, které byly vyčištěné a opravené, a které jen čekaly na své nové obyvatele. Mahiyu začaly v očích pálit slzy. Budu se muset velmi snažit, když tě budu chtít něčím překvapit, můj drahý šéfe špionáže.
Překvapuješ mě každý den. Mahiya nějakým způsobem věděla, že ho překvapovala její láska, protože něco takového nečekal a tak docela tomu nerozuměl. Polkla tiché slzy a přitiskla si jejich propletené prsty ke tváři. Zůstaneš?
Ano.
Přestože oběma upírům, kteří se starali o pozemek, bylo šest set let a svou radost projevovali jen rezervovaně, jejich potěšení nad tím, že se dům stane domovem, bylo jasně čitelné. Jason sledoval, jak si Mahiya svou tichou vřelostí a otevřeností srdce získala jejich důvěru, a věděl, že tenhle nebezpečný pár – trénovaný v ofenzivních i defenzivních schopnostech vysokého stupně – na ni dohlédne, až bude muset pryč. Šéf špionáže nemohl zůstat na jednom místě a Jason přemýšlel nad tím, zda to Mahiya pochopí. To ale byla otázka pro jiný den. Dnes v noci povečeřel s princeznou, která v něm patrně nespatřovala žádné nedostatky a chápala slova, která on nepochopil a neuměl říct.
Oběma upírům dal na zbytek večera volno a pak si s Mahiyou hráli v kuchyni jako děti… dokud tuhle ženu, která se na něho dívala s tak láskyplným pohledem, že skoro věřil, že by jejich vztah nemusel skončit bolestí, nepolíbil na šíji. Zachvěla se a její tělo se mu okamžitě poddalo. Věděl, že Mahiya by se necítila uvolněně nikde jinde, než za zavřenými dveřmi jejich ložnice – a ona to byla jejich ložnice, to mu dala jasně najevo, když tam přenesla jeho malé zavazadlo, které si odložil do jiného pokoje – znovu ji políbil, a pak ji zavedl nahoru a zavřel za nimi dveře. Než odešli, tak jim upíři v pokoji ještě rozvěsili závěsy, ale hvězdy dovnitř zářily skrz střešní okno.
Jason se zastavil hned za dveřmi. Dovolíš mi to?
Mahiya se začervenala a sklopila hlavu, ale pak poodešla k toaletnímu stolku, kde si odložila jadeitově zelené náramky protkané zlatem, které jí koupil ve stejném obchodě, kde si opatřila pár kousků svého nového oblečení. Tak zoufale se za ní potřeboval dostat a ujistit se, že byla v bezpečí, že zapomněl v chrámu vyzvednout batoh s jejími věcmi.
Náramky zacinkaly o povrch toaletního stolku a Mahiya si začala sundávat jednoduché zlaté kruhové náušnice. Pak odstoupila od zrcadla a zhluboka se nadechla. Stála k němu zády a sáhla za sebe, aby si mohla rozepnout knoflíky nad křídly, kterými se zapínala její jednoduchá černá tunika se zelenými a stříbrnými výšivkami kolem límečku. Jason ji sledoval s tichým majetnickým pocitem, který přerůstal v toužebný hlad. Svlékla ze sebe tuniku a pak si rozpustila vlasy, které vytvořily temný vodopád vln.
Jakmile si svlékla úzké kalhoty bohaté zelené barvy, naskytl se mu výhled na její štíhlé, elegantní nohy. Narovnala se, přehodila si vlasy přes levé rameno a znovu se začervenala… a Jason si všiml, že si spolu s kalhotami svlékla i poslední, maličký kousek oblečení. Evokující krása jejích křídel zůstala její jedinou ochranou.
Jeho dýchání bylo trhané a jeho tělo ztuhlé. Došel k ní a přejel jí prsty po páteři a pak kolem boku. Nakonec jí přitiskl dlaň na břicho. Když zašeptala jeho jméno, odměnil ji polibkem na její zrychlený puls na hrdle. Děkuji ti, princezno.
Pak ji zvedl do náruče a ona tiše zalapala po dechu. Odnesl ji do postele a položil ji na záda. Její křídla pod ní byla roztažená v celé jejich kráse. Její pohled se stočil do strany a do tváří jí začala stoupat červeň. Sice zaťala ruce do přikrývek, ale své tělo se před jeho pohledem nesnažila zakrýt. A když si začal rozepínat knoflíky košile, tak se k němu její pohled stočil zpět, aby ho mohla pozorovat. Toužebné očekávání, které z ní vyzařovalo, pro něho bylo jako fyzické pohlazení.
Ve chvíli, kdy její tělo překryl tím svým, už jeho touha vzrostla natolik, že mu pulsovala celým tělem. Roztáhl jí stehna a usadil se mezi jejími hedvábnými končetinami, které se kolem něho obemkly jako sladké, žhavé vězeňské okovy, ze kterých se netoužil osvobodit. Když se pod ním prohnula, cítil její mokrý žár a musel zatnout zuby, aby se do ní okamžitě nezanořil. Nezáleželo na tom, jak moc si na tomhle novém místě přál tímto intimním a upřímným aktem zpečetit jejich spojení - nikdy by jí neublížil.
Mahiyo?
Jsem připravená. Bez zaváhání vyšla vstříc jeho polibkům. Pokračuj, Jasone. Chyběl jsi mi.
Zachvěl se tak hladovou touhou, že to bylo téměř bolestivé. Vzal ji za slovo a začal pomalu vnikat do jejího těla. Prohnula se v zádech a její rozkoš pro něho byla odměnou, která vysílala spalující pocity do každičkého centimetru jeho těla. Chytla se ho za paže a její nohy ho stále držely v nádherném zajetí.
Oh!
Vnikl do ní až po kořen a její vášnivý výkřik mu rezonoval každou kostí těla. Jeho rty se opět dožadovaly těch jejích a i ona měla své vlastní požadavky – sotva patrné náznaky, kterým musel muž věnovat zvláštní pozornost, aby je zaslechl, nebo vycítil. Jejich plnění Jasonovi přinášelo obrovské potěšení.
Klouzal dlaní po křivkách jejího těla a nakonec ji chytil za zadní část štíhlého stehna a přirazil, o kousek z jejího těla vyklouzl a znovu přirazil.
Odtáhla se od jeho rtů a zalapala po dechu. Otáčela na polštáři hlavou ze strany na stranu a její tělo se vlnilo v perfektním rytmu s tím jeho – jako kdyby jim bylo předurčeno, že mají být milenci.
Zaťal jí ruku ve vlasech a znovu se zmocnil jejích rtů. Sklouzla mu rukama za krk a začala ho hladit na citlivé vnitřní křivce obou křídel. Jason do jejich polibku hladově zasténal. Vyklouzl z ní o kousek víc a přirazil tvrději. Její ňadra se jako sladké pokušení třela o jeho hruď.
Přerušil jejich polibek, zapřel se na lokti a vzal do dlaně jeden citlivý pahorek. Jsi rozkošně půvabná.
„Já si myslím, že v téhle posteli nejsem tou krásnou já, ale ty, můj divoký milenče.“ Její slova zněla zastřeně a zadýchaně.
Hleděl do jejího jasně kočičího pohledu, polaskal její bradavku a znovu se zmocnil těch rtů, ze kterých vycházela tak sladká slůvka. Slůvka, která ho zapletla do svých vláken a označila ho za jejího… a Jason se nechal zaplést i označit.
Poprvé ve svém životě od chvíle, kdy pohřbil svou matku a zničil pozůstatky svého otce, si dovolil někomu patřit… a pak ji pomiloval.
„Já neumím vytvořit světlo,“ řekl Mahiye o něco později, když ležel v jejich posteli na zádech s rukou na jejích bedrech, zatímco ona se po něm majetnicky rozvalovala. „Jenom černý oheň.“
Mahiya se zamračila, odstrčila se od jeho svalnaté hrudi a zadívala se mu zpříma do očí. „Samozřejmě, že umíš – posvítil si nám v tunelech.“
Jason jí dlouhou dobu pohled mlčky oplácel. A pak otevřela pusu do kořán. „Já? To jsem byla já?“
„Jsi velmi silná, Mahiyo Geet a ta moc a síla budou i nadále růst. Musíš se začít učit je ovládat.“
Mahiya byla překvapená, ale potěšená. Posadila se vedle něho do tureckého sedu a vlasy si shrnula dopředu, aby jí zakryly odhalená ňadra. „Pomůžeš mi?“ Požádat ho o pomoc bylo velmi jednoduché, protože věděla, že by jí nikdy neublížil, ani se ji nepokusil ponížit.
„Ano,“ odpověděl a znovu jí položil dlaň na bedra. „A když tu nebudu, požádám jednoho z členů Sedmy, aby se tu zastavili tak často, jak jen budou moci. Nechci, aby rozvoj tvých sil trpěl mou nepřítomností. Tvé pokroky bude pravděpodobně chtít zkontrolovat i sám Raphael.“
To Mahiya nečekala. Ale pravdou bylo, že Raphaelův vztah s Jasonem nebyl podobný ničemu, co měla Neha  se svými dvořany nebo poradci. „Předpokládám, že na návštěvy těch nejmocnějších bych si měla začít zvykat.“ V břiše se jí rozletělo stovky motýlů, ale ten pocit pramenil z radostného očekávání, ne z obav.
„Až se tu usadím,“ pokračovala, „a až se Dmitri se svou ženou vrátí zpět do města, tak bychom měli své přátelé pozvat na večeři.“ Byla přesvědčená, že něco takového by se jí líbilo. Že by byla ráda, kdyby byl jejich domov vyplněn smíchem přátel a rodiny. „Eleně se budou moc líbit zdejší zahrady.“
Jason si začal pohrávat s prameny jejích vlasů. „Takové večeře budeme muset uspořádat dvě,“ zašeptal a stále si pohrával s jejím tmavým hedvábným vodopádem, přičemž se úmyslně dotýkal jejího ňadra a Mahiya pocítila, jak se v ní lenivě probouzí ukojená touha.
„Nemůžou z města odjet všichni najednou.“
„To přeci vím,“ řekla a pak se rozesmála, protože oba dva dobře věděli, že něco takového vůbec nezvážila. „Je toho tolik, co se musím naučit a objevit, Jasone.“ Vzrušení jí krví bublalo jako šampaňské.
Znovu si lehla a Jason se přesunul nad ní. Povytáhl jí přikrývku do pasu a prsty jí začal na boku kreslit náhodné obrazce. Jeho doteky v ní vyvolaly zachvění. „Kdyby ses někdy rozhodla,“ pronesl potichu, „že chceš objevovat i jiné-„
Přitiskla mu prsty přes ústa a zpříma se zadívala do jeho bouří potemnělých očí. „Možná jsem celý svůj život strávila v Archandělské pevnosti, ale to neznamená, že jsem byla odříznutá od světa. Během mé existence tím místem prošly tisíce upírů a andělů různého stáří i postavení. Ale ani jeden z nich si nezískal mé srdce.“ Pak vzala jeho tvář do dlaní. „Já vím, s jakým mužem chci být a objevovat s ním svět. S tebou, Jasone. Jen s tebou.“
Chtěla, aby v téhle věci měli jasno. „A mám v plánu tě svádět tak důkladně, že se z tebe stane můj oddaný otrok.“
Jasonovy rty se stočily do sotva patrného úsměvu a Mahiye se rozbušilo srdce jako o závod. Byl to pro ni poklad neocenitelné hodnoty.
A kdo říká, že tvým otrokem už dávno nejsem, princezno? Myslí se jí rozeznělo něžné pobavení. Přeci jen ležím v posteli a mé tělo je zpustošené tvou vášní.
Nad skutečností, že ji její šéf špionáže škádlil na oplátku, se potěšeně rozesmála. Natáhla ruku a prstem obtahovala linie jeho černého tetování, které promlouvalo o zemi s bílými písky a širými, modrými vodami, o vějířovitých palmových listech, se kterými si pohrával vlahý vánek i o raccích, kteří se dohadovali nad zemí a jasně barevných rybách, které plavaly v mělčině. „Povíš mi někdy o tomhle?“ zeptala se intimním šeptem, který spolu sdíleli milenci.
Jason se znovu usadil mezi jejími stehny a zapřel se nad ní o lokty. „Mělo mi to připomenout, že jsem naživu,“ odpověděl. Jeho slova byla strohá. „Občas jsem se cítil zcela mimo všechno dění a nebyl jsem si jistý, jestli jsem se skutečně nestal fantomem, který neměl ve světě žádné místo, ani dopad na své okolí. Ta nezapomenutelná bolest mě přesvědčila, že jsem naživu, že jsem osoba.“
Mahiyi se zmocnil smutek a rozhněvanost, ale místo temných emocí s ním raději sdílela úsměv. „No,“ začala a přejela mu chodidlem po lýtku, „příště, až se budeš chtít cítit naživu, tak přijď domů a odtáhni mě do ložnice.“ Pak schovala svou studem zbarvenou tvář do ohybu jeho krku. Nemůžu uvěřit, že jsem něco takového právě řekla. Co se tebe týče, tak skutečně neznám stud a to je opravdu znepokojivé.
Jason sklonil hlavu a zároveň začal znovu vnikat do jejího těla. Já to na tebe nikomu neprozradím. Jeho tichý smích pro ni byl cennější, než miliony broušených drahokamů.



17 komentářů:

  1. Moc děkuju za skvělý překlad

    OdpovědětVymazat
  2. moc díky za další pokračování, míša

    OdpovědětVymazat
  3. Ahojky, ještě si přijďte zítra pro epilog - bude to třešnička na dortu :)
    NELA

    OdpovědětVymazat
  4. Perfektní ! ! ! Děkuji mnohokrát za skvělý překlad další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  5. Skvělé, díky moc Nelo, za další nádherný překlad. :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky, díky, díky. Jsi prostě skvělá. Vždycky se moc těším na další kapitolu. :))))

    OdpovědětVymazat
  7. Jako vždy naprosto perfektní.

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem za ďalšiu kapitolku

    OdpovědětVymazat
  9. Moc děkuji za novou kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za další krásnou kapitolku :)

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za další kapitolu. Dráža

    OdpovědětVymazat
  12. Díky moc za další kapitolu. Prostě úžasné. Díky :-). Iva

    OdpovědětVymazat
  13. Srdečná vďaka za preklad... :-);-) Už sa teším na záverečný EPILOG !!!

    OdpovědětVymazat
  14. Moc ti děkuji za skvělý překlad!!☺

    OdpovědětVymazat