Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Angels Pawn - 1. kapitola

Kapitola 1

„To je mi ale překvapení, cher,“ pronesl Janvier svým jižanským přízvukem a opřel se rukou o zárubeň dveří svého apartmá v Louisianě. „Jsem si celkem jist, že na mě v tuhle chvíli není vypsaná žádná odměna.“
„Nejsem tu, abych tě sebrala.“ Ashwini si založila ruce na prsou a opřela se o protější zeď chodby. Čerstvě probuzený a jen napůl oblečený, vypadal Janvier skutečně sexy. Zároveň to byl také dvě-stě- čtyřicet-pět let starý upír, který by byl schopen rozervat jí hrdlo jen s minimálním úsilím. „I když bych ráda.“

Na tváři se mu objevil lenivý úsměv. Na opravdového fešáka byl jeho obličej trochu úzký a v nestřežených okamžicích působil zachmuřeně. A přesto… Janvier byl mužem, za kterým by se v baru otočila každá žena. Sálala z něho přirozená mužnost a z jeho očí barvy jižanských mokřad vyzařoval neskrývaný zájem, který jim propůjčoval nespočet odstínů zelené.
„Teď jsi mne ranila. Já myslel, že jsme přátelé, non?“
„Non.“ Ashwini na něho pozvedla obočí. „Pozveš mě dál?“
Janvier pokrčil rameny a svaly na jeho hrudi se rozvlnily. Ze způsobu, jakým se pohyboval – čirá tekutá elegance a šarm - by většina lidí nikdy neuhodla, jak moc byl vypracovaný a silný. Ale Ashwini znala jeho rychlost i sílu moc dobře – v uplynulých dvou letech po něm šla už tři krát, a po každé jí dal pořádně zabrat.
„To záleží,“ odpověděl a pomalu si ji prohlédl od hlavy, až k patě. „Jsi tu proto, abys mě zase zbila?“
„Dívej se mi do očí.“
Jakmile se jeho oči střetly s těmi jejími, lesklo se v nich šibalství. „S tebou není žádná sranda, zlato.“
Jen v přítomnosti Janviera se jí mohlo stát, že se na věci dívala s rozumem a praktičností. Všichni ostatní si o ní mysleli, že je nevyléčitelný blázen.
 „Tohle byl ale blbej nápad.“ V mžiku se otočila a ukázala na něho prstem. „Uvidíme se, až zase vytočíš nějakýho anděla.“
Za normálních okolností bylo hlavní činností Spolku odchycení a navrácení upírů, kteří porušili svou Smlouvu – výměnou za téměř-nesmrtelnost sloužit andělům po dobu jednoho sta let – a pak tu byly nenormální okolnosti, jako Janvier…
„A pokus se to neudělat tenhle týden, jsem celkem zaměstnaná.“
Na zátylku ucítila stisk jeho ruky. Jeho dotek byl vřelý a zvláštně něžný. „Nebuď taková. Zůstaň a já ti připravím kávu tak, jak má správná káva chutnat.“
Měla se od něho odtáhnout pryč a měla utíkat tak daleko, jak jen by bylo v lidských silách. Ale Janvier se jí prostě uměl dostat pod kůži. Na zlomek vteřiny zaváhala, a v tom kratičkém úseku času se do ní začalo vpíjet teplo jeho kůže. Intenzivní živost, která popírala ledovatost jeho téměř-nesmrtelnosti. „Nesahat.“ Připomínka pro ni samotnou a rozkaz pro něho.
Kolem krku se jí sevřely jeho prsty. „To ty se neustále snažíš mě dostat.“
„A jednoho krásnýho dne, nebudeš dost rychlej a mně se to podaří.“
Janvier měl takový nehezký zvyk, lézt na nervy andělům až do té míry, kdy se ocitl na seznamu Spolku „k odchytu“. Ale to nebyla ta nejhorší část – v momentě, kdy už ho měla téměř na dosah, se vždy nějakým záhadným způsobem zvládl usmířit s kýmkoli, koho popudil a jeho jméno bylo ze seznamu staženo.
Naposledy ho téměř střelila jen z principu.
Obdařil ji vřelým smíchem a na tváři ucítila letmé pohlazení prstů. „Měla bys mi poděkovat, jen díky mně máš alespoň dvakrát do roka jistý nemalý výdělek.“
„Nemalý výdělek mám jistý proto, že jsem dobrá v tom, co dělám,“ odpověděla a vymanila se z jeho dosahu, aby se na něho mohla zpříma podívat.
„Už mě budeš poslouchat?“
Janvier mávl rukou směrem dovnitř apartmá. „Vstup do mého skromného sídla, Lovkyně.“
Ashwini obyčejně nesnesla žádného upíra v zádech, ale s Janvierem už měla po třech pokusech o jeho odchycení jistý vzájemný respekt. Pokud by se mezi nimi měla situace vyostřit, bylo by to tváří v tvář. Někteří její kolegové by ji za to, že věřila muži, kterého měla odchytit, nazvali hlupákem, ale ona si o lidech dělala svůj vlastní obrázek. Neměla o Janvierovi žádné iluze, věděla, že byl stejně nebezpečný, jako ostrá dýka, ale také věděla, že pocházel z časů, kdy slovo muže bylo vše, co měl. A téměř-nesmrtelnost ho o tuto čest ještě neobrala.
Protáhla se kolem něho a až příliš dobře si uvědomovala, že se natočil tak, aby se kolem něho sotva vtěsnala. Nevadilo jí to tak, jak by mělo a to byl ten problém… protože upíři pro ni byli nepřípustní. Spolek neměl žádná pravidla, která by zakazovala takový vztah a mnoho jejích kolegů a kolegyň měli upíří milence. Ashwini ale měla stejný názor jako Elena, která kdysi prohlásila, že upíři jako téměř-nesmrtelní vnímali obyčejné lidi jako své hračky, přechodné pobavení, které snadno získali a stejně tak snadno zapomněli. A Ashwini se nehodlala stát přechodným pobavením pro žádného muže – ať už upíra, člověka nebo anděla. Ne že by se andělé snížili k tomu, aby měli jakýkoli vztah se smrtelníkem. Vlastně by ji překvapilo, kdyby vládnoucí andělé považovali smrtelníky za něco více, než jen letmou myšlenku.
„Něco takového bych u tebe nečekala,“ pronesla, když vstoupila do moderně zařízeného apartmá. Dominantní byly světlé odstíny, které se prolínaly veškerým vybavením od Navažských běhounů, které pokrývaly podlahu, přes osamoceně umístěné výjevy pouště namalované na zdech. Jen pohodlně vyhlížející sófa bylo zemitě hnědé barvy a právě teď se na něm jasně odrážely barvy vycházejícího slunce.
„Miluju jižanské mokřady,“ pronesl Janvier, když za sebou zavřel dveře a zamířil do kuchyně, „ale aby jeden docenil působivost jisté věci, musí se občas obklopit pravým opakem.“
Jakmile se začal pohybovat po kuchyni s jistotou člověka, který přesně věděl, co dělá, dovolila si Ashwini obdivovat jeho mužnou krásu. Janvier byl jak osina v zadku, ale pořád byl stavěný jako ten nejerotičtější sen, který kdy měla – vysoký a štíhlý, se svaly běžce nebo plavce. Elegantně osvalený, ale přesto silný. Musel být o patnáct centimetrů vyšší, než ona, ale i se svou výškou se pohyboval velmi sebejistě.
Na druhou stranu… ve prospěch jeho nenucené elegance a arogance hrála celá dvě staletí. „Sluneční světlo tě moc netrápí, že?“ pronesla, když jí padl pohled na střešní okno po její pravici. Přímo pod ním stála obrovská postel. Ručička hodin se právě přehoupla přes osmou hodinu a sluneční paprsky se ve své plné kráse majetnicky rozložily po celé ploše nezastlaných přikrývek. Mysl jí okamžitě zaplavily obrazy, doplněné o Janvierovo dokonalé tělo. Rozbušilo se jí srdce a téměř přeslechla jeho další slova.
„Hledáš mou slabinu, lovkyně?“ Došel k ní a podal jí malý šálek plný krémové tekutiny, která nevoněla jako žádná káva, kterou kdy měla. „Co je to?“ Podezřele přičichla a okamžitě se jí začaly sbíhat sliny. „A odpověď na tvou otázku by byla samozřejmě, že hledám. Kdyby ti slunce vadilo, stačilo by, abych tě trochu postrčila a pak už jen sledovala, jak na místě vzplaneš.“
Ušklíbl se. Jeho horní ret byl trochu úzký, ale jeho spodní ret přímo vybízel k nakousnutí. „Chyběl bych ti, cher.“
„Tvá dlouhověkost ti začíná klamat mysl.“
„Je to café au lait s lístkem čekanky.“ Sledoval, jak riskla první doušek a pak pokynul směrem k posteli. „Miluju slunce, a kdyby vampyrismus znamenal, že strávím zbytek života v temnotě, tak by pro mne nebyl vůbec přitažlivý.“
„Člověk by řekl, že se všema těma upírama, který se denně procházejí venku, by tahle stará fáma měla už dávno zaniknout a ono pořád nic,“ pronesla a vychutnala si další doušek té zvláštně chutnající kávy. „Je to vážně dobré.“
„Chuťově to k tobě pasuje.“
„Hořká a nezvyklá?“
„Exotická a svůdně lahodná.“ Prstem jí pohladil po kůži odhalené paže. „Máš tak krásnou pokožku, cher. Má barvu pouště při západu slunce.“
Poodstoupila od něho o krok pryč. „Běž se oblíct a přesměruj tok myšlenek od postele.“
„To je v tvé přítomnosti dost nemožné, cher.“
„Tak si představ, že ti vyhrožuju s brokovnicí v ruce. Nebo ještě lépe, představ si, že jsem tě už spoutala a nemůžeš se ani hnout.“
Janvier si povzdychl a podrbal se na čelisti s ještě neoholeným strništěm. „Miluju tvý chlípný myšlenky, cher.“
„Pak by tě tohle mělo dostat do kolen,“ pronesla a přikázala si nemyslet na to, jaké by bylo, cítit jeho strniště na své holé kůži. „Krev, únos, nevraživost a rukojmí.“
V jeho mokřadově zelených očích zazářil zájem. „Řekni mi víc.“ Mávl rukou směrem k posteli. „Omlouvám se, že není zastláno, nečekal jsem tak výjimečnou společnost, ale sedět se na ní dá tak jako tak.“
Ashwini odložila šálek s kávou na kuchyňský pultík a místo na postel, se posadila na jednu z barových stoliček. Janvier se zasmál a posadil se na postel. Zapřel se rukama za zády a natažené nohy zkřížil v kotnících. Jeho tmavě hnědé vlasy prosvětlovaly paprsky ranního slunce a vytvářely v nich měděné odlesky, které krásně ladily s jeho kůží barvy leštěného zlata.
Upíři tak staří jako Janvier, byli téměř vždy tak dechberoucí jako on, ale Ashwini ještě nepotkala žádného dalšího, který by měl charisma jako tento Cajun.  A Janvier měl ještě navíc zvláštní dar vytvářet si nové a nové přátele v každém městě, kam ho život zavedl. A to byl právě důvod, proč ho teď potřebovala. „V Atlantě nastala taková situace…“
„V Atlantě?“ Následovala nepatrná pauza. „To je teritorium Beaumontových.“
Trefa. „A znáš Beaumonty dobře?“
Obdařil ji svým typicky elegantním pokrčením ramen. „Docela dobře. Je to starý upíří klan a těch už mnoho nezůstalo.“
Ashwini zlákala vůně Janvierovy kávy a usrkla si další doušek. „To dává smysl. Zaslechla jsem, že co se týče volby Kandidátů na Stvoření, andělé neupřednostňují rodové linie.“ Z mnoha stovek tisíců, kteří chtěli být každým rokem Stvořeni, se jich velmi málo skutečně stalo Kandidáty.
„Ale Beamontovi v tom umějí chodit,“ pokračoval Janvier. „Zatím se jim podařilo v každé generaci nechat Stvořit alespoň jednoho člena své rodiny. A v poslední generaci to byli dokonce dva.“
„Monique a Frédéric. Bratr a sestra.“
Javnvier přikývl. „ A takový úspěch z nich dělá velmi mocný klan. S Monique a Frédéricem mají Beaumontovi deset pokrevně spojených žijících upírů. Přičemž tomu nejstaršímu z nich táhne na půl milénia.“
„A to by byl Antoine Beaumont.“
„Podřezávač hrdel,“ pronesl Janvier téměř vřele. „Pravděpodobně by prodal vlastní potomky, kdyby byl přesvědčený, že na tom zbohatne.“
„Starej známej?“
„Jednou jsem mu zachránil život.“ Janvier nastavil tvář slunečním paprskům a požitkářsky vpíjel jejich sílu jako na nějakém Evropském pobřeží, daleko od vlhkého, zemitého objetí Luisianského léta. „Každý rok mi jako své díky posílá lahev svého nejlepšího Bordeaux – zároveň s návrhem na svatbu s jeho dcerou Jean.“
S jeho francouzským přízvukem znělo její jméno velice smyslně. Ashwini sevřela prsty kolem ručně malovaného šálku s kávou.
„Chudák ženská.“
Jeho pohled se stočil směrem k ní a v očích mu zajiskřilo.
„Právě naopak, cher. Jean je celá dychtivá. Minulou zimu mě pozvala, abych ji zahříval v jedné z nejluxusnějších roubenek v Aspenu.“
Ashwini dokázala velmi dobře poznat, když si s ní někdo zahrával. A také věděla, že Janvier byl schopen si něco takového vymyslet jen proto, aby tu byla ochotná zůstat o něco déle – čistě pro jeho vlastní pobavení. „Klidně se s tebou vsadím, že Jean zrovna teď o Aspenu nesní. Vlastně bych se klidně vsadila, že jediné, o čem sní je vraždění.“
„Má to něco společného s Atlantou?“ V jeho pohledu znovu zazářila zvědavá inteligence, která ji k němu táhla navzdory všem přísahám, které sama sobě dala.
„Monique je Jeanina několikanásobná pra-pra-vnučka, že?“
Janvier se na moment zamyslel. „Něco takového, ano. Jean to dítě jednoduše zbožňuje a Antoine oběma  - Monique i Frédéricovi říká jednoduše vnoučata.“
„Monique je dvacet-šest let, to je sotva ještě dítě a jejímu bratrovi je třicet.“
„Každý pod sto let věku je pro mě dítě.“
„Vtipné.“
„Tebe jsem tím nemyslel, cherie.“ Jeho šibalský úsměv poodhalil jeho temnější stránku. Tu, která spatřila uběhnout dvě staletí.
„Z tvých očí vyzařuje příliš mnoho poznání. Kdybych nevěděl, že jsi člověk, snadno bych si tě zaměnil za stejně starou bytost, jako jsem já sám.“
Ashwini si někdy skutečně tak stará připadala. Ale démoni, kteří se jí dnem i nocí vkrádali do mysli, neměli v tomto rozhovoru místo. Odtrhla se od jeho příliš zkoumavého pohledu a řekla, „Monique někdo unesl.“
„Kdo by se opovážil postavit se Beaumontovým?“ zeptal se udiveně. „Ne jen, že je to velmi mocný klan, ale anděl, který vládne Atlantě, si je velmi považuje.“
„Oprava – považoval,“ pronesla a její pohled se stočit zpět k němu. Vychutnávala si pohled na jeho tělo, zalité slunečními paprsky. Bylo to prosté potěšení s velmi potentním nábojem – dokonce ani její démoni nedokázali vzdorovat tak smyslnému pokušení, které ochromovalo všechny její smysly. „Ale zdá se, že tvýmu kámošovi Antoinovi se podařilo Nazaracha nakrknout.“
Janvier se postavil a zamračil. „Ale i tak, postavit se Antoinovi je, jak podříznout si vlastní hrdlo.“
„Foxův Řád si to nemyslí.“
„Řád?“ Janvier zavrtěl hlavou, postavil se přímo před ní a jednou rukou se zapřel o kuchyňský pult. „Skutečně mluvíme o tom samém? O skupině upírů, které semkl společný cíl?“
„Jo, přesně o tom mluvím.“
O formálním Řádu jsem neslyšel už víc, jak sto let.“
„Nějakej týpek jménem Calan Fox se patrně rozhodl tohle historický spolčení vzkřísit zpět k životu.“  Ashwinina zvědavost převážila její vlastní odhodlanost a přejela prsty podél zakroucené jizvy na Janvierově hrudi, těsně nad jeho levou bradavkou. „Tahle není ode mě.“
„Kéž by byla.“ Zašeptal. „Byl bych poctěn, kdybych na sobě měl nějakou od tebe.“
„Škoda, že se upíři tak rychle hojí.“  Prsty stále přejížděla po jizvě, až jí trklo něco povědomého. Ale ne tak, jako s každou jinou osobou, kterou znala… tady nebyl žádný náznak pravých vzpomínek, žádné vtažení do něčí minulosti, žádná nechtěná invaze do její mysli, kterou způsoboval její dar, její prokletí. Namísto toho, aby se jí zjevila jeho tajemství, aby se jí odhalily jeho noční můry, cítila jen teplou, hebkou kůži, která nebyla dokonalá a bez kazů a tím více pro ni byla přitažlivá.
„Je tohle práce ostrého nože?“ zeptala se.

„Svým způsobem… byl to meč.“ Prsty jí jemně sevřel kolem zápěstí a přitáhl si její ruku ke rtům. Na každý kloub jí vtiskl letmý polibek. „Budeš mě takhle škádlit věčně, Ashwini?“

22 komentářů:

  1. Skvělé, vítame tě děvče zpět, nádherný dárek k Vánočnímu a Novoročnímu svátku.
    Už jsi nám chyběla :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuju za překlad a těším se na další dílek

    OdpovědětVymazat
  3. To je ale překvapení... děkuji za překlad!

    OdpovědětVymazat
  4. Moc moc moc děkuji a těším se z dalšího překladu této skvělé série. Mám ohromnou radost.

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji. Veliký dík za obnovené překládání. Moc mi chybělo. Těším se na další pokračování a tiše závidím talent na cizí jazyky, o který se s námi podělíte na úkor Vašeho volného času. Ještě jednou DÍKY!

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za obnovené překlady, tyto série jsem měla moc ráda. Jana

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji mockrát!!! Už jsem ani nedoufala

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem veľmi pekne za preklad a korektúru. Som šťastná že si sa vrátila k prekladu. :)

    OdpovědětVymazat
  9. Skvělá zpráva v novém roce! Hrozně moc děkuji za návrat k překladům a už se strašně těším. :-) :-) Renča

    OdpovědětVymazat
  10. moc děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  11. Jééé už jsem ani nedoufala, že se překlady znovu rozjedou, moc se mi líbí, knihy jsou úžasně přeložené. Moc díky za tvůj čas :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Moc děkuji...jsi skvělá, že zase začínáš překládat!!!

    OdpovědětVymazat
  13. Díky, díky, díky za znovu překládání :))))
    Tweety

    OdpovědětVymazat
  14. Huráá, super, že zase dále překládáš:-) Miluju tuhle celou sérii, Jana

    OdpovědětVymazat
  15. Děkuju za skvělý překlad. :-)

    OdpovědětVymazat
  16. Děkuji moc, ze jsi se vrátila k překladu této série..

    OdpovědětVymazat