Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Angels Dance - 13. kapitola

Kapitola 13
Galen sledoval Stopaře, který zrovna oblečený v zelenohnědé uniformě zvěda opustil Věž. Upír byl překvapivě dobrý – jakmile splynul s okolním lesem, po něm Galen nezahlédl jedinou stopu. Ale od té doby, co Jessamy opustila svou osamělou pozici učitelky a zapisovatelky dějin v Útočišti, nebyl Stopař jediným mužem, který si jí všiml.
Galen to vše pozoroval, ale nevměšoval se… a pak si všechnu svou frustraci vybil při tréninkách na Dmitrim.

Upír si setřel krev z roztrženého rtu a zavrtěl hlavou. „Připadám si jako masochista, že se pořád vracím zpátky pro další vejprask.“
„Ne, jen se snažíš zlepšit.“ Pravdou bylo, že upír pro něho byl dobrým soupeřem a Galen čím dál tím častěji odcházel s modřinami. Naposledy se Dmitrimu dokonce několikrát podařilo zranit mu křídlo. Jeden od druhého se učili novým technikám a tím se z nich obou stávali smrtonosnější bojovníci, než byli předtím.
Galen se polil chladnou, průzračnou vodou, kterou si z vědra nabral hliněným džbánkem a odhrnul si mokré vlasy z obličeje. „Potřeboval bych na den nebo dva odletět pryč.“ Upírovi už důvěřoval stejně tak, jako důvěřoval Raphaelovi a věděl, že po dobu jeho nepřítomnosti by dohlédli na Jessamyno bezpečí.
„Už s ní chce létat další anděl“ – pronesl Dmitri opatrně – „ale bojí se, že ho zabiješ.“ 
Galenovi se džbánek roztříštil v ruce. Ignoroval krev, která mu tekla z dlaně a roztáhl křídla. „Nikdy bych ji neuvěznil.“ A s těmito slovy vzlétl do nebe. Letěl rychle a vytrvale vstříc blížícímu se soumraku. Minulo ho několik letek andělů, ale nepokusily se ho zastavit ani pronásledovat - jako by vycítily černou náladu, která ho pohltila. Letěl tak odhodlaně, jako by bojoval o svůj vlastní život. Závodil se samotnými větrnými proudy, až se ocitl tak daleko, že všemi směry neviděl nic jiného než bezútěšnou prázdnotu. Konečně byl sám.
Vzhledem k tomu, jaké prožil dětství, věřil, že byl proti bolesti imunní. Věřil, že ho drobné rány nemohly ranit. Ale ten láskou hladovějící chlapec, kterým kdysi býval, i nadále existoval. A obě tyto části – dospělý muž i malý chlapec -  při pomyšlení na Jessamy, která je krůček po krůčku opouštěla, nekontrolovatelně krvácely.
Galen zamířil k zemi a přistál na břehu malého potůčku. Dovolil si chvilku odpočinku a pauzu na přemýšlení. Jenže všechny jeho myšlenky se neustále vracely k Jessamy v náruči jiného muže.
Z útrob se mu vydral divošský křik, který nebral konce, protože ho v sobě držel už příliš dlouho. Jakmile dal průchod své zuřivosti, ze které mu vřela v žilách krev, zmizel i okolní podzimní chlad, který se mu vtíral pod kůži. A když se nakonec utišil a znovu vzlétl do vzduchu, věděl, že mířil zpět. Byl rozhodnutý, že pokud by při návratu spatřil Jessamy létat s jiným mužem, tak by ho nechal být, i přesto, že by ho to zevnitř zabilo. Jen by je z povzdálí sledoval, aby se ujistil, že jí ten druhý anděl neublíží.
Ale když se nakonec vrátil, Věž byla tichá, většina jejích oken potemnělá a kromě strážců, kteří občasně prolétávali v oblacích, nebylo nikde ani živáčka. Tiše přistál na balkóně před Jessamyným pokojem a zjistil, že měla otevřené dveře. Na moment sám se sebou bojoval, ale prohrál a vešel dovnitř – aby ji spatřil, jak vykročila směrem k němu, jakoby se zrovna chystala vejít na balkón.
„Galene!“ Položila si ruku na srdce a na místě se zastavila. Mlžně zelená látka šatů se jí lehce zavlnila kolem kotníků.
V ten moment si uvědomil, že celou dobu sám sobě lhal. „ s tebou budu létat!“ Zavrčel, aniž by si to uvědomil. „Dal jsem ti své slovo, že s tebou poletím kamkoli budeš chtít. Proč sis neřekla?“ Místo toho, aby přijala nabídku někoho, kdo nebyl tak silný jako on, kdo by s ní nedokázal letět tak daleko jako on, kdo by ji nedokázal udržet v bezpečí tak, jako on.
Jessamy se odmlčela a Galenovi se zdálo, že zadržuje dech. Ze strachu? Po výbuchu jeho povahy ztráceli odvahu i bitvami zocelení válečníci a on se právě přestal ovládat před jedinou osobou, na které mu záleželo více, než na komkoli jiném. Celý ztuhl a začal pomalu couvat zpět k balkónovým dveřím. Ale Jessamy ho okamžitě zastavila, „opovaž se znovu zmizet, Galene.“
Nebyl to strach, proč zadržovala dech, byla to zuřivost. Pozvedl na ni obočí.
„Odletěl si pryč a nic mi neřekl.“ Jessamy přešla přes hutný rudozlatý perský koberec a strčila do něho oběma rukama. Na jeho stabilitu nebo rovnováhu to sice nemělo žádný efekt, ale přesto ho to velmi zarazilo.
„Musela jsem se to dozvědět od Dmitriho.“
Galenův hněv se začal znovu probouzet. „Nevěděl jsem, že moje přítomnost byla zapotřebí.“ Nebo dokonce chtěná.
Jessamy neměla mnoho intimních zkušeností s muži a poslední dvě roční období jí odhalila  spousty tajemství – už věděla jaké to bylo, když s ní někdo flirtoval, když se jí někdo dvořil, i jaké to bylo, být políbená. A nic z toho neměl na svědomí tenhle nesnesitelný muž, který si myslel, že na ni může křičet. „Pokud má někdo právo na to, stěžovat si, že zůstal bez povšimnutí,“ pronesla, „tak jsem to já.“
„Nech mě jen na pár vteřin o samotě se Stopařem,“ odpověděl Galen a jeho rozhněvaná slova rozhodně nebyla vyřčena potichu, „a já ho přišpendlím k zemi mečem a pak mu vlastníma rukama utrhnu všechny ty vychrtlý končetiny.“
„Velmi romantické.“ Jessamy jen velmi těžko odolávala touze ho kopnout. „Jsem na tebe tak naštvaná.“ Za to, že ji ukázal co je to vášeň, jen aby ji vzápětí nechal hladovět. Za to, že ji vynesl do oblak, jen aby pak ta samá oblaka využil k tomu, aby se jí mohl vyhnout. Za to, že byl tak tvrdohlavý muž! „Neměl bys tu být. Jdi pryč!“
Galen zašustil křídly a jeho velké tělo bylo najednou blíže než předtím. „Ty jsi na mě skutečně naštvaná?“
Jeho tělesný žár se jí vpíjel do kůže a hrozilo, že veškerý její hněv se přetaví ve sžíravou touhu. Ale Jessamy se podařilo odolat a vzchopit. „Velmi.“
„To je dobře.“
Překvapením otevřela ústa… a Galen toho využil. Jeho jazyk se důvěrně známě setkal s tím jejím. Galen zcela přeskočil nesmělý úvod a rovnou se dožadoval spalujícího vášnivého polibku. Jessamy se málem podlomila kolena, a aby se udržela na nohou, musela se ho chytit za vypracované paže.
Z Galenovy hrudi se vydral tichý, hluboký zvuk a okamžitě ji chytil kolem pasu, aby si ji k sobě mohl přitáhnout blíž. Tohle nebylo žádné něžné hlazení citlivého milence. Byl to divošský útok na všechny její smysly. Neotesaná touha, která bude uspokojena až v momentě, kdy se mu zcela oddá.
Chytila ho za zátylek a druhou ruku mu položila na divoce bijící srdce, které bušilo v harmonii s tím jejím. A o kus níže… tvrdost jeho mužství se hrdě tiskla k jejímu tělu. Zalapala po dechu a on se znovu zmocnil jejích rtů a tentokrát ještě důkladněji. Jejich polibek postrádal techniku, byl spíše ukojením příliš dlouho trvajícího zoufalství. Jessamy se chopila vedení a vsála jeho jazyk do úst.
Galen opět celý ztuhl a v další vteřině si ji přizvedl tak, aby měl lepší přístup k jejím rtům, které si vychutnával tak, jako by byla lahůdkou, na jejíž ochutnání čekal celý svůj život.
Jakákoli žena by musela být z kamene, aby ji něco takového nechalo chladnou a Jessamy – když šlo o Galena – se kameni ani zdaleka nepodobala. Znovu vsála do úst jeho jazyk, ochutnala jeho rty a něžně ho okusovala. Z Galenovy hrudi se vydralo tiché zabručení, na které zareagovaly její bradavky.
Jednou rukou ji stále držel kolem pasu a tu druhou jí položil na křivku boků, odkud po chvíli sklouzl níž a začal ji hladit. Jeho dotek byl velmi majetnický.
Zalapala po dechu, ukončila jejich polibek a zadívala se do jeho vášní potemnělých smaragdových očí. Jeho rty byly lehce oteklé z divokého polibku, jeho dech byl zrychlený a jeho ruka se přesunula… „Galene.“
Začal ji líbat na hrdle a jeho ruka se i nadále věnovala důkladnému, zkoumavému hlazení. „Poleťme pryč.“
„Ano.“ Chtěla být se svým barbarem zcela o samotě.
Okolní vzduch byl studený a noc byla tichá, ale Jessamy věděla, že nejsou jedinými bytostmi, které byly v noci venku. Galen letěl daleko od Věže, až do hor, kde opravdu nebylo ani živáčka. Přistáli na malé travnaté mýtině, kolem které se tyčily majestátní stromy. Velmi pomalu ji nechal sklouznout ze své náruče na pevnou zem. Chtěla si z tváře odhrnout prameny vlasů, které jí tam zfoukl vítr, ale Galen byl rychlejší. Kůže jeho prstů byla příjemně hrubá a Jessamy mu vtiskla polibek do dlaně. „Jestli mi ještě jednou takhle zmizíš, tak tě utluču tvou vlastní nohou.“
„Jsi hrůzu nahánějící žena, Jessamy.“
Lehce do něho strčila, za to, že si z ní takhle utahoval, ale pak se postavila na špičky a promluvila jen milimetry od jeho nebezpečně, vášnivých rtů. „Tebe Galene, chci tebe a jenom tebe.“ Nezáleželo na tom, že ve svém životě neměla stovky jiných milenců. Jessamy už si byla jistá tím, co pro ni znamenal – všechno. Ať už by ho potkala na úsvitu své existence, nebo na samotném jejím konci, nic by to nezměnilo.
Galen ji chytil za boky a přitiskl si ji k sobě. „Vím, že bych měl počkat.“
Jessamy se zatajil dech.
„Ale nemůžu.“ Přiznal. O zlomek vteřiny později zaútočil na její ústa a objímal ji svými ocelově pevnými pažemi. Byla přitisknutá k jeho odhalené hrudi a stála mezi jeho doširoka rozkročenýma nohama.
Byla v zajetí svého barbara.
Byla svedená.
Byla opatrovaná.
Kdyby si ještě nebyla jistá, tak v tomto momentě už by mu stejně patřila celá – vzal její tvář do dlaní a zašeptal, „řekni mi, abych přestal, Jessamy.“ Byla to žádost muže, který nad sebou ztrácel kontrolu.
Představa, že po ní takhle prahl mistr zbrojíř, který byl znám pro svou ocelovou sebekontrolu i za těch nejhorších situací, jí téměř podlomila kolena. „Nechci, abys přestal.“ Zajela mu prsty do ohnivě rudých vlasů a přitáhla si jeho rty zpět ke svým. A když řekl, že by se měli vrátit zpět do Věže, aby nemusela ležet v trávě, přejela mu prsty po vypracovaných svalech na hrudi a zamířila níž, k hrdě se tyčícímu mužství. Takhle odvážná dokázala být jen s Galenem.
Z jeho hrudi se opět ozvalo souhlasné, hluboké bručení a pak už nebyl čas na žádné další řeči. Galen z ní téměř strhal všechno oblečení a najednou ležela nahá v trávě, jako nějaká pohanská oběť, zatímco on si ji obdivně prohlížel a u toho si pomalu rozepínal opasek kalhot. Byl to muž, který by ji měl svou velikostí děsit, ale nebylo tomu tak. Rozevřela stehna, „Galene.“ Možná strávila dosavadní život v ústraní, ale teď byla dospělou ženou, které se podařilo najít svého vášnivého milence. Když se k ní nakonec sklonil, nejprve ji něžně pohladil po stehně. A když ji začal svými zhrublými prsty dráždit tak, že po chvíli sténala vášní, byl jeho dotyk ještě něžnější.
„Jessamy?“ zeptal se se zrychleným dechem.
Omotala si nohy kolem jeho pasu a místo odpovědi se o něho začala toužebně třít. Zachvěl se a pak už do ní začal vnikat. Jessamy slýchávala vyprávění různých žen, ale žádný z těch příběhů ji nemohl dostatečně připravit na tyto divoké, nádherné pocity, které se jí zmocňovaly. Když se její svalovina snažila přizpůsobit jeho velikosti, vykřikla a chytila se ho oběma pažemi kolem krku. Tohle byl muž, který ji miloval. Vdechla jeho osobitou vůni a nedočkavě se zavrtěla.
Galen ji pohladil po stehně a pak jí ohnul nohu v koleni a vyklonil ji do strany. Uvolnila se a Galenův ztopořený úd se dostal hlouběji. Zalapala po dechu a on zaváhal. Políbila ho a hladila ho, dokud se nezačal znovu pohybovat. Zlehka a pomalu, aby měla dostatek času přizpůsobit se jeho velikosti.
„Jess.“ Galen měl zaťaté snad všechny svaly v těle a se rty u jejího ucha zašeptal, „Je to příliš?“
Ano. Příliš nádherné. „Nepřestávej.“ Prohnula se pod ním v zádech a zakroužila boky. Zatímco ji vášnivě líbal, pokračoval velmi pomalými pohyby, ale s každým dalším do ní pronikl o kousek hlouběji. Jejich polibek kopíroval hříšný tanec jejich těl.
Její tělo se najednou a bez jakéhokoli varování roztříštilo na tisíce malých částí a Jessamy se zakloněnou hlavou a s údivem v očích lapala po dechu. V jejím zorném poli se jako ocelově šedá nebesa tyčila jeho mocná křídla.
Galena její vyvrcholení nezastavilo a pokračoval dál. Jednou rukou se zapíral vedle její hlavy, tou druhou dráždil její citlivou bradavku a jeho rty se věnovaly jejímu vystavenému hrdlu.
Jessamy se cítila vášnivě vyčerpaná, a když jejím tělem projela poslední vlna rozkoše, zajela mu prsty do hedvábně jemných vlasů… a pevně ho držela i v momentě, kdy se zachvěl, vyplnil ji svým tělesným žárem a dokola šeptal její jméno, dokud se nezastavil a nezabořil tvář do jejích vlasů.
Můj muž. Můj barbar. Můj.
Podzim se přehoupl do zimy, se kterou přišel sníh a led. Dny se začaly krátit a potemněly, a pokud nebyl Galen na stráži nebo nevedl noční trénink, strávila Jessamy každou noc v jeho objetí. Když byl pryč, byla jí až do brzkých ranních hodin společníkem dobrá kniha. Byl to čas nového objevování, čas radostí a hrátek. Ale její velký barbar byl pořád neskutečně opatrný, aby jí neublížil. Zezačátku si toho nevšimla, protože byla příliš zaslepená požitky, které jeden druhému dokázali způsobit, ale s plynoucím časem si uvědomila, že láska nebyla jen tancem dvou těl. Teď, když už bylo odhalené ostří jejich hladu ukojené, teď, když už strávila nejednu noc tím, že objevovala Galenovo nádherné tělo, zatímco on to „trpěl“ pro blaho své dámy, z něho cítila strnulost a napětí, protože držel na uzdě divokou sílu své skutečné vášně.
Mrzelo ji, že se nikdy neuvolnit natolik, aby jí odhalil intenzitu své vášně, ale přesto na něho nemohla být naštvaná. Jak by mohla být rozzlobená na muže, který se na ní díval tak, jako to dělal Galen? Možná se od něho nikdy nedočká těch dvou poetických slov lásky, ale ona celým svým bytím věděla, co k ní cítil. Jeho oddanost byla znát v každém pohlazení, v každém překvapení, které pro ni našel a pak s ní v náruči letěl, aby jí ho ukázal, v každém tajemství, které s ní sdílel.
„Má matka mi napsala dopis,“ řekl jí, když spolu předešlé noci leželi v posteli. Jessamy si byla vědoma bolestného vztahu, který s Tanae sdílel, a proto mu položila dlaň na srdce a jednoduše poslouchala.
„Psala, abych se vrátil zpět. Titus prý souhlasil, že mi dá velení nad polovinou svých sil. Orios by zůstal mistrem zbrojířem, ale já bych byl jeho pravou rukou.“
Jessamy si podepřela hlavu rukou a zamračila se. „Proč by ti nabízela nižší pozici, než kterou zastáváš u Raphaela?“ Rapahelova armáda zatím nebyla tak početná jako Titova, ale byla celá Galenova. Byla jeho, aby ji trénoval a bylo jeho, aby ji vedl. Dokonce i Dmitri - Raphaelova pravá ruka – se klaněl před Galenovými zkušenostmi s vedením ozbrojených sil.
V Galenovu úsměvu se zračila neutěšenost, kterou u svého barbara doposud neviděla.
„Protože ví, že jsem se odjakživa snažil ji potěšit. Jako dítě jsem byl přesvědčený, že když budu dost dobrý, dost silný a dost rychlý, tak bych si její lásku mohl zasloužit.“
Za posledních několik uplynulých měsíců její vztek na Tanae rostl s každou malou pravdou, kterou jí Galen o svém neradostném dětství odhalil. „Ty nemáš zapotřebí se nikomu zavděčit, Galene. Jsi úchvatný tak, jak jsi a jestli to Tanae nevidí, tak je to její smůla.“
Jeho jarně zelený pohled oživl. „Úchvatný?“
Jessamy byla překvapená zranitelností, kterou neodhalil před nikým jiným a svou odpověď zašeptala do polibku, kterým ho umlčela, „naprosto.“

Teď zrovna stála na svém oblíbeném místě na střeše, odkud byl nejlepší výhled a přemýšlela nad tím, co všechno jí o jejím barbarovi odhalila tato krátká včerejší konverzace. Možná působil hrubě tesaný a přímočarý, ale jeho srdce v dětství velmi trpělo... a to bylo důvodem, proč se k ní choval jako k porcelánové panence. Nechtěl se dopustit žádné chyby, která by jí od něho mohla odehnat pryč. S touto myšlenkou jí po tváři stekla osamocená slza.

20 komentářů:

  1. Moc pěkně děkuju za další kapitolu♥♥♥

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za další kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za další kapitolu ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Mockrát děkuji za další skvělou kapitolu. :-) Renča

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za další úžasnou kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji mnohokrát za překlad další kapitolky !!!!

    OdpovědětVymazat