Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Angels Dance - 14. kapitola

Kapitola 14
Galen ukončil trénink dříve, než obvykle. S příchodem zimy se zkrátily dny a v pozdním odpoledni už se snášelo šero blížícího se večera. Na zemi se držela silná vrstva sněhové nadílky, ale nový dnes nepřipadl.
Zamračil se na bojovníky, kteří si mezi sebou špitali o touze svého mistra zbrojíře vrátit se zpět domů, ale nakonec ten štěbetající hlouček nechal být. Patrně už nebyl tak přísný, jako kdysi býval a důvod, proč byl ke svému širokému okolí daleko tolerantnější, byl ten, že byl šťastný způsobem, jakým nikdy dříve nebyl.

Vzlétl a zamířil k balkónu pokojů, které sdílel s Jessamy. Jenže uvnitř ho čekala jen prázdnota. Zklamaně se rozhodl, že se poletí vykoupat, ale v momentě kdy si vzal čisté oblečení, se otevřely dveře a dovnitř vešla Jessamy. Srdce se mu při tom pohledu zastavilo radostí – tak jako vždycky, když ji spatřil. Rozeběhla se mu do náruče a políbila ho s upřímnou radostí ženy, která prahla po jeho doteku. Z takových nepolevujících projevů náklonnosti by nejeden muž mohl ztratit hlavu a skutečně věřit tomu, že byl tak úchvatným stvořením, jak o něm ona tvrdila, že byl.
„Poletíš se koupat?“ zeptala se a začala ho přes košili, kterou s příchodem sněhu začal nosit, aby se nebála, že nastydne, hladit po hrudi.
„Vrátím se brzy.“ Říční voda byla touhle dobou ledová i pro anděla a nelákala ke zdržení.
Jessamy se na něho spiklenecky pousmála. Tenhle úsměv na její tváři znal jen Galen a nikdo jiný. „Umyji ti záda.“
Měl jí říct, aby zůstala ve Věži, kde by byla v teple a v pohodlí, ale příliš prahl po její společnosti. Podal jí oblečení, které držel v ruce, vzal ji do náruče a vzlétl. Nezamířil k řece, jak měl původně v plánu, ale k malému jezírku na úpatí hor, kde byla čistě průzračná voda. Cesta sice trvala daleko déle, ale když byla Jessamy s ním, tak na tom nezáleželo.
„Může nás tu někdo vyrušit?“ zeptala se, když přistáli a začala si protahovat křídla. Galen hleděl na vysokou, překrásnou ženu v dlouhých šatech barvy mořské pěny.  Knoflíky, které se zapínaly na ramenou, byly z čtverhranných krystalů v o něco tmavší modré barvě.
„Ne. Jsme tu sami.“ Neodolal a pohladil ji po citlivé křivce křídla a ona se zachvěla rozkoší.
„Tohle místo je příliš daleko od trasy, kde prolétají stráže a je to tu zcela neobydlené. Zdejší hory jsou přesně tak divoké, jak byly od začátku věků.“
Její úsměv v sobě nesl hříšné očekávání. „Nechtěl ses jít koupat?“
Jakmile se usadila na kámen nedaleko vodní hladiny, rozesmál se. Působila jako urozená královna, která se chystala si užít soukromé představení. A Galen se začal svlékat. Nikdy dříve nad svým nahým tělem nepřemýšlel, ale díky úžasu, který jiskřil z Jessamyně pohledu, by se z něho mohl stát exhibicionista… ale jen pro ni. Zcela odhalený – a očividně vzrušený – se zhluboka nadechl a ponořil se do chladné vody hlubokého jezera.
Voda byla skutečně studená, ale jeho tělo ji dokázalo zvládnout. Vyplaval na povrch, zamrkal, aby dostal vodu z očí a spatřil Jessamyny šaty a spodní prádlo, jak leží u jejích chodidel. Na břehu před ním stála úchvatná dlouhonohá bohyně. Byla štíhlá, ale se zaoblenými ženskými tvary. Její ňadra byla pevná a Galen jim velmi rád věnoval svou pozornost. Jeho zapisovatelka andělských dějin tam byla velmi citlivá.
Zatímco si ji obdivně prohlížel, se posadila na břeh jezírka a spustila nohy do vody. „Pojď ke mně.“
„Jak si má Lady přeje.“
Tiše se rozesmála a intimita jejího smíchu se kolem něho omotala jako záchranná vesta. Doplaval k ní, rozevřel jí stehna a postavil se. Začervenala se a Galen sledoval, jak se vlna horka rozlévala po jejím těle níž, až jí zrůžověla ňadra a ztvrdly bradavky, které okamžitě potřeboval ochutnat.
„Oh.“ Zajela mu prsty do vlasů a pevně je chytila v pěst.
Zatímco se jednomu ňadru věnoval svými ústy, začal to druhé dráždit prsty. Nakonec ji neochotně propustil ze svého zajetí a vychutnával si pohled na její kůži zrůžovělou z jeho péče. O zlomek vteřiny později ho Jessamy zatahala za vlasy. Galen se usmál a jeho ústa zamířila k druhé bradavce.
Když se od ní nakonec odtáhl, cítil v každém nádechu její vzrušení.
„Jess.“ Vyšlo z něho ochraptěle.
„Ano.“  Roztáhla nohy ještě o něco více a Galen jí kladl polibek za polibkem kolem pupíku a níž, až ke sladkému středu, který se skrýval za tmavými kudrlinami. Ochutnal ji už dříve a miloval zvuky, které z ní při tom vycházely, ale dnes v noci díky jejímu divoce vyzývavému a smyslnému chování visela jeho kontrola na vlásku. Držel ji pevněji a jeho doteky byly hrubější, než obvykle, ale místo toho, aby plaše ucukla, k němu přizvedla boky blíž.
Galen byl jenom muž. Muž, který po ní prahl neskutečným způsobem a právě nad sebou ztrácel kontrolu. Jeho jazyk byl neúnavný, sál ji a něžně kousal, až ji dohnal k rychlému vrcholu. Zachvěla se a on věděl, jak potom byla citlivá a tak jí kladl polibek za polibkem na vnitřní stranu stehen. „Voda není zas tak studená,“ lákal ji, protože ji chtěl mít u sebe, aby mohl své – navzdory chladné teplotě – velmi připravené mužství zasunout do jejího rozžhaveného jádra.
Její touhou omámený pohled se střetl s tím jeho, „lháři.“ Roztáhla křídla a naklonila se k němu blíž, aby si uloupila polibek. Její smyslnost byla návyková. „Chtěla bych něco jiného.“
Galena její slova zaujala. Zapřel se o břeh oběma rukama vedle jejích stehen a začal jí líbat na vystavené hrdlo. „Cokoliv.“
Zajela mu prsty do vlasů a zvedla hlavu k noční obloze, kterou osvětloval jen tenoučký srpek měsíce a nespočet ledově chladně zářících hvězd. „Chtěla bych s tebou tančit v oblacích, Galene.“ Znovu ho něžně, smyslně a svůdně políbila. „Nikdy jsem si nemyslela… nikdy jsem nedoufala, že bych něco takového mohla zažít, ale tys mi to slíbil, Galene.“ Vsála do úst jeho spodní ret. „Slíbil jsi mi, že se mnou poletíš, kamkoli budu chtít.“
Její drobné, svůdné polibky ho doháněly k šílenství. Dlaněmi ji chytil za stehna a pořád si připomínal, že se musí ovládat, aby jeho doteky nebyly příliš hrubé. Kdyby Jessamy ublížil, uřízl by si vlastní ruce, pak by je kauterizoval rozžhavenou ocelí, aby se nezahojily a nedorostly zpět alespoň po dobu jednoho ročního období. A pak by to celé zopakoval.
„Prosím.“ Jessamy ho nepřestávala hladit a líbat a on jí ty doteky oplácel. 
„Víc.“
Galen se snažil ovládat, ale jeho doteky byly drsnější, než kdy dříve a její krémově bledá kůže, pod jeho dlaněmi růžověla.
Zachvěla se a on věděl, že to nemělo nic společného s okolní zimou a pak mu přejela přes citlivou křivku křídla, kde rostlo ze zad. Odtáhnul se od ní, ponořil se do vody, zamířil do středu jezírka a potopil se pod ledově chladnou hladinu. Když se vynořil, seděla přesně tam, kde ji před pár vteřinami zanechal. Divoce dýchala a vlasy se jí vlnily přes ramena a zakrývaly ňadra. Působila jako oživlá lesní víla, jejímž úkolem bylo ho mučit.
„Teď už mi nepomůže ani studená voda,“ zamumlal si pro sebe a doplaval zpět k ní. Chytil ji za stehna a bez varování vsál do úst jednu její bradavku. Její zasténání bylo sladkou hudbou pro jeho uši. Odhrnul jí spadané prameny vlasů a začal ji hladit s důrazností, o které se před chvílí dozvěděl, že se jí líbila. Navzdory koupeli v ledové vodě byl připravený, ale v tom Jessamy zašeptala, „Zatanči si se mnou, Galene.“
Propustil její bradavku ze zajetí svých úst a zadíval se jí do očí. „Nebudu se schopen kontrolovat.“ Tanec v oblacích byl pro anděly nejintimnějším aktem.
„Žádala jsem tě snad, aby ses kontroloval?“ A s těmito slovy vstala a natáhla k němu ruku. „Pojď.“
Galen by jí nedokázal odmítnout vůbec nic. Vynořil se z vody, ale tentokrát ji nevzal do náruče jako obvykle. Místo toho ji chytil jednou rukou kolem pasu pod křídly a tou druhou kolem ramen. Jeho ztopořené mužství uvízlo mezi jejich těly. Jessamy se provokativně zavrtěla a pak ho oběma rukama objala kolem ramen. Galen se na ní přísně zadíval a ona ho obdařila hříšným úsměvem.
„Zatni křídla.“
Jessamy přitáhla k zádům pravé křídlo. Její levé křídlo bylo menší, a když ho přitáhla, tak také placatější. Pak její vzrušený pohled pohasl. „Nebude váha mého těla nebezpeč-„
„Vážíš asi tolik jako hrst peří.“ Byla tak drobná a tak křehká. Její velikost byla naprostým opakem velikosti jeho vášnivého hladu. Byl vyděšený z toho, že by se pod silou jeho touhy mohla zlomit... a on nedokázal žít s představou, že by ho ze zklamání a strachu mohla opustit. Obzvlášť pak po tom, co v jejím pohledu spatřil emoce, které byly vzácným darem, kterého se mu nikdy dříve v životě nedostalo. Než vzlétl k noční obloze, si přísahal, že ji udrží v bezpečí i před sebou samým.
Letěl s ní výš, než kdykoli dříve, až to nakonec vypadalo, jakoby se mohli dotknout hvězd. Letěl rychle a vytrvale, žádné vyhlídkové pauzy. Na něco takového neměl dost trpělivosti. Ale kvůli Jessamy se chtěl snažit.
„Nebojuj s tím, Galene,“ zašeptala, když nakonec zastavil tak vysoko, že se jim na konečkách řas začaly tvořit ledové krůpěje. „Podvol se tomu.“
„Nechci ti ublížit.“ Byla tím nejcennějším, co ho v životě potkalo.
„Já jsem také anděl, Galene. Jsem nesmrtelná bytost, tak se tak ke mně chovej.“
Její žádost, skrytá mezi řádky ho téměř zlomila. Složil by jí k nohám klidně celý svět, kdyby ho o to požádala. „Slib mi, že když budu příliš hrubý, tak mě zastavíš.“
Zadíval se do jejích hlubokých očí a spatřil v nich nezkrotnou touhu, která se podobala té jeho.
„Slibuji.“
Věřil, že tahle žena, která znala bolest lépe, než si ostatní vůbec dokázali představit, svůj slib dodrží. Chytil ji pevněji, a zatímco drobnými pohyby křídel manévroval do správné pozice, se zmocnil jejích úst. Když se ocitli hlavami dolů, něžně ji kousl do ramene…a zatáhl křídla.
A pak už padali dolů.
V Jessamině křiku zaznívala jen divoká radost, žádný strach. Těsně před tím, než by narazili do štítů hor, Galen roztáhl křídla, zatočil doleva a zamířil k obrovské jeskyni. U vstupního otvoru se těsně vyhnul jak břitva ostrým kamenům, které by po sobě zanechaly nejednu modřinu a odřeninu a pokračoval dál, až najednou zamířil dalším otvorem ve stropě jeskyně vzhůru. Ve spirále vylétli z jeskyně do otevřeného prostoru a znovu stoupali k noční obloze.
„To bylo nádherné!“ Jessamyn úsměv byl stejně divoký jako ten jeho. Rozesmál se ještě víc a cestou vzhůru si ukradl několik polibků. Mocně máchal křídly, aby je vynesl tak vysoko, jako byli předtím.
Pak se Jessamy nedočkavě zavrtěla a Galen byl tak pohlcen jejich tancem v oblacích, že si bez přemýšlení dal její nohu kolem pasu a jedním mocným pohybem do ní vnikl až po kořen. V tom momentě se mlžný opar jeho vášně okamžitě rozpustil. „Jessamy, ublížil-„
Stáhla kolem něj vnitřní svalovinu a tím ho zastavila v půli slova. „Poleťme znovu k zemi.“
Mimořádná. Jessamy byla mimořádná.
Galen pociťoval primitivní rozkoš snad v každé buňce svého těla. Tentokrát ale nepadali přímo k zemi. Galen kontroloval jejich sestup mocnými údery svých křídel. Na pár okamžiků se ocitli ve volném pádu, aby pak máchl křídly a tím zbrzdil jejich klesání. S každým zpomalením z ní o kousek vyklouzl jen, aby se vzápětí vrátil zpět ještě hlouběji.
A znovu.
A znovu.
A znovu.
Jessamy nenasytně zaútočila na jeho rty. A Galen opět ztratil veškerou kontrolu, kterou si myslel, že nad sebou možná získal zpět. Jednou rukou si ji stále přidržoval těsně u sebe a druhou jí zajel do vlasů. Pak ve spirále zamířil přímo k zemi. Když už se zdálo, že se střetnou s neodpouštějícím horským masivem, máchl Galen křídly a aniž by jí dal příležitost chytit dech, zamířil zpět do oblak. Aniž by se jí dostalo jakéhokoli varování, zamířil Galen znovu k zemi. Cítila, jak se její tělo napjalo k prasknutí a pak už se jejím tělem rozlila vlna rozkoše.
Jessamy se zdálo, že celé její tělo zkapalnělo, ale Galen znovu vyletěl do oblak. Každé máchnutí jeho silných křídel ho dostalo hlouběji, až se cítila jako ocejchovaná. Ještě stále pociťovala dozvuky nejintenzivnější rozkoše, jakou v životě zažila a v momentě, kdy byla přesvědčená, že už toho nedokáže snést více, se střetla s jeho pohledem a spatřila jeho obnaženou touhu. Její tělo na něho znovu zareagovalo, „Jsi tak úchvatný muž, Galene,“ pronesla, protože její anděl to potřeboval slyšet. „Jen aby to zaznělo nahlas – jsi můj. Navždy můj.“
Galen se zachvěl, sklonil hlavu a krásným, starověkým jazykem jí něco zašeptal do ucha. Jessamy se zalily oči slzami. K pocitům divoké vášně se přidala něžnost.
Ano, jsem tvůj.
Tak jednoduché. Tak mocné. Galen jí právě složil k nohám své srdce.

Dříve, než se dokázala zmoci na slovo, ji políbil a zamířili znovu k zemi. Byla pohlcená úchvatnou silou tohoto muže natolik, že si ani nevšimla, spršky vodních kapek, které jí přistály na zádech, když prolétali nad vodním jezírkem. Pak už Galen opatrně přistál na zasněženém břehu. Zem byla sice studená, ale Galenovo oblečení, které měla pod sebou, bylo měkké. A Galen… Galen byl nezastavitelný. Bylo to žhavé, rychlé, tvrdé a konečně bez zábran. 

13 komentářů: