Kapitola
1
„To je
mi ale překvapení, cher,“ pronesl Janvier svým jižanským přízvukem a opřel se
rukou o zárubeň dveří svého apartmá v Louisianě. „Jsem si celkem jist, že
na mě v tuhle chvíli není vypsaná žádná odměna.“
„Nejsem
tu, abych tě sebrala.“ Ashwini si založila ruce na prsou a opřela se o protější
zeď chodby. Čerstvě probuzený a jen napůl oblečený, vypadal Janvier skutečně
sexy. Zároveň to byl také dvě-stě- čtyřicet-pět let starý upír, který by byl
schopen rozervat jí hrdlo jen s minimálním úsilím. „I když bych ráda.“
Na
tváři se mu objevil lenivý úsměv. Na opravdového fešáka byl jeho obličej trochu
úzký a v nestřežených okamžicích působil zachmuřeně. A přesto… Janvier byl
mužem, za kterým by se v baru otočila každá žena. Sálala z něho
přirozená mužnost a z jeho očí barvy jižanských mokřad vyzařoval
neskrývaný zájem, který jim propůjčoval nespočet odstínů zelené.
„Teď
jsi mne ranila. Já myslel, že jsme přátelé, non?“
„Non.“
Ashwini na něho pozvedla obočí. „Pozveš mě dál?“
Janvier
pokrčil rameny a svaly na jeho hrudi se rozvlnily. Ze způsobu, jakým se
pohyboval – čirá tekutá elegance a šarm - by většina lidí nikdy neuhodla, jak
moc byl vypracovaný a silný. Ale Ashwini znala jeho rychlost i sílu moc dobře –
v uplynulých dvou letech po něm šla už tři krát, a po každé jí dal pořádně
zabrat.
„To
záleží,“ odpověděl a pomalu si ji prohlédl od hlavy, až k patě. „Jsi tu
proto, abys mě zase zbila?“
„Dívej
se mi do očí.“
Jakmile
se jeho oči střetly s těmi jejími, lesklo se v nich šibalství. „S
tebou není žádná sranda, zlato.“
Jen
v přítomnosti Janviera se jí mohlo stát, že se na věci dívala
s rozumem a praktičností. Všichni ostatní si o ní mysleli, že je
nevyléčitelný blázen.
„Tohle byl ale blbej nápad.“ V mžiku se
otočila a ukázala na něho prstem. „Uvidíme se, až zase vytočíš nějakýho
anděla.“
Za
normálních okolností bylo hlavní činností Spolku odchycení a navrácení upírů,
kteří porušili svou Smlouvu – výměnou za téměř-nesmrtelnost sloužit andělům po
dobu jednoho sta let – a pak tu byly nenormální okolnosti, jako Janvier…
„A
pokus se to neudělat tenhle týden, jsem celkem zaměstnaná.“
Na zátylku
ucítila stisk jeho ruky. Jeho dotek byl vřelý a zvláštně něžný. „Nebuď taková.
Zůstaň a já ti připravím kávu tak, jak má správná káva chutnat.“
Měla
se od něho odtáhnout pryč a měla utíkat tak daleko, jak jen by bylo
v lidských silách. Ale Janvier se jí prostě uměl dostat pod kůži. Na
zlomek vteřiny zaváhala, a v tom kratičkém úseku času se do ní začalo
vpíjet teplo jeho kůže. Intenzivní živost, která popírala ledovatost jeho téměř-nesmrtelnosti.
„Nesahat.“ Připomínka pro ni samotnou a rozkaz pro něho.
Kolem
krku se jí sevřely jeho prsty. „To ty se neustále snažíš mě dostat.“
„A
jednoho krásnýho dne, nebudeš dost rychlej a mně se to podaří.“
Janvier
měl takový nehezký zvyk, lézt na nervy andělům až do té míry, kdy se ocitl na
seznamu Spolku „k odchytu“. Ale to nebyla ta nejhorší část – v momentě,
kdy už ho měla téměř na dosah, se vždy nějakým záhadným způsobem zvládl usmířit
s kýmkoli, koho popudil a jeho jméno bylo ze seznamu staženo.
Naposledy
ho téměř střelila jen z principu.
Obdařil
ji vřelým smíchem a na tváři ucítila letmé pohlazení prstů. „Měla bys mi
poděkovat, jen díky mně máš alespoň dvakrát do roka jistý nemalý výdělek.“
„Nemalý
výdělek mám jistý proto, že jsem dobrá v tom, co dělám,“ odpověděla a
vymanila se z jeho dosahu, aby se na něho mohla zpříma podívat.
„Už mě
budeš poslouchat?“
Janvier
mávl rukou směrem dovnitř apartmá. „Vstup do mého skromného sídla, Lovkyně.“
Ashwini
obyčejně nesnesla žádného upíra v zádech, ale s Janvierem už měla po
třech pokusech o jeho odchycení jistý vzájemný respekt. Pokud by se mezi nimi
měla situace vyostřit, bylo by to tváří v tvář. Někteří její kolegové by
ji za to, že věřila muži, kterého měla odchytit, nazvali hlupákem, ale ona si o
lidech dělala svůj vlastní obrázek. Neměla o Janvierovi žádné iluze, věděla, že
byl stejně nebezpečný, jako ostrá dýka, ale také věděla, že pocházel
z časů, kdy slovo muže bylo vše, co měl. A téměř-nesmrtelnost ho o tuto
čest ještě neobrala.
Protáhla
se kolem něho a až příliš dobře si uvědomovala, že se natočil tak, aby se kolem
něho sotva vtěsnala. Nevadilo jí to tak, jak by mělo a to byl ten problém…
protože upíři pro ni byli nepřípustní. Spolek neměl žádná pravidla, která by
zakazovala takový vztah a mnoho jejích kolegů a kolegyň měli upíří milence.
Ashwini ale měla stejný názor jako Elena, která kdysi prohlásila, že upíři jako
téměř-nesmrtelní vnímali obyčejné lidi jako své hračky, přechodné pobavení,
které snadno získali a stejně tak snadno zapomněli. A Ashwini se nehodlala stát
přechodným pobavením pro žádného muže – ať už upíra, člověka nebo anděla. Ne že
by se andělé snížili k tomu, aby měli jakýkoli vztah se smrtelníkem.
Vlastně by ji překvapilo, kdyby vládnoucí andělé považovali smrtelníky za něco
více, než jen letmou myšlenku.
„Něco
takového bych u tebe nečekala,“ pronesla, když vstoupila do moderně zařízeného
apartmá. Dominantní byly světlé odstíny, které se prolínaly veškerým vybavením
od Navažských běhounů, které pokrývaly podlahu, přes osamoceně umístěné výjevy
pouště namalované na zdech. Jen pohodlně vyhlížející sófa bylo zemitě
hnědé barvy a právě teď se na něm jasně odrážely barvy vycházejícího slunce.
„Miluju
jižanské mokřady,“ pronesl Janvier, když za sebou zavřel dveře a zamířil do kuchyně,
„ale aby jeden docenil působivost jisté věci, musí se občas obklopit pravým
opakem.“
Jakmile
se začal pohybovat po kuchyni s jistotou člověka, který přesně věděl, co
dělá, dovolila si Ashwini obdivovat jeho mužnou krásu. Janvier byl jak osina
v zadku, ale pořád byl stavěný jako ten nejerotičtější sen, který kdy měla
– vysoký a štíhlý, se svaly běžce nebo plavce. Elegantně osvalený, ale přesto
silný. Musel být o patnáct centimetrů vyšší, než ona, ale i se svou výškou se
pohyboval velmi sebejistě.
Na druhou
stranu… ve prospěch jeho nenucené elegance a arogance hrála celá dvě staletí.
„Sluneční světlo tě moc netrápí, že?“ pronesla, když jí padl pohled na střešní
okno po její pravici. Přímo pod ním stála obrovská postel. Ručička hodin se
právě přehoupla přes osmou hodinu a sluneční paprsky se ve své plné kráse
majetnicky rozložily po celé ploše nezastlaných přikrývek. Mysl jí okamžitě
zaplavily obrazy, doplněné o Janvierovo dokonalé tělo. Rozbušilo se jí srdce a
téměř přeslechla jeho další slova.
„Hledáš
mou slabinu, lovkyně?“ Došel k ní a podal jí malý šálek plný krémové
tekutiny, která nevoněla jako žádná káva, kterou kdy měla. „Co je to?“
Podezřele přičichla a okamžitě se jí začaly sbíhat sliny. „A odpověď na tvou
otázku by byla samozřejmě, že hledám. Kdyby ti slunce vadilo, stačilo by, abych
tě trochu postrčila a pak už jen sledovala, jak na místě vzplaneš.“
Ušklíbl
se. Jeho horní ret byl trochu úzký, ale jeho spodní ret přímo vybízel
k nakousnutí. „Chyběl bych ti, cher.“
„Tvá
dlouhověkost ti začíná klamat mysl.“
„Je to
café au lait s lístkem čekanky.“ Sledoval, jak riskla první doušek a pak
pokynul směrem k posteli. „Miluju slunce, a kdyby vampyrismus znamenal, že
strávím zbytek života v temnotě, tak by pro mne nebyl vůbec přitažlivý.“
„Člověk
by řekl, že se všema těma upírama, který se denně procházejí venku, by tahle
stará fáma měla už dávno zaniknout a ono pořád nic,“ pronesla a vychutnala si
další doušek té zvláštně chutnající kávy. „Je to vážně dobré.“
„Chuťově
to k tobě pasuje.“
„Hořká
a nezvyklá?“
„Exotická
a svůdně lahodná.“ Prstem jí pohladil po kůži odhalené paže. „Máš tak krásnou
pokožku, cher. Má barvu pouště při západu slunce.“
Poodstoupila
od něho o krok pryč. „Běž se oblíct a přesměruj tok myšlenek od postele.“
„To je
v tvé přítomnosti dost nemožné, cher.“
„Tak
si představ, že ti vyhrožuju s brokovnicí v ruce. Nebo ještě lépe,
představ si, že jsem tě už spoutala a nemůžeš se ani hnout.“
Janvier
si povzdychl a podrbal se na čelisti s ještě neoholeným strništěm. „Miluju
tvý chlípný myšlenky, cher.“
„Pak
by tě tohle mělo dostat do kolen,“ pronesla a přikázala si nemyslet na to, jaké
by bylo, cítit jeho strniště na své holé kůži. „Krev, únos, nevraživost a
rukojmí.“
V jeho
mokřadově zelených očích zazářil zájem. „Řekni mi víc.“ Mávl rukou směrem
k posteli. „Omlouvám se, že není zastláno, nečekal jsem tak výjimečnou
společnost, ale sedět se na ní dá tak jako tak.“
Ashwini
odložila šálek s kávou na kuchyňský pultík a místo na postel, se posadila
na jednu z barových stoliček. Janvier se zasmál a posadil se na postel. Zapřel
se rukama za zády a natažené nohy zkřížil v kotnících. Jeho tmavě hnědé
vlasy prosvětlovaly paprsky ranního slunce a vytvářely v nich měděné
odlesky, které krásně ladily s jeho kůží barvy leštěného zlata.
Upíři
tak staří jako Janvier, byli téměř vždy tak dechberoucí jako on, ale Ashwini
ještě nepotkala žádného dalšího, který by měl charisma jako tento Cajun. A Janvier měl ještě navíc zvláštní dar vytvářet
si nové a nové přátele v každém městě, kam ho život zavedl. A to byl právě
důvod, proč ho teď potřebovala. „V Atlantě nastala taková situace…“
„V Atlantě?“
Následovala nepatrná pauza. „To je teritorium Beaumontových.“
Trefa. „A znáš Beaumonty dobře?“
Obdařil
ji svým typicky elegantním pokrčením ramen. „Docela dobře. Je to starý upíří
klan a těch už mnoho nezůstalo.“
Ashwini
zlákala vůně Janvierovy kávy a usrkla si další doušek. „To dává smysl.
Zaslechla jsem, že co se týče volby Kandidátů na Stvoření, andělé
neupřednostňují rodové linie.“ Z mnoha stovek tisíců, kteří chtěli být
každým rokem Stvořeni, se jich velmi málo skutečně stalo Kandidáty.
„Ale Beamontovi
v tom umějí chodit,“ pokračoval Janvier. „Zatím se jim podařilo
v každé generaci nechat Stvořit alespoň jednoho člena své rodiny. A v poslední
generaci to byli dokonce dva.“
„Monique
a Frédéric. Bratr a sestra.“
Javnvier
přikývl. „ A takový úspěch z nich dělá velmi mocný klan. S Monique a
Frédéricem mají Beaumontovi deset pokrevně spojených žijících upírů. Přičemž
tomu nejstaršímu z nich táhne na půl milénia.“
„A to
by byl Antoine Beaumont.“
„Podřezávač
hrdel,“ pronesl Janvier téměř vřele. „Pravděpodobně by prodal vlastní potomky,
kdyby byl přesvědčený, že na tom zbohatne.“
„Starej
známej?“
„Jednou
jsem mu zachránil život.“ Janvier nastavil tvář slunečním paprskům a
požitkářsky vpíjel jejich sílu jako na nějakém Evropském pobřeží, daleko od
vlhkého, zemitého objetí Luisianského léta. „Každý rok mi jako své díky posílá
lahev svého nejlepšího Bordeaux – zároveň s návrhem na svatbu s jeho
dcerou Jean.“
S jeho
francouzským přízvukem znělo její jméno velice smyslně. Ashwini sevřela prsty
kolem ručně malovaného šálku s kávou.
„Chudák
ženská.“
Jeho
pohled se stočil směrem k ní a v očích mu zajiskřilo.
„Právě
naopak, cher. Jean je celá dychtivá. Minulou zimu mě pozvala, abych ji zahříval
v jedné z nejluxusnějších roubenek v Aspenu.“
Ashwini
dokázala velmi dobře poznat, když si s ní někdo zahrával. A také věděla,
že Janvier byl schopen si něco takového vymyslet jen proto, aby tu byla ochotná
zůstat o něco déle – čistě pro jeho vlastní pobavení. „Klidně se s tebou
vsadím, že Jean zrovna teď o Aspenu nesní. Vlastně bych se klidně vsadila, že
jediné, o čem sní je vraždění.“
„Má to
něco společného s Atlantou?“ V jeho pohledu znovu zazářila zvědavá
inteligence, která ji k němu táhla navzdory všem přísahám, které sama sobě
dala.
„Monique
je Jeanina několikanásobná pra-pra-vnučka, že?“
Janvier
se na moment zamyslel. „Něco takového, ano. Jean to dítě jednoduše zbožňuje a
Antoine oběma - Monique i Frédéricovi
říká jednoduše vnoučata.“
„Monique
je dvacet-šest let, to je sotva ještě dítě a jejímu bratrovi je třicet.“
„Každý
pod sto let věku je pro mě dítě.“
„Vtipné.“
„Tebe
jsem tím nemyslel, cherie.“ Jeho šibalský úsměv poodhalil jeho temnější
stránku. Tu, která spatřila uběhnout dvě staletí.
„Z
tvých očí vyzařuje příliš mnoho poznání. Kdybych nevěděl, že jsi člověk, snadno
bych si tě zaměnil za stejně starou bytost, jako jsem já sám.“
Ashwini
si někdy skutečně tak stará připadala. Ale démoni, kteří se jí dnem i nocí
vkrádali do mysli, neměli v tomto rozhovoru místo. Odtrhla se od jeho
příliš zkoumavého pohledu a řekla, „Monique někdo unesl.“
„Kdo
by se opovážil postavit se Beaumontovým?“ zeptal se udiveně. „Ne jen, že je to
velmi mocný klan, ale anděl, který vládne Atlantě, si je velmi považuje.“
„Oprava
– považoval,“ pronesla a její pohled se stočit zpět k němu. Vychutnávala
si pohled na jeho tělo, zalité slunečními paprsky. Bylo to prosté potěšení s velmi
potentním nábojem – dokonce ani její démoni nedokázali vzdorovat tak smyslnému
pokušení, které ochromovalo všechny její smysly. „Ale zdá se, že tvýmu kámošovi
Antoinovi se podařilo Nazaracha nakrknout.“
Janvier
se postavil a zamračil. „Ale i tak, postavit se Antoinovi je, jak podříznout si
vlastní hrdlo.“
„Foxův
Řád si to nemyslí.“
„Řád?“
Janvier zavrtěl hlavou, postavil se přímo před ní a jednou rukou se zapřel o
kuchyňský pult. „Skutečně mluvíme o tom samém? O skupině upírů, které semkl
společný cíl?“
„Jo,
přesně o tom mluvím.“
O
formálním Řádu jsem neslyšel už víc, jak sto let.“
„Nějakej
týpek jménem Calan Fox se patrně rozhodl tohle historický spolčení vzkřísit
zpět k životu.“ Ashwinina zvědavost
převážila její vlastní odhodlanost a přejela prsty podél zakroucené jizvy na
Janvierově hrudi, těsně nad jeho levou bradavkou. „Tahle není ode mě.“
„Kéž
by byla.“ Zašeptal. „Byl bych poctěn, kdybych na sobě měl nějakou od tebe.“
„Škoda,
že se upíři tak rychle hojí.“ Prsty
stále přejížděla po jizvě, až jí trklo něco povědomého. Ale ne tak, jako
s každou jinou osobou, kterou znala… tady nebyl žádný náznak pravých
vzpomínek, žádné vtažení do něčí minulosti, žádná nechtěná invaze do její
mysli, kterou způsoboval její dar, její prokletí. Namísto toho, aby se jí
zjevila jeho tajemství, aby se jí odhalily jeho noční můry, cítila jen teplou,
hebkou kůži, která nebyla dokonalá a bez kazů a tím více pro ni byla
přitažlivá.
„Je
tohle práce ostrého nože?“ zeptala se.
„Svým
způsobem… byl to meč.“ Prsty jí jemně sevřel kolem zápěstí a přitáhl si její
ruku ke rtům. Na každý kloub jí vtiskl letmý polibek. „Budeš mě takhle škádlit
věčně, Ashwini?“
Skvělé, vítame tě děvče zpět, nádherný dárek k Vánočnímu a Novoročnímu svátku.
OdpovědětVymazatUž jsi nám chyběla :-)
Moc děkuju za překlad a těším se na další dílek
OdpovědětVymazatTo je ale překvapení... děkuji za překlad!
OdpovědětVymazatMoc moc moc děkuji a těším se z dalšího překladu této skvělé série. Mám ohromnou radost.
OdpovědětVymazatDěkuji. Veliký dík za obnovené překládání. Moc mi chybělo. Těším se na další pokračování a tiše závidím talent na cizí jazyky, o který se s námi podělíte na úkor Vašeho volného času. Ještě jednou DÍKY!
OdpovědětVymazatMoc děkuji za obnovené překlady, tyto série jsem měla moc ráda. Jana
OdpovědětVymazatDěkuji mockrát!!! Už jsem ani nedoufala
OdpovědětVymazatĎakujem veľmi pekne za preklad a korektúru. Som šťastná že si sa vrátila k prekladu. :)
OdpovědětVymazatSkvělá zpráva v novém roce! Hrozně moc děkuji za návrat k překladům a už se strašně těším. :-) :-) Renča
OdpovědětVymazatmoc děkuji za překlad :)
OdpovědětVymazatSuper, teším sa
OdpovědětVymazatJééé už jsem ani nedoufala, že se překlady znovu rozjedou, moc se mi líbí, knihy jsou úžasně přeložené. Moc díky za tvůj čas :-)
OdpovědětVymazatMoc děkuji...jsi skvělá, že zase začínáš překládat!!!
OdpovědětVymazatMoc dakujem
OdpovědětVymazatDěkuji ☺
OdpovědětVymazatDíky, díky, díky za znovu překládání :))))
OdpovědětVymazatTweety
Huráá, super, že zase dále překládáš:-) Miluju tuhle celou sérii, Jana
OdpovědětVymazatsupeeeer :D
OdpovědětVymazatDěkuju za skvělý překlad. :-)
OdpovědětVymazatDěkuji moc, ze jsi se vrátila k překladu této série..
OdpovědětVymazatĎakujem:-)
OdpovědětVymazatDěkuji moc
OdpovědětVymazat