Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangel's Kiss - 1/2 11. kapitola

Pět dní po té, co ji Raphael přivedl do milosrdného bezvědomí se Elena ocitla v tiché, sluncem zalité zahradě. Od toho večera se její noční můry nevrátily, ale přesto se stále vznášely někde poblíž, jako bouře, které zatím nebyla připravena čelit. Kdyby jí Dmitri denně nedopřával nelítostné hodiny tréninku, aby ji zaměstnal, její mysl by ze snahy utéct před konstantním tlakem nočních můr, samovolně zešílela. Bylo to zvláštní, ale Útočiště bylo po neobvyklém útoku na Noela tišší.

Narozdíl od nálady v Útočišti, Raphaelův hněv ani o kousek nepolevil. "Nazarach popírá jakoukoli spojitost," řekl jí včera večer, když jí přejížděl prsty po břiše. "Mohl bych vniknout do jeho mysli, ale pokud říká pravdu, musel bych ho potom zabít a přišel bych o jednoho z nejsilnějších andělů na svém území." Elena musela polknout hrůzu nad tím, s jakou lehkostí hovořil o útoku na mysl druhého anděla. Anděla, kterého jednou jiný lovec Eleně popsal jako 'monstrum, které by se pravděpodobně usmívalo, zatímco by tě ušukal k smrti'.
"Nazarach by se pak otočil proti tobě?"



"Kdybych to udělal tobě, Eleno, zachovala by ses stejně." Pohrával si s okrajem jejích kalhotek. "Musel bych mít důkaz - nebo bych nepřišel jen o jeho loajalitu, ale také o důvěru ostatních silných andělů, kteří ke mně vzhlížejí."
Elena ho chytila za zápěstí a stiskla. Vždy dával on jí, ale její tělo chtělo, aby si také vzal. V Raphaelově pohledu se objevilo varování. Temná vášeň, ze které jí bylo jasné, že na něho zatím není připravená, není dost silná. Zatím ne. "Potřebuješ ho?"

Raphael jí položil dlaň na břicho a sklonil se, aby si vzal její rty v pomalém polibku, ze kterého se jí zkroutily prsty u nohou. Oběma jim tak ulevil od obrosvké touhy, která je pohlcovala.
"Ne." Eleně trvalo dvě dlouhé vteřiny, než se zmohla na odpověď. "Tak?"
"Lidé ho potřebují, Eleno." Připomněl jí potichu.
Elena spatřila noční můry, kterých se jí snažil ušetřit. "Jediný důvod, proč krvežíznivosti nepodlehne víc upírů, je, protože je andělé drží zkrátka."
"A dokonce ani archanděl nemůže mít pod kontrolou naprosto každého upíra, který se nachází na jeho území. Kdyby podlehli, musel bych je všechny povraždit." Raphael na ni pozvedl obočí. "Máš v očích tolik stínů. Co víš o Nazarachovi?"

"Před nějakou dobou pro něj jedna lovkyně někoho stopovala." Když se objevila nová práce, která byla také v Atlantě, Ashwini se tam otevřeně odmítla vrátit. "Řekla, že jeho dům byl plný křiku a bolesti, který by příčetného člověka přivedl rovnou do pekel. Prej si vzal do postele dvě upírky jen proto, aby potrestal jejich partnery."
"Upíři si zvolí věčný život ve chvíli, kdy si zvolí být Stvořeni." Odpověděl jí automaticky Raphael. O tom se nemohla dohadovat. Dokonce i její sestra Beth si zažádala o přijetí do seznamu Kandidátů, přestože byla svědkem barbarského trestu, který z rukou anděla, kterému říkal Pane, obdržel její manžel.
"Věříš Nazarachovi?"
"Lže přesvědčivě, ale není jediným dostatečně arogantním andělem, který by věřil tomu, že se může stát archandělem."
"Kdo další je v Útočišti, nebo byl v době útoku?" Oba se shodli na tom, že strůjce celého útoku byl poblíž, aby to celé mohl sledovat - užít si výsledky svých činů.
"Co třeba Dahariel?" Eleně se vybavil jeho pohled postrádající veškeré emoce, podobný pohledu dravce, který si vyhlídl svou příští kořist a jehož zbarvení křídel anděl nosil. Jeho pohled vypovídal o chladně uvažující mysli, schopné odůvodnit jakýkoli čin - pokud by vedl k úspěšnému konci.
Raphael přikývl. "Také Anoushka, dcera Nehy, se tu zdržovala několik týdnů."
Neha - Královna Jedů a Hadů.

Při pomyšlení, čeho by mohl být schopný její potomek, si Elena vzala do ruky jednu z knih, které jí dala Jessamy a přinutila svou mysl vrátit se do současnosti, ke kráse svého okolí.
Nebýt modrokřídlého anděla, který se vedle ní momentálně rozvaloval na zádech, nikdy by tuto skrytou zahradu nenašla. Všude kolem ní směle kvetly divoké luční květy, které radostně obrůstaly mramorový altán, ve kterém se rozhodli usadit. Altán byl postaven v jednoduchém a přesto elegantním stylu - čtyři podpůrné sloupy, na kterých byla usazena střecha, vytvarovaná do věrohodné imitace hedvábných Arabských stanů. "Na tyhle kytky je už trochu chladno." Elena seděla v altánu, nohy jí visely přes jeho okraj a sáhla po krásném, dýňově oranžovém květu, který se dotýkal jejího stehna.
"Ty květiny začaly bez varování vykvétat asi tak před měsícem." Pokrčil rameny Illium. "Užíváme si jejich krásy - proč zpochybňovat takový nádherný dar?"

"Chápu, kam tim míříš." Elena otevřela knihu a roztáhla křídla na chladné mramorové podlaze. Den ode dne byly její svaly v křídlech silnější. Křídla už jí nepřipadala jako přítěž, ale spíše jako přirozené prodloužení sebe sama.
"Tady se píše, že Archandělská Válka začala kvůli sporu o území."
Illium se ze své pohodlné pozice ležmo posadil a do oka mu spadalo několik pramenů vlasů. "To je upravená verze pro naše děti," řekl a odhrnul si vlasy z obličeje. "Pravda je, - jako vždy - daleko lidštější. Všechno to začalo kvůli ženě."
"Neřikej?" Vůbec se nasnažila skrýt svou nedůvěru.
Illiův úsměv byl uličnicky škádlivý. "Jdu se proletět, zavolej, kdybys mě potřebovala."
Elena sledovala, jak došel na okraj skalnatého útesu a vzlétl, zůstala po něm jen nádherná stříbrno-modrá stopa. Pak se zamračila a vyslala myšlenku, Raphaeli.

Ve vteřině přišla odpověď. Ano, řekl, začalo to kvůli ženě.
Elena téměř vytrhla stránku, kterou držela mezi prsty. Jak dlouho si mě poslouchal? Od jejich tichého porozumění vysoko nad Útočištěm, ji ani jednou nenutil jednat proti své vůli, ale toto - znesvěcení jejích myšlenek, jejích tajemství - bylo stejně špatné. Důvěřovala mu ohledně své bolesti, rozhodla se ukázat mu část sebe sema, kterou si úzkostlivě chránila.

Jsme jako jeden, Eleno.

"To si teda nemyslim." Kdyby to fungovalo oběma směry, mohla by to přijmout. Ale tak to nefungovalo. A ona bojovala příliš tvrdě za to, aby mohla být tím, kým byla, aby nyní podlehla. Zhluboka se nadechla a vší svou silou i vůlí ho vystrčila pryč.
Eleno, co to -
Následovalo ticho. Raphaeli?
Nic. Už v hlavě necítila žádnou vůni deště. Vůni, kterou si vůbec neuvědomila, že cítí - dokud nebyla pryč. Nepřicházela žádná bolest hlavy, ne hned. Ale zhruba po hodině čtení o válkách se dostavil pocit tlaku. V knize se psalo, že Titus se spojil s Nehou a Nadielem, zatímco Charisemnon bojoval na straně Antonica. Lijuan zůstala nestranná. "Nadiel, Antonicus," zamumlala Elena. Nikdy dříve tato jména neslyšela.
Zatlačila si na tepající spánek a otočila stránku. Krásný detailně namalovaný obrázek jí vyrazil dech. Tvář ženy byla jako ztělesnění cudnosti a její oči byly nelidsky modré. Takovou modrou Elena spatřila jen u jedné bytosti. Ženiny vlasy byly temné jako noc... stejně temné jako Raphaelovi. "Caliane," přečetla si. "Archanděl Sumerské Říše."

Do krku jí vystřelila bodavá bolest a Elena poznala, že je na čase spustit své štíty. Byla schopná je udržet daleko déle, než když byla smrtelná, ale stále ne dostatečně dlouho - raději si je schová na ochranu tajemství, která by nezvládla odhalit světu, nezvládne je odhalit ani sama sobě.

Vůně větru a deště se nevrátila, zato se objevila jiná vůně. Smyslně exotický nádech s podtextem delikátních vzácných orchidejí. Ve stejnou chvíli si uvědomila, že tato vůně ale nebyla v její hlavě, byla ve vzduchu.

Eleně vylétl adrenalin. Když před ní přistála Michaela, odložila knihu a postavila se. Vizuální dopad byl omračující. Přestože ji Elena nemohla vystát, před touto pravdou utéct nemohla. Michaelina křídla byla nádherně bronzová, její tělo tvořily křivky a prohlubně, vybalancované do bezchybnosti. A její tvář... v celém světě nebyla další tak překrásná.

"Tak" -Michaeliny svěží rty se vytvarovaly do úsměvu, díky kterému byla Elena ráda, že u sebe měla svou malou pistoli- "musela jsem odhalit tu malou myšku, kterou Raphael ukrývá." Žena archanděl vstoupila do altánu a její křídla pohladily jantarové paprsky zapadajícího slunce. Byla oblečena do přiléhavých béžových kalhot a její 'top' se skládal z jednoho pruhu jemné bílé látky, který měla ovázaný kolem krku, aby tak vytvářel ramínko, a pak vedl křížem přes prsa a zavazoval se na uzel pod křídly. Jednoduché, vyzývající, sexy.

Eleně věděla naprosto přesně, koho tím Michaela chtěla vyzývat. Zaťala prsty do dlaní a její zdravý rozum se vytratil. Vystrkal ho majetnický vztek, který jí svíral hrdlo. "Netušila jsem, že jsem pro tebe až tak zajímavá."
Michaela na ni přimhouřila oči. "Teď jsi andělem, lovkyně. A já jsem ti nadřazená."
"To si teda nemyslim."
Michaela se zadívala na knihu. "To je společnost, který by ses měla držet. Tento polo-anděl je ti rovnější."
Slyšet o Jessamy -moudré, vlídné a inteligentní- někoho hovořit tak znevažujícím způsobem Elenu vytočilo. "Je desetkrát lepší ženou, než ty kdy budeš." Michaela mávla rukou, jako kdyby taková představa byla natolik směšná, že ani nestála za úvahu. "Je jí tři tisíce let a veškerý svůj čas tráví ponořená v zaprášených bichlích, které by za lákavé nepovažoval nikdo jiný, než kripl."

"Galen ji evidentně považuje za daleko víc, než lákavou." Byl to výstřel do tmy, ale trefila se. "Galen je štěně, které se ještě nenaučilo vybírat si své nepřátele."
"On tě taky nechtěl?" Řekla Elena, přestože věděla, že je to čirá provokace. "Samozřejmě, že nechtěl, vzal si příklad od svého Pána."

Z ničeho nic letěla Elena vzduchem a při nárazu do mramorového sloupu, na druhé straně altánu, si vyrazila dech. Pocítila nesnesitelnou bolest, ale nezdálo se, že by si něco zlomila. V tu chvíli jí to došlo a vnitřnosti jí sevřel ledový strach. "Kde je Illium?"

3 komentáře: