Raphael
se zbavil Lijuanina daru a zahalen závojem noci se vrátil zpět do
Útočiště. To, co řekl Eleně, byla pravda – která ale
zakrývala daleko hlubší pravdu. Udělal to, aby ji ochránil.
A
ona to věděla. Ale nechala se přesvědčit... což mu odhalilo
hloubku jejích traumat daleko více, než mohlo cokoli jiného.
Kdysi
dávno, když byl Uram ještě při smyslech, když v něm ještě
zůstávalo dostatek osobnosti, kterou byl v mládí, vedli s
Raphaelem rozhovor.
"Lidé,"
řekl druhý archanděl, "žijí tak pomíjivé životy."
Raphael,
kterému tenkrát ještě nebylo ani tři sta let, přikývl. "Mám
lidské přátele. Mluví o lásce a nenávisti, ale mně by
zajímalo, kolik toho mohou o těchto emocích vskutku vědět?"
Dodnes
si pamatoval pohled, kterým ho Uram obdařil – pohled staršího
muže, který byl pobaven namyšleností Raphaelova mládí.
"Nezáleží
na kvantitě, Raphaeli. My našimi životy prolétáváme, protože
jsou nekonečné. Lidé musejí prožít tisíce životů v délce
jednoho. Pro ně je každá bolest silnější a každá radost
intenzivnější."
Raphael
byl tenkrát překvapený – dokonce i tehdy byl Uram prostopášný,
lehkomyslný u věcí, které mu přinášely potěšení a netajil
se svou krutostí.
"Zní
to, jakoby si jim záviděl."
"Někdy
ano." Uramovy jasně zelené oči sledovaly lidskou vesnici,
která ležela pod nimi, chráněná starodávným hradem, který v
té době oba považovali za svůj domov. "Občas přemýšlím
nad tím, čím bych se stal, kdybych věděl, že na to, abych za
sebou ve světě zanechal nějaké stopy, před sebou mám pouhých
pět nebo šest nicotných desetiletí."
Nakonec
za sebou Uram ve světě zanechal obrovské stopy, ale zcela jistě
nebyly takové, jaké by si jeho mladší já tenkrát představovalo.
Nyní si ho budou navždy pamatovat jako archanděla, který přišel
o život při boji o území, o moc. Dokonce i mezi anděly bylo jen
velmi málo těch, kteří znali pravdu – že se Uram stal
zkrvezrozeným, otráveným toxínem, který změnil jeho krev na
prudký jed. Raphaelův otec nikdy nepropadl tomuto druhu
zkrvezrození, ale Nadielova touha po moci byla v mnoha směrech
ještě horší.
Raphael
spatřil Elenu, jak stojí na balkóně jejich domova. Stále byla
oblečená v jeho košili a úchvatná křídla měla doširoka
roztažená, jakoby prahla po letu. Raphael zamířil prudce a rychle
k zemi.
Raphaeli!
Ozval se mu v mysli výkřik plný úžasu a strachu.
Pocítil,
že se v něm něco probudilo k životu – ozvěna toho domýšlivého
chlapce, který tolik pobavil Urama. Raphael vyletěl prudce vzhůru
a pak začal ve spirálách opět klesat k zemi. Při takovémhle
předvádění by nezkušený skončil rozmáznutý na kamenech,
které byly hluboko pod ním.
Zhruba
uprostřed letu to pocítil – Elenina mysl se napojila na tu jeho.
Cítil, jak v mysli zalapala po dechu, protože s ním zrovna
prožívala extázi z nebezpečného pádu. Raphael nad zemí
obloukem přibrzdil a opět vylétl vzhůru.
Elena
zůstala spojená s jeho myslí, dokud se nesvezl po větrném
proudění zpět dolů a nepřistál na balkóně.
Chvíli
na něho pouze zírala a při tom složila křídla. "Co"
–zavrtěla hlavou- "se to zrovna stalo?"
"Spojila
ses s mou myslí." Nemělo to být vůbec možné – byl
archanděl a jeho štíty byly neproniknutelné. Ale -vzpomněl si -
Elena to už jednou udělala – a dokonce jako smrtelnice. Toho dne,
ho zcela pohltila. Pohltila ho divoká vůně jejího hladu a Raphael
se zcela přestal ovládat. Později na to doplatil a stal se
objektem její zuřivosti, protože věřila, že to byl z jeho
strany pokus o nátlak. Jeho lovkyně vůbec nechápala, co udělala.
"Existují
lidé – možná jeden z miliardy – kteří z nás udělají něco
jiného, než kým jsme. Hranice padnou, vznítí se oheň a mysli se
spojí v jednu."
Lijuan
zabila člověka, který ji dokázal takto ovlivnit. Raphael si místo
toho zvolil lásku.
"Cítila
jsem to, co si cítil ty." V Eleniných očích se stále
zračilo vzrušení. "Je to stejný jako když seš uvnitř
mojí hlavy?"
"Ano."
Následovala
pauza a Elenin výraz tváře byl soustředěný. "Tobě se to
nelíbí, že ne? Že ti dokážu vklouznout skrz štíty?"
"Měl
jsem tisíc let na to, abych si zvykl, že jsem uvnitř své hlavy
sám." Pohladil jí hřbetem ruky po tváři. "Je to...
zneklidňující cítit tam někoho dalšího."
"Alespoň
teď víš, jak se cejtim já." Pozvedla na něho jedno obočí.
"Neni hezký vědět, že cokoli, na co myslim, neni vůbec
soukromý."
"Nikdy
jsem neslyšel tvé nejhlubší myšlenky."
"A
jak mam tohle asi vědět?" zeptala se ho. "Když si tak
povýšenej ohledně svý schopnosti vlízt mi do hlavy kdykoli se ti
zachce? Jak si můžu bejt někdy jistá tim, že když si zvolim se
s tebou o něco podělit, je to skutečně moje volba?"
Poprvé
Raphael pocítil náznak pochopení. "Bez toho bychom se
poznávali daleko déle."
"Rychlost
neni všechno." Elena pevně stiskla zábradlí.
Raphael
přemýšlel nad tím, jakou v něj musela mít důvěru, když mu
vyprávěla o své matce. Přemýšlel i o jejím soucitu, když
přijala břímě jeho vzpomínek. "Budu se snažit, Eleno."
"Řekla
bych, že to je to nejlepší, co můžu čekat od archanděla."
Její slova byla zjemněna pobavením, které se jí zračilo v
očích. "Nevadí mi, když k sobě v mysli mluvíme. To můžeme
dělat oba dva. Ale tahle věc – mam pocit, že tu já nebudu
ovládat ještě hodně dlouho."
"Zachytila
si nějaké mé myšlenky, když jsme byli spojení?"
"Ani
ne. Byla jsem příliš unešená z toho letu – Bože, ty ale umíš
lítat, Raphaeli." Elena zahvízdala. "Vim, že to cos
dělal, nebylo vůbec jednoduchý."
V
Raphaelovy se vznítila pýcha, která pramenila z chlapce, kterým
byl před Caliane. Před Isis. Před Dmitrim.
"Zachytila
jsem jedno jméno." Řekla váhavě. "Myslel si na svýho
tátu?"
"Ano."
Raphael sledoval blonďaté prameny vlasů, které jí vítr smetl do
tváře, její tělo, které se rýsovalo proti diamanty poseté
noční obloze a rozhodl se. "Myslel jsem na to, že šílenství
mého otce bylo v mnoha směrech horší než to Uramovo."
Elena
ho nepřerušila, jen se přemístila, aby ho mohla chytit za ruku.
Raphael si s ní propletl prsty a napadlo ho, jak moc se ode dne, kdy
poprvé potkal Elenu Deveraux, Lovkyni Spolku, jeho život změnil.
Jak rychle se mu omotala kolem srdce a stala se nejživější částí
celé jeho existence.
"S
Uramem Kádr na konci téměř neváhal, všichni jsme souhlasili s
tím, že musí zemřít." Tenkrát a i nyní ho nejvíce
trápila Lijuan. "Lijuan byla zvědavá, jestli by třeba síla,
která doprovází zkrvezrozené, nestála za to."
Elena
se zachvěla. "Měl si jí ukázat tu místnost, kde si Uram
hromadil pozůstatky svejch obětí." Při té vzpomínce se jí
stále zvedal žaludek. "Byla to jatka. Většina lidí by
křičela hrůzou jen z toho smradu."
"Zapomínáš,
Eleno," přerušil ji Raphael a jeho oči ztmavly do černé,
"že Lijuan si hraje s mrtvými."
"Drž
ten přívěsek pořádně, Ellie."
"Já
se snažim."
"Ššš,
nebo nás uslyší máma."
Elena
vdechla čerstvou Raphaelovu vůni, zahnala bolestnou vzpomínku a
soustředila se na přítomnost. "V čem byl tvůj otec horší?"
Noční
vánek odfoukl několik pramenů Raphaleových vlasů - byly
temnější, než noc, která je obklopovala. "On nezabíjel v
tichosti. Dlouhou dobu byli všichni přesvědčeni, že vraždil
jednoduše kvůli hladu po moci, touze po dalším území."
"A
ostatní se k němu přidali." Hádala Elena.
Raphael
přikývl. "Byl císař, ale chtěl být bohem. Když ty vraždy
začaly, byly nenápadné, dokonce politické."
Elena
se natáhla a odhrnula mu vlasy z obličeje, potřebovala se ho
dotknout, protože jí byl najednou příliš vzdálený. "Co je
přinutilo změnit názor?"
Raphael
její dotyk přivítal, ale výraz jeho tváře byl stále vzdálený.
"Když začal plenit celé vesnice, které nebyly na jeho
území."
Eleně
se v mysli vyrojily vědomosti, které vyčetla z Jessamyiných knih.
"Vyhlášení války."
"Můj
otec to tak nevnímal. Očekával, že se ostatní členové Kádru
podřídí jeho rozkazům – tou dobou už se vnímal jako bůh."
"Kolik
ti bylo, když zemřel?"
"Pouhá
desetiletí."
Dítě,
pomyslela si, byl jen malé dítě. "To znamená... "
Odmlčela se, protože nemohla pokračovat.
"Že
byl šílený ještě dříve, než já jsem se narodil."
Elena
se ho chytila kolem pasu a přiložila mu tvář na srdce. "Proto
se obávali tvého narození."
Raphael
ji také chytil a jeho paže byly jako ocelové pásy.
"Někdy
přemýšlím nad tím, co mi předal. A co mi předala má matka."
moc děkuji, přeji krásné Vánoce, a jdu taky něco dělat, ať máme Vánoce jak se patří. Ala
OdpovědětVymazatMoc děkuji za překlad posledních dvou kapitol, jinak přeji hezké Vánoční svátky,hodně dárků atd...... Džejn
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad,prajem krásne vianoce a všetko čo si praješ .A samozrejme sa budem tešiť na pokračovanie .Lenka
OdpovědětVymazatĎakujem :)) pripájam sa k vianočným gratuláciam, lil
OdpovědětVymazatDíky a vážně hezké svátky:) E.
OdpovědětVymazatMoc moc díky za Tvůj úžasný překlad a přeji též Tobě a všem čtenářkám krásné svátky !!! Markéta
OdpovědětVymazatděkuji za překlady,i když nepíší komenty tak aspoň hvězdičkuji apřeji taky krásně porožite vánoční svátky plné pohody :) všem čtenářum a hlavně užasné překladatelce :)
OdpovědětVymazatsakryš tady už hvězdičky nejsou :D
VymazatĎakujem za úžasný preklad :-) Už sa teším na pokračovanie a prajem všetko dobré do nového roku! :-) .....Kaťa
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad! :-D neviem sa dočkať pokračovania :-)
OdpovědětVymazatDěkuji hrozně moc za překlad :-) jsi skvělá děkuji evik
OdpovědětVymazatKedy asi bude ďalšia kapitola? už sa neviem dočkať pokračovania. ďakujem za preklad! :-) Soňa
OdpovědětVymazatuž za pár hodin :o)
OdpovědětVymazatjuuj tak to sa teda teším :-) Ďakujem!!! Soňa
OdpovědětVymazatĎakujem.
OdpovědětVymazat