Archangel's Kiss - 2/2 26. kapitola

středa, 8. leden 2014

Sára neplýtvala časem. V telefonu se ozvalo zapraskání a pak ticho. "Ano?" Řekla Elena. Nebyla schopná ho oslovit tati.

"Musíš se vrátit zpět do New Yorku. Tohle je spojené s tvou prací." Poslední slovo jako vždy, kam až jí paměť sahala, přetékalo stejnou nechutí, která doprovázela jakoukoli zmíňku jejích schopností rozeného lovce.

A nyní byl přesvědčen, že byla upír. Bylo s podivem, že se natolik ponížil a vůbec s ní promluvil. Sevřela sluchátko ještě pevněji. "Proč?"

Ticho, které následovalo bylo prosyceno nevyřčenými věcmi. "Minulou noc někdo znesvětil hrob tvé matky."

Lijuan. Elenou projela vlna chladného vzteku. "Vzali její tělo?"

"Ne." Odpověděl stroze. "Pachatel byl vyrušen upírem, který patrně patří Raphaelovi."

Eleně se úlevou málem podlomily nohy. Samozřejmě, že po daru, který jí Lijuan poslala, dal Raphael střežit hroby její rodiny. Elena se opřela o stůl a snažila se udržet tón svého hlasu vyrovnaný. "Možná je načase, abys splnil mámy poslední přání. Nechal její tělo zpopelnit a popel rozsypal."

"Abych mohla létat, chérie."

To jí matka odpověděla, když se jí Elena ptala na věci, o kterých své rodiče zaslechla mluvit. Marguerite řekla Jeffreymu co by si přála, aby udělal, kdyby zemřela dříve, než on.

"Nic takového by nebylo zapotřebí, kdybys od ní dokázala své přátele udržet pryč." Každé jeho slovo bylo tvrdé a myšlené tak, aby jí ublížilo.

Elena sebou trhla a řekla, "To teda zapotřebí je – na druhou stranu, ty si nikdy nevěděl, jak dodržet svoje sliby." Dříve než jí stihl odpovědět, Elena hovor ukončila. Když se chtěla prsty dotknout svých rtů, třásla se jí ruka. V dalším okamžiku se za ní otevřely dveře od kanceláře a aniž by se otočila, věděla, že Raphael kvůli ní přiletěl domů. "Jejího těla se nedotkli?"

"Nedostali se ani tak blízko, aby mohli sáhnout na její náhrobní kámen."

Elena na ramenou ucítila silné ruce, které jí přitáhly ke vřelé stěně jeho hrudi.

"Z toho, co mi můj otec řekl, to vyznělo, jako kdyby vykopali její tělo." Elena sevřela dlaně kolem těch Raphaelových. "Proč si mi to neřekl?"

"Dozvěděl jsem se to, když už jsem byl na cestě." Na tvář jí vtiskl polibek. "Chtěl jsem ti to říct osobně – neočekával jsem, že by měl Jeffrey tak dobré zdroje, aby to dokázal zjistit tak rychle."

"Můj otec zná všechny důležitý lidi." Ty, kteří patřily k legálním činnostem, i ty z podsvětí. Ale kdyby se to druhé pokusila jen naznačit, vlepil by jí otec facku. "Ten, co se snažil dostat se k máminu hrobu... dokázali ho tvý lidi chytit?"

"Ano." Z jeho tichého potvrzení se zachvěla. "Byl to znovuzrozený."

Elena zalapala po dechu. "To byl ještě natolik příčetnej, že mohl bez pomoci plnit rozkazy?"

"Vypadá to, že jde o velmi mladého znovuzrozeného." Raphael jí přejel dlaněmi po pažích, pak ji pustil a šel otevřít balkónové dveře. "Nemohou mluvit, ale Dmitri přísahal, že když ho chytili, zahlédl v jeho pohledu žádost o milost."

"Chtěl žít?"

"Ne." Raphael k ní natáhl ruku.

Elena se ho chytila a nechala se odvézt do chladného vánku, který na balkóně pofukoval. Stáli tam bok po boku a jejich křídla se intimně dotýkala. Tento akt nedovolila nikomu jinému. "Proč neutek? Nebo nespáchal sebevraždu, když měl možnost?"

"Lijuan má nad svými mazlíčky kontrolu. Ale nevěřím, že by nad nimi mohla mít kontrolu a ovládat je i na takhle velkou vzdálenost, což mě přivedlo k myšlence, že tu má ještě někoho dalšího, koho Dmitriovi lidé nechytili."

"Někoho, o kom si ten znovuzrozenej myslel, že musí plnit jeho rozkazy." Elena si dlouze povzdechla a přemýšlela nad tím, jaké zlo by mohlo děsit mrtvého. "Co s nim Dmitri udělal?"

"Dal mu, oč ho žádal."

Elena sevřela dlaně kolem zábradlí. "To je dobře." Kdyby jí někdy čekala tato hrůzná existence Lijuaniných znovuzrozených, také by chtěla tento druh milosrdenství.

"Její hry," pronesl Raphael, "se rozrůstají. A jednání ohledně hrobu tvé matky se odehrálo na mém území a Lijuan tím porušila naši bezvýhradnou dohodu nevstupovat bez povolení na území jiného archanděla."

"To může snadno popřít. Může tvrdit, že o činech svejch poskoků nic nevěděla."

"Všichni bychom věděli, že je to lež, ale ano, je natolik daleko, že by to tvrdit mohla."

Raphael roztáhl křídla a jedním z nich jí v tichém projevu citů přejel po zádech. "Je na čase, abychom učinili náš vlastní tah."

Elena k němu vzhlédla a spatřila nemilosrdný úhel jeho čelisti. V tu chvíli jí opět došlo, že toto byl archanděl, který dokázal popravit jiného archanděla. "Ty už si ho udělal."

Jeho rty se ztočily do úsměvu, který by nikdy nechtěl vidět žádný smrtelník. "Lijuan patrně věří tomu, že její pozice nejstaršího archanděla, jí dělá nedotknutelnou."

"Dokázal bys jí zabít, kdyby to bylo nutný?"

"Nejsem si jist, zda Lijuan vůbec může zemřít." Raphael tato děsivá slova pronesl s tichou silou. "Je možné, že je naživu již tak dlouho, že se stala skutečně nesmrtelnou a její existence se už ocitla na hraně mezi životem a smrtí."

"Až na to," pronesla Elena a cítila, jak jí po zádech přeběhl mráz, "že to vypadá, že místo živejch preferuje mrtvý."

"S tím souhlasím."