Než
se vrátila zpět k tělu oběti, ovládl jí neuvěřitelný hněv – nezáleželo na tom,
že monstrum, které Celii okradlo o její mladý život, bylo popraveno a
spravedlnosti bylo učiněno za dost. Dívka byla stále mrtvá a její sny byly
navždy ztraceny.
Jason
stál ve stejné pozici, jako ho viděla naposledy. Vypadal jako kamenný strážce.
Nyní, když už Elena věděla, kam se dívat, spatřila rukojeť černého meče, který
nosil připevněný na zádech, skrytý mezi křídly barvy sazí. "Nečekala jsem,
že tě tu uvidim," řekla, když se
snažila si udržet
odstup od toho, co musela vzápětí udělat.
Jason
o kousek poodstoupil, aby jí udělal místo kolem těla. Když se pohnul, jeho
klanové tetování na levé straně obličeje se na okamžik ocitlo na světle. Pak
otočil hlavu do stínu, který kolem sebe nosil jako plášť a přestože měl vlasy stažené do pevného copu, zahlédla z jeho obličeje už jen lesk jeho očí. "Když přišla
zpráva, byl jsem zrovna na jednání s Pánem."
Elena
si klekla vedle těla Celie, křídly se dotýkala borového jehličí a nespočtu
pošlapaného listí, které provonělo vzduch zelenou vůní, zvýrazněnou deštěm
předešlé noci a zamračila se. "Proč přišla ta zpráva do Věže? Měla bejt
směrovaná do Spolku."
"Raphaela
kontaktovala přímo Ředitelka Spolku. Uvědomila si, že do toho mohly být
zapojeny tvé sestry." Jasonův tón hlasu byl klidný, tak klidný, že kdyby
si nevšimla černého ohně, který mu žhnul v očích, než se schoval do stínů,
mohla by si myslet, že ho to vůbec nezasáhlo.
"Byli
jsme schopni se sem dostat dříve, než jakýkoli lovec, který by byl k případu
zavolán."
Děkuju
ti Sáro. S
tichým poděkováním odsunula Elena vše stranou. Celia si zasluhovala její plné
soustředění.
"Vytáhl
si jí z vody?"
"Ano.
Myslel jsem, že jsem zahlédl známky života."
Mladá
dívka ale byla pryč a v její tváři se zračila hrůza posledních okamžiků, které
na zemi zažila.
Její
pokožka mohla mít za života svěží karamelový odstín, ale ve smrti zůstala
šedohnědá. Krev, která jí kolovala v žilách, vytekla ranami jejího rozervaného
hrdla a hrudníku. "Zavolal někdo koronera?" Vzhledem ke
skutečnosti, že lovci byli velmi často prvními lidmi, kdo našel upíří oběť nebo
oběti, byli během studia na Akademii Spolku trénováni v základních protokolech
ohledání místa činu a měli povolení prohlédnout těla – ale informovat autority
sloužilo dobré pověsti Spolku.
"Ředitelka
Spolku řekla, že se o to postará."
Elena
se sklonila níž a prozkoumala hrdlo. Snažila se vidět pouze jednotlivé části,
ne celek. Ne Celii – dívku, kterou byla, ale jednoduše jen zmasakrovaný krk. A
nebo oblast hrudníku, který byl stále ještě plochý, jako by patřil chlapci.
"Krmil
se narychlo," zamumlala, "roztrhal jí takovym způsobem, že jsou vidět
kosti." To by nebylo neobvyklé, až na to, že Ignatia neovládala krvežíznivost. "Napadá tě
důvod, proč by to udělal, když byl při smyslech?"
"Většina
upírů je precizní." Jason zašelestil křídly, když si je přerovnal a ten zvuk byl
vítanou připomínkou toho, že bolestné ticho, které se rozprostíralo okolním
lesem, nebylo jedinou realitou. "Je to záležitost hrdosti – roztrhání těla
nejen poukazuje na nedostatek kontroly, ale také by to znamenalo rychlou ztrátu
dobrovolných partnerů. Bolest není důvodem proč chce většina lidí upířího
milence."
Záblesk
vzpomínek, Dmitriova hlava s tmavými vlasy, sklánějící se nad nastaveným hrdlem
ženy, toužící po jeho krvavém polibku. A později, v Útočišti, Naasir se stříbrnýma
očima a vůní
tygra na lovu, ženino chvějící se sténání.
"Jo."
Elena si zpátky klekla a opět rozprostřela křídla po zemi.
"Pomůžeš
mi jí otočit?"
Jason
jí v tichosti pomohl.
Z
toho, co mohla
Elena vidět, byla dívčina záda nepoškozená. "To prozatim stačí. Zúčastnim
se pitvy a ujistim se, že jsem nic
nepřehlídla."
Když
Celiino tělo opatrně obraceli
zpět, z lesa se ozvaly zvuky – tiché hlasy a kroky. Vůbec jí nepřekvapilo, když
se Jason vytratil do stínů. Byla schopná si ho všimnout jen proto, že o něm
věděla – na rozdíl od Illia, neměl Raphaelův šéf špionáže rád pozornost.
Dokonce
i na slovo skoupý Galen měl přátele a ženu, které ho zjevně milovala, ale pokud
se nejednalo o pracovní záležitosti, tak
Jasona nikdy neviděla ve společnosti jiných osob.
"Zaslechl
jsem zvěsti, že ses vrátila," ozval se povědomý hlas, "ale nevěřil
jsem tomu."
Elena
vzhlédla a spatřila kriminálního vyšetřovatele Lucu Aczéla. Docela obratně se
mu dařilo skrýt
údiv nad jejími křídly. Vzhledem k jeho vzhledu – stříbrem protkaným černým
vlasům, aristokratickým rysům a dlouhým prstům, jež by ho dělaly dobrým
pianistou – si vždy myslela, že by se lépe vyjímal v nějaké zasedací místnosti,
než na scéně obklopený násilím, ale přesto nebylo pochyb, že v tom, co dělal,
byl zatraceně dobrý.
Celia
bude v dobrých rukou.
"Luco."
Elena se postavila na nohy, odstoupila od těla Celie a hrubě mu nastínila, co
na místě činu našla a udělala. Luca si klekl na zem a Elena si všimla, že jeho
pokožka se ve světle lesa jevila tmavší, než byl její obvyklý, medově hnědý odstín.
"Je
ten upír mrtvej?" V očích se mu
zračila tvrdost, která by mohla
mnohé překvapit.
Elena ho znala už
příliš dlouho a viděla ho na nejednom místě činu. Chápala, že musel
oddělit své emoce od často srdce rvoucí reality své práce a proto se obvykle pohyboval na velmi úzké hraně.
"Jo."
"To
je dobře." Odmlčel se. "To je sakra návrat, Ellie."
Když
kolem něho procházela, položila mu ruku na rameno. Měla v úmyslu se ještě
jednou dojít podívat na prvotní místo činu.
"Hele,
Ellie." Jakmile se k němu otočila, pokračoval, "Bez ohledu na
okolnosti, jsem rád, že si zpátky."
Jeho
slova, jeho tiché přijetí, pro ni znamenala všechno. "Nezapomněla jsem, že
ti dlužim pivo."
"Teď
už jsou to dvě – úroky jsou svině."
O
pět minut později už byla opět v pokoji ve školní budově. Změna světla v
místnosti působila, jako by se ocitla v jiné době. V době, ve které nestála
uprostřed místnosti prosáklé násilím a ve které kolem ní technici vyšetřovacího
týmu nepracovali s tichou efektivností. Nezáleželo na tom, že vrah byl dopaden
a potrestán, místo
činu bylo přesto potřeba zdokumentovat. Důkazy vyžadoval Spolek i koroner.
Pokud
se jednoho dne v budoucnosti budou Celiiny rodiče dožadovat dokumentace o tom,
jak bylo pro jejich malou holčičku dosaženo spravedlnosti, budou tu na ně čekat
odpovědi. Jejich bolest to sice nezmírní a smích jejich dcery jim to do života
nevrátí, ale přesto se jim nějakých odpovědí dostane. Stejně, jako se dostalo
odpovědí Eleně, když byla dostatečně stará na to, aby si vyžádala složku o své
rodině.
Odsunula
stranou své drásající vzpomínky a rozhlédla se po místnosti. Pohledem přejela
dvě modře oděné figury techniků. Jednoho z nich znala, ale druhý technik – žena
– pro ni byla cizinkou. Ve chvíli, kdy vstoupila do místnosti, oba dva málem
spolkli své jazyky,
ale Wesley se pokusil pozvednout náladu v místnosti a řekl, "můžu si tě
vyfotit?" Proti jeho temné barvě pokožky zazářila řada bílých zubů.
"Pak bych tu fotku mohl exkluzivně prodat novinářům a vydělal bych dost peněz na to, aby zaplatily
mejm zatim neexistujícím dětem poplatky za vysokou."
"Nerada
ti kazim plány, ale na to už je patrně pozdě. Místní studentky..."
odpověděla na zmatení, které zbarvilo jeho světle hnědé oči.
"Sakra.
To je škoda."
A
to byl celý rozsah jejich konverzace. Wesley a jeho kolegyně Dee se vrátili k
práci. Odváděli ji s takovou efektivností, že poznala, že spolu pracovali
natolik dlouho, aby si už vyvinuly svůj vlastní rytmus. Elena stála uprostřed
místnosti a pozorovala ozvěny násilí, které se tu událo. Na jedné z postelí
ležely rudě nasáklé přikrývky, které už začínaly hnědnout. Hnědá barva ale
nedokázala zamaskovat zlo, které tu bylo spácháno. Stěna na pravé straně od
dveří byla potřísněna další krví – podle rozstřiku muselo jít o tepenné
krvácení. Zrovna tam stál Wesley a také to studoval. "Ellie, vidíš
to?"
"Jo."
Otočila se kolem své osy a všimla si krvavých skvrn na zemi a na zdi v
blízkosti okna. Zaťala ruce do pěstí.
"Dee,
mohla bys pro mě něco udělat?"
Drobná
blondýnka se se štětcem na otisky prstů v ruce zvedla ze země. "Jistě, co
bys potřebovala?"
"Postav
se ke dveřím." Elena počkala, než tam došla. "Trošku se přikrč. To je
ono."
Došla
k ní a podívala se na krvavé schéma na zdi. "Zhruba takhle vysoká mohla
Celia bejt, když stála."
Technička
se narovnala a podívala se za sebe. Pokožka tváře, která byla po zimě ještě
stále bledá, se jí napjala. "Bastard jí přepadl přímo tady u dveří."
"A
kdo teda vykrvácel na posteli?" Wesley stál u postele a opatrně nazdvedl
matraci. "Je prosáklá skrz na skrz. Po tom, co se stalo u tý zdi, v sobě ta holka v
žádnym případě nemohla mít ještě
tolik krve."
Sakra. "Zavolej svejm lidem a
řekni jim, že potřebujem znova prohledat rybník." Upír Ignatiova věku
– a typovala by ho tak na šedesát – mohl bez problému odvléct najednou dvě mladé dívky.
Nebo... se mohl jedné zbavit někde v lese, kde si jí andělé z výšky nevšimli a
Elena to místo obešla, protože se soustředila na pachovou stopu vraha.
Wesley
už vyndaval svůj mobilní telefon. "Pudeš zkontrolovat stopy?"
"Jo,
ale někdo si bude muset promluvit s ředitelkou a zjistit-"
Do
místnosti se vplížila nová vůně. Byla eroticky svůdná a okořeněná smyslnou dekadencí.
Bylo to lákadlo... past, která byla určená pro rozené lovce a Dmitri moc dobře
věděl, jak ji nejlépe využít
ke svému vlastnímu prospěchu.
Děkuji mnohokrát za překlad ! ! ! Marta
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad.:) Lenka
OdpovědětVymazatĎakujem :) lil
OdpovědětVymazatMoc děkuji za překlad. Katka
OdpovědětVymazatDěkuji :-)
OdpovědětVymazatĎakujem :D
OdpovědětVymazatDěkuju.
OdpovědětVymazat