Ale zařizování studia bylo něco, čemu se věnovala jen ve svém volném čase –
obvykle v době, kdy už měla místo svalů rosol. Většinu posledních čtyř dní
strávila buď v tělocvičně, kterou objevila v rozlehlém sklepě pod
jejich domem, nahoře v oblacích s některým z andělských instruktorů létání,
a nebo na provizorně vytvořeném cvičném ringu, kde zápasila s Raphaelem nebo s
Dmitrim.
Jejím dnešním oponentem nebyl ani její archanděl, ani jeho vůdce Sedmy.
„Naposledy, když jsme spolu trénovali, si skončila v bezvědomí.“ Jeho
hadí oči ji pozorovaly bez mrknutí víček. Elena vycenila zuby. „A ty si málem
přišel o koule.“
„Zase by mi dorostly.“
„Tenkrát se mi nezdálo, že by ses jich chtěl vzdát.“ Elena pozvedla svůj
krátký meč a řekla, „Můžem si začít hrát?“
Venom mírně přikývl. Jeho vrchní polovina těla se ve slunečním svitu
přitažlivě hnědě leskla. Jeho nohy zakrývaly černé, volné kalhoty, které jak se
zdálo, preferovala pro bojový nácvik většina mužů.
„Když se tak hezky ptáš.“
Nejdříve po sobě zaútočili zbraněmi a hned se zase oba stáhli zpět, pak se
Venom zaměřil na její křídla a Elena se ho pokusila povalit na zem. Stále si dávala
pozor, aby se mu nikdy zpříma nedívala do očí. Při jejich posledním tréninku, ji málem zhypnotizoval a ona se poučila. Tato
lekce jí sice v Pekingu zachránila život, nicméně okamžiky, kdy se o jeho
schopnosti na vlastní kůži dozvěděla, se jí moc nelíbily a celou tu zkušenost
by si jen nerada zopakovala. Svým krátkým mečem se tvrdě srazila s jeho zakřiveným
ostřím a vibrace, které to vyvolalo, jí proběhly celou paží až do zubů.
Venom zvedl druhou ruku, aby zablokoval nůž, který se mu chystala namířit
na břicho.
„Patová situace.“ Upír zaťal svaly a snažil se zachytit její pohled. Elena
ale nebyla hloupá. Odhadovala, že Venomovi mohlo být kolem tří sta let a to
znamenalo, že nad ní měl obrovskou fyzickou výhodu.
„Nedrž se zpátky.“ Vycedila skrz zaťaté zuby. Vyprostila se ze zablokované pozice
a stáhla se z jeho dosahu.
„Musim,“ odpověděl Venom a zakroužil svými noži, jako kdyby vůbec nic nevážily. Od
jejich lesklého povrchu se ve vzorcích odráželo sluneční světlo, které by se
rychle dokázalo změnit v hypnotizující.
„Postav se tomu čelem, Ellie.
Kdyby došlo na hrubou sílu, tak bys nemohla vyhrát.“
„Neřikej mi Eliie.“ To bylo oslovení, které směli používat jen její
přátelé.
Venom na ni zasyčel a prskal při tom jed.
Elena padla k zemi, odkutálela se do strany a dříve, než si mohl tou svou
hadí rychlostí přešlápnout, mu podrazila nohy.
„Konec!“ Ozval se Illiův hlas, když vkročil do kruhu.
Minulé noci měla dorazit Hummingbird a tak Elenu překvapilo, když na něho
ráno narazila. Nicméně podle Illia, měla jeho matka kvůli nečekané bouři
zdržení a dorazí až za pár hodin.
„Oba dva vstaňte.“
Elena vstala a sledovala, jak se Venom ladně zvedl. Měla nutkání ho
skopnout zpátky na zem. „Mohla jsem oslepnout.“
Upír jen plynule pokrčil rameny. „Dyť by ses z toho dostala, ale
bolelo by to jak svině a příště by sis dala pozor.“
Elena zavřela oči a počítala do desíti. „Jo, máš pravdu,“ odpověděla, když
oči zase otevřela. Venom mrknul a když zvedl oční víčka, jeho zorničky se
viditelně rozšířily. „Tak teď si mě připravila o řeč.“ Evidentně ho ale
nepřipravila o činy, protože se sklonil a vysekl jí tu nejelegantnější poklonu.
Pak se narovnal a poslal jí vzdušný polibek. „Další kolo?“
Illium, stejně zamlklý jako už několik dní před tím, se k ní otočil
čelem. „Nevadilo by ti, kdybych tě vystřídal?“
„Nakopej mu zadek.“
Anděl si svlékl košili a vyzul se z bot, pak napřáhl ruku pro jedno z Venomových
ostří. Upír se šibalsky pousmál a podal mu ho.
„Jsi si jistý, že na mě máš,
hezounku Bluebelli?“
„Už jsem ti vyprávěl o svejch krásnejch botech z hadí kůže?“ Illium se
na něho divoce usmál a Eleně bylo jasné, že Venom schytá důsledky čehokoli, co
modře okřídleného anděla pronásledovalo. Upír zatočil nožem v ruce. „Mam
takovej pocit, že potřebuju nový peří do svýho polštáře.
Illium se postavil do bojového postoje. „Oznam vítěze, Ellie.“
Elena zacouvala na okraj kruhu, kde si položila lahev s vodou.
Odložila své zbraně a posadila se na trávník. „Připravený? Můžete!“
Během několika vteřin jí srdce skočilo až do krku a na vodu v mžiku zapomněla.
Illium ani Venom se opravdu nedrželi zpátky a pohybovali se smrtící rychlostí.
Spatřila špičku nože, kterou dělili od oka jen pouhé milimetry. Chodidlo, které
téměř přeťalo páteř. Ostří, jež skoro setnulo hlavu. Bylo to jako sledovat souboj
při zrychleném přehrávání.
Z Illiových křídel se staly jasné modré záblesky a z jeho vlasů divoké,
černé šmouhy se safírovými konci. Venomova zpocená kůže se ve slunečních paprscích
třpytila zlatě hnědou barvou.
Elena se postavila na nohy. Snažila se všechno stíhat sledovat, zachytit
jejich pohyby a odhalit slabiny. „Konec!“
Odtrhli se od sebe a podívali se na ní. Oba zprudka oddychovali – dva, do
půl těla nazí muži, pokrytí vrstvou potu a držící zlomyslně zakřivená ostří.
Illium byl nádherný a Venom působil tak odlišně, až to bylo zvláštně podmanivé.
Dohromady, napadlo ji, tvořili sakra hezkou podívanou. Sára by o nich řekla, že
působili nesmírně chutně.
„Tohle kolo vyhrál Venom,“ řekla.
Když Illium promluvil, jeho lehký Britský přízvuk byl jasnější, „Tak to
sakra ne.“
„Měl zuby na tvý krční žíle.“ Věděla, že Venomův jed nebyl pro anděly
smrtelný, ale i tak by to bylo příšerně bolestivé a rozhodilo by to Illiovu
bojovou koncentraci.
Venom se zhoupl na patách a na tváři se mu usadil posmívající se výraz, na nějž Illium reagoval výhružkami, které zahrnovaly rozsekání na kusy. Z toho upírovo pobavení ještě narostlo a
pak už byli opět v sobě. Pohybovali se s elegancí a ladností, které je
proměnily v živoucí umění.
Bylo lákavé je jen tak pozorovat, místo toho si
ale Elena začala všímat jejich výpadů a krytů, o kterých si myslela, že by je mohla
sama zvládnout – tak či onak měla totiž v plánu dostat své jméno zpět na soupisku
plnohodnotných členů Lovců Spolku.
Raphael stál na samém okraji střechy Věže a díval se na Manhattan. Z destrukce,
způsobené během bitvy s Uramem, zůstávalo městu stále ještě pár jizev, ale hrdě ustálo
zemětřesení i bouře a větry, které ho před týdnem zasáhly a nyní se pod
slunečními paprsky opět jasně třpytilo.
„Ššš, zlato moje, ššš.“
V mysli se mu proplétaly obrazy dívčina mladého, zakrváceného těla, obklopeného dlouhými, zelenými
stébly trávy a hlas jeho matky... tentokrát ho ale vzpomínky do minulosti nestáhly.
Dnes ne. Tohle bylo jeho město. On ho vystavěl a on si ho navzdory snaze
jeho matky mu ho uzmout také udrží.
„Boston?“ zeptal se Dmitriho. „Nějaké další problémy?“
„Ne,“ odpověděl upír, stojící po jeho boku. „Od toho zemětřesení je klid.“
Žádný klid, pomyslel si Raphael, ale spíš nepřirozené ticho, které se tu
usadilo před tím, než propukne peklo.
„Já-„ jakmile jeho smysly zachytily něco tak nečekaného, že se to zdálo
nemožným, se Raphael odmlčel.
„Dmitri, budeme muset pokračovat později.“
Většina ostatních – dokonce i členové jeho Sedmy – by se v tomto okamžiku
vzádlili, ale Dmitri se zahleděl k jasné modři oblohy nad nimi. „Kdo je
to?“
„Lijuan.“
Žena Archanděl Číny… a Smrti.
Ďakujem ,nádhera to cvičenie.,až som ľutovala ,že to nemôžem vidieť:-) Lenka
OdpovědětVymazatDěkuji moc za překlad. Mám ty jejich souboje fakt ráda. A Illium s Venomem to dneska opravdu rozjeli. Ty boty z hadí kůže mě dostaly :D
OdpovědětVymazatSkvělé, díky moc za pokračování.
OdpovědětVymazatDíky za skvělou kapitolu
OdpovědětVymazatDěkuji mnohokrát za překlad další kapitolky ! ! ! Marta
OdpovědětVymazatDěkuji za dopřeklad kapitoly: Katka
OdpovědětVymazatDíky:)
OdpovědětVymazatĎakujem :)
OdpovědětVymazatDěkuju.
OdpovědětVymazat