Dýka
prosvištěla vzduchem a zabodla se do protější zdi. Její rukojeť
se z nárazu rozechvěla. Ale ta fata morgana nezmizela... místo
toho se v místě, kde jí dýka prošla jen nepatrně
zachvěla. V tu chvíli Elena zachytila slabý náznak vůně, která
tu rozhodně neměla co dělat.
Svěží,
smyslná a exotická.
Byly
to černé orchideje, ale ta vůně jí připadala nějakým způsobem
jiná, než ta, kterou cítila na těle zavražděné dívky a na
upírech, kteří viseli z mostu.
Nicméně,
Elena neměla čas tu vůni lépe prostudovat, protože v okamžiku,
kdy se ta fata morgána zachvěla, ucítila pod dlaní pohyb
Raphaelova křídla.
Pohyboval se rychleji, než její oči mohly
zaregistrovat a v mžiku stál vedle postele. Celé jeho tělo tak
intenzivně zářilo, že se obrys jeho postavy
rozostřil a vypadal jako planoucí pochodeň.
Elena
byla šokovaná, zakryla si rukou oči a
sklonila se, aby se mohla vyškrábat z postele a popadnout zbraně,
které pod ní měla schované. Chtěla mu být schopná pomoci.
O
zlomek okamžiku později, však byla oslepující záře jeho moci a
síly pryč.
Zatímco
z postele jednou rukou stále šátrala po
zbrani, vzhlédla a všimla si, že ta věc, která byla uprostřed
místnosti, se vytratila i s vůní černých orchidejí, které
prostoupily zdejší vzduch. Ve své
ostražitosti ale nepolevila, dokud jí Raphael neoznámil, "Má matka
už tu není, Eleno."
V
jeho hlase zaslechla odtažitost, která se jí vůbec nelíbila.
Odstrčila přikrývky a začala vstávat z postele.
Raphael
své úchvatné tělo v rychlosti oblékal
do kalhot. "Budu zpět před svítáním a ona už se dnes v
noci nevrátí."
"Počkej!"
Zrovna
otevíral balkónové dveře, ale ani se na ní neohlédl a
než se Elena dostala k balkónu, zahlédla
už jen jak mizí v temné noční obloze osvícené hvězdami. Letěl
tak vysoko a tak rychle, že se jí během několika málo vteřin
ztratil z dohledu. Zvedla se v ní vlna
ostrého a odhodlaného vzteku.
Do
háje s ním, jestli se bude chovat takhle – obzvlášť pak po
způsobu, jakým spolu byli propojeni a po těch intimních
momentech, které spolu sdíleli nejen dnes v noci, ale už od té
doby, co se probrala z kóma.
Vrátila
se zpět do pokoje, oblékla si kalhoty a top, který byl
vzhledem ke svému zapínání uzpůsoben
pro její křídla a pak si ještě natáhla teplé rukávy, které
jí těsně přilnuly k pažím, ale neomezovaly jí v pohybu.
Pouhých pár minut po té, co Raphael odletěl, už znovu stála na
balkóně. V tu chvíli ucítila závan temné čokolády a drahých
kožešin, který se linul z pode dveří ložnice a prozradil tak
muže, který se k nim blížil – Dmitri měl pozdě večer jednání
s Raphaelem a rozhodl se přes noc zůstat v jednom z pokojů,
určených pro členy archandělovy Sedmy.
Eleně
bylo jasné, že ho poslal Raphael s úmyslem, aby na ni dohlédl. To
byla další věc, pomyslela si se zaťatými zuby, která bude muset
přestat. Podívala se dolů a uvědomila si, že z balkónu se jí
vzhledem k její současné, téměř neexistující koncentraci
vzlétnout nepodaří. Místo toho, aby se o to pokusila, rovnou
skočila dolů a křídla použila k tomu, aby zbrzdila svůj pád.
Pak se rozeběhla skrz zalesněnou část, až k okraji útesu, ze
kterého se vrhla rovnou k vodám řeky Hudson. Zamávala křídly –
silněji a vydatněji – a ostře a rychle vzlétla od rozbouřených
vod a zamířila do průzračné krásy noční oblohy. Jasně zářící
hvězdy vypadaly jako třpytící se kousky ledu, vyskládané na
černém sametu.
Ucítila
chladně pofukující vítr, který jí hebce hladil po křídlech a
pod sebou spatřila Manhattan, který z
výšky vypadal jako půlnoční moře, poseté mihotajícími se
drahokamy. Život na tomhle místě, v tomhle městě vůbec nebyl
jako procházka růžovou zahradou. New York uměl být tvrdý a
nelítostný, stejně jako archanděl, který mu vládl.
Ale
přesto to byl domov.
A
i přestože archanděl uměl být tvrdý a
nelítostný, stále byl její.
Raphaeli.
Posledních
pár dní spolu trénovali - Elena se
pokoušela vylepšovat mentální schopnosti, kterými disponovala. A
proto se v tuhle chvíli snažila své
myšlenky nasměrovala pouze k němu.
Podle
Raphaela časem nabude dalších schopností a ten budoucí čas jí
rozhodně nepřekážel – momentálně toho měla na talíři dost
i bez toho, aby se musela zabývat nějakými dalšími neočekávanými
super schopnostmi.
Nedočkala
se od něho žádné odpovědi, ale nějaká
zvláštní síla jí přiměla k tomu, aby se otočila a zamířila
směrem k Camdenu v New Jersey. Byla s Raphaelem propojená na ještě
hlubší úrovni, než jen srdcem. Nad touto myšlenkou by se
lovkyně, kterou kdysi bývala zamračila, ale to bylo ještě před
tím, než okusila zlatou rozkoš, zvanou
ambrosie, kterou jí dal Raphael ochutnat v
momentě, kdy jejímu umírajícímu tělu polibkem daroval
nesmrtelný život.
A
kdo byla, aby tvrdila, že takový akt nemohl způsobit ještě
hlubší propojení?
Vrať
se domů, Eleno.
Lekla
se, slétla o kousek níž a ohlédla se přes rameno. V tom momentě
ho spatřila vysoko nad sebou. Domu se
vrátíme společně.
Přece
si nemyslíš, že bys mi mohla stačit. V jeho slovech zaznívala
obrovská arogance, ale to neznamenalo, že nebyla pravdivá.
Namísto
odpovědi Elena pokračovala v letu a jak jen to bylo možné se
nechávala unášet prouděním nočního vzduchu, aby ulevila svým
křídlům. O něco později už opouštěli i okrajové části
města, které byly i s jejich pouličním osvětlením ponořené do
náruče spánku.
Najednou
ucítila ve tváři prudký závan větru. Raphael těsně před ní
ostře slétl dolů a pak s rychlostí, ze které se jí málem
zastavilo srdce, opět vylétl vzhůru. V minulosti už se před ní
předváděl. Ale tohle nebyla hra. Tohle byl archanděl, který jí
chtěl dokázat, jak nepatrná byla její osoba v porovnání s širším
schématem věcí.
To
pro mě nejsou žádný novinky, Archanděli. Já přece vim, že v
porovnání s tebou jsem slabá jako nemluvně. Ale to mě zatim
ještě nikdy nezastavilo.
Jakmile
tu myšlenku dokončila, na něco si vzpomněla - na smyslný slib,
který jí dal v Útočišti.
Jednou
si mi řekl, že mi ukážeš, jak spolu tančí andělé.
Nemám
náladu být něžný, Lovkyně Spolku.
Elena
pozvedla obočí. Chtěl si říct 'družko'.
Jsi
unavená. Vidím, že se ti začínají třást křídla.
Měl
pravdu, Elena si pro sebe zanadávala a rozhlédla se po vhodném
místě k přistání. Její pohled upoutala tlustá větev, rostoucí
vysoko nad zemí. Strom stál uprostřed něčeho, co se zdálo být
opuštěným místním parkem. Bez zaváhání začala klesat. Možná
si zláme pár kostí, ale co, přeci tak tvrdě netrénuje proto,
aby byla stále v bezpečí.
Na
poslední chvíli, přesně v okamžik, kdy si uvědomila, že si
opravdu nějaké kosti zláme, jí do mysli proklouzl Raphael a
přinutil jí opravit úhel sestupu tak, že se jí podařilo se za
tu větev bez nehody zachytit. Vyhoupla se a obkročmo se na ní
posadila, pak se zadívala jeho směrem. Přestaň mi lízt do
hlavy kdykoli tě to napadne.
Následovalo
nebezpečné ticho. Byla bys snad raději, kdybys příštích pár
týdnů strávila v obvazech?
Byla
bych radši, kdybych měla možnost se to naučit sama.
Sotva
zvládáš létat rovně a přesto se pokoušíš protnout oblaka.
V
Eleně se opět zvedla vlna vzteku. Poleť sem dolu a řekni mi to
z očí do očí.
O
vteřinu později jí vlasy odfoukl závan větru a pak už se
Raphael vznášel těsně vedle větve, na které seděla. Úhly jeho
tváře byly chladně mužné a jeho pohled zářil tou kovově
chromovou barvou, která nikdy nevěstila nic dobrého.
„Neměla
bys létat tak dlouhé vzdálenosti, natož se vydávat na lov,“
pronesl s arogancí nesmrtelného, který už žil více, než tisíc
let. „Ještě minimálně několik dalších let bys měla strávit
v Útočišti.“
Elena
si odfrkla. „Andělé žijou v Útočišti z toho důvodu, že jsou
to malý děti a já už jsem rozhodně dospělá.“
„Jsi
si jistá?“ Zeptal se chladně. „Vzhledem k tomu, že ses právě
pokusila přistát i za cenu zlámaných kostí, mi spíš připomínáš
pětiletého.“
Elena
si přesedla, aby seděla s oběma nohama na jedné straně větve a
kvůli stabilitě za sebou roztáhla křídla. Chtěla se uklidnit, a
zaťala nehty do kůry stromu.
„Víš
co, Raphaeli?“ řekla s nehty stále zaťatými v kůře stromu,
„myslim, že dychtíš po hádce.“
Od
nesmrtelného, který se před ní tyčil, se jí nedostalo žádné
odpovědi a jeho tvář byla tak chladná, že téměř uvěřila, že
se nikdy nemilovali, ani se spolu nikdy nesmáli.
„A,“
řekla a naklonila se dopředu, „já taky.“
Jeho
křídla se rozzářila a to se dělo, když byl naštvaný. Ale
Elena mu neustoupila – protože tohle byl on. A ona ho buď přijme
se vším všudy, nebo od něho bude muset odejít. A ta druhá
možnost rozhodně nepřipadala v úvahu.
„Vrátíš
se domů a já zavolám Illia, aby na tebe cestou zpátky dohlédl.“
„Už
žádný další hlídání,“ řekla. Její hněv byl momentálně
ostrý jako břitva. „Už ti to nedovolim a taky neodcupitam zpátky
domu jako malá poslušná holčička.“
Uděláš
to, co ti řeknu, abys udělala.
„A
tim seš si jistej? Že to takhle ale doteď fungovalo, co?“
Raphael
se k ní přesunul blíž a rukama se vedle jejích boků zapřel o
větev stromu. Jeho velké tělo se vtěsnalo mezi její stehna. Umíš
poslechnout velice ochotně.
Vau,
pomyslela si, on nechtěl vyvolat jen hádku, on chtěl vyvolat
hádku.
„Jsem,“
začala a snažila se uvažovat rozumně, „jedním z nejsilnějších
lovců Spolku. A nejen to, přežila jsem archanděla i psychotickýho
skoro-archanděla. Svoje postavení jsem si zasloužila.“
Anoushka
tě téměř zabila.
Vzpomněla
si na jed, který do jejího těla dcera Nehy vpustila. Na paniku, ze
které se jí rozbušilo srdce a ztuhla krev v žilách. „Dokážeš
si představit, kolik lidí mě během těch let, co jsem lovkyně
'téměř' zabilo?“
Jakmile
jeho pohled zamrzl v tak čirou modrou barvou, že na celé zemi nic
tak modrého neexistovalo, si uvědomila, že to možná nebyla ta
nejchytřejší slova. Na druhou stranu... „Já tě beru takovýho,
jakej jsi,“ pokračovala, nechtěla mu – nemohla mu – ustoupit.
„Se vším všudy...“
Uh, to se to pěkn rozjelo, ale takhle to useknout..:D Už teď mám pořádný absťák na další půlku :)
OdpovědětVymazatDanke, honem pokračování:)
OdpovědětVymazatĎakujem, no to sa robí uprostred hádky to useknúť? :-):-) Lenka
OdpovědětVymazatDíky, těším se na zítřek:)
OdpovědětVymazatDěkuji mnohokrát za překlad. Je to perfektní ! ! ! Marta
OdpovědětVymazathádka se rozjíždí ( ještě, že není pátek - já se snad budu těšit na pracovní týden), moc děkuji. Ala
OdpovědětVymazatDěkuji :-)
OdpovědětVymazatDíky za hádkovou kapitolu už se nemůžu dočkat druhý půlky
OdpovědětVymazatMoc děkuji za překlad další kapitoly,moc zajímavá. Katka
OdpovědětVymazatďakujem za preklad
OdpovědětVymazatD9ky, díky za skvělou kapitolu, už aby byla druhá část.
OdpovědětVymazatĎakujeeem :)
OdpovědětVymazat