Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangel's Consort - 1/2 26. kapitola

Bože, v jeho náruči si připadala vláčná a naprosto pohlcená. Jediné, co ji stále znepokojovalo, byla otázka, která jí nepřestávala kroužit hlavou a nakonec jí přinutila ukončit polibek a zalapat po vzduchu… ale archanděl jen sklonil hlavu a zuby jí přejel po zběsile tepajícím pulsu na krku.
„Nemůže nás někdo sledovat?“ vyhrkla. „Všude jsou satelity! Neuvidí nás někdo?“

Měla ráda soukromí a byla příliš majetnická, než aby takový moment chtěla sdílet s někým dalším. Raphael jí pohladil dlaní po zádech. Jsem archanděl, Eleno. Mám dostatek síly na to, abych nechal shořet každičký satelit, který obíhá kolem Země.
„To není to, co jsem-„ –Jakmile jí skousl pulsující místo na krku a hned po té, to smyslné zranění olízl, vykřikla a zaťala mu ruce v hustém hedvábí jeho vlasů.

Nikdo nás neuvidí. Pak si opět vzal její ústa. Jakmile jsme opustili Manhattan, použil jsem své schopnosti, abych nás stínil před všemi zvědavými pohledy.
Tentokrát jeho ret skousla ona. „Díky, že ses o to se mnou podělil.“
Jeho silná ruka jí pevně sevřela bok. „Takhle mě kousnout, Eleno. To od tebe nebylo vůbec hezké.“
Oh, pane Bože. Když jí začal škádlit… nebyla jen vláčná, ale začala se rozplývat. Odsunula stranou svoji opatrnost a odvážně se pokusila vznášet se na místě. Nezadařilo se. Ale povedlo se jí svůj pokles vybrat do oblouku a znovu se vznést vzhůru. Raphaeli, předveď mi, jak spolu tančej andělé.

O vteřinu později už byl u ní, a zatímco ona stoupala vzhůru, Raphael kolem ní kroužil. Jeho rychlost a mrštnost byla uchvacující a veškeré Eleniny ženské instinkty na něho okamžitě zareagovaly. Můj, pomyslela si. Tahle neuvěřitelná bytost, se zlatými křídly a nekonečně modrýma očima je moje.
Koutkem oka zahlédla zlatý třpyt a pak… sex. Na jazyku ucítila ryzí sex, pokušení a vášeň. Zase mě zasypáváš prachem, Archanděli?

Olízla si ze rtů tu úžasnou dekadentní chuť Raphaelovy speciální směsi andělského prachu a pak proletěla celým oblakem těchto droboučkých částic. Jejich hříšné pohlazení ucítila na každém milimetru své odhalené kůže – včetně křídel.
Až to udělám příště, budeš oblečená jen ve své vlastní kůži.

Při smyslném dopadu, který v ní tato představa vyvolala, stiskla stehna k sobě. Napadlo jí, že z takového množství pocitů by klidně mohla zešílet. Ale vždycky si uvědomovala, že milovat archanděla nebude nic snadného. Usmála se a bez varování začala padat volným pádem k zemi, jednoduše přitáhla křídla k tělu a řítila se dolů.

Někde na půl cesty je opět roztáhla a zamířila jiným směrem. Raphaela nikde nezahlédla a samolibě usoudila, že se mu ztratila. Když se kolem ní vzápětí rozsypala další dávka andělského prachu, který prozářil noční oblohu tetelící se jasně zlatou barvou, polekala se. Zastrčila si vlasy za ucho a ohlédla se přes rameno.

Její archanděl letěl přímo nad ní. Jeho křídla měla daleko větší rozpětí, než ta její a vypadal jako její půlnoční stín. To není fér, postěžovala si. Měl si jedno a půl milénia, aby ses takovýhle triky naučil.
Z ničeho nic jí bylo příliš velké vedro. Andělský prach si propracoval cestu skrz látku jejího topu, přes póry její pokožky, až se dostal do jejího krevního oběhu a jeho erotický polibek se začal shromažďovat v toužícím místě mezi jejími stehny. Sáhla na ramínko svého topu, které měla zavázané za krkem, ale pak ucítila slabé zatahání a její top i s rukávy se jí doslova rozpadl pod rukama.
„Raphaeli!“ Moje oblečení přece nemůže bejt roztroušený po celým státě!

Než to stihla doříct, spatřila drobné záblesky modrého světla, které prozářily noc, a uvědomila si, že Raphael právě zničil všechny kousky jejího oblečení. To ale nebylo na popředí její mysli. Tam se usídlila skutečnost, že se právě ocitla od pasu nahoru nahá. A díky tomu se cítila bolestně zranitelná.
Nikdo tě neuvidí, Eleno. To ti mohu zaručit.

Jen Raphael ji mohl přinutit něčemu takovému uvěřit a důvěřovat mu. Zhluboka se nadechla, spustila ruce, které si překřížila přes prsa a rozhlédla se kolem sebe. Neměla ponětí, kde se zrovna nacházeli, ale pod nimi byla černo černá tma. Popravdě, pod nimi bylo takové temno, že to muselo být- „Moře.“ Zatímco prolétali nad vrstvou mraků, je Raphael donesl až nad Atlantik. Ocitli se tak daleko, že ať se podívala jakýmkoli směrem, nespatřila naprosto žádné světlo, žádnou lidskou civilizaci.

Žilami jí začalo proudit čiré nadšení a tak si řekla – do háje se vším a se všema. Ukaž mi znova ty svý triky, Archanděli. Zkopla si nohou boty a nějakým záhadným způsobem se jí podařilo si svléknout i kalhoty a spodní prádlo – ačkoli dráha jejího letu musela pravděpodobně vypadat jako dráha letu opilého čmeláka. Všechno její oblečení se v dalších modrých záblescích vypařilo a její kůže si z té nabyté volnosti úlevně povzdychla. Roztáhla křídla do jejich nejširšího rozpětí, poddala se hladu, který se v ní rozhořel a s nezkrotnou otevřenou radostí se nechala unášet nočními, větrnými proudy.
Nikdy v životě se necítila volněji.

Raphael letěl přímo nad ní – pomalu a odpočatě, téměř až lenivě – a Elena z něho měla pocit, že ji nechával si hrát. Nad tou myšlenkou se pousmála… a pak opět ochutnala andělský prach, který se zatřpytil nočním vzduchem. Ryzí sex.
Ten prohnaný archanděl kolem ní začal létat v kruzích, až nakonec nebylo kudy by tomu exotickému afrodisiaku unikla. Uvědomuješ si, že si právě rozpoutal válku? Zeptala se, zatímco si ze rtů slízla zlaté částečky. Až příliš živě si uvědomovala, že uvízly na každičkém skrytém záhybu jejího těla.
Nedočkala se žádné odpovědi.

Probudily se v ní její lovecké instinkty. Vybavila si své nedávné lekce létání, provedla náročnou otočku vlevo a vzlétla vzhůru. Raphael vystřelil pouhý zlomek vteřiny za ní, ale svým manévrem ho zmátla, protože zamířil jiným směrem. Minul jí jen o vzdálenost jednoho pírka, ale jakmile se vzpamatoval, otočil se a zamířil vzhůru za ní. Elena uhnula vpravo… a když už letěl příliš rychle na to, aby se mohl okamžitě zastavit, začala klesat strmě dolů. Jenže tohle byl archanděl, s kým si tu hrála.

Po chvíli prudkého klesání, na křídlech ucítila škádlivý dotek jeho prstů. A vzápětí už jí jeho svalnaté, vřelé ruce klouzaly po nahé kůži boků. Klesáš moc rychle, lovkyně. Na hrdlo jí vtiskl polibek a vynesl je zpět vzhůru, kde jí opět pustil.
Když se chtěla otočit a odletět, znovu ji chytil a přitiskl si její nahé tělo ke svému napůl oblečenému. Každý kousíček její pokožky se toužebně svíjel, a zatímco je Raphael vynášel ještě výš, mu omotala ruce kolem krku a přitiskla ňadra k vypracovaným svalům jeho hrudi.
„Polib mě, Archanděli.“
Později.

Na to, aby jeho rozkaz uposlechla, byla příliš roztoužená. Začala zuby oždibovat jeho krk a pak ta místa začala sát a líbat, dokud ji rukama, kterýma jí stále držel v pase, varovně nestiskl. Mezi jejich těly se jako cejch tyčila jeho pulsující erekce.
Ještě ne, Eleno.
Jeho mentální hlas byl zastřený a jeho křídla se rozzářila jiskřivou, elektrickou modří. Když ho takhle viděla, už si nemohla pomoci – nohama se ho chytila kolem pasu a křídla přitiskla pevně k páteři. Věřila mu, že jí udrží. Pak se začala soustředit na to, aby ho donutila sklonit hlavu.

Jemně ho kousala do čelisti, oždibovala jeho hrdlo a líbala ho na pulsujícím místečku pod uchem. Když ani to nefungovalo, sjela jednou rukou dolů a prstem obkroužila jeho plochou bradavku. Raphael jí tu ruku okamžitě znehybnil a přesunul jí ji za záda. Na okamžik si myslela, že už ho dostala, ale pak zaťal čelist a dál se soustředil na jejich stoupání.
Letěli výš. A ještě výš. Dokud se neocitli nad horní vrstvou mraků, v takové nadmořské výšce, kde by měl být mrznoucí chlad. Ale ta záře, která z Raphaela vycházela, kolem nich patrně vytvořila jakousi bublinu – ne, že by teplo té záře potřebovala – zahříval jí jeho andělský prach, který se jí usadil v každém póru i v každé buňce. Cítila, že byla okázale vlhká a jediné, po čem toužila, bylo, si ho podmanit, dokud by jí neprosil o milost.

„Raphaeli. Už.“ Její žádost byla vyživována téměř bolestnou touhou.
Archanděl zastavil. Byli vysoko, vysoko, vysoko nad zemí. A pak už na svých rtech cítila ty jeho, které ji připravily o dech.
Připravená?
Jo!     

Raphael jí pevně sevřel pažemi a přetočil je vzhůru nohama. Hlavami teď čelili směrem k vodám Atlantiku a pak… začali padat dolů.
Vykřikla do jejich polibku. Pak ucítila teplo elektrického žáru, které následovala vřelost svalů jeho najednou nahého těla. Zatímco se řítili k zemi, je Raphael přetáčel a Elena hned po první otočce ztratila směr. Archanděl ji ale stále objímal pevnými pažemi a ona se nakonec přestala bát… a vnímala jen jeho – a jeho dožadující se tvrdost, která vklouzla do nedočkavého žáru jejího těla.

 Zmocnily se jí droboučké záchvěvy rozkoše, které vyvolalo nejintimnější spojení dvou bytostí. Přerušila jejich polibek, protože se potřebovala nadechnout a v tu chvíli si všimla nebezpečně rychle se přibližující vodní hladiny.
„Raphaeli!“ Na okamžik se jí opět zmocnil strach, ale pak Raphael jejich pád vybral tak ostrou otočkou, že se do ní zabořil až po kořen. Elena byla zahlcená pocity, ale rozhodla se proti té trýznivě ostré rozkoši nebojovat a místo toho se znovu zmocnila jeho rtů.

Raphael je znovu vynesl nad vrstvu mraků. Jeho tělo se při každém, mocném mávnutí křídel hýbalo a s mučivou intimitou jí zevnitř hladilo. Zaťala mu prsty ve vlasech a přitiskla se k žhavému žáru jeho pevné hrudi. Potřebovala ho, chtěla ho, prahla po něm.
Tanči se mnou, Eleno.
Jakmile ho stiskla vnitřními svaly, bylo to pro něho jako sexuální pohlazení. Skousl jí spodní ret a začal si prolíbávat cestičku přes její tvář, dolů po krku a zase zpět, k jejím rtům.
A pak začali znovu padat.

V polovině jejich klesání se s výkřikem rozpadla na kousíčky. Každý nerv jejího těla sežehla rozkoš, intenzivní pocity a divoké nadšení z jejího tance s archandělem. Za víčky jí explodovala barevná světla – byla modrá a zlatá a měla příchuť hříšného andělského prachu. Všude kolem sebe cítila hladké, silné svaly, až už si nebyla jistá, kde ona končila a její archanděl začínal.
Ty taky, Archanděli. Byl to požadavek prosycený rozkoší.

Ale já jsem s tebou ještě neskončil, Lovkyně.

13 komentářů:

  1. Děkuji mnohokrát za další pokračování. Je perfektní ! ! !

    OdpovědětSmazat
  2. Ďakujem strašne moc, lil

    OdpovědětSmazat
  3. Ďakujem za preklad. Nádherný tanec v oblakoch. :-) Lenka

    OdpovědětSmazat
  4. Danke, ale takto to utnout (vrtím hlavou), to se nedělá. Ach jo, honem další.

    OdpovědětSmazat
  5. Moc děkuji za překlad. Katka

    OdpovědětSmazat
  6. Ďakujem veľmi pekne :)

    OdpovědětSmazat
  7. Taky děkuji, to byl tanec, jeden tiše závidí. Super, teď vydržet na další díl do pondělí. Krásné - opravdu napsané a přeložené skvěle. Ala

    OdpovědětSmazat
  8. Skvělé, díky moc za další kapitolu.

    OdpovědětSmazat
  9. Díky za krásnou kapitolku v oblacích.
    PS: Už se nemůžu dočkat pondělí -> stal se zázrak

    OdpovědětSmazat