Bože, v jeho náruči si připadala vláčná a naprosto
pohlcená. Jediné, co ji stále znepokojovalo, byla otázka, která jí nepřestávala
kroužit hlavou a nakonec jí přinutila ukončit polibek a zalapat po vzduchu… ale
archanděl jen sklonil hlavu a zuby jí přejel po zběsile tepajícím pulsu na
krku.
„Nemůže nás někdo sledovat?“ vyhrkla. „Všude jsou satelity!
Neuvidí nás někdo?“
Měla ráda soukromí a byla příliš majetnická, než aby
takový moment chtěla sdílet s někým dalším. Raphael jí pohladil dlaní po
zádech. Jsem archanděl, Eleno. Mám dostatek
síly na to, abych nechal shořet každičký satelit, který obíhá kolem Země.
„To není to, co jsem-„ –Jakmile jí skousl pulsující místo
na krku a hned po té, to smyslné zranění olízl, vykřikla a zaťala mu ruce v hustém
hedvábí jeho vlasů.
Nikdo nás
neuvidí. Pak si opět vzal její ústa. Jakmile jsme opustili Manhattan, použil jsem své schopnosti, abych nás
stínil před všemi zvědavými pohledy.
Tentokrát jeho ret skousla ona. „Díky, že ses o to se
mnou podělil.“
Jeho silná ruka jí pevně sevřela bok. „Takhle mě kousnout,
Eleno. To od tebe nebylo vůbec hezké.“
Oh, pane
Bože. Když jí začal škádlit… nebyla jen vláčná, ale začala se rozplývat.
Odsunula stranou svoji opatrnost a odvážně se pokusila vznášet se na místě.
Nezadařilo se. Ale povedlo se jí svůj pokles vybrat do oblouku a znovu se
vznést vzhůru. Raphaeli, předveď mi, jak
spolu tančej andělé.
O vteřinu později už byl u ní, a zatímco ona stoupala
vzhůru, Raphael kolem ní kroužil. Jeho rychlost a mrštnost byla uchvacující a veškeré
Eleniny ženské instinkty na něho okamžitě zareagovaly. Můj, pomyslela si. Tahle
neuvěřitelná bytost, se zlatými křídly a nekonečně modrýma očima je moje.
Koutkem oka zahlédla zlatý třpyt a pak… sex. Na jazyku
ucítila ryzí sex, pokušení a vášeň. Zase
mě zasypáváš prachem, Archanděli?
Olízla si ze rtů tu úžasnou dekadentní chuť Raphaelovy
speciální směsi andělského prachu a pak proletěla celým oblakem těchto
droboučkých částic. Jejich hříšné pohlazení ucítila na každém milimetru své
odhalené kůže – včetně křídel.
Až to
udělám příště, budeš oblečená jen ve své vlastní kůži.
Při smyslném dopadu, který v ní tato představa
vyvolala, stiskla stehna k sobě. Napadlo jí, že z takového množství
pocitů by klidně mohla zešílet. Ale vždycky si uvědomovala, že milovat
archanděla nebude nic snadného. Usmála se a bez varování začala padat volným
pádem k zemi, jednoduše přitáhla křídla k tělu a řítila se dolů.
Někde na půl cesty je opět roztáhla a zamířila jiným
směrem. Raphaela nikde nezahlédla a samolibě usoudila, že se mu ztratila. Když
se kolem ní vzápětí rozsypala další dávka andělského prachu, který
prozářil noční oblohu tetelící se jasně zlatou barvou, polekala se. Zastrčila si
vlasy za ucho a ohlédla se přes rameno.
Její archanděl letěl přímo nad ní. Jeho křídla měla daleko
větší rozpětí, než ta její a vypadal jako její půlnoční stín. To není fér, postěžovala si. Měl si jedno a půl milénia, aby ses takovýhle
triky naučil.
Z ničeho nic jí bylo příliš velké vedro. Andělský
prach si propracoval cestu skrz látku jejího topu, přes póry její pokožky, až
se dostal do jejího krevního oběhu a jeho erotický polibek se začal
shromažďovat v toužícím místě mezi jejími stehny. Sáhla na ramínko svého
topu, které měla zavázané za krkem, ale pak ucítila slabé zatahání a její top i
s rukávy se jí doslova rozpadl pod rukama.
„Raphaeli!“ Moje
oblečení přece nemůže bejt roztroušený po celým státě!
Než to stihla doříct, spatřila drobné záblesky modrého
světla, které prozářily noc, a uvědomila si, že Raphael právě zničil všechny
kousky jejího oblečení. To ale nebylo na popředí její mysli. Tam se usídlila
skutečnost, že se právě ocitla od pasu nahoru nahá. A díky tomu se cítila
bolestně zranitelná.
Nikdo tě
neuvidí, Eleno. To ti mohu zaručit.
Jen Raphael ji mohl přinutit něčemu takovému uvěřit a
důvěřovat mu. Zhluboka se nadechla, spustila ruce, které si překřížila přes
prsa a rozhlédla se kolem sebe. Neměla ponětí, kde se zrovna nacházeli, ale pod
nimi byla černo černá tma. Popravdě, pod nimi bylo takové temno, že to muselo
být- „Moře.“ Zatímco prolétali nad vrstvou mraků, je Raphael donesl až nad Atlantik.
Ocitli se tak daleko, že ať se podívala jakýmkoli směrem, nespatřila naprosto
žádné světlo, žádnou lidskou civilizaci.
Žilami jí začalo proudit čiré nadšení a tak si řekla – do
háje se vším a se všema. Ukaž mi znova ty
svý triky, Archanděli. Zkopla si z nohou boty
a nějakým záhadným způsobem se jí podařilo si svléknout i kalhoty a spodní
prádlo – ačkoli dráha jejího letu musela pravděpodobně vypadat jako dráha letu
opilého čmeláka. Všechno její oblečení se v dalších modrých záblescích vypařilo
a její kůže si z té nabyté volnosti úlevně povzdychla. Roztáhla křídla do
jejich nejširšího rozpětí, poddala se hladu, který se v ní rozhořel a s nezkrotnou
otevřenou radostí se nechala unášet nočními, větrnými proudy.
Nikdy v životě se necítila volněji.
Raphael letěl přímo nad ní – pomalu a odpočatě, téměř až
lenivě – a Elena z něho měla pocit, že ji nechával si hrát. Nad tou
myšlenkou se pousmála… a pak opět ochutnala andělský prach, který se zatřpytil nočním
vzduchem. Ryzí sex.
Ten prohnaný archanděl kolem ní začal létat v kruzích,
až nakonec nebylo kudy by tomu exotickému afrodisiaku unikla. Uvědomuješ si, že si právě rozpoutal válku?
Zeptala se, zatímco si ze rtů slízla zlaté částečky. Až příliš živě si uvědomovala,
že uvízly na každičkém skrytém záhybu jejího těla.
Nedočkala se žádné odpovědi.
Probudily se v ní její lovecké instinkty. Vybavila si své
nedávné lekce létání, provedla náročnou otočku vlevo a vzlétla vzhůru. Raphael
vystřelil pouhý zlomek vteřiny za ní, ale svým manévrem ho zmátla, protože
zamířil jiným směrem. Minul jí jen o vzdálenost jednoho pírka, ale jakmile se
vzpamatoval, otočil se a zamířil vzhůru za ní. Elena uhnula vpravo… a když už
letěl příliš rychle na to, aby se mohl okamžitě zastavit, začala klesat strmě dolů.
Jenže tohle byl archanděl, s kým si tu hrála.
Po chvíli prudkého klesání, na křídlech ucítila
škádlivý dotek jeho prstů. A vzápětí už jí jeho svalnaté, vřelé ruce klouzaly
po nahé kůži boků. Klesáš moc rychle,
lovkyně. Na hrdlo jí vtiskl polibek a vynesl je zpět vzhůru, kde jí opět
pustil.
Když se chtěla otočit a odletět, znovu ji chytil a
přitiskl si její nahé tělo ke svému napůl oblečenému. Každý kousíček její
pokožky se toužebně svíjel, a zatímco je Raphael vynášel ještě výš, mu omotala
ruce kolem krku a přitiskla ňadra k vypracovaným svalům jeho hrudi.
„Polib mě, Archanděli.“
Později.
Na to, aby jeho rozkaz uposlechla, byla příliš roztoužená.
Začala zuby oždibovat jeho krk a pak ta místa začala sát a líbat, dokud ji
rukama, kterýma jí stále držel v pase, varovně nestiskl. Mezi jejich těly
se jako cejch tyčila jeho pulsující erekce.
Ještě ne,
Eleno.
Jeho mentální hlas byl zastřený a jeho křídla se
rozzářila jiskřivou, elektrickou modří. Když ho takhle viděla, už si nemohla
pomoci – nohama se ho chytila kolem pasu a křídla přitiskla pevně k páteři.
Věřila mu, že jí udrží. Pak se začala soustředit na to, aby ho donutila sklonit
hlavu.
Jemně ho kousala do čelisti, oždibovala jeho hrdlo a líbala
ho na pulsujícím místečku pod uchem. Když ani to nefungovalo, sjela jednou rukou
dolů a prstem obkroužila jeho plochou bradavku. Raphael jí tu ruku okamžitě
znehybnil a přesunul jí ji za záda. Na okamžik si myslela, že už ho dostala,
ale pak zaťal čelist a dál se soustředil na jejich stoupání.
Letěli výš. A ještě výš. Dokud se neocitli nad horní
vrstvou mraků, v takové nadmořské výšce, kde by měl být mrznoucí chlad.
Ale ta záře, která z Raphaela vycházela, kolem nich patrně vytvořila
jakousi bublinu – ne, že by teplo té záře potřebovala – zahříval jí jeho
andělský prach, který se jí usadil v každém póru i v každé buňce.
Cítila, že byla okázale vlhká a jediné, po čem toužila, bylo, si ho podmanit,
dokud by jí neprosil o milost.
„Raphaeli. Už.“ Její žádost byla vyživována téměř bolestnou
touhou.
Archanděl zastavil. Byli vysoko, vysoko, vysoko nad zemí.
A pak už na svých rtech cítila ty jeho, které ji připravily o dech.
Připravená?
Jo!
Raphael jí pevně sevřel pažemi a přetočil je vzhůru
nohama. Hlavami teď čelili směrem k vodám Atlantiku a pak… začali padat
dolů.
Vykřikla do jejich polibku. Pak ucítila teplo elektrického
žáru, které následovala vřelost svalů jeho najednou nahého těla. Zatímco se
řítili k zemi, je Raphael přetáčel a Elena hned po první otočce ztratila směr.
Archanděl ji ale stále objímal pevnými pažemi a ona se nakonec přestala bát… a vnímala jen jeho – a jeho dožadující se tvrdost, která vklouzla do nedočkavého
žáru jejího těla.
Zmocnily se jí
droboučké záchvěvy rozkoše, které vyvolalo nejintimnější spojení dvou bytostí.
Přerušila jejich polibek, protože se potřebovala nadechnout a v tu chvíli
si všimla nebezpečně rychle se přibližující vodní hladiny.
„Raphaeli!“ Na okamžik se jí opět zmocnil strach, ale pak
Raphael jejich pád vybral tak ostrou otočkou, že se do ní zabořil až po kořen.
Elena byla zahlcená pocity, ale rozhodla se proti té trýznivě ostré rozkoši
nebojovat a místo toho se znovu zmocnila jeho rtů.
Raphael je znovu vynesl nad vrstvu mraků. Jeho tělo se
při každém, mocném mávnutí křídel hýbalo a s mučivou intimitou jí zevnitř
hladilo. Zaťala mu prsty ve vlasech a přitiskla se k žhavému žáru jeho
pevné hrudi. Potřebovala ho, chtěla ho, prahla po něm.
Tanči se
mnou, Eleno.
Jakmile ho stiskla vnitřními svaly, bylo to pro něho jako sexuální pohlazení. Skousl jí spodní ret a začal si prolíbávat
cestičku přes její tvář, dolů po krku a zase zpět, k jejím rtům.
A pak začali znovu padat.
V polovině jejich klesání se s výkřikem rozpadla na kousíčky.
Každý nerv jejího těla sežehla rozkoš, intenzivní pocity a divoké nadšení z jejího
tance s archandělem. Za víčky jí explodovala barevná světla – byla modrá a
zlatá a měla příchuť hříšného andělského prachu. Všude kolem sebe cítila
hladké, silné svaly, až už si nebyla jistá, kde ona končila a její archanděl
začínal.
Ty taky, Archanděli. Byl to
požadavek prosycený rozkoší.
Ale já
jsem s tebou ještě neskončil, Lovkyně.
Děkuji mnohokrát za další pokračování. Je perfektní ! ! !
OdpovědětVymazatĎakujem strašne moc, lil
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad. Nádherný tanec v oblakoch. :-) Lenka
OdpovědětVymazatDanke, ale takto to utnout (vrtím hlavou), to se nedělá. Ach jo, honem další.
OdpovědětVymazatDěkuji :-)
OdpovědětVymazatMoc děkuji za překlad. Katka
OdpovědětVymazatĎakujem veľmi pekne :)
OdpovědětVymazatTaky děkuji, to byl tanec, jeden tiše závidí. Super, teď vydržet na další díl do pondělí. Krásné - opravdu napsané a přeložené skvěle. Ala
OdpovědětVymazatSkvělé, díky moc za další kapitolu.
OdpovědětVymazatDíky za krásnou kapitolku v oblacích.
OdpovědětVymazatPS: Už se nemůžu dočkat pondělí -> stal se zázrak
ďakujem za preklad
OdpovědětVymazat:)
OdpovědětVymazatĎakujem :)
OdpovědětVymazat