Té noci znovu udeřil
prudký déšť. Jednotlivé kapky padaly k zemi takovou silou a rychlostí, že
se Elena objala rukama. Stála vedle hořícího ohniště v Raphaelově soukromé
pracovně a sledovala bezútěšnou krajinu, která se rozprostírala za okny.
„Dorazila
Illiova matka v pořádku?“
„Ano. Zítra
večer s ní povečeříme.“
„Došlo mi, že
si dneska bude chtít odpočinout.“
Když do oken narazil obzvláště prudký náraz
deště, zachvěla se, ale nebyla si jistá, jestli to skutečně měla na svědomí
zuřící bouře. Od té doby, co jí Raphael řekl o schůzce s Lijuan, neměla
vůbec dobrý pocit.
„Mohl bys
v tomhle lítat?“
Archanděl se
zvedl zpoza stolu, umístěného ve středu místnosti, ale jeho pohled setrvával na
dokumentech, které na něm měl položené. Jeho křídel se dotýkala jantarová záře
plamenů. Přikývl. „Ty bys to také zvládla, ale jen na krátký okamžik. Tvé peří
nenasákne vodu, ale aby ses udržela ve vzduchu, musela bys kvůli tlaku deště a
větru vynaložit daleko více síly do každého mávnutí křídel.“
V minulosti,
když sledovala anděly, kteří vzlétávali z balkónů lemujících Věž, jí naplňoval
tichý pocit úcty. Ne ten zvrácený, zbožný obdiv, který se zmocnil těch, co
trpěli na udivení anděly, ale obyčejné, hluboko sahající ocenění jejich
nadpozemské krásy a elegance. „Dokud mi nenarostly křídla, nikdy jsem
nepřemejšlela nad tim, jak to všechno funguje.“ Křídla, která jí dávala
nepředstavitelnou svobodu, kterou si obyčejní lidé nedovedli vůbec představit.
Když se vydala
jeho směrem a postavila se po jeho boku vedle stolu, Archanděl New Yorku jí
celou dobu pozoroval. Jeho oči měly křišťálově modrou barvu s odleskem
žluto oranžových plamenů, hořících v ohništi. „Nad čím přemýšlíš, Eleno?“
„Dokáže
vampyrismus vyléčit ochrnutí?“ Mysl jí zastřeli idioti, po kterých šla
v rámci svého zaměstnání a nikdy nedokázala pochopit, proč by se někdo
kvůli delšímu životu upsal na sto let otroctví. Ale Venomova poznámka o tom, že
by mu koule dorostly zpět, jí přinutila k přemýšlení a v knihovně
Akademie si udělala malý průzkum. „Zjistila jsem si, že ten proces dokáže vyléčit
spousty jinejch nemocí, ale co přerušená páteř?“
„Není to
chvilkový proces,“ odpověděl Raphael. „Záleží na vážnosti zranění. Vampyrismu
může trvat i pět let, než se v buňkách usídlí dostatečně hluboko, aby mohl
začít opravovat škody. A většina andělů není ochotná na své nově Stvořené tak
dlouho čekat.“
Elena si
skousla spodní ret.
„Musim ti
sehnat jeho krev.“ Věděla, že by ji neodmítl, ale přesto… se jí sevřelo srdce.
„Budu jí muset ukrást. Nebudu mu dávat planý naděje, dokud se neukáže, že je
vhodnym Kandidátem.“ Vivek už si toho vytrpěl dost. „Dej mi čas, abych mohla
vymyslet, jak to udělam.“
Když Raphael
přikývl, jeho vlasy se zaleskly ve světle ohně. „Zaslechl jsem, že si mluvila
se Samem.“
„Je hrozně
ukecanej.“ To děcko se jí dokázalo dostat pod kůži. „Řikal mi, že ho Jessamy
donutila za trest napsat esej. Prej zlobil, ale nechtěl mi říct, co provedl.“
Udělalo jí radost, že opět zněl tak, jako předtím. Bylo jí řečeno, že vzpomínky
na trauma, kterým si prošel, budou vyplouvat na povrch velmi pomalu a Sam tak
bude mít čas je snadněji přijmout.
„Už mu o tom
rodiče něco prozradily?“ Zeptal se Raphael a s udivující přesností tak
následoval tok jejích myšlenek.
Elena se opřela
o jeho svalnaté, vřelé tělo. „Občas se mě zeptá na nějakou zvláštní otázku, ale
většinou ho zajímá, jak ho všichni v Útočišti hledali. Myslí si, že to
bylo úžasný.“
„To je od jeho
matky s otcem důmyslné,“ zamumlal Raphael, a když roztáhl křídla, ucítila na
těch svých jejich těžkou váhu. „Dokonce i ve chvíli, kdy se mu vzpomínky vátí,
bude na popředí jeho mysli samotné pátrání a skutečnost, že je milován, ne
bolest a hrůza, kterou to vyvolalo.“
„Jo.“ Elenin
zrak padl na papíry, ležící na jeho stole. „Co to je?“ Zvedla něco, co se
tvářilo jako draze vypadající pozvánka. Potištěná obálka byla tuhá a byla na ní
vyražená proplétající se písmena E a H.
„Otevři to.“
Elena si byla
vědoma toho, že ji pozoruje s tajemným výrazem ve tváři, otevřela obálku,
vytáhla z ní kartu – a začala číst slova napsaná tou nejdelikátnější
kaligrafií, v barvě stříbro černého inkoustu, která se bezchybně táhla po
stránce.
Zveme
Tě a Tvou Družku do našeho domova, Raphaeli. Bude nám velikým potěšením
nabídnout pohostinnost dalšímu páru, který rozumí tomu, že láska není slabinou.
Přijďte.
Pozvánka byla
podepsána elegantním podpisem – písmeno H ve jméně mělo tolik kudrlinek, že
samo o sobě vypadalo jako umělecké dílo. Když si Elena uvědomila, že špičkou
prstu obkresluje klikatící se formu mytického písma, potěšeně se usmála.
„Hannah,“ zašeptala a zvedla si stránku blíž k obličeji, aby mohla
prozkoumat úžasné detaily, skryté v tomto jednoduchém dopise.
„To je
úchvatný.“
„Hannah je
umělkyní.“ A družkou Archanděla Elijaha.
Elena
k němu vzhlédla a její oči měly v tomto světle barvu třpytícího se
úsvitu. „Jsou v Kádru nějaký další dlouhodobý páry, o kterejch nevim?“
„Eris je Nehy
manželem, ale ne druhem.“ Raphael ho neviděl přes tři sta let a dokonce ani
předtím nebyl Eris ničím víc, než stvořením Nehy.
Elena schovala
pozvánku zpět do obálky a položila ji na stůl. „Chtěla bych Hannah poznat.“
„Elijah je
jediným archandělem,“ řekl, zatímco odstrčil papíry, ležící na stole stranou,
chytil ji v pase a posadil ji na něj, „kterému bych mohl jednoho dne
důvěřovat.“
Udělal si místo
mezi jejími stehny a položil si ruce na desku stolu vedle jejích boků. „Ale
přesto tě nevezmu do srdce jeho území. Ještě ne.“
Výraz tváře
jeho lovkyně se změnil, zamyslela se. „Ne,“ zamumlala. „Ještě ne. Byl bys kvůli
mně příliš zranitelnej. Ale předpokládam, že Hannah už je dost silná, že by
Elijahovi nevadilo přivézt ji na tvoje území?“
Raphael jí
položil dlaň na stehno. „Nikdy jsem se ho neptal.“
V době
před Elenou, byla Hannah jediná družka archanděla a byla vždy považována za
nedotknutelnou, za ochraňovanou. Jednalo se o zdvořilost, kterou na Elenu nikdo
nerozšířil. Nejen z důvodu, že byla kdysi smrtelníkem, ale protože byla
rozenou lovkyní… rozenou válečnicí.
Elena ho objala
rukama kolem krku. „Pošli jim pozvánku. Chtěla bych s ní mluvit – je toho
tolik, co bych se od ní mohla naučit.“
Raphal jí
položil druhou ruku na žebra, těsně pod křivku jejího ňadra a odpověděl jí
proti rozevřeným rtům. „Já se na to zeptat nemohu, Eleno. Tu pozvánku poslala
Elijahova družka a odpovědět na ní musí moje družka. Takový je protokol.“
Elena se
zamračila. „Jak to může bejt protokol, když jsou tu jen dvě družky archandělů?“
„Nazýváš mne
snad lhářem?“ Než potkal svou lovkyni, nikdy ho nebavilo někoho škádlit. Elena
mu začala prsty projíždět skrz vlasy na zátylku a jemně ho kousla do čelisti.
„Já ale neznam všechny tyhle fajnový nesmysly.“
„Jsi moje
družka.“ Políbil jí na lícní kost. „Můžeš si všechno dělat podle svého.“
Prsty si
přitáhla jeho hlavu blíž a on se setkal s šedým pohledem, který rámoval
velmi, velmi slabý proužek nejčistší stříbrné barvy.
„Fakt?
V tom případě bych tě teď chtěla trochu rozptýlit.“
Dovolil jí, aby
se k němu přiblížila a naklonil hlavu do strany, aby se mohl zmocnit těch
paličatých, ale poddajných rtů. Chutnala po těžko kontrolovatelné divokosti –
uchvacující, oslepující oheň smrtelníka. Byl připraven na její vzplanutí a tak
ho překvapilo, když mu položila ruce na tvář. Její dotyky byly něžné, a když mu
pošeptala, „nech mě ti dneska v noci ukázat, jak moc tě miluju,“ jeho
obrana zcela padla.
Cítil se
očarován, a když sklouzla ze stolu, zhasla světla a otočila se, aby ho odtáhla
k vřelé záři ohniště, vůbec neprotestoval. Pozoroval, jak si rozepnula
pásky černého topu, který jí těsně obepínal tělo, odhodila ho na koberec – a
odhalila mu svá bujná ňadra, která už tolikrát laskal svými rty. Dnes
v noci její tělo laskal oheň, jehož rudo zlatá záře zahalila její kůži a vytvářela
svůdné stíny, které chtěl prozkoumat svými rty i svým tělem.
Jakmile jí
dlaní sjel po křivce boku, potěšeně zavzdychala a její prsty zamířili ke
knoflíkům jeho košile. V okamžiku, kdy rozepnula poslední knoflík, setřásl
košili k zemi. Chtěl cítit její dotek a přesně to mu Elena dopřála.
Položila mu dlaně na hrudník a klouzala jimi přes jeho prsní svaly, přes žebra
a stále níž. „Tohle bych mohla dělat,“ zašeptala, zatímco s pomalou
intenzitou, ze které mu pulzoval pták, zkoumala výstupky a prohlubiny jeho
těla, „hodiny a hodiny.“
Raphael uchopil
do dlaní erotickou tíhu jejích ňader a sklonil se, aby jí mohl políbit na rameno.
„Obávám se, že tvůj druh takovou trpělivostí neoplývá.“ Palci obou rukou jí
začal dráždit bradavky a Elena mu prsty projížděla mezi prameny vlasů, pak si
ho za ně přitáhla a začala jeho rty svádět těmi svými.
Když se odtáhla
od jeho rtů, aby si prolíbala cestičku dolů po jeho krku, přes jeho hruď a stále
níž, dovolil jí to. Noc byla stále mladá a on přišel na to, že měl pro Elenino
dokazování lásky obrovskou slabost. Jaké
hříšné věci máš dnes v noci v plánu, Lovkyně Spolku?
Elena si před
ním klekla a svá neobyčejně nádherná křídla za sebou roztáhla do stran –
blyštivá půlnoční modř přecházela do indigo, temně modré a pak v náznaky úsvitu
a třpytící se zlato bílé, ve které se odrážely plameny ohně – zvedla
k němu hlavu a provokativně se na něho usmála. „Budeš si muset počkat a
uvidíš.“
Zvedla ruku a
začala mu rozepínat kalhoty, přitom se úmyslně prsty dotýkala tuhého obrysu
jeho ptáka. Neměl žádné výčitky svědomí, že jí nepomohl vysvléknout se ze
zbylého oblečení, ani z toho, že před ní stál zcela nahý a vzrušený.
Tak hrdý,
pomyslela si Elena a tak nádherný. Sevřela kolem něho pevně ruku a jednou
hladce zapumpovala. Raphael jí zaťal ruku ve vlasech, a když k němu
vzhlédla, viděla, že zaklonil hlavu. Na krku mu vystoupily tak silné a pevné
šlachy, že se chtěla okamžitě postavit a lehce ho do nich kousnout. A pak tu
byla jeho křídla s jejich skvostnou silou. Byl pro ní opravdovou vášní,
závislostí. A byl její. Aby si ho mohla vzít. Aby mu mohla dát rozkoš.
Druhou ruku si
položila na vypracované svaly jeho stehna a naklonila se, aby mohla olíznout
špičku jeho ptáka.
Eleno.
Bylo to varování, aby ho neškádlila.
Jiné noci by ho
mohla chtít škádlit, ale dnes ho chtěla žhavě a sladce milovat. Sjela rukou ke
kořeni jeho vzrušení a vzala ho do úst. Raphaelovi uniklo skrz zaťaté zuby hřmící
zavrčení, sevřel ruku v jejích vlasech a jeho svalnatá stehna se zatnula
do tvrdosti neodpouštějících kamenů.
Jeho chuť…
Elena zasténala
kolem ocelově tvrdé délky jeho vzrušení, pokryté sametově jemnou kůží a začala
ho sát hluboko do úst.
Raphael ji
zatahal za vlasy pevněji. Teď, Eleno.
Ještě neměla
dost, k tomu měla daleko, ale existovalo spousty jiných možností, jak svůj
hlad ukojit. Po té, co mu jazykem přejela po tlusté žíle, která se táhla po
celé délce spodní části jeho vzrušení, ho pustila, postavila se a popostrkovala
ho směrem dozadu, dokud koleny nenarazil do křesla, které stálo nedaleko ohně.
„Sedni si.“
Pozvedl na ní
obočí – výjev čistě mužné arogance.
Přestože ve
spodní části svého těla cítila pulsování nejtemnější sexuální touhy, pousmála
se, ustoupila o krok zpátky a svlékla si džíny a kalhotky. Když tentokrát
strčila do svalnatého hedvábí jeho hrudníku, posadil se. Rukama klouzal po
jejích žebrech, až se zastavil na jejích bocích. Místo toho, aby si ji přitáhl
k sobě, tak jak od něho očekávala, se předklonil a vtiskl jí polibek na
pupík. Lovkyně moje.
Pod návalem
emocí se jí rozbušilo srdce a zajela mu prsty do vlasů. „Miluju tě,
Archanděli.“ Při intimitě, kterou představoval jeho dech na její kůži i zhrublý
dotek jeho čelisti, se zachvěla. Když k ní vzhlédl, už na nic nečekala. Už
nemohla čekat. Obkročmo se na něho posadila a nasměrovala ho
k ultracitlivému vstupu do svého těla. Snažila se po jeho tvrdém žáru
klouzat oh-tak-pomalu a jeho ruce na jejích bocích jí připadaly jako cejch
majetnictví.
Jakmile sklouzla po jeho délce až dolů, celým tělem jí projelo zachvění. Měla ho v sobě, laskala
ho svým intimním svalstvem a Raphael jí na oplátku šeptal sliby své hříšné odplaty.
Položila mu ruce na ramena a stiskla. „Drž mě, Archanděli.“
Dnes
chceš být nahoře ty, hbeeti? Jeho silné ruce
klouzaly dolů přes její stehna a nakonec jí chytil pod koleny. Nejprve vsál do
úst její spodní ret a pak inicioval pomalé splynutí jejich úst.
Oh,
ano.
A pak, během pokračující bouře, která burácela za okny, si pomalu a
hluboce brala svého archanděla… dokud je oba nepohltila divoká a zdrcující
rozkoš.
Děkuji za další část kapitoly.
OdpovědětVymazatPerfektní ! ! ! Děkuji mnohokrát za překlad ! ! ! Marta
OdpovědětVymazatMoc díky za překlad.Katka
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad.Oh aká žhavá časť.:-) Lenka
OdpovědětVymazatDěkuji :-)
OdpovědětVymazatDekuji :-)
OdpovědětVymazatDanke, dík za kapitolu, honem další
OdpovědětVymazatMoc díky za kapitolu.
OdpovědětVymazatĎakujem :)
OdpovědětVymazatDíky.
OdpovědětVymazat