Elena ležela
rozvalená na Raphaelovi a na tváři měla zcela jistě přihlouplý úsměv.
„Vau,“
zamumlala s ústy přitisknutými k jeho krku. „To bylo…“
Raphael jí
přejel dlaní po zádech a prsty se dotkl citlivé křivky jejího křídla.
„Byl jsem
příliš drsný.“
„To si byl.“
Přitulila se k němu ještě blíž a olízla jeho slanou pokožku. „A bylo to
perfektní.“
To, že jí plně
důvěřoval a odhalil jí zuřivost všech svých emocí… na tváři se jí usadil spokojený
úsměv a pohladila ho po vypracovaném, svalnatém hrudníku. „Kdy ses zbavil
oblečení?“
„Hmm?“
Její archanděl
zněl lenivě a uspokojeně a Elena se rozesmála. „Hej.“ Plácla ho do hrudi. „Žádný
usínání.“
Já
jsem tu archanděl, to znamená, že já uděluji rozkazy.
Její smích se
změnil v překvapený úšklebek. Její archanděl měl smysl pro humor, ale před
nedávnou dobou, když jí řekl velmi podobná slova, je myslel zcela vážně.
Položila mu dlaň na srdce a vnímala jeho hluboký tlukot, který zatím ještě stále
nebyl pravidelný. Měla by se cítit ospalá, ale všechno, co momentálně chtěla
dělat, bylo ho hladit, líbat, cítit, že byl skutečně naživu. „Raphaeli, co se
tam stalo?“
Bez dalšího
vysvětlování její otázku pochopil. „Bylo to smrtelné zranění. I kdyby u mě v okamžiku,
kdy mě trefila, byl Kier, stejně by mne nebyl schopný vyléčit.“
Jeho slova
okamžitě uhasila doutnající uhlíky vášně. „To je Lijuan až takhle mocná?“
Ano.
„Ale od naší poslední konfrontace se její moc a síla změnila. Teď už v sobě
nese pouze smrt a to i pro nesmrtelné.“
„Před tim, než
tě zasáhla do hrudníku, trefila i tvoje křídla a ramena.“
„Jsem
přesvědčen, že nepřímý zásah její moci, by dokázal zabít slabšího, mladšího
anděla.“
Položil jí
dlaň na šíji a jemně stiskl. „Já jsem natolik starý a mocný, že mě potřebovala
zasáhnout do hlavy, nebo do srdce.“
„Bože,
Raphaeli.“ Představa jeho smrti v ní vyvolala panickou hrůzu. „Nemůžu o
tebe přijít.“ Už ztratila dvě sestry, matku a v každém ohledu, na kterém
záleželo i svého otce. Kdyby přišla o Raphaela, byla by to pro ni konečná,
protože to by nezvládla.
„Žiju, Eleno,“
řekl potichu a přitáhl si jí blíž, „jen díky tobě.“
Elena trhla
hlavou vzhůru. „Cože?“
„Má matka
pronesla, že dokonce i moje krev nese tvé stopy.“ Natáhl ruku a prstem
kopíroval křivku jejího ucha.
„Myslela sem,
že to měla bejt urážka.“
„Ne.“ Raphael
zavzpomínal na okamžik, kdy Elenu potkal úplně poprvé, a kdy prvně pocítil
dopad rodícího se pouta, které mezi sebou měli.
„Lijuan mi
řekla, že mě učiníš o trochu více smrtelným a tím mne zabiješ.“
Výraz její
tváře zbarvila vina. „Je to pravda, Raphaeli. Oslabila jsem tě. Hojíš se
pomalejc-„
Raphael jí
přitiskl ukazováček na rty. „Měl jsem vzít v potaz zdroj těchto informací.
Všechno mi řekla Lijuan.“
„Tomu
nerozumim.“ Elena svraštila obočí. „Chceš mi říct, že nějak překroutila pravdu?
Že se tě snažila sabotovat už od samýho začátku?“
„Nemyslím si,
že by nad tím přemýšlela tímto způsobem.“ Raphael sklouzl dlaní na přední
stranu jejího hrdla a palcem jí začal kroužit po pulsu… na místě, kde si jí
označil. Elena jeho dotyku vyšla vstříc. „Mě se zdá, že tě svym - pro ní
typicky zvrácenym způsobem, má opravdu v oblibě.“
„Takové
lichotky by mi mohly stoupnout do hlavy, Lovkyně Spolku.“
„Měl bys bejt
trochu skromnější.“
Elenin smích se mu vsakoval do kůže a zanechával
v něm svou vlastní neviditelnou značku. „Lijuanino pole působnosti je smrt,“ pronesl. „Zatímco smrtelníci jsou plní života a žijí
z přítomnosti.“ Lidé neměli takový přepych, aby mohli plýtvat roky, nebo dokonce celými desetiletími. Jejich životy trvaly pouhý zlomek okamžiku.
Elena vykulila
oči. V tomto světle sice nebyl tenký, stříbrný proužek kolem jejích
duhovek viditelný, ale Raphael věděl, že tam byl. Byl to znak toho, jak hluboko
se jí už nesmrtelnost usadila v buňkách. „Ta změna, která se v tobě stala,
ta zranitelnost, kterou jsem ti způsobila,“ pronesla, „cokoli, co to je… tak to
znamená, že máš schopnost odolat její moci?“
„Nejen odolat,
jsem schopen jí neutralizovat.“ Což mu dávalo proti nejmocnějšímu členu Kádru,
s výjimkou jeho matky, obrovskou výhodu. Dokud se bude schopen přesunout
do bezpečí, kde by se mohl z jejího útoku zotavit, ho Lijuan nemohla zabít.
Elena
zahvízdala. „Ona to věděla. Ona věděla, že by se přesně tohle mohlo stát.“
Raphael si tím
nebyl jistý. „Řekl bych, že jí to napadlo, ale také věřím, že něco na tom, co
mi řekla, byla pravda – kdysi dávno skutečně měla milence, který jí mohl učinit
smrtelnou.“
„A,“ doplnila
ho Elena, „než aby ohrozil její moc a sílu, tak ho radši zabila. Děsil jí.“
„Ano.“ Raphael
sledoval emoce, které Eleně prolétly ve tváři. V jejím srdci smrtelnice se
skrývala taková vášeň a obrovská touha žít. „Pojď ke mně, Eleno.“
Elena se nad
ním sklonila a její téměř bílé vlasy vytvořily kolem jejich obličejů intimní
oponu. „Obáváš se, že v sobě nosíš zárodek šílenství“ – zašeptala hlasem
zastřeným vášní- „ale ty se nikdy nemůže stát tím, čím se stala ona. Nikdy.“ Protože
dokonce i v momentě, kdy se zdála tou nejhorší možností, si Raphael zvolil
lásku.
Jeho pohled měl
barvu chladivých horských jezer, nebo studeného středu drahokamu. „Možná jsme
na svět vypustili hrůzu a děs, Eleno.“
Elena věděla,
že už nemluvili o Lijuan. „Kdybysme jí chladnokrevně zabili v momentě, kdy
Spala, anebo když tam s náma stála ještě pořád oslabená, tak bysme nebyli
o nic lepší, než ostatní monstra.“
„Pak tedy
počkáme.“
Děkuji mnohokrát za překlad ! ! !
OdpovědětVymazatděkuji :-)
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad. :-) Lenka
OdpovědětVymazatDíky za překlad
OdpovědětVymazatSkvělé:-)
OdpovědětVymazatDíky za překlad.Katka
OdpovědětVymazatĎakujem :)
OdpovědětVymazatDěkuju.
OdpovědětVymazat