Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

ZZK - 10. kapitola

 Kapitola Desátá
(aneb: Když trapas, tak kvalitní, jak víno)

Tak rychle, jak jen jsem toho byla schopná, jsem se řítila zpět do své kanceláře a okamžitě popadla do ruky mobil. Psala jsem tak zuřivě, že mě z toho bolely prsty. Vážně.
Ty. Já. Víno. Moje terasa. Dnes večer.
Odeslala jsem zprávu a připsala ještě jednu.
Máš kliku, že jsem si na tebe neobjednala nájemnýho vraha.
Po zbytek pracovní doby jsem se snažila zůstat zalezlá ve své vlastní kanceláři a to hned ze dvou důvodů.
     1)   Protože mě stále bolel rozkrok natolik, že jsem nemohla pořádně chodit
     2)   Protože kdybych potkala Alexe, tak bych asi na místě umřela
Snažila jsem se přijít na to, jak nastalou situaci, co nejlépe zvládnout. Stále jsem nemohla uvěřit tomu, že zpod stolu zahlédl mé delikátní, ženské ústrojí. Cítila jsem se neuvěřitelným způsobem zahanbená. Alex si určitě musel myslet, že jsem byla nějaký potrhlý šílenec. Navíc jsem nedokázala uvěřit tomu, že mi něco takového vůbec řekl!
Na druhou stranu… skutečně jsem prohlásila, že se tak snadno neurazím. A to byla částečně pravda, protože jsem nebyla uražená.
Cítila jsem se ponížená. A to byl obrovský rozdíl.
Pane Bože.
Přeskupila jsem se na židli - pokoušela jsem se nesedět na zmíněném delikátním, ženském ústrojí – a udělala rychlý průzkum internetu, kde jsem se pokoušela najít informace o tom, kdy má bolest odezní. Většina článků psala, že by měla polevit hned po první noci.
Chyba.
Poposedla jsem si a zašklebila se.
Tohle je příšerné. Absolutně kurňa příšerné.
Rozhodla jsem se, že to bylo naposledy, kdy jsem v něčem Sáru poslechla. Už nikdy. Mou sebelítost přerušila Taylor, která tiše zaklepala na dveře.
„Hej, šéfko,“ řekla a vstoupila dovnitř dříve, než jsem ji k tomu stačila vyzvat.
„Tohle ti zrovna přišlo. Píše se tam soukromé, tak jsem to neotevírala.“
Podávala mi malý balíček s kartičkou a očividně byla velice zvědavá, co v něm bylo.
Stejně jako já.
Vzala jsem si ho od ní a začala kartičku otevírat. V tom mi došlo, že Taylor neodcházela. Pozvedla jsem jedno obočí. „Děkuju,“ řekla jsem.
„Oh, nemáš zač,“ odpověděla, ale zůstávala stát na místě, jako přikovaná.
„To bude všechno,“ pobídla jsem ji znovu.
Zírala na mě a pak vytřeštila oči. „Oh, už jdu!“
Otočila se a s nevěřícným výrazem ve tváři odkráčela pryč. Její zmatenost jsem dokázala pochopit, protože od té doby, co tu začala pracovat, se mnou sdílela prakticky veškeré dění mého soukromého života. Hlídala můj kalendář (včetně preventivních lékařských prohlídek) a otevírala všechnu mou poštu (včetně rozvodových papírů od soudu). Doposud jsem nikdy neobdržela nic, co by bylo označené jako soukromé. Umírala touhou vědět, co bylo uvnitř.
Stejně jako já.
Otevřela jsem kartičku, ze které na mě koukal troufalý rukopis, kterým bylo napsáno:

Allikočko,
Tenkrát v noci ses mi zmínila, že si nejsi jistá, co vlastně chceš… tak jsem to vymyslel za tebe – potřebuješ osvobodit svého vnitřního Šílence. Každý se jednou za čas potřebuje odvázat. Je to zábava. A navíc je to zdravé.
Vem si tohle na své páteční rande. Dálkový ovladač u sebe budu mít já. Pošli mi zprávu, kam půjdete a já tam budu taky.

XX
Shade

Když jsem začala otevírat přiloženou malou krabičku, okamžitě jsem byla nervózní. A také jsem měla proč. Ze sáčku z velmi jemné látky mi do dlaně vklouzlo dlouhé stříbrné vejce. Na dotek bylo studené a těžké. Než jsem si uvědomila, co to bylo, musela jsem si to chvíli oněměle prohlížet.
Byl to vibrátor… který byl určený pro vnitřní použití.
Do prkenný vohrady.
Vrtěla jsem hlavou, jakoby tu Shade stál se mnou.
Tohle si nevezmu. To prostě neudělám.
V tom mi zazvonil telefon.
Už ti přišel můj dárek?
Shade. Zrychlil se mi dech. A důvody byly hned dva – samotný dárek a představa toho, že mi ho poslal Shade, a že očekával, že ho skutečně použiju.
Ano. Odepsala jsem zpět. A v žádném případě.
Následovala pauza a pak přišla odpověď.
Nakonec to uděláš, protože jsi odvážná a jsi pro každou srandu.
Nad jeho slovy jsem se pozastavila. Jsem odvážná a pro každou srandu?
Možná jsem kdysi bývala, ale to bylo ještě před Billem Debilem. Naše manželství z mého života veškerou srandu spolehlivě vysálo. A ze mě také.
Ale teď už za něj vdaná nejsem. Připomněla jsem si. Do háje.
Opravdu jsem musela udělat něco takového, abych si dokázala, že jsem stále odvážná a že jsem pro každou srandu? No tak, už jsem byla na Brazílii a měla sex s gigolem. Na druhou stranu, právě vedle těchto dvou událostí, to byla opravdu malá, bezvýznamná věc. Mám pravdu? Vždyť to byl jen malinkatý vibrátor. Jaký by asi tak mohl mít efekt?
Povzdychla jsem si.
Fajn. Odpověděla jsem. Vezmu si to. Kam půjdem, ti napíšu později.
Mysli na mě. Odepsal mi Shade.
Zavrtěla jsem hlavou a odložila mobil stranou. S tímhle jsem v pracovní době nemohla pokračovat. Potřebovala jsem se koncentrovat. O což jsem se snažila hned po té, co jsem se vrátila ze záchodu, kde jsem si na rozkrok přiložila pár kostek ledu.
Později odpoledne (po několika dalších kostkách ledu) se Srsti-zbavená Brazilka (které jsem začala důvěrně říkat eSBé), cítila překvapivě lépe. Očividně měly pravdu ty stránky, kde se psalo, že by bolest měla odeznít během 24 hodin. To ale neznamenalo, že bych byla na Sáru méně naštvaná. Bylo velmi příjemné moci znovu chodit ve vzpřímené pozici.
Všimla jsem si, že se kolem mě dnes Brian choval zvláštně, což byl přesně důvod, proč jsem nechtěla chodit s nikým z práce. A v tom mi došlo, že jsem se nedostala na kobylku toho, jak se Sáře podařilo ho přesvědčit, aby mě pozval ven. A tak jsem zamířila do jeho kanceláře, která byla umístěná ve druhém patře, kde seděla účtárna. Stejně jako já, i Brian zastával pozici Výkonného ředitele a měl rohovou kancelář.
Když jsem vešla dovnitř, seděl u stolu a hlavu měl zabořenou v pracovních dokumentech. Povzdychla jsem si. Tohle byl důvod, proč jsem si byla jistá, že by to nám dvěma nikdy nemohlo klapat. On byl přes čísla, zatímco já jsem byla kreativec. Spolupracovala jsem s ním v případech, kdy jsem pro své projekty potřebovala jeho na čísla zaměřený mozek, ale jinak jsme se vůbec nepohybovali ve stejných sférách. Nepřemýšleli jsme stejným způsobem. Navíc, měl na košili skvrnu od kávy.
A ano, dnes jsem se chovala jako svině. A předpokládala jsem to už od samého rána. To byl pravděpodobně důvod, proč bych svou vagínu měla nazývat Sviňsky-rozpoložená Brazilka. Daleko lépe by to sedělo. Navíc, se mi to líbilo. Cítila jsem se díky tomu důrazně odvážnější.
SB i já jsme se posadily a já si s Brianem, který byl nudný, ale milý, chvíli povídala. Trvala jsem na tom, že nebyl žádný důvod k tomu, abychom se kolem sebe chovali divně, protože na tu večeři půjdeme čistě jako přátelé. Usmál se a působil, že se mu ulevilo. Po té mi přiznal, že jsem ho trochu děsila.
„Já tě děsím?“ Zopakovala jsem a překvapeně na něho zírala. „Tak proč mě zveš ven?“ odmlčela jsem se a pak se na něho usmála. „Už vim. Přesvědčila tě k tomu moje kamarádka Sára, mám pravdu? Řekni mi, Briane… jak se jí to podařilo?“
„On-line mě požádala o přátelství,“ přiznal Brian poněkud stydlivě. „Byla velice milá.“
„Oh, to ona rozhodně umí,“ souhlasila jsem.
„Obzvláště pak, když něco chce.“
„Říkala, že jen chce, aby ses dostala víc ven.“ Intoš Brian pokrčil rameny a usmál se svým typicky ochablým úsměvem. „Má o tebe starost.“
Zírala jsem na něho a počítala do tří. „No, vzhledem k tomu, že spolu máme v plánu vyrazit na večeři, už k tomu nebude mít důvod. Navíc, se na to opravdu těším. Kam by si chtěl jít?“
Brian vypadal vykolejeně. „Abych řekl pravdu, tak nevím,“ odpověděl. „Co ti chutná?“
Povzdychla jsem si. Shade měl pravdu. Skutečně bych pro změnu ráda někoho, kdo by se alespoň na chvíli chopil otěží. Ze všeho toho rozhodování, dokonce i o něčem tak bezvýznamném, jako byla volba restaurace, už mi bylo nanic.
„Co třeba Manini?“ Navrhla jsem. „Mám ráda italský jídla.“
„Já taky,“ pronesl Brian. Jeho obličej byl zkroucený opravdu divným způsobem, ze kterého jsem nedokázala posoudit, jestli se usmíval, nebo šklebil. Nakonec jsem sama sebe přesvědčila, že to měl být úsměv.
„V šest?“
„Šestá by byla super,“ řekla jsem, zatímco jsem na něho stále zírala a snažila se ujistit, že to byl úsměv. „Sejdeme se až tam, protože později večer mám ještě něco jiného.“
Pak jsem nechala Briana jeho číslům a šklebení.
Touhle dobou - když už SB nebyla v jednom ohni - jsem si začala užívat ten hladký pocit při chůzi. Možná na celé té Brazílii přeci jen něco bylo. Vědomí, že jsem byla kompletně holá, ve mně vyvolávalo naprosto úžasné pocity. Byla jsem zatraceně sexy svůdnice.
**********
Také jsem byla liška podšitá, které se podařilo se po zbytek dne úspěšně vyhýbat svému šéfovi. Seděla jsem na terase, čekala, až dorazí Sára a gratulovala svému vlastnímu úspěchu. V lednici už se mi chladily čtyři lahve červeného Moscato vína, což mě přivedlo na myšlenku, že bych si při nejbližší možné příležitosti měla koupit samostatnou vinotéku. Pro život to byla nezbytnost. Z mé strany to byla potřeba, ne rozmar. Potřebovala jsem mít neustále k dispozici výběr několika druhů předchlazených vín – pro případ, že by se opakoval den, jako byl ten dnešní. A znovu – byla to potřeba, ne rozmar.
To bylo přeci zjevné.
Lehla jsem si na lehátko a vzhlédla k noční obloze, kde se třpytily bílé hvězdy. Pak jsem se rozhlédla kolem sebe a pohled mi padl na vydlaždičkovaný bazén, na jeho tichou vodní hladinu, na pramen vody, kterým do bazénu přitékala voda, na vířivku, která stála kousek od bazénu.
Vířivka.
Můj pohled se zastavil a odmítl se posunout dál. Po dni, jaký jsem dnes prožila, bych si vířivku rozhodně zasloužila. Rychle jsem zhodnotila, že SB už se zotavila natolik, že by jí horká voda nevadila. Také jsem se ve svém lehce podnapilém stavu rozhodla, že jsem byla příliš líná na to, abych se vydala pro plavky. Letmo jsem se rozhlédla kolem a samu sebe ujistila, že ten metr vysoký plot mi poskytoval dostatečné soukromí na to, abych se vysvlékla.
Nechala jsem všechno ležet na hromádce vedle lehátka a vydala se s holým zadkem směrem k vířivce. Vzala jsem si s sebou jen ty nejdůležitější věci… láhev vína a skleničky. O ty nepotřebné věci, jako třeba ručník, se budu starat až později.
Pustila jsem vodu a vlezla dovnitř. O chvíli později už kolem mě bublala horká voda, která okamžitě odehnala veškerý můj stres a obavy. Vysoká teplota skutečně neublížila ani mé SB, za což mi tiše děkovala.
V momentě, kdy jsem zaslechla Sáru, už jsem byla ponořená až po bradu. Vykoukla jsem ven a zamávala na ni.
„Já si s sebou nevzala plavky,“ pronesla, když vešla na terasu.
„Žádný nepotřebuješ,“ odpověděla jsem. „Jsme tu jen ty a já a já tě nahou viděla už stokrát.“ Mé myšlenky byly touto dobou – po první lahvi vína – jen lehce nejasné.
„Nepotřebuju?“ Sára na mě pozvedla jedno do tenka vytrhané obočí. „Dvě nahý ženský ve vířivce? Co si pomyslej tví sousedi?“
Ve skutečnosti ji obavy mých sousedů vůbec nezajímaly, protože už byla napůl svlečená.
„No, pan Darnell by si myslel, že vyhrál Šťastnejch Deset,“ pronesla jsem s obrovským úsměvem. „Vždycky, když se Sophií plavem v bazénu, tak nás nenápadně pozoruje. Perverzák.“
„Když už si jí zmínila, kde vlastně je Sophie?“ Zeptala se mě Sára v momentě, kdy se usadila naproti mně. Jednu nohu vystrčila z vody, položila si ji vedle mě na okraj vany a ve stejnou chvíli už držela v ruce skleničku s vínem. Téměř ze mě vylítlo, že by si měla oholit nohy, ale nakonec jsem udržela jazyk za zuby. Ještě by ji mohlo napadnout, že bychom si mohly nechat vyškubávat chlupy i na nohou. Taková šílenost.
„Je u Hayley,“ řekla jsem místo toho a posunula se kousek stranou od strniště na její noze. Bála jsem se, aby mi nezpůsobilo otevřené řezné rány.
„Chtěly se spolu učit a pak u ní zůstane přes noc, takže jsem tu úplně sama. Možná budu dneska spát venku. Nahá.“
Sára na mě zůstala zírat.
„Do hajzlu. Co jsem to s tebou udělala? Nezdivočela si? Jestli jo, tak moje práce je u konce.“ Pak se pokřižovala, jako by té skutečnosti dávala své požehnání. Protočila jsem na ni oči.
„S tim pokřižovánim bys měla bejt opatrnější. Mohlo by se stát, že ti u toho samovolně vzplanou prsty,“ sladce jsem se na ni usmála a pak pokračovala, „po tom všem, do čeho si mě za minulej tejden uvrtala, jsem zjistila, že si měla pravdu. Fakt jsem byla až moc dlouho…vlastně celej život… příliš upjatá. Takže od teď mě přestává tankovat, co si kdo myslí.“
V tuhle chvíli už Sára vypadala, že by jí mohly vypadnout oči. „Myslim, že jsem se do tebe zamilovala, zlato. Nevdávej se za nikoho jinýho. Teď, když už si konečně objevila svojí divokou stránku, se vdej za mě.“ Pak se nahlas rozesmála. Smála jsem se spolu s ní a pak dolila obě naše vína. „Ne, díky. Nejsem na tacos, pamatuješ?“
Sára vybuchla smíchy. „Oh, na to jsem fakt zapomněla, ale to jsou detaily.“
Nějakým záhadným způsobem uplynula další hodina přímo nadsvětelnou rychlostí a během dalších čtyř lahví vína, jsem Sáře vylíčila vše o Shadeovu malém dárečku, o momentě, kdy Alex spatřil můj odhalený rozkrok, o skutečnosti, že Alex byl mimořádně, úchvatně sexy i o tom, že jsem na ni byla stále naštvaná kvůli Brianovi.
„Úplně jsem zapomněla, že jsem na tebe pořád naštvaná,“ zavrčela jsem a zamračila se na ni. Nebo jsem se alespoň domnívala, že jsem se zamračila. Už jsem v sobě měla tolik vína, že mé čelo a vlastně celý obličej, byl krapet necitlivý.
„No a co,“ odmávla Sára mé obavy. „Obě víme, že se přes to přeneseš, protože víš, že mám pravdu. Jestli chceš randit se svym šéfem, tak potřebuješ nějakou praxi. To už je totiž velkej krok, na kterej potřebuješ zkušenosti.“
Na místě jsem ztuhla a zírala na ni.
„Sáro, já nebudu chodit se svym šéfem. To. Se. Nestane. Prosim tě, poslouchej mě a nesnaž se s tim NIC udělat. Nesnaž se to nijak zorganizovat, rozumíš? Na tom, abych se dostala tam, kde jsem, jsem opravdu tvrdě pracovala. Jsem svobodná ženská a teď jsem odkázaná jen sama na sebe. Nemůžu svojí kariéru ohrozit tim, že se mi kvůli nějakýmu chlapovi zapalujou lejtka.“ Svému vlastnímu výroku o lýtkách jsem se zahihňala, ale vzápětí na ni opět vrhla vážný výraz. „Myslim to vážně, Sáro. Potřebuju, abys mi slíbila, že nic neuděláš.“
Protočila na mě oči. „Jako kdybych zrovna já někdy něco udělala,“ snažila se mě utěšit a při tom mě pohladila po ruce.
V neuvěření jsem na ni zírala. „Já to myslim vážně!“
„No dobře,“ odvětila, opřela se zády o vanu a tvářila se u toho ublíženě. „Ale je ti jasný, že podceňuješ mojí mazanou nenápadnost. Jsem neuvěřitelně rafinovaná.“
„Když si to myslíš,“ protočila jsem oči. „Jseš nenápadná asi tak jako traktor na dálnici.“
V tomto klíčovém okamžiku naší výměny názorů se můj mobil rozhodl, že začne zvonit. Stočila jsem pohled ke stolku, kde jsem ho i se svým oblečením odložila a usoudila, že mi za to ta dlouhá cesta nestála. Místo toho jsem se napila vína. Jenže on zazvonil znovu.
Do háje.
„Mohla by to bejt Sophie,“ zamumlala jsem, vyškrábala se z vířivky a nahá dohopkala k telefonu. Naneštěstí pro mě, to Sophie nebyla.
„Alli?“
Byl to Bill, zatracenej Debil. Tohle byl důvod, proč jsem opustila teplou vířivku?
„Musíme si promluvit. V červnu se budeme s Vanessou brát. Včera jsme si stanovili datum a Vanessa hned volala Sophii a ptala se jí, jestli by jí šla za družičku. Tvá dcera na ni začala ječet, načež jí práskla s telefonem. Musíš si s ní promluvit.“
„S Vanessou?“ byla jsem zmatená. Nebyla jsem si tak docela jistá, ale patrně za to mohlo všechno to víno. Které také patrně mohlo za to, že jsem byla krapet v šoku a tak nějak smutná ze skutečnosti, že Bill už stanovil datum svatby. Nechtěla jsem ho – tím jsem si byla naprosto jistá, ale vědět, že tak pospíchal, aby se znovu oženil, bylo přeci jen trochu zraňující. Jako kdybych pro něho nikdy nic neznamenala.
„Ne, Allison,“ povzdychl si Bill. „Se Sophií. Musíš jí vysvětlit, že je důležité, aby se mé svatby zúčastnila.“
V tento okamžik byl se zraněnými pocity konec. Byl to jen krátký výpadek z reality.
„Co? O tomhle já se Sophií mluvit nebudu. Jestli chceš, aby byla na tvý svatbě, tak zvedni telefon a zavolej svý dceři sám. Přestaň zneužívat ženský k tomu, aby všechno dělaly za tebe. Je to tvoje dcera, tak si s ní koukej budovat nějakej vztah a to samozřejmě zahrnuje vzájemnou komunikaci.“
„Proč se musíš chovat jako taková mrcha, Allison?“ vyjel na mě. „Jen tě žádám o pomoc. Snažila ses přejet mojí snoubenku a já na tebe ani nepodal žalobu, tak si nemyslim, že bych toho teď chtěl tak moc.“
A to už jsem byla opravdu namíchnutá. Třásla jsem se, a tak jsem se vrátila zpět do teplé vířivky.
„Jseš normální? Já se chovám jako mrcha? A opravdu si myslíš, že si proti mně mohl podat žalobu? Jestli to chceš tak moc udělat, tak to udělej!“ Odsekla jsem. „Rozhodně nepotřebuju, aby sis myslel, že si mi prokázal nějakou laskavost. Tvůj právník už se mi kvůli tomu stejně ozval.“
„Řekl jsem mu, aby od toho ustoupil,“ pronesl Bill. „Ale stejně tak mu můžu znovu zavolat a říct, aby pokračoval.“
Z očí mi šlehaly plameny a snažila jsem se vymyslet, co mu odpovědět. Najednou se ke mně Sára natáhla a opile zamumlala, „dej mi ten telefon.“
Trhla jsem rukou pryč, ale ona byla rychlejší.
„Poslouchej, ty namyšlenej kreténe s malym pérem, kterej si rozhodně zaslouží, vzít si zkurvenou zlatokopku. Udělám všechno, co je v mejch silách, aby byla Sophie od tvý svatby na míle daleko. Allison by měla žalovat tebe, protože tvoje párátko-nohá, kostnatá štětka jí na tom autě mohla promáčknout plechy.“ Na moment se odmlčela. „Jo, sakra, tady Sára! Kdo jinej by to asi byl? Už Alli s těma svejma blábolama neotravuj.“
Snažila jsem se jí ten telefon sebrat, ale ona se odtáhla z mého dosahu.
„Myslim to vážně, Bille. Už se ti nemusí z ničeho zodpovídat a taky už ti neni povinná s ničim pomáhat. Svý problémy si budeš muset řešit sám.“
A pak mu to položila. Odložila můj mobil na okraj vany a otočila se ke mně.
„Opovaž se mu ještě jednou dovolit, aby s tebou takhle mluvil,“ rozkázala mi. „Na to nemá žádný právo.“
Oněměle jsem na ni zírala, když v tom můj mobil začal znovu zvonit.
Sáře vyšlehly z očí blesky a okamžitě ho zase zvedla.
„Chceš přídavek ty egoistickej debílku? Nech jí napokoji. Jestli jí něco chceš, tak ať jí kontaktuje tvůj právník. Už seš jí naprosto ukradenej. Vlastně seš jí tak moc ukradenej, že už začala s někym chodit. Jen abys byl v obraze, její novej šéf je sexy a úchvatnej a kurevsky zazobanej. S nim se prostě nemůžeš srovnávat.“
Pak se odmlčela. A odmlčela se ještě déle. A pak vytřeštila oči a podala mi telefon. Sára neměla slov a to bylo opravdu, ale opravdu děsivé. Když jsem si zvedala telefon k uchu, tázavě jsem se na ni dívala.
„Haló?“
„To jsi ty Allison?“
Oh, do hajzlu. Chci kurňa umřít. To je Alex. Nastal čas začít hyperventilovat.

9 komentářů:

  1. Ahoj, super preklad :)
    jen mohla bys pro me z prekladu vyhodit Alexe, me se nelibi a nemam ho rada :)))
    psala jsi, ze ti pak mame do komentu psat jestli objevime nejake chyby (pokud ne tak se hrozne omlouvam)
    ale jak vola Alex tak tam je "nepokoji"

    OdpovědětVymazat
  2. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  3. SKVĚLÉ, to je slabé slovo. Moc jsem se těšila na pokračování Andělů, ale tato kniha to rozhodně kompenzuje. Skvěle se bavím u každé kapitoly. Díky moc za překlad a za to, že se s námi o tuto knihu dělíš, abychom o něco tak skvělého nepřišly. :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc díky za další kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  5. Nebyla jsem delší dobu na počítači a tak jsem dnes četla 6. - 10. kapitolu. Mockrát Ti děkuji za překlad. Takhle jsem se nenasmála už pěkně dlouho. Je to perfektní. Stejně jako Ed Evudar jsem se moc těšila na pokračování Andělů, ale tohle je fakt perfektní. Díky moc.

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem za preklad,super kapitola.:-) Lenka

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuju za překlad. :)

    OdpovědětVymazat