Kapitola Desátá
(aneb:
Když trapas, tak kvalitní, jak víno)
Tak rychle, jak jen jsem toho byla schopná, jsem se řítila zpět do své kanceláře a okamžitě popadla do ruky mobil. Psala jsem tak zuřivě, že mě z toho bolely prsty. Vážně.
Ty. Já. Víno. Moje
terasa. Dnes večer.
Odeslala
jsem zprávu a připsala ještě jednu.
Máš kliku, že jsem si
na tebe neobjednala nájemnýho vraha.
Po
zbytek pracovní doby jsem se snažila zůstat zalezlá ve své vlastní kanceláři a
to hned ze dvou důvodů.
1)
Protože
mě stále bolel rozkrok natolik, že jsem nemohla pořádně chodit
2)
Protože
kdybych potkala Alexe, tak bych asi na místě umřela
Snažila
jsem se přijít na to, jak nastalou situaci, co nejlépe zvládnout. Stále jsem
nemohla uvěřit tomu, že zpod stolu zahlédl mé delikátní, ženské ústrojí. Cítila
jsem se neuvěřitelným způsobem zahanbená. Alex si určitě musel myslet, že jsem
byla nějaký potrhlý šílenec. Navíc jsem nedokázala uvěřit tomu, že mi něco
takového vůbec řekl!
Na
druhou stranu… skutečně jsem prohlásila, že se tak snadno neurazím. A to byla
částečně pravda, protože jsem nebyla uražená.
Cítila
jsem se ponížená. A to byl obrovský rozdíl.
Pane Bože.
Přeskupila
jsem se na židli - pokoušela jsem se nesedět na zmíněném delikátním, ženském
ústrojí – a udělala rychlý průzkum internetu, kde jsem se pokoušela najít
informace o tom, kdy má bolest odezní. Většina článků psala, že by měla
polevit hned po první noci.
Chyba.
Poposedla
jsem si a zašklebila se.
Tohle je příšerné. Absolutně kurňa
příšerné.
Rozhodla
jsem se, že to bylo naposledy, kdy jsem v něčem Sáru poslechla. Už nikdy.
Mou sebelítost přerušila Taylor, která tiše zaklepala na dveře.
„Hej,
šéfko,“ řekla a vstoupila dovnitř dříve, než jsem ji k tomu stačila
vyzvat.
„Tohle
ti zrovna přišlo. Píše se tam soukromé,
tak jsem to neotevírala.“
Podávala
mi malý balíček s kartičkou a očividně byla velice zvědavá, co v něm
bylo.
Stejně
jako já.
Vzala
jsem si ho od ní a začala kartičku otevírat. V tom mi došlo, že Taylor
neodcházela. Pozvedla jsem jedno obočí. „Děkuju,“ řekla jsem.
„Oh,
nemáš zač,“ odpověděla, ale zůstávala stát na místě, jako přikovaná.
„To
bude všechno,“ pobídla jsem ji znovu.
Zírala
na mě a pak vytřeštila oči. „Oh, už jdu!“
Otočila
se a s nevěřícným výrazem ve tváři odkráčela pryč. Její zmatenost jsem
dokázala pochopit, protože od té doby, co tu začala pracovat, se mnou sdílela
prakticky veškeré dění mého soukromého života. Hlídala můj kalendář (včetně
preventivních lékařských prohlídek) a otevírala všechnu mou poštu (včetně
rozvodových papírů od soudu). Doposud jsem nikdy neobdržela nic, co by bylo
označené jako soukromé. Umírala
touhou vědět, co bylo uvnitř.
Stejně
jako já.
Otevřela
jsem kartičku, ze které na mě koukal troufalý rukopis, kterým bylo napsáno:
Allikočko,
Tenkrát v noci ses mi zmínila, že
si nejsi jistá, co vlastně chceš… tak jsem to vymyslel za tebe – potřebuješ
osvobodit svého vnitřního Šílence. Každý se jednou za čas potřebuje odvázat. Je
to zábava. A navíc je to zdravé.
Vem si tohle na své páteční rande.
Dálkový ovladač u sebe budu mít já. Pošli mi zprávu, kam půjdete a já tam budu
taky.
XX
Shade
Když
jsem začala otevírat přiloženou malou krabičku, okamžitě jsem byla nervózní. A
také jsem měla proč. Ze sáčku z velmi jemné látky mi do dlaně vklouzlo
dlouhé stříbrné vejce. Na dotek bylo studené a těžké. Než jsem si uvědomila, co
to bylo, musela jsem si to chvíli oněměle prohlížet.
Byl
to vibrátor… který byl určený pro vnitřní použití.
Do prkenný vohrady.
Vrtěla
jsem hlavou, jakoby tu Shade stál se mnou.
Tohle si nevezmu. To prostě neudělám.
V tom
mi zazvonil telefon.
Už ti přišel můj
dárek?
Shade.
Zrychlil se mi dech. A důvody byly hned dva – samotný dárek a představa toho,
že mi ho poslal Shade, a že očekával, že ho skutečně použiju.
Ano. Odepsala jsem zpět. A v žádném případě.
Následovala
pauza a pak přišla odpověď.
Nakonec to uděláš,
protože jsi odvážná a jsi pro každou srandu.
Nad
jeho slovy jsem se pozastavila. Jsem
odvážná a pro každou srandu?
Možná
jsem kdysi bývala, ale to bylo ještě před Billem Debilem. Naše manželství
z mého života veškerou srandu spolehlivě vysálo. A ze mě také.
Ale teď už za něj vdaná nejsem. Připomněla jsem si. Do háje.
Opravdu
jsem musela udělat něco takového, abych si dokázala, že jsem stále odvážná a že
jsem pro každou srandu? No tak, už jsem byla na Brazílii a měla sex
s gigolem. Na druhou stranu, právě vedle těchto dvou událostí, to byla
opravdu malá, bezvýznamná věc. Mám pravdu? Vždyť to byl jen malinkatý vibrátor.
Jaký by asi tak mohl mít efekt?
Povzdychla
jsem si.
Fajn. Odpověděla jsem. Vezmu si to. Kam půjdem, ti napíšu později.
Mysli na mě. Odepsal mi Shade.
Zavrtěla
jsem hlavou a odložila mobil stranou. S tímhle jsem v pracovní době
nemohla pokračovat. Potřebovala jsem se koncentrovat. O což jsem se snažila
hned po té, co jsem se vrátila ze záchodu, kde jsem si na rozkrok přiložila pár
kostek ledu.
Později
odpoledne (po několika dalších kostkách ledu) se Srsti-zbavená Brazilka (které
jsem začala důvěrně říkat eSBé), cítila překvapivě lépe. Očividně měly pravdu
ty stránky, kde se psalo, že by bolest měla odeznít během 24 hodin. To ale
neznamenalo, že bych byla na Sáru méně naštvaná. Bylo velmi příjemné moci znovu
chodit ve vzpřímené pozici.
Všimla
jsem si, že se kolem mě dnes Brian choval zvláštně, což byl přesně důvod, proč
jsem nechtěla chodit s nikým z práce. A v tom mi došlo, že jsem
se nedostala na kobylku toho, jak se Sáře podařilo ho přesvědčit, aby mě pozval
ven. A tak jsem zamířila do jeho kanceláře, která byla umístěná ve druhém
patře, kde seděla účtárna. Stejně jako já, i Brian zastával pozici Výkonného
ředitele a měl rohovou kancelář.
Když
jsem vešla dovnitř, seděl u stolu a hlavu měl zabořenou v pracovních
dokumentech. Povzdychla jsem si. Tohle byl důvod, proč jsem si byla jistá, že
by to nám dvěma nikdy nemohlo klapat. On byl přes čísla, zatímco já jsem byla
kreativec. Spolupracovala jsem s ním v případech, kdy jsem pro své
projekty potřebovala jeho na čísla zaměřený mozek, ale jinak jsme se vůbec
nepohybovali ve stejných sférách. Nepřemýšleli jsme stejným způsobem. Navíc,
měl na košili skvrnu od kávy.
A
ano, dnes jsem se chovala jako svině. A předpokládala jsem to už od samého
rána. To byl pravděpodobně důvod, proč bych svou vagínu měla nazývat Sviňsky-rozpoložená
Brazilka. Daleko lépe by to sedělo. Navíc, se mi to líbilo. Cítila jsem se díky
tomu důrazně odvážnější.
SB
i já jsme se posadily a já si s Brianem, který byl nudný, ale milý, chvíli
povídala. Trvala jsem na tom, že nebyl žádný důvod k tomu, abychom se
kolem sebe chovali divně, protože na tu večeři půjdeme čistě jako přátelé.
Usmál se a působil, že se mu ulevilo. Po té mi přiznal, že jsem ho trochu
děsila.
„Já
tě děsím?“ Zopakovala jsem a překvapeně na něho zírala. „Tak proč mě zveš ven?“
odmlčela jsem se a pak se na něho usmála. „Už vim. Přesvědčila tě k tomu
moje kamarádka Sára, mám pravdu? Řekni mi, Briane… jak se jí to podařilo?“
„On-line
mě požádala o přátelství,“ přiznal Brian poněkud stydlivě. „Byla velice milá.“
„Oh,
to ona rozhodně umí,“ souhlasila jsem.
„Obzvláště
pak, když něco chce.“
„Říkala,
že jen chce, aby ses dostala víc ven.“ Intoš Brian pokrčil rameny a usmál se
svým typicky ochablým úsměvem. „Má o tebe starost.“
Zírala
jsem na něho a počítala do tří. „No, vzhledem k tomu, že spolu máme v plánu vyrazit na večeři, už k tomu nebude mít důvod. Navíc, se na to opravdu těším. Kam by si chtěl jít?“
Brian
vypadal vykolejeně. „Abych řekl pravdu, tak nevím,“ odpověděl. „Co ti chutná?“
Povzdychla
jsem si. Shade měl pravdu. Skutečně bych pro změnu ráda někoho, kdo by se
alespoň na chvíli chopil otěží. Ze všeho toho rozhodování, dokonce i o něčem
tak bezvýznamném, jako byla volba restaurace, už mi bylo nanic.
„Co
třeba Manini?“ Navrhla jsem. „Mám ráda italský jídla.“
„Já
taky,“ pronesl Brian. Jeho obličej byl zkroucený opravdu divným způsobem, ze
kterého jsem nedokázala posoudit, jestli se usmíval, nebo šklebil. Nakonec jsem
sama sebe přesvědčila, že to měl být úsměv.
„V
šest?“
„Šestá
by byla super,“ řekla jsem, zatímco jsem na něho stále zírala a snažila se
ujistit, že to byl úsměv. „Sejdeme se až tam, protože později večer mám ještě
něco jiného.“
Pak
jsem nechala Briana jeho číslům a šklebení.
Touhle dobou - když už SB nebyla v jednom ohni - jsem si začala užívat ten hladký
pocit při chůzi. Možná na celé té Brazílii přeci jen něco bylo. Vědomí, že jsem
byla kompletně holá, ve mně vyvolávalo naprosto úžasné pocity. Byla jsem
zatraceně sexy svůdnice.
**********
Také
jsem byla liška podšitá, které se podařilo se po zbytek dne úspěšně vyhýbat
svému šéfovi. Seděla jsem na terase, čekala, až dorazí Sára a gratulovala svému
vlastnímu úspěchu. V lednici už se mi chladily čtyři lahve červeného
Moscato vína, což mě přivedlo na myšlenku, že bych si při nejbližší možné
příležitosti měla koupit samostatnou vinotéku. Pro život to byla nezbytnost.
Z mé strany to byla potřeba, ne rozmar. Potřebovala jsem mít neustále k
dispozici výběr několika druhů předchlazených vín – pro případ, že by se
opakoval den, jako byl ten dnešní. A znovu – byla to potřeba, ne rozmar.
To
bylo přeci zjevné.
Lehla
jsem si na lehátko a vzhlédla k noční obloze, kde se třpytily bílé hvězdy. Pak
jsem se rozhlédla kolem sebe a pohled mi padl na vydlaždičkovaný bazén, na jeho
tichou vodní hladinu, na pramen vody, kterým do bazénu přitékala voda, na
vířivku, která stála kousek od bazénu.
Vířivka.
Můj
pohled se zastavil a odmítl se posunout dál. Po dni, jaký jsem dnes prožila,
bych si vířivku rozhodně zasloužila. Rychle jsem zhodnotila, že SB už se
zotavila natolik, že by jí horká voda nevadila. Také jsem se ve svém lehce
podnapilém stavu rozhodla, že jsem byla příliš líná na to, abych se vydala pro
plavky. Letmo jsem se rozhlédla kolem a samu sebe ujistila, že ten metr vysoký
plot mi poskytoval dostatečné soukromí na to, abych se vysvlékla.
Nechala
jsem všechno ležet na hromádce vedle lehátka a vydala se s holým zadkem
směrem k vířivce. Vzala jsem si s sebou jen ty nejdůležitější věci…
láhev vína a skleničky. O ty nepotřebné věci, jako třeba ručník, se budu starat
až později.
Pustila
jsem vodu a vlezla dovnitř. O chvíli později už kolem mě bublala horká voda,
která okamžitě odehnala veškerý můj stres a obavy. Vysoká teplota skutečně
neublížila ani mé SB, za což mi tiše děkovala.
V momentě,
kdy jsem zaslechla Sáru, už jsem byla ponořená až po bradu. Vykoukla jsem ven a
zamávala na ni.
„Já
si s sebou nevzala plavky,“ pronesla, když vešla na terasu.
„Žádný
nepotřebuješ,“ odpověděla jsem. „Jsme tu jen ty a já a já tě nahou viděla už
stokrát.“ Mé myšlenky byly touto dobou – po první lahvi vína – jen lehce
nejasné.
„Nepotřebuju?“
Sára na mě pozvedla jedno do tenka vytrhané obočí. „Dvě nahý ženský ve vířivce?
Co si pomyslej tví sousedi?“
Ve
skutečnosti ji obavy mých sousedů vůbec nezajímaly, protože už byla napůl
svlečená.
„No,
pan Darnell by si myslel, že vyhrál Šťastnejch Deset,“ pronesla jsem
s obrovským úsměvem. „Vždycky, když se Sophií plavem v bazénu, tak
nás nenápadně pozoruje. Perverzák.“
„Když
už si jí zmínila, kde vlastně je Sophie?“ Zeptala se mě Sára v momentě,
kdy se usadila naproti mně. Jednu nohu vystrčila z vody, položila si ji
vedle mě na okraj vany a ve stejnou chvíli už držela v ruce skleničku s vínem.
Téměř ze mě vylítlo, že by si měla oholit nohy, ale nakonec jsem udržela jazyk
za zuby. Ještě by ji mohlo napadnout, že bychom si mohly nechat vyškubávat
chlupy i na nohou. Taková šílenost.
„Je
u Hayley,“ řekla jsem místo toho a posunula se kousek stranou od strniště na
její noze. Bála jsem se, aby mi nezpůsobilo otevřené řezné rány.
„Chtěly
se spolu učit a pak u ní zůstane přes noc, takže jsem tu úplně sama. Možná budu
dneska spát venku. Nahá.“
Sára
na mě zůstala zírat.
„Do
hajzlu. Co jsem to s tebou udělala? Nezdivočela si? Jestli jo, tak moje
práce je u konce.“ Pak se pokřižovala, jako by té skutečnosti dávala své
požehnání. Protočila jsem na ni oči.
„S tim
pokřižovánim bys měla bejt opatrnější. Mohlo by se stát, že ti u toho
samovolně vzplanou prsty,“ sladce jsem se na ni usmála a pak pokračovala, „po
tom všem, do čeho si mě za minulej tejden uvrtala, jsem zjistila, že si měla
pravdu. Fakt jsem byla až moc dlouho…vlastně celej život… příliš upjatá. Takže
od teď mě přestává tankovat, co si kdo myslí.“
V tuhle
chvíli už Sára vypadala, že by jí mohly vypadnout oči. „Myslim, že jsem se do
tebe zamilovala, zlato. Nevdávej se za nikoho jinýho. Teď, když už si konečně
objevila svojí divokou stránku, se vdej za mě.“ Pak se nahlas rozesmála. Smála
jsem se spolu s ní a pak dolila obě naše vína. „Ne, díky. Nejsem na tacos,
pamatuješ?“
Sára
vybuchla smíchy. „Oh, na to jsem fakt zapomněla, ale to jsou detaily.“
Nějakým
záhadným způsobem uplynula další hodina přímo nadsvětelnou rychlostí a během
dalších čtyř lahví vína, jsem Sáře vylíčila vše o Shadeovu malém dárečku, o
momentě, kdy Alex spatřil můj odhalený rozkrok, o skutečnosti, že Alex byl
mimořádně, úchvatně sexy i o tom, že jsem na ni byla stále naštvaná kvůli
Brianovi.
„Úplně
jsem zapomněla, že jsem na tebe pořád naštvaná,“ zavrčela jsem a zamračila se
na ni. Nebo jsem se alespoň domnívala, že jsem se zamračila. Už jsem
v sobě měla tolik vína, že mé čelo a vlastně celý obličej, byl krapet
necitlivý.
„No
a co,“ odmávla Sára mé obavy. „Obě víme, že se přes to přeneseš, protože víš,
že mám pravdu. Jestli chceš randit se svym šéfem, tak potřebuješ nějakou praxi.
To už je totiž velkej krok, na kterej potřebuješ zkušenosti.“
Na
místě jsem ztuhla a zírala na ni.
„Sáro,
já nebudu chodit se svym šéfem. To. Se. Nestane. Prosim tě, poslouchej mě a
nesnaž se s tim NIC udělat. Nesnaž se to nijak zorganizovat, rozumíš? Na
tom, abych se dostala tam, kde jsem, jsem opravdu tvrdě pracovala. Jsem
svobodná ženská a teď jsem odkázaná jen sama na sebe. Nemůžu svojí kariéru
ohrozit tim, že se mi kvůli nějakýmu chlapovi zapalujou lejtka.“ Svému
vlastnímu výroku o lýtkách jsem se zahihňala, ale vzápětí na ni opět vrhla
vážný výraz. „Myslim to vážně, Sáro. Potřebuju, abys mi slíbila, že nic
neuděláš.“
Protočila
na mě oči. „Jako kdybych zrovna já někdy něco udělala,“ snažila se mě utěšit a
při tom mě pohladila po ruce.
V neuvěření
jsem na ni zírala. „Já to myslim vážně!“
„No
dobře,“ odvětila, opřela se zády o vanu a tvářila se u toho ublíženě. „Ale je
ti jasný, že podceňuješ mojí mazanou nenápadnost. Jsem neuvěřitelně
rafinovaná.“
„Když
si to myslíš,“ protočila jsem oči. „Jseš nenápadná asi tak jako traktor na
dálnici.“
V tomto
klíčovém okamžiku naší výměny názorů se můj mobil rozhodl, že začne zvonit.
Stočila jsem pohled ke stolku, kde jsem ho i se svým oblečením odložila a
usoudila, že mi za to ta dlouhá cesta nestála. Místo toho jsem se napila vína.
Jenže on zazvonil znovu.
Do háje.
„Mohla
by to bejt Sophie,“ zamumlala jsem, vyškrábala se z vířivky a nahá
dohopkala k telefonu. Naneštěstí pro mě, to Sophie nebyla.
„Alli?“
Byl
to Bill, zatracenej Debil. Tohle byl důvod, proč jsem opustila teplou vířivku?
„Musíme
si promluvit. V červnu se budeme s Vanessou brát. Včera jsme si
stanovili datum a Vanessa hned volala Sophii a ptala se jí, jestli by jí šla za
družičku. Tvá dcera na ni začala ječet, načež jí práskla s telefonem. Musíš si
s ní promluvit.“
„S
Vanessou?“ byla jsem zmatená. Nebyla jsem si tak docela jistá, ale patrně za to
mohlo všechno to víno. Které také patrně mohlo za to, že jsem byla krapet
v šoku a tak nějak smutná ze skutečnosti, že Bill už stanovil datum
svatby. Nechtěla jsem ho – tím jsem si byla naprosto jistá, ale vědět, že tak
pospíchal, aby se znovu oženil, bylo přeci jen trochu zraňující. Jako kdybych
pro něho nikdy nic neznamenala.
„Ne,
Allison,“ povzdychl si Bill. „Se Sophií. Musíš jí vysvětlit, že je důležité,
aby se mé svatby zúčastnila.“
V tento
okamžik byl se zraněnými pocity konec. Byl to jen krátký výpadek
z reality.
„Co?
O tomhle já se Sophií mluvit nebudu. Jestli chceš, aby byla na tvý svatbě, tak
zvedni telefon a zavolej svý dceři sám. Přestaň zneužívat ženský k tomu,
aby všechno dělaly za tebe. Je to tvoje dcera, tak si s ní koukej budovat
nějakej vztah a to samozřejmě zahrnuje vzájemnou komunikaci.“
„Proč
se musíš chovat jako taková mrcha, Allison?“ vyjel na mě. „Jen tě žádám o
pomoc. Snažila ses přejet mojí snoubenku a já na tebe ani
nepodal žalobu, tak si nemyslim, že bych toho teď chtěl tak moc.“
A
to už jsem byla opravdu namíchnutá. Třásla jsem se, a tak jsem se vrátila zpět
do teplé vířivky.
„Jseš
normální? Já se chovám jako mrcha? A opravdu si myslíš, že si proti mně mohl
podat žalobu? Jestli to chceš tak moc udělat, tak to udělej!“ Odsekla jsem.
„Rozhodně nepotřebuju, aby sis myslel, že si mi prokázal nějakou laskavost.
Tvůj právník už se mi kvůli tomu stejně ozval.“
„Řekl
jsem mu, aby od toho ustoupil,“ pronesl Bill. „Ale stejně tak mu můžu znovu
zavolat a říct, aby pokračoval.“
Z očí
mi šlehaly plameny a snažila jsem se vymyslet, co mu odpovědět. Najednou se ke
mně Sára natáhla a opile zamumlala, „dej mi ten telefon.“
Trhla
jsem rukou pryč, ale ona byla rychlejší.
„Poslouchej,
ty namyšlenej kreténe s malym pérem, kterej si rozhodně zaslouží, vzít si
zkurvenou zlatokopku. Udělám všechno, co je v mejch silách, aby byla
Sophie od tvý svatby na míle daleko. Allison by měla žalovat tebe, protože
tvoje párátko-nohá, kostnatá štětka jí na tom autě mohla promáčknout plechy.“
Na moment se odmlčela. „Jo, sakra, tady Sára! Kdo jinej by to asi byl? Už Alli
s těma svejma blábolama neotravuj.“
Snažila
jsem se jí ten telefon sebrat, ale ona se odtáhla z mého dosahu.
„Myslim
to vážně, Bille. Už se ti nemusí z ničeho zodpovídat a taky už ti neni
povinná s ničim pomáhat. Svý problémy si budeš muset řešit sám.“
A
pak mu to položila. Odložila můj mobil na okraj vany a otočila se ke mně.
„Opovaž
se mu ještě jednou dovolit, aby s tebou takhle mluvil,“ rozkázala mi. „Na
to nemá žádný právo.“
Oněměle
jsem na ni zírala, když v tom můj mobil začal znovu zvonit.
Sáře
vyšlehly z očí blesky a okamžitě ho zase zvedla.
„Chceš
přídavek ty egoistickej debílku? Nech jí napokoji. Jestli jí něco chceš, tak ať
jí kontaktuje tvůj právník. Už seš jí naprosto ukradenej. Vlastně seš jí tak
moc ukradenej, že už začala s někym chodit. Jen abys byl v obraze,
její novej šéf je sexy a úchvatnej a kurevsky zazobanej. S nim se prostě
nemůžeš srovnávat.“
Pak
se odmlčela. A odmlčela se ještě déle. A pak vytřeštila oči a podala mi
telefon. Sára neměla slov a to bylo opravdu, ale opravdu děsivé. Když jsem si
zvedala telefon k uchu, tázavě jsem se na ni dívala.
„Haló?“
„To
jsi ty Allison?“
Oh, do hajzlu. Chci kurňa umřít. To je
Alex. Nastal čas začít hyperventilovat.
Ahoj, super preklad :)
OdpovědětVymazatjen mohla bys pro me z prekladu vyhodit Alexe, me se nelibi a nemam ho rada :)))
psala jsi, ze ti pak mame do komentu psat jestli objevime nejake chyby (pokud ne tak se hrozne omlouvam)
ale jak vola Alex tak tam je "nepokoji"
opraveno - díííky NELA
VymazatDekuji za preklad :)
OdpovědětVymazatSKVĚLÉ, to je slabé slovo. Moc jsem se těšila na pokračování Andělů, ale tato kniha to rozhodně kompenzuje. Skvěle se bavím u každé kapitoly. Díky moc za překlad a za to, že se s námi o tuto knihu dělíš, abychom o něco tak skvělého nepřišly. :-)
OdpovědětVymazatMoc díky za další kapitolu. Katka
OdpovědětVymazatDekuju :)
OdpovědětVymazatNebyla jsem delší dobu na počítači a tak jsem dnes četla 6. - 10. kapitolu. Mockrát Ti děkuji za překlad. Takhle jsem se nenasmála už pěkně dlouho. Je to perfektní. Stejně jako Ed Evudar jsem se moc těšila na pokračování Andělů, ale tohle je fakt perfektní. Díky moc.
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad,super kapitola.:-) Lenka
OdpovědětVymazatDěkuju za překlad. :)
OdpovědětVymazat