Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

ZZK - 19. kapitola

Kapitola Devatenáctá
(aneb: Osud je pěkně zvrácená mrcha)

„Pane Bože. Ty se rozhodně budeš smažit v pekle,“ vyhrkla na mě Sára do telefonu. Byla sobota ráno, já si zrovna oblékla župan a byla na cestě do kuchyně, abych si uvařila kávu. „To bych neudělala dokonce ani já. No, možná udělala, ale zatím jsem to neudělala ani já!“
Protočila jsem oči. „To bys teda udělala. Jenže tvýho hošíka Chaze nenapadlo něco takovýho zkusit. Možná bys mu měla sama říct, že bys to chtěla. Vim, že by se ti to určitě líbilo.“
„Zlato, z takový situace bych rozhodně dokázala vytěžit maximum,“ odpověděla mi a mně bylo jasné, že už si to přidala na svůj seznam věcí, které měla v plánu v blízké budoucnosti udělat.
Zatímco jsem poslouchala její brblání, jsem připravila kávu do kávovaru.
„Takže s tim druhym si vážně sex neměla?“ zeptala se nevěřícně. Musela jsem se zahihňat. „Ne. Možná jsem i chtěla… ale myslim, že tim bych už vážně překročila svoje vlastní hranice. Kdybych to udělala, tak už bych si opravdu připadala, jako že jsem se vymkla veškerý kontrole. Ale i tak to bylo úžasný a fakt jsem se u toho cejtila nemravně.“
„Protože si se fakt chovala nemravně,“ prohlásila. „Ooh – napadlo tě někdy, že by sis u toho nechala naplácat?? Nemravná holka by měla dostat naplácáno. Jo a nemáš zač. Kdyby nebylo mě, tak bys o víkendu pořád seděla doma na zadku a točila palcema.“
„Děkuju, Sáro,“ odpověděla jsem ochotně. „Máš pravdu. Rozšířila si mi obzory, ale zas ne tak daleko, abych toužila po tom, aby mi někdo naplácal. Jsem si celkem jistá, že to bych si neužila.“
Stiskla jsem tlačítko kávovaru a pak se svezla do kuchyňské židle.
Bylo deset dopoledne a já se teprve před okamžikem vydrápala z postele. Na druhou stranu, domu jsem se dostala až po druhé hodině ráno. Sophie zůstala přes noc u Hayley a zatím ještě nedorazila domů, tudíž nebyl žádný důvod k tomu, abych vstávala dříve.
Sára mi ještě chvíli něco povídala a já se v ten moment rozhodla – ačkoli jsem opravdu netušila proč - že jí řeknu o Alexovi a o tom, jak jsem na něho nemohla přestat myslet ani včera v noci, když se mnou byli Shade s Taylerem. Když jsem skončila, byla oněmělá údivem.
„Pane Bože,“ řekla dnes už asi po čtyřicáté. „Ty ses zamilovala do svýho šéfa. Jako opravdu a skutečně zamilovala.“
„Možná,“ odpověděla jsem. „Prostě mi přijde, že se ke mně perfektně hodí a je naprosto úžasnej. Vždyť víš, jak mam na chlapech ráda dobrej smysl pro humor. Navíc jsme oba v naprosto stejný životní fázi. Jenže já si pořád myslim, že ještě nepřišel čas na to, abych začala s někym chodit… to byl přece důvod, proč si mě přesvědčila k celý tý věci se Shadem – protože jsem nebyla připravená na žádnej vážnej vztah.“
„To je sice pravda, ale Shade ti měl posloužit k tomu, aby ses na to randění připravila. Myslela jsem si, že když budeš mít nějakej sexuální život, tak pak nebudeš tolik vystresovaná z toho, že bys měla s někym začít chodit. Alli, už seš rozvedená devět měsíců a ještě celej rok před tim jsi chodila na terapie, kde ses snažila přijít na to, co se svym životem. Pracovala si na sobě a dala sis dostatečně dlouhou pauzu. Pokud existuje někdo, kdo se ti zdá bejt všim, co bys chtěla, neměla bys váhat a okamžitě chytit příležitost za pačesy.“
„Tak, jak to řikáš, to vyznělo, jako kdyby byl Alex kus hovězího v obchodě,“ odpověděla jsem nevrle. „Ty to nechápeš. Je to můj šéf a já se ještě pořád bojim začít s nějakou vážnou známostí. Billovi jsem obětovala patnáct let života, abych nakonec zjistila, že mě podváděl a zničil naprosto všechno, na čem jsme pracovali.“
Sára si odfrkla. „Bill na ničem nepracoval. Všechnu tu práci si dělala Ty. Ty ses snažila, aby vám to fungovalo, ty si pracovala přesčasy, aby si vydělala dost peněz na založení jeho firmy… ty si na Vás pracovala. On nedělal nic. Je načase, aby sis nabalila opravdovýho chlapa.“
Odmlčela jsem se a o jejích slovech chvíli přemýšlela. Jenže můj přemítací moment byl přerušen zvonkem u dveří.
„Sáro, musim jít, někdo na mě zvoní,“ řekla jsem. „Zavolam ti pozdějc.“
Pádila jsem ke dveřím a podívala se skrz kukátko… abych zjistila, že na druhé straně stál Bill Debil osobně.
Do prkenný vohrady. O kom se mluvívá…
Otevřela jsem dveře. „Sophie není doma. Byli jste domluvení, že jí vyzvedneš?“ Byla jsem zmatená, protože mi o tom ani jeden z nich nic neřekl. Jenže Bill už vrtěl hlavou.
„Ne. Vlastně jsem tu za tebou. Můžu dovnitř?“
Bill byl nezvykle zamlklý a zaražený.
„Jistě. Pojď.“ Otevřela jsem dveře dokořán, on vkročil dovnitř a zamířil si to rovnou do kuchyně, kde se posadil u stolu.
„Mohla by ses taky posadit?“ ukázal na prázdnou židli naproti sobě. Snažila jsem se nebýt naštvaná, že se v mém vlastním domě choval tak panovačně a místo toho si utáhla pásek na županu a posadila se.
„O co jde?“ zeptala jsem se a podezřívavě si ho prohlížela. „Co po mně chceš?“
Protočil na mě oči. „Já nic nechci, Allison,“ povzdechl si. „Neni snad možný, abych si s tebou chtěl jen popovídat? Dřív jsme spolu mluvili docela často a snadno.“
Zírala jsem na něho. „To je pravda,“ souhlasila jsem s ním. „Jenže to bylo předtím, než jsem zjistila, žes mě leta podváděl a tim si za veškerou společnou komunikací spálil mosty.“
Bill se na mě téměř zamračil, ale svou nechuť stihl rychle skrýt. A díky tomu jsem začala být ještě podezřívavější. Až příliš moc se snažil být milý, což znamenalo, že ode mě něco potřeboval.
„Co po mně chceš?“ zeptala jsem se znovu. „Ještě jsem neměla žádný kafe, takže se obávam, že jsem krapet netrpělivá.“
V ten moment, jako na zavolanou zapípal kávovar. Bill se postavil a namířil si to rovnou k němu. Vyndal ze skříňky hrnek, nalil do něho kávu a přidal mléko a cukr. Pak mi ho podal a s úsměvem prohlásil, „vidíš, Alli, já tě znám.“
A to už jsem byla na hraně. Tón jeho hlasu byl zvláštní, téměř jakoby se mnou flirtoval. Přimhouřila jsem na něho oči.
„Allison, udělal jsem chybu. Asi jsem procházel krizí středního věku, ale chybí mi bejt s tebou a se Sophií doma. Myslim, že bysme se k sobě měli vrátit a zkusit to spolu ještě jednou.“
Jeho tón byl ležérní a samozřejmý. Skoro mi to připadalo, jakoby mluvil o fotbalovém zápasu... jako kdyby něco jako „MY“ bylo ještě vůbec možné. Což rozhodně nebylo.
Zůstala jsem na něho zírat s otevřenou pusou. „C-co?“ zeptala jsem se přihlouple. Bill se na mě usmál. „Chtěl bych, abysme se k sobě vrátili.“
„A co Vanessa?“ pokračovala jsem, protože v tom šoku, v jakém jsem zrovna byla, mě nic jiného nenapadlo.
Bill pokrčil rameny. „Je to moc milá holka, ale ještě nedospěla. Chybíš mi, Allison. Chybí mi, jak ses o mě starala.“
A to byla poslední kapka. Jeho malá Vanessa potřebovala, aby se někdo staral o ní, takže nehrozilo, aby byla schopná se postarat o něho. Tohle vůbec nebylo o mně, tohle bylo celé o něm. Samozřejmě, protože tak to bylo vždycky. Okamžitě se mi začala vařit krev v žilách. Musela jsem napočítat do deseti, a pak teprve mohla promluvit.
„To nepude, Bille.“
A teď byl pro změnu šokovaný on. „Co?“
„Podváděl si mě,“ vycedila jsem skrz zaťaté zuby. „Podváděl si mě s holkama, kterejm sotva odezněla puberta a znemožnil si mě před všema našima známejma. A teď seš dokonce s jednou takovou zasnoubenej. Přeju ti do života hodně štěstí, ale můžeš si bejt jistej tim, že to nebude se mnou.“
„Alli,“ pronesl jemně a pohladil mě po ruce. Odtáhla jsem se od něho pryč a nasupeně na něho zírala. „Mysli na Sophii,“ dodal. „Mohla by mít zase celou rodinu pohromadě.“
V ten moment jsem na něho zírala ještě nasupeněji. „Nemůžu uvěřit tomu, žes něco takovýho vůbec řekl. Ty seš důvodem, proč tahle rodina neni pohromadě. Ty! Ty si podváděl! Tys nás rozdělil! A můj život se posunul dál. Vypadni!“
Díval se mi zpříma do očí. „No tak, Alli-„
Jenže já jsem ho přerušila. „Vy-pa-dni.“
Zamračil se, vstal ze židle a se skřípěním ji zasunul ke stolu. „Jestli teď odejdu, Alli, tak už se nevrátim. Znovu ti to nabízet nebudu.“
Omráčeně jsem se postavila. „Já ti taky neřikam, aby ses sem vracel, ty pitomče. Odejdi a pokud sem nepudeš pro Sophii, tak už sem nechoď. Nechci s tebou mít nic společnýho.“
Pak odkráčel a já za ním okamžitě zamknula dveře. Jakmile jsem to udělala, sesunula jsem se k zemi a třásla se jako osika.
Jak si sakra mohl myslet, že bych ho vzala zpátky…? To je ale sebestřednej pitomec.
Stále sedící na podlaze jsem poslala Sáře zprávu prošpikovanou peprnými výrazy a hned na to, se cítila o něco lépe. Zasunula jsem telefon do kapsy županu a vrátila se do kuchyně, abych si vypila kávu. Bill rozhodně věděl, jak mi zkazit víkend. Ale zprávy, které jsem si následně vyměnila se Sárou a příchod Sophie, mě nakonec dokázaly rozptýlit.
Odpoledne jsme se se Sophií vydaly na nákupy, koupily si hotovou večeři a v podstatě jsme spolu strávily další holčičí den. Dokonce se mi podařilo potlačit veškeré myšlenky na Alexe a to byl přeci už od pátku můj záměr. Dařilo se mi to poměrně dobře až do okamžiku, kdy jsem se večer chystala do postele a v tom mi od něho přišla zpráva.
Přestože bych neměl, tak na tebe stále myslím.
V ten moment mi patrně roztály všechny vnitřní orgány. Padla jsem na postel a přetáhla si přikrývku přes hlavu. Co budu sakra dělat?
**********

Pondělí přišlo až příliš rychle a já jsem na svou otázku stále neměla žádnou odpověď. Nicméně jsem si dala o trochu více, než obvykle záležet na svém vzhledu. Oblékla jsem si světle šedou, úzkou sukni, pastelově růžovou hedvábnou blůzu a tmavě šedé lodičky. Věděla jsem, že v téhle sukni vypadal můj zadek naprosto perfektně a hedvábná blůza velmi svůdně obepínala mé holky. Když jsem kráčela ke své kanceláři, tak jsem věděla, že jsem vypadala opravdu dobře.
Taylor vzhlédla a usmála se na mě. „Brý ráno, šéfko!“ Podala mi štos zpráv. „Na stole máš kávu.“
Jak já tu holku milovala.
Ale když jsem došla ke svému pracovnímu stolu, spatřila jsem kelímek z místní kavárny a věděla, že to nebyla káva od Taylor, ale od Alexe. Kupoval mi tohle kafe, protože věděl, že mi chutnalo. Znovu mi roztály všechny vnitřnosti a zhroutila jsem se do židle. Bylo příjemné, když se o vás někdo staral, i když to bylo jen takhle malé gesto.
Otevřela jsem svůj e-mail a prokousávala se došlou poštou. Na něco jsem odpověděla a něco rovnou vymazala. Pak se ozvalo tiché klepání na dveře mé kanceláře. „Ahoj, šéfko. Je tady tvůj novej stážista.“
Měla zvláštní výraz v obličeji a já na ni pozvedla obočí. „Děje se něco?“ zeptala jsem se. Udělala krok do mé kanceláře a ztišila hlas. „Je zatraceně žhavej,“ zašeptala. „Řekla bych, že tu způsobí sakra velký pozdvižení. Patrně se ti sníží pracovní produktivita.“
Protočila jsem na ní oči. Taylor bylo něco málo přes dvacet, takže dvaceti-tří letý stážista bude pravděpodobně pozdvižení hlavně pro ní. „Budeš schopná se v jeho přítomnosti ovládat?“ zeptala jsem se s úsměvem. „Musíš vymyslet, čim ho zaměstnáš.“
„Oh, rozhodně mě napadá pár věcí, kterejma bych ho mohla zaměstnat,“ odvětila chlípně a pak se rozesmála. Znovu jsem protočila oči.
„Než se na něj vrhneš, tak mi ho sem pošli. A mysli na to, že nepotřebujeme žádnou žalobu kvůli sexuálnímu obtěžování.“
Divoce se na mě usmála a odešla, ale během minuty byla zase zpět. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že ten stín, který ji následoval, byl Colby.
Jakože… Shade.
Co.
To.
Má.
Sakra.
Znamenat!
Zírala jsem na něho s otevřenou pusou, a zatímco mi ho Taylor představovala, jsem nevnímala jediné slovo, které řekla. Její hlas zněl mým uším jako pouhé šumění. Byla jsem v šoku. Colby měl na tváři rošťácký úsměv a v očích se mu darebácky blýskalo. Působilo to, jako kdyby o tom všem věděl. Jako kdyby čekal, že tu budu sedět zrovna já.
Toporně jsem se postavila a natáhla k němu ruku. „Ahoj Colby. Ráda tě zase vidim,“ pronesla jsem kvůli Taylor. Potřásla jsem mu rukou, která se dotýkala každého centimetru mého těla a stiskla prsty, které byly uvnitř mých úst… a uvnitř dalších míst. Po celou dobu jsem z něho nespustila pohled a on se tvářil stále stejně zvláštním způsobem.
On to věděl. Už jsem si tím byla jistá.
„Vy už se znáte?“ podívala se na mě překvapeně Taylor. Stále jsem se dívala Colbymu do očí. „Ano. Colby je Sophiin novej trenér plavání.“
„Aha,“ odpověděla a vypadala, jako kdyby se po něm chtěla začít sápat. „To dává smysl. Vypadáš jako plavec,“ pronesla a Colby se na ní usmál.
„Děkuju, Taylor,“ řekla jsem. „Promluvim si s Colbym o jeho úkolech. Zabere mi to pár minut, mohla bys zavřít dveře?“
Fascinovaně se na mě podívala, ale nakonec udělala, co jsem po ní žádala a já zůstala s Colbym o samotě. Zatímco mi hlavou běžely všechny spojitosti, jsem bojovala sama se sebou, abych zůstala v klidu.
Colby je Shade.
Shade je gigolo, se kterým jsem spala.
Shadův otec je Alex, do kterýho jsem se zamilovala.
Oh, pane Bože.
Můj život je nekonečnou sérií, která je složená ze samých komplikací.
„Tys to věděl,“ pronesla jsem potichu. „Tys věděl, že v týhle kanceláři na tebe budu čekat já, mám pravdu?“
Colby se usmál a zablesklo se mu v očích.
„Jo. Když mi táta minulej tejden volal, tak mi dal tvý jméno, abych věděl, po kom se mam ptát.“
Opravdu jsem se velmi statečně snažila, aby mě nekleplo. Třikrát jsem se zhluboka nadechla a teprve potom mu odpověděla. „A v pátek večer si mi nic neřekl, protože?“ pozvedla jsem obočí a ztěžka polkla, protože se mi vybavilo všechno, co jsme v pátek dělali.
„Protože jsem si myslel, že bude super tě takhle překvapit,“ přiznal a postoupil ke mně o krok blíž. A já udělala krok vzad. A vzápětí jsem rychle ustoupila až za svůj pracovní stůl. Jakmile jsem se mu podívala do očí, spatřila jsem tam pobavení.
„Proč přede mnou utíkáš, Alli?“ v jeho modrých očích se zajiskřilo. „Tímhle se přece vůbec nic nemění. Popravdě, tu práci jsem vzal až po tom, co mi táta řekl, po kom se tady mam ptát. Musim uznat, že jsem byl přesvědčenej, že bude zábavný tu s tebou pracovat. To ale vůbec nemá vliv na naše víkendový aktivity. Vždyť si mě viděla se Sophií a tudíž víš, že od sebe umim ty dva životy velmi schopně oddělit. Já to zvládnu, věř mi.“
Byl tak roztomilej.  Tak moc roztomilej.
A tak moc mladej.
Už jsem říkala tak moc mladej?
A v ten moment jsem učinila okamžité rozhodnutí, které jsem vůbec nekonzultovala s SB a na místě jsem věděla, že mě za to později bude chtít zabít. Také jsem věděla, že toho možná budu v budoucnu litovat, ale i přesto mi bylo jasné, že jsem to musela udělat.
Ale popravdě řečeno, když jsem se na Colbyho zadívala - na to, jak byl mladý a úchvatný, tak jsem zaváhala. Jenže hned na to, jsem si připomněla, že jsem mu nemohla napořád platit za to, aby vyplnil prázdnotu mého života. Uvědomila jsem si, že tak dlouho, jak bych to dělala, bych se nedokázala pohnout kupředu a najít něco skutečného.
A tak jsem si povzdychla a SB začala tiše naříkat. Věděla jsem, že kdyby mohla, tak už by dávno nakopla mé pánevní dno.
„Colby, jsi úžasnej a zažili jsme spolu spoustu zábavy. Ale tímhle se všechno zkomplikovalo. Myslim si, že tahle stáž je pro tebe výbornou příležitostí, abys zjistil, co chceš v životě dělat. A proto hned teď ukončíme… náš druhý vztah.  Stejně už splnil to, co jsem od toho očekávala. Potřebovala jsem, abys mě připravil na to, až se budu chtít s někým začít vážně scházet a to se ti podařilo. Za to ti moc děkuju. Opravdu jsem si to užila.“
Colby na mě oněměle zíral a z jeho pohledu vymizelo veškeré dřívější pobavení. Popravdě, ve chvíli, kdy mu došlo, co jsem právě řekla, jsem v jeho očích spatřila zděšení. A upřímně, vlastně jsem stále sama nedokázala uvěřit tomu, co jsem právě řekla nahlas. Opravdu jsem právě ukončila naši perfektně fungující úmluvu, kvůli něčemu, co se mohlo, ale taky možná vůbec nemuselo stát?
Jenže hned na to jsem si představila Alexovu pohlednou tvář a mé odhodlání se opět utvrdilo. Ano. Ukončila jsem to.
„Opravdu sis to užila… Alli, no tak. Slibuju, že tohle zvládnu. Nikdo nikdy nepozná, že se známe ještě odjinud.“
„Oh, v tomhle ti naprosto věřim,“ pronesla jsem. „A v tom je taky ten problém, protože JÁ to budu vědět. Vim, že bys nikomu nic neřekl, ale já v tom oddělování jednotlivých životů nejsem tak dobrá, jako ty. Nemůžu tě dál vídat jako Shadea a pak s tebou pracovat tady. Tak talentovaná prostě nejsem.“
Colby zaklonil hlavu a rozesmál se. „Alli, ty jsi daleko talentovanější, než si myslíš.“
Zavrtěla jsem hlavou. „Vidíš? Přesně o tomhle mluvim. Když po mě budeš házet sexuálníma narážkama, tak se rozhodně nebudu moct soustředit na práci. A během dne jsem Allison, která tady potřebuje pracovat. Navíc, kdybych se s tebou pořád vídala, tak mít v práci tebe a zároveň i tvýho tátu, je víc, než nevhodný. Takže se prostě dál vídat nebudeme.“
Colby si mě tiše prohlížel. „Mě, i mýho tátu... víš, když jsi v pátek psala, že potřebuješ rozptýlit, tak mě napadlo, že si možná někoho potkala. Myslela si tim mýho tátu?“
Vymyslet odpověď mi patrně trvalo příliš dlouhou dobu, protože Colby zalapal po dechu.
„Tys tim vážně myslela jeho.“
Přikývla jsem.
„Tebe přitahuje můj táta,“ pronesl Colby pomalu, jako kdyby se sám snažil porozumět tomu, co vlastně říkal.
„Možná,“ řekla jsem. „Snažim se přijít na to, co by to všechno mohlo znamenat.“
Colby zavrtěl hlavou. „No, byla si dobrá žačka, alespoň vim, že o mýho tátu bude dobře postaráno.“ Pak se zasmál, protože to myslel jako vtip. Jenže já jsem se zachvěla.
„Vidíš? Tohle je prostě ujetý,“ řekla jsem, protože se mi udělalo krapet nevolno. „Teď už s nim chodit nemůžu. To prostě nepřipadá v úvahu. Opravdu neví, co děláš?“
Sklouzla jsem do svého kancelářského křesla a položila si hlavu do dlaní. Proč musí bejt můj život jedna velká komplikace?
Colby obešel můj pracovní stůl a začal mi jemně masírovat ramena.
„Ne, táta rozhodně o ničem neví. A ano, Alli, rozhodně s nim můžeš chodit. Popravdě, zrovna včera jsem s nim mluvil a připadal mi daleko šťastnější. Ptal jsem se ho, jestli za to může nějaká ženská a on mi řekl, že skutečně někoho potkal, ale že se s ní nemůže stýkat, protože by to bylo příliš komplikovaný.“
Nešťastně jsem přikývla. „Evidentně je to ještě daleko komplikovanější, než si myslí. A ta masáž mi rozhodně v odhodlání nepomáhá,“ pronesla jsem.
Colby se přestal dotýkat mých ramen, předklonil se a zadíval se mi zpříma do očí.
„Alli, já znam svýho tátu a teď už znam i tebe. Jste pro sebe jako stvořený. Vim, že to může vyznít divně, ale když se přestaneme vídat, tak po nějaký době nám to bude oběma připadat, jako kdyby jsme spolu nikdy nic neměli.“
„Když já nevim, jestli bych mohla chodit s tvym tátou s vědomím, že jsem spala s jeho synem,“ zašeptala jsem. Kdybych to řekla nahlas, tak by to znělo příliš nevhodně, hrozivě a dramaticky – v podstatě jako scéna ze špatného, nekonečného seriálu v televizi.
Colby protočil oči. „Alli, můj táta se to nikdy nedozví. Navíc ty si nespala s jeho synem. Ty si spala se Shadem. A syn mýho táty je Colby. Jsme dvě naprosto odlišný osoby. Můj táta se to vážně nikdy nedozví, slibuju.“
„Možná se považuješ za dvě odlišný osoby, jenže obě tyhle osoby spolu sdílej jeden penis,“ připomněla jsem mu kysele a Colby se rozesmál.
„Jak myslíš, Alli, ale do mýho sexuálního života mýmu tátovi nic není. V novym vztahu přece nikdo nemusí prozrazovat svoje předešlý sexuální partnery. Bude to v pohodě, Alli. Uvidíš. Vlastně nemůžu uvěřit tomu, že tady stojim a k něčemu takovýmu tě zrovna já přesvědčuju. Tohle si musíte mezi sebou vyřešit vy dva. A bylo by fakt blbý upřednostnit práci před štěstim.“
Zírala jsem na něho. „Jak to, že si ve dvaceti-třech letech tak chytrej?“
Colby se na mě jen usmál. Vypadal mladě a krásně.
„Asi to budeme mít v rodině. A teď, Allikočko, z jinýho soudku… co přesně budeš chtít, abych pro Zellera dělal?“
Narovnala jsem se v ramenou a vrátila se zpět do pracovního módu.
„Jako první ti řeknu, co nechci, abys dělal. A to je oslovovat mě Allikočko. Někdo by tě mohl slyšet.“
Colby se uculil. „Slibuju, že v momentě, kdy odejdu z tvý kanceláře, budu předstírat, že se známe jen skrz tvojí dceru. Ale tady,“ poklepal si na spánek hlavy, „budeš napořád Allikočkou.“
Povzdychla jsem si. „Bude na tebe dohlížet Taylor,“ řekla jsem, „ne já. Tvojí nadřízenou sice budu já, ale ona ti bude dávat úkoly. Myslim, že pro tebe vymyslela nějakej marketingovej průzkum. Je to zajímavá holčina a ve svý práci je opravdu dobrá. Navíc je to stejná dračice jako Sára, takže Bůh s tebou.“
Když Colby odcházel za Taylor, tak se ještě pořád smál. Já si znovu položila hlavu do dlaní a myslí mi proběhlo jen... Osud je teda pěkně zvrácená mrcha.      




8 komentářů: