Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

ZZK - 8. kapitola

Kapitola Osmá

(aneb: Být či Nebýt... Ochlupená? Vždyť ta otázka je úplně šílená)

"To si ze mě sakra děláš srandu!" Vykřikla Sára a zírala na mě z druhé strany venkovního stolku. Opět jsme se sešly na oběd, na našem obvyklém místě v parku, který byl zhruba uprostřed cesty mezi budovami, kde jsme pracovaly.
"A ty sis myslela, že to neni dost důležitý na to, abys mi hned večer zavolala? Co je s tebou? Tímhle si porušila snad veškerý pravidla z příručky pro nejlepší kamarádky!"
"Já vim," povzdechla jsem si a oždibovala svůj celozrnný, krůtí sendvič. "Prostě jsem byla vyčerpaná a vůbec jsem na to nechtěla znovu myslet. Připadam si kvůli tomu jako příšerná matka. Nejdřív si užiju s gigolem, kterej se pak objeví s mojí dcerou u nás v bazénu. Načež, zatímco moje dcera venku plave, mně zmíněný gigolo orálně uspokojí, a aby toho nebylo málo, mu ještě odsouhlasim, že může Sophii dál trénovat, i to, že budu dál využívat jeho sexuální služby. Jsem šílená?"
Sára přikývla.
"Ano, jsi. Ale tím dobrým způsobem," dodala rychle, aby mě uklidnila. "Až moc dlouho si byla příliš upjatá. Sama si na vlastní oči viděla, že Colby dokázal být se Sophií Colbym a s tebou je to prostě Shade. Věř mi. Jako Sophiina kmotra, bych tě nikdy nevodila za nos. Tu holku miluju. A dokonce ani tak dobře vypadající kus chlapa, by mě nikdy nepřesvědčil k tomu, abych ohledně Sophie udělala něco, co by nebylo správný. Podle mýho názoru to bude v pohodě. Dohlídni na ně, a pokud by se ti něco nezdálo, tak dej tý jeho sexy prdelce padáka. Ale než se tak stane, tak si to užívej. Až zase bude u vás v bazénu, tak si užij ten výhled a pak mu o víkendu vyšukej mozek z hlavy. To je moje rada."
Pak si založila ruce na prsou, jakoby byla mocný Čaroděj ze země OZ, který právě promluvil.
Protočila jsem na ni oči. "No, jsem ráda, žes mi to vyjasnila," podotkla jsem kysele a napila se své limonády. Zjistila jsem, že jsem si přála, aby v ní byla přimíchaná alespoň kapka vodky.
Sára na mě zírala. "Každý slovo jsem myslela naprosto vážně," pronesla. "Bude to v pohodě. A teď z jinýho šálku... potřebuju, abys začala chodit s Brianem."
Civěla jsem na ni s tak vytaženým krkem, že jsem si u toho málem zlomila vaz.
"Zbláznila ses?" zeptala jsem se. "Je tak nudnej, jak jenom kraváťak může bejt. S nim prostě nemůžu chodit. Po třiceti minutách bych si chtěla podřezat vlastní zápěstí. Na mou duši, Sáro."
Povzdechla si a znělo to tak, jako kdybych už její trpělivost zkoušela až příliš dlouho.
"Tak za prvé, ta nudnost by záležela na tom, kdo by to kvádro nosil. A za druhé, Intoš Brian pro tebe bude perfektnim cvičnym panákem, na kterym se naučíš, jak se ve světě randění pohybovat. Potřebuju, aby ses to naučila. Už nedovolim, abys tu chodila jako tělo bez duše a zatímco bude Sophie o víkendech u svýho otce, pokaždý seděla sama doma. Co je důležitější, už ti nemůžu dělat každej víkend chůvu. Existuje příliš mnoho míst, kam musim jít a příliš mnoho lidí, který musim ozkoušet."
Zírala jsem na svoji nejlepší kamarádku a přemítala, jestli se jejího těla nezmocnili mimozemšťané.
"Znáš mě vůbec? Nebyla jsem to náhodou já, kdo s tebou byl minulej víkend v Utopii? A Sophie je u svýho otce opravdu jen velmi zřídka. A ty mi neděláš chůvu! Nebo snad jo? Co je to s tebou?"
Sára pokrčila rameny a elegantně si ukousla svého sendviče.
"Prostě cejtim povinnost, že tě musim dostat zpátky do hry. Můj experiment se Shadem dopadl líp, než jsem vůbec čekala, a když už o něm mluvíme - vzhledem k tomu, že budeš dál využívat jeho... služby, to bude teď, když zase začneš randit, všechno fungovat naprosto perfektně."
"Já nezačnu randit!" Téměř jsem na ní zakřičela. Dvojice, která seděla u nejbližšího stolku, se na mě polekaně podívala. Trochu jsem se ztišila. "Zatim ještě rozhodně ne. Posloucháš mě vůbec?"
Sára ke mně zvedla pohled. "Vlastně většinou ani ne. Jak jsem říkala, budeš moct randit, bez toho obvyklýho stresování, jestli se s tim chlápkem už máš vyspat. No, neni to perfektní? Můžeš si vybrousit svoje randící techniky, aniž by ses u toho musela obávat klasický otázky – vyspím se s ním na konci našeho rande, nebo se s ním nevyspím? No a svojí sexuální frustraci si vybiješ na Shadeovi, protože si ho za to platíš. To je prostě geniální uspořádání. A myslim si, že bys do toho měla praštit právě s Intošem Brianem. Bude to s ním jednoduchý a bezpečný a nemůžeš tak skončit se zlomenym srdcem."
Skutečně jsem si chtěla začít rvát vlasy. Nebo její vlasy. Až na to, že ty její krátké, by se daly špatně chytit, takže jsem byla zpět u těch svých. Povzdechla jsem si.
"Sáro, já s Brianem pracuju a nemyslim si, že by byl zrovna dobrej nápad chodit s někym z práce. Obzvláště pak, když už teď vim, že o něj nemam žádnej zájem a nikdy by to nebylo vážný."
"Proboha, Alli!" utrhla se na mě. Poznala jsem na ní, že ji svými argumenty velice rychle připravuji o zbytky trpělivosti. "Copak to nechápeš? Ještě hodně dlouhou dobu to s žádnym chlapem nebude vážný. O to jsme ztratily zájem díky Billovi, nebo snad ne? Teď se začneš bavit. Ale abys to mohla udělat, musíš se naučit, jak se chovat v přítomnosti druhýho pohlaví. Zlato, opravdu si zapomněla, jak se flirtuje."
Promnula jsem si střední část čela, protože se tam o mě rapidně pokoušela bolest hlavy.
V momentě, kdy jsem tak udělala, mi zazvonil telefon. Podívala jsem se na něj a zjistila, že mi přišla zpráva od Shadea. Popadla jsem mobil do ruky, abych si ji přečetla a vytřeštila oči.
Už mě chceš?
Musela jsem působit, jako bych oněměla úžasem, protože mě Sára začala okamžitě zpovídat.
"Co se děje? Kdo to byl? Je něco špatně?"
Zavrtěla jsem hlavou a položila si mobil do klína.
"Nic neni špatně. Jenom mi přišla zpráva od Shadea a zrovna tenhle způsob interakce jsem od něho nečekala. To je všechno."
Sára nakrčila čelo. "Zpráva? Vážně? To je zvláštní. Chaz mi kromě potvrzení schůzky a času nikdy nenapsal."
Byla jsem z toho zmatená. "Možná se mnou flirtuje jen proto, aby si mě pojistil jako další stálou klientku," spekulovala jsem. "To by mohlo být. Vlastně to je celkem dobrá obchodní strategie, co? Chce ve mně vyvolat zájem."
"Já ti nevim," přemítala Sára. "Život se neskládá jen z obchodních strategií. Ale samozřejmě můžeš mít pravdu, kdo ví?"
"Jop, kdo ví," zopakovala jsem a odepsala mu zpět.
Samozřejmě.
Byla to pravda. Opravdu jsem ho chtěla. Byla jsem zhýralá, ale opravdu zhýralá ženská středního věku, nebo možná spíš sexuální zloduch.
Dělá to ze mě tygřici?
Otočila jsem se k Sáře. "Dělá to ze mě tygřici?"
Rozesmála se na celé kolo jako opravdový šílenec a já se jí popravdě trochu lekla. Podívala jsem se na ni. "No tak, dělá?"
"Oh, moje drahá Alli. Řekla bych, že obecnou definicí tygřice, je starší žena, která vyhledává mladší muže, neboli zajíčky. Ale to je jen domněnka. Nevim, jestli jsi dost stará na to, abys už mohla bejt považovaná za tygřici. Podle mýho názoru je tygřice sexuálně založená žena, která se cítí příjemně ve svým vlastním těle a přesně ví, co chce. A když to náhodou neví, pak stejně, jakos to udělala ty, začne tvrdě pracovat na tom, aby na to přišla. Je svůdná a sebevědomá a někdy se jí může stát, že bude mít sex s mladším mužem. Nemá z toho obavy, protože jak už jsem říkala, je sebevědomá a ničeho se nebojí. Tak nějak bych popsala tygřici já. A odpověď na tvojí otázku by tedy byla ano, myslim, že bys mohla bejt tygřice."
Ztěžka jsem polkla. Jednak kvůli tomu, že jsem mohla být považována za tygřici a jednak i díky její vyčerpávající definici.
"Tak jo," přikývla jsem. "Jsem tygřice. To je v pohodě. Já jsem v pohodě."
"Jsi?" zeptala se mně Sára a na její perfektně nalíčené tváři se zračil slabý náznak obav. "A snažíš se o tom přesvědčit mě, nebo sebe?"
"Um, evidentně sebe," odpověděla jsem  pravdivě. "Ale to je v pohodě. Já jsem v pohodě. Jsem tygřice a rozhodně jsem v pohodě."
Sára zavrtěla hlavou. "Řeklas slovo v pohodě už tolikrát, že to vypadá, jako bys zešílela. Oh, málem bych zapomněla. Nezapomeň, že zejtra večer máme domluvenou tu depilaci. V 6:45. Cestou tě vyzvednu. Neber si na sebe džíny, ale něco hodně volnýho. Nejlepší bude sukně. Věř mi, po tom zákroku rozhodně nebudeš chtít, aby se tvý číči cokoli dotýkalo."
Protočila jsem oči. "Číči? Vážně, Sáro? Trapnější výraz už bys nevymyslela?"
"Kdybys mi dala pár minut, tak pravděpodobně jo," odpověděla mi obratem, zatímco sbírala odpadky po svém obědě.
"Prostě buď nastartovaná, až se pro tebe stavim." Pak se postavila, připravená k odchodu.
"Já na žádnou Brazílii nepudu," trvala jsem si na svém.
"Ale ano, pudeš," trvala si na svém zase ona. "Zamiluješ si to. Jsi přece silná, nezávislá tygřice a jako taková, potřebuješ Brazílii. Všechny sexy tygřice maj Brazílii. Už jsem se v tobě někdy spletla?"
"Co třeba tenkrát, když..." odmlčela jsem se a snažila se něco vymyslet. "Dobře, tak co třeba tenkrát, když..." znovu jsem se odmlčela. "Dobře, tak jo. V tuhle chvíli mě sice nic nenapadá, ale určitě se to někdy stalo. Tím jsem si jistá."
Sára se na mě blaženě usmála. "Možná, že jo, ale to neznamená, že se to stane zrovna s tímhle. Budeš hladká a hedvábná jako dětská prdýlka. A jak už jsem říkala, zamiluješ si to. Vyzvednu tě v půl. Jo a ještě, než odjedem, by sis měla vzít dva ibalginy."
"Co?" vyjekla jsem.
Ale ona už mezitím ve svých mimořádně úžasných botách od Jimmyho Chooa odkráčela pryč, přičemž tak nápadně vlnila boky, že každý muž, který byl v dohledu, zíral na její zadek. A vzhledem k tomu, že já osobně jsem nesnášela narušování dobře sehraného odchodu, jsem jí nechala jít.
Nad tou Brazílií se ještě zamyslím.
Naneštěstí, jsem byla natolik zaneprázdněná prací a životem, že jsem se nad tím zamyslet úplně zapomněla. A také jsem zapomněla, že jsem si o tom chtěla něco najít na internetu.

**********

V půl sedmé následujícího večera jsem zrovna po večeři uklízela kuchyň a v tom jsem zaslechla před domem zastavovat auto - teprve v tomto momentě jsem si vzpomněla. A okamžitě jsem zanadávala tak hlasitě, že by na mě byl hrdý i námořník.
"Co se děje?" zeptala se Sophie a vzhlédla z místa, kde si rozložila své domácí úkoly, u kterých spásala brownies.
Zavrtěla jsem hlavou. "Nic, zlato. Jenom jsem zapomněla, že jsem tetě Sáře slíbila, že jí dneska večer s něčím pomůžu."
"A s čim?" vyzvídala dál.
V tu chvíli mě absolutně nic nenapadlo. "Um, s něčim," zamumlala jsem. Nakonec mě zachránila Sáry rudá hlava, která nakoukla do kuchyně.
"Jsi připravená?" zavolala. "A nechci slyšet žádný výmluvy. Oh, ahoj Soph," zabroukala směrem k mé dceři.
"Co máte vy dvě v plánu?" zeptala se Sophie podezřívavě a přimhouřila při tom své oříškově hnědé oči.
"My?" Sára si přiložila ruku s výrazně nalakovanými nehty na prsa, která byla v jejím velmi hlubokém výstřihu těsného topu, perfektně vystavená na odiv. Napadlo mě, že celou tuhle hru na tygřici možná trochu přeháněla.
"Vůbec nic. Tvoje máma jenom potřebuje trochu mojí pomoci."
Sophiiny oči se v momentě přimhouřily ještě víc. "Máma řikala, že ona bude pomáhat tobě."
"Oh, to je pravda," rychle jí přitakávala Sára. "Musí mi pomoct. S něčim."
Sophie protočila oči. "Vy dvě jste fakt divný. Jdu si ty úkoly dodělat k sobě." Posbírala si své učebnice a vykročila do chodby, směrem ke svému pokoji.
"Moc se nezdržim!" Zavolala jsem za ní a ona mým směrem jen mávla rukou, aniž by se obtěžovala cokoli odpovědět.
S povzdechem jsem se otočila k Sáře. "Tak jo, dobře. Udělám to."
Podívala se na mě – nevinnost sama. "Tys o tom snad někdy pochybovala?"
Znovu jsem si povzdychla. Zjevně jsem opravdu byla obklopena samými šílenci.

**********
O dvacet minut později už jsem byla k smrti vyděšená. Ležela jsem na zádech, byla jsem od pasu dolů svlečená a mé ženské části těla překrýval jen malinkatý ručníček. O kousek vedle už si drobná holčina s kroužkem v obočí začínala připravovat vosk a já opět nemohla dýchat. Už jsem říkala, že ten vosk měl být horký? A že měl přijít na mou intimní, citlivou, ženskou část těla? Mé dýchání se ještě zhoršilo.
"Uklidni se," instruovala mě Sára, která seděla vedle mě.
Obvykle dovnitř žádný doprovod nevpouštěli, ale ona je přesvědčila, že budu potřebovat, aby mě držela za ruku. Vzhledem k tomu, že jediným důvodem, proč jsem se v této ošemetné situaci ocitla, byla jen a pouze ona, jsem si právě teď byla zcela jistá, že bych se radši držela za ruce se samotným ďáblem.
"Tvoje vagína ti poděkuje," prohlásila. "Tak zatni zuby a pochlap se. Uvidíš, že to bude v pohodě."
"Jak se asi můžu pochlapit," zasyčela jsem na ni, "když si mam nechat vyrvat všechny chlupy včetně kořínků ze svý vagíny?!"
Sára protočila oči. "Musíš bejt tak melodramatická?" konstatovala a káravě se na mě zadívala přes módní časopis, který si zrovna pročítala.
"Tohle všechno je pro tvý vlastní dobro. Přece nechceš chodit po světě s něčim, co by potřebovalo údržbu sekačkou na trávu?"
Voskovka (nazvala jsem ji tak, protože jsem neměla ponětí, jak se její pracovní pozice korektně nazývala) se zachichotala a otočila se. V ruce držela věcičku, která se tvářila jako malá, dřevěná vařečka. Ztěžka jsem polkla a s dokořán otevřenýma očima obhlížela místnost a hledala jakoukoli únikovou cestu.
Aniž by vzhlédla od svého časopisu, mi Sára položila ruku na rameno. "Ať tě to ani nenapadne," řekla, zatímco si stále četla.
"Myslim, že budu zvracet," zkusila jsem.
"Ne, nebudeš," odpověděla mi.
"Chytla mě křeč do nohy," zkusila jsem znovu.
"To nevadí," zareagovala okamžitě.
"Myslim, že jsem těhotná," ukončila jsem své kličkování.
"Nemožný," odsekla necitlivě. "A navíc, zcela irelevantní. Těhule taky potřebujou holý číči. A teď už se do toho dáme, což?"
Dívala se mi zpříma do očí a měla u toho téměř až k linii vlasů, pozvednuté jedno úzce vytvarované obočí. Znovu jsem ztěžka polkla, přikývla a pevně zavřela oči. Na tohle jsem se nepotřebovala dívat. Rozhodně ne.
"Jen aby to zaznělo nahlas," řekla jsem Sáře, zatímco jsem stále pevně svírala oční víčka, "já žádnou sekačku na trávu nepotřebuju."
"Irelevantní," zopakovala znovu. Její pozornost už opět poutal časopis, který držela v rukou.
Povzdechla jsem si.
Voskovka ještě chvíli pobíhala kolem a potom prozkoumala mou vagínu.
"Tak dobře, slečno Lancasterová," prohlásila nakonec. "Nejprve vám rozetřu vosk..."
V ten moment jsem ji přerušila. "Nechci to vědět," řekla jsem odhodlaně. "Prostě to udělejte. Nekoukam se."
"Jak si přejete, madam," odpověděla mi. Cítila jsem, že se usmívala, ale mně to bylo jedno. Vzhledem k okolnostem, jsem také přehlídla fakt, že mě nazvala hrozivým oslovením madam.
V tom jsem ucítila vosk a byl daleko víc horký, než jsem si dokázala představit. Navíc byl roztírán na části mého těla, které by v salónu, nebo kdekoli jinde, kde svítily zářivky, neměly být nikdy odhaleny. Nikdy. Kromě ordinace doktora, čemuž se nedalo vyhnout.
Voskovka položila na vosk něco tenkého a pak to poplácala. A stále plácala. Vzhledem k tomu, že jsem si od doby, kdy jsem byla teenager, nechávala pravidelně každých šest týdnů - přesně jako hodinky - voskem tvarovat obočí, jsem již věděla, co bude následovat. Sebrala jsem všechnu svou odvahu a připravila se na to. A stále jsem se připravovala. Zadržela jsem dech a připravila se ještě jednou. A pak to přišlo.
Ššškuuuuuubbbbbb.
Celá místnost se mi doslova rozmazala před očima.
Na moment jsem si myslela, že bych z té příšerné bolesti mohla mít aneurysma. Nějak se mi nedařilo zaostřit.
"Do hajzlu!" Zařvala jsem. Chmátla jsem po Sářině paži a zaťala do ní nehty.
"Oh, takže teď by ses mě chtěla držet?" pronesla Sára se zájmem a já vypěnila ještě o kousek víc.
"Ne," zavrčela jsem. "Teď bych ti nejradši tu ruku vyrvala, stejně jako si mi ty  zrovna nechala vyrvat moje ochlupení. To by bylo celkem příhodný, ne?"
Zavrtěla na mě hlavou. "Oh, Alli. Ty seš opravdu královna dramatu. Alespoň už vim, po kom to Sophie má. Věř mi, to přežiješ."
"Já možná jo," řekla jsem jí sebejistě. "Ale dost pochybuju o tom, že to přežiješ ty."
Voskovka už na mě natírala druhé kolo a Sára jen protočila oči.
Plác, plác, plác.
Zatnula jsem celé tělo a připravila se.
Ššškuuuuuubbbbbb.
Znovu jsem zařvala a zaťala do Sáry nehty hlouběji. Jestli to bylo vůbec možné, tak to bylo ještě horší, než první kolo.
"Oh, do prkenný vohrady," zaúpěla jsem. Jediné, po čem jsem zrovna toužila, bylo vzít svou vagínu do náruče a utěšovat ji.
Moc mě to mrzí, zlatíčko, řekla jsem jí v hlavě. Vim, že jsem ti slíbila, že ti neublížim. Byl to její nápad, ne můj.
"Alli, to bude dobrý," pronesla Sára netrpělivě. "Pro krásu se musí trpět."
Tentokrát jsem však v jejím hlase zaslechla stopy soucitu. A z toho důvodu jsem začala přemýšlet nad tím, jestli jsem tam dole nekrvácela.
"Teď ne, Sáro," pronesla jsem skrz zaťaté zuby. "Zrovna se omlouvám svý vagíně."
Teď už se Voskovka smála nahlas a já na ni vrhla zlý pohled. Okamžitě ode mě odvrátila zrak a začala aplikovat další vosk.
No. Ty. Krávo.
"Kolik kol je obvykle potřeba?" Přemohla jsem se a zeptala se.
Plác, plác, plác.
Ššškuuuuuubbbbbb.
Teď už jsem se začínala potit a byla jsem si jistá, že jsem i zbledla. Voskovka Z Pekla mě s ochlupením patrně připravila i o veškerý pigment.
"To se nedá říct," odpověděla Voskovka Z Pekla vesele. "Několik."
O sedm kol později, už jsem se utápěla ve vlastním potu. Z čela se mi řinul proudem a zdálo se mi, že jsem se nekontrolovatelně třásla. V hlavě už jsem dokonce i brečela.
V ten moment mi Voskovka řekla, "Tak, to by bylo. Teď potřebuju, abyste se otočila."
Nechápavě jsem se na ni podívala. Otočila???
"A roztáhla si od sebe půlky."
Asi omdlim.
Určitě omdlim.
Definitivně jsem omdlela, protože když jsem přišla k sobě, zjistila jsem, že jsem ležela na břiše a Sára mi rozevírala půlky.
"Co to sakra?" zapištěla jsem a snažila se zvednout.
"Dělej!" zakřičela Sára na Voskovku.
"Pospěš si!"
Ššškuuuuuubbbbbb.
Asi už nebudu moct nikdy chodit.






7 komentářů:

  1. Ďakujem za preklad. Úžasná depilácia. :-) Lenka

    OdpovědětVymazat
  2. Perfektní ! Díky za překlad ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. Príma depilace, dík za další kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  4. :DDDDDDD nikdy bych neřekla, že by mohla být depilace taková prdel, jinak děkuju za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Mockrát děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Skvělé, perfektně vybraná kniha. Rozhodně se hodně nasměju :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat