Kapitola Osmá
(aneb: Být či Nebýt...
Ochlupená? Vždyť ta otázka je úplně šílená)
"To si ze mě sakra děláš srandu!" Vykřikla Sára a zírala na mě z druhé strany venkovního stolku. Opět jsme se sešly na oběd, na našem obvyklém místě v parku, který byl zhruba uprostřed cesty mezi budovami, kde jsme pracovaly.
"Já
vim," povzdechla jsem si a oždibovala svůj celozrnný, krůtí sendvič.
"Prostě jsem byla vyčerpaná a vůbec jsem na to nechtěla znovu myslet.
Připadam si kvůli tomu jako příšerná matka. Nejdřív si užiju s gigolem, kterej
se pak objeví s mojí dcerou u nás v bazénu. Načež, zatímco moje dcera venku
plave, mně zmíněný gigolo orálně uspokojí, a aby toho nebylo málo, mu ještě
odsouhlasim, že může Sophii dál trénovat, i to, že budu dál využívat jeho
sexuální služby. Jsem šílená?"
Sára
přikývla.
"Ano,
jsi. Ale tím dobrým způsobem," dodala rychle, aby mě uklidnila. "Až
moc dlouho si byla příliš upjatá. Sama si na vlastní oči viděla, že Colby
dokázal být se Sophií Colbym a s tebou je to prostě Shade. Věř mi. Jako
Sophiina kmotra, bych tě nikdy nevodila za nos. Tu holku miluju. A dokonce ani
tak dobře vypadající kus chlapa, by mě nikdy nepřesvědčil k tomu, abych ohledně
Sophie udělala něco, co by nebylo správný. Podle mýho názoru to bude v pohodě.
Dohlídni na ně, a pokud by se ti něco nezdálo, tak dej tý jeho sexy prdelce
padáka. Ale než se tak stane, tak si to užívej. Až zase bude u vás v bazénu,
tak si užij ten výhled a pak mu o víkendu vyšukej mozek z hlavy. To je moje
rada."
Pak si založila ruce na prsou, jakoby byla mocný
Čaroděj ze země OZ, který právě
promluvil.
Protočila
jsem na ni oči. "No,
jsem ráda, žes mi to vyjasnila," podotkla jsem kysele a napila se své
limonády. Zjistila jsem, že jsem si přála, aby v ní byla přimíchaná alespoň
kapka vodky.
Sára
na mě zírala. "Každý slovo jsem myslela naprosto vážně," pronesla.
"Bude to v pohodě. A teď z jinýho šálku... potřebuju, abys začala chodit s
Brianem."
Civěla
jsem na ni s tak vytaženým krkem, že jsem si u toho málem zlomila vaz.
"Zbláznila
ses?" zeptala jsem se. "Je tak nudnej, jak jenom kraváťak může bejt.
S nim prostě nemůžu chodit. Po třiceti minutách bych si chtěla podřezat vlastní
zápěstí. Na mou duši, Sáro."
Povzdechla
si a znělo to tak, jako kdybych už její trpělivost zkoušela až příliš dlouho.
"Tak
za prvé, ta nudnost by záležela na tom, kdo by to kvádro nosil. A za
druhé, Intoš Brian pro tebe bude
perfektnim cvičnym panákem, na kterym se naučíš, jak se ve světě randění
pohybovat. Potřebuju, aby ses to naučila. Už nedovolim, abys tu chodila jako
tělo bez duše a zatímco bude Sophie o víkendech u svýho otce, pokaždý seděla
sama doma. Co je důležitější, už ti nemůžu dělat každej víkend chůvu. Existuje
příliš mnoho míst, kam musim jít a příliš mnoho lidí, který musim
ozkoušet."
Zírala
jsem na svoji nejlepší kamarádku a přemítala,
jestli se jejího těla nezmocnili mimozemšťané.
"Znáš
mě vůbec? Nebyla jsem to náhodou já, kdo s tebou byl minulej víkend v Utopii? A
Sophie je u svýho otce opravdu jen velmi zřídka. A ty mi neděláš chůvu! Nebo
snad jo? Co je to s tebou?"
Sára
pokrčila rameny a elegantně si ukousla svého sendviče.
"Prostě
cejtim povinnost, že tě musim dostat zpátky do hry. Můj experiment se Shadem
dopadl líp, než jsem vůbec čekala, a když už o něm mluvíme - vzhledem k tomu,
že budeš dál využívat jeho... služby, to bude teď, když zase začneš randit,
všechno fungovat naprosto perfektně."
"Já
nezačnu randit!" Téměř jsem na ní zakřičela. Dvojice, která seděla u
nejbližšího stolku, se na mě polekaně podívala. Trochu jsem se ztišila.
"Zatim ještě rozhodně ne. Posloucháš mě vůbec?"
Sára
ke mně zvedla pohled. "Vlastně většinou ani ne. Jak jsem říkala, budeš
moct randit, bez toho obvyklýho stresování, jestli se s tim chlápkem už máš
vyspat. No, neni to perfektní? Můžeš si vybrousit svoje randící techniky, aniž
by ses u toho musela obávat klasický otázky – vyspím se s ním na konci
našeho rande, nebo se s ním nevyspím? No a svojí sexuální frustraci si vybiješ na Shadeovi,
protože si ho za to platíš. To je prostě geniální uspořádání.
A myslim si, že bys do toho měla praštit právě s Intošem Brianem. Bude to s
ním jednoduchý a bezpečný a nemůžeš tak skončit se zlomenym srdcem."
Skutečně
jsem si chtěla začít rvát vlasy. Nebo její vlasy. Až na to, že ty její krátké,
by se daly špatně chytit, takže jsem byla zpět u těch svých. Povzdechla jsem
si.
"Sáro,
já s Brianem pracuju a nemyslim si, že by byl zrovna dobrej nápad chodit s
někym z práce. Obzvláště pak, když už teď vim, že o něj nemam žádnej zájem a
nikdy by to nebylo vážný."
"Proboha,
Alli!" utrhla se na mě. Poznala jsem na ní, že ji svými argumenty velice
rychle připravuji o zbytky trpělivosti. "Copak to nechápeš? Ještě hodně
dlouhou dobu to s žádnym chlapem nebude vážný. O to jsme ztratily zájem díky
Billovi, nebo snad ne? Teď se začneš bavit. Ale abys to mohla udělat, musíš se
naučit, jak se chovat v přítomnosti druhýho pohlaví. Zlato, opravdu si
zapomněla, jak se flirtuje."
Promnula
jsem si střední část čela, protože se tam o mě rapidně pokoušela bolest hlavy.
V
momentě, kdy jsem tak udělala, mi zazvonil telefon. Podívala jsem se na něj a
zjistila, že mi přišla zpráva od Shadea. Popadla jsem mobil do ruky, abych si
ji přečetla a vytřeštila oči.
Už mě chceš?
Musela
jsem působit, jako bych oněměla úžasem, protože mě Sára začala okamžitě
zpovídat.
"Co
se děje? Kdo to byl? Je něco špatně?"
Zavrtěla
jsem hlavou a položila si mobil do klína.
"Nic
neni špatně. Jenom mi přišla zpráva od Shadea a zrovna tenhle způsob interakce
jsem od něho nečekala. To je všechno."
Sára
nakrčila čelo. "Zpráva? Vážně? To je zvláštní. Chaz mi kromě potvrzení
schůzky a času nikdy nenapsal."
Byla
jsem z toho zmatená. "Možná se mnou flirtuje jen proto, aby si mě pojistil
jako další stálou klientku," spekulovala jsem. "To by mohlo být.
Vlastně to je celkem dobrá obchodní strategie, co? Chce ve mně vyvolat
zájem."
"Já
ti nevim," přemítala Sára. "Život se neskládá jen z obchodních
strategií. Ale samozřejmě můžeš mít pravdu, kdo ví?"
"Jop,
kdo ví," zopakovala jsem a odepsala mu zpět.
Samozřejmě.
Byla
to pravda. Opravdu jsem ho chtěla. Byla jsem zhýralá, ale opravdu zhýralá
ženská středního věku, nebo možná spíš sexuální zloduch.
Dělá
to ze mě tygřici?
Otočila
jsem se k Sáře. "Dělá to ze mě tygřici?"
Rozesmála
se na celé kolo jako opravdový šílenec a já se jí popravdě trochu lekla.
Podívala jsem se na ni. "No tak, dělá?"
"Oh,
moje drahá Alli. Řekla bych, že obecnou definicí tygřice, je starší žena, která
vyhledává mladší muže, neboli zajíčky. Ale to je jen domněnka. Nevim, jestli jsi dost stará na
to, abys už mohla bejt považovaná za tygřici. Podle mýho názoru je tygřice
sexuálně založená žena, která se cítí příjemně ve svým vlastním těle a přesně
ví, co chce. A když to náhodou neví, pak stejně, jakos to udělala ty, začne tvrdě pracovat na tom, aby na to přišla. Je svůdná a sebevědomá a někdy se jí
může stát, že bude mít sex s mladším mužem. Nemá z toho obavy, protože jak už
jsem říkala, je sebevědomá a ničeho se nebojí. Tak nějak bych popsala tygřici
já. A odpověď na tvojí otázku by tedy byla ano, myslim, že bys mohla bejt
tygřice."
Ztěžka
jsem polkla. Jednak kvůli tomu, že jsem mohla být považována za tygřici a
jednak i díky její vyčerpávající definici.
"Tak
jo," přikývla jsem. "Jsem tygřice. To je v pohodě. Já jsem v
pohodě."
"Jsi?"
zeptala se mně Sára a na její perfektně nalíčené tváři se zračil slabý náznak
obav. "A snažíš se o tom přesvědčit mě, nebo sebe?"
"Um,
evidentně sebe," odpověděla jsem
pravdivě. "Ale to je v pohodě. Já jsem v pohodě. Jsem tygřice a
rozhodně jsem v pohodě."
Sára
zavrtěla hlavou. "Řeklas slovo v pohodě už tolikrát, že to vypadá,
jako bys zešílela. Oh, málem bych zapomněla. Nezapomeň, že zejtra večer máme
domluvenou tu depilaci. V 6:45. Cestou tě vyzvednu. Neber si na sebe džíny, ale
něco hodně volnýho. Nejlepší bude sukně. Věř mi, po tom zákroku rozhodně
nebudeš chtít, aby se tvý číči cokoli dotýkalo."
Protočila
jsem oči. "Číči? Vážně, Sáro? Trapnější výraz už bys nevymyslela?"
"Kdybys
mi dala pár minut, tak pravděpodobně jo," odpověděla mi obratem, zatímco
sbírala odpadky po svém obědě.
"Prostě
buď nastartovaná, až se pro tebe stavim." Pak se postavila, připravená k
odchodu.
"Já
na žádnou Brazílii nepudu," trvala jsem si na svém.
"Ale
ano, pudeš," trvala si na svém zase ona. "Zamiluješ si to. Jsi přece
silná, nezávislá tygřice a jako taková, potřebuješ Brazílii. Všechny sexy
tygřice maj Brazílii. Už jsem se v tobě někdy spletla?"
"Co
třeba tenkrát, když..." odmlčela jsem se a snažila se něco vymyslet.
"Dobře, tak co třeba tenkrát, když..." znovu jsem se odmlčela.
"Dobře, tak jo. V tuhle chvíli mě sice nic nenapadá, ale určitě se to
někdy stalo. Tím jsem si jistá."
Sára
se na mě blaženě usmála. "Možná, že jo, ale to neznamená, že se to stane
zrovna s tímhle. Budeš hladká a hedvábná jako dětská prdýlka. A jak už jsem
říkala, zamiluješ si to. Vyzvednu tě v půl. Jo a ještě, než odjedem, by sis měla vzít dva ibalginy."
"Co?"
vyjekla jsem.
Ale
ona už mezitím ve svých mimořádně úžasných botách od Jimmyho Chooa odkráčela
pryč, přičemž tak nápadně vlnila boky, že každý muž, který byl v dohledu, zíral
na její zadek. A vzhledem k tomu, že já osobně jsem nesnášela narušování dobře
sehraného odchodu, jsem jí nechala jít.
Nad
tou Brazílií se ještě zamyslím.
Naneštěstí,
jsem byla natolik zaneprázdněná prací a životem, že jsem se nad tím zamyslet
úplně zapomněla. A také jsem zapomněla, že jsem si o tom chtěla něco najít na
internetu.
**********
V
půl sedmé následujícího večera jsem zrovna po večeři uklízela kuchyň a v tom
jsem zaslechla před domem zastavovat auto - teprve v tomto momentě jsem si
vzpomněla. A okamžitě jsem zanadávala tak hlasitě, že by na mě byl hrdý i
námořník.
"Co
se děje?" zeptala se Sophie a vzhlédla z místa, kde si rozložila své
domácí úkoly, u kterých spásala brownies.
Zavrtěla
jsem hlavou. "Nic, zlato. Jenom jsem zapomněla, že jsem tetě Sáře slíbila,
že jí dneska večer s něčím pomůžu."
"A
s čim?" vyzvídala dál.
V
tu chvíli mě absolutně nic nenapadlo. "Um, s něčim," zamumlala jsem.
Nakonec mě zachránila Sáry rudá hlava, která nakoukla do kuchyně.
"Jsi
připravená?" zavolala. "A nechci slyšet žádný výmluvy. Oh, ahoj
Soph," zabroukala směrem k mé dceři.
"Co
máte vy dvě v plánu?" zeptala se Sophie podezřívavě a přimhouřila při tom
své oříškově hnědé oči.
"My?"
Sára si přiložila ruku s výrazně nalakovanými nehty na prsa, která byla v jejím
velmi hlubokém výstřihu těsného topu, perfektně vystavená na odiv. Napadlo mě,
že celou tuhle hru na tygřici možná trochu přeháněla.
"Vůbec
nic. Tvoje máma jenom potřebuje trochu mojí pomoci."
Sophiiny
oči se v momentě přimhouřily ještě víc. "Máma řikala, že ona bude pomáhat tobě."
"Oh,
to je pravda," rychle jí přitakávala Sára. "Musí mi pomoct. S
něčim."
Sophie
protočila oči. "Vy dvě jste fakt divný. Jdu si ty úkoly dodělat k
sobě." Posbírala si své učebnice a vykročila do chodby, směrem ke svému
pokoji.
"Moc
se nezdržim!" Zavolala jsem za ní a ona mým směrem jen mávla rukou, aniž
by se obtěžovala cokoli odpovědět.
S
povzdechem jsem se otočila k Sáře. "Tak jo, dobře. Udělám to."
Podívala
se na mě – nevinnost sama. "Tys o tom snad někdy pochybovala?"
Znovu
jsem si povzdychla. Zjevně jsem opravdu byla obklopena samými šílenci.
**********
O
dvacet minut později už jsem byla k smrti vyděšená. Ležela jsem na zádech, byla
jsem od pasu dolů svlečená a mé ženské části těla překrýval jen malinkatý
ručníček. O kousek vedle už si drobná holčina s kroužkem v obočí začínala
připravovat vosk a já opět nemohla dýchat. Už jsem říkala, že ten vosk měl být
horký? A že měl přijít na mou intimní, citlivou, ženskou část těla? Mé dýchání
se ještě zhoršilo.
"Uklidni
se," instruovala mě Sára, která seděla vedle mě.
Obvykle
dovnitř žádný doprovod nevpouštěli, ale ona je přesvědčila, že budu potřebovat,
aby mě držela za ruku. Vzhledem k tomu, že jediným důvodem, proč jsem se v této
ošemetné situaci ocitla, byla jen a pouze ona, jsem si právě teď byla zcela
jistá, že bych se radši držela za ruce se samotným ďáblem.
"Tvoje
vagína ti poděkuje," prohlásila. "Tak zatni zuby a pochlap se.
Uvidíš, že to bude v pohodě."
"Jak
se asi můžu pochlapit," zasyčela jsem na ni, "když si mam
nechat vyrvat všechny chlupy včetně kořínků ze svý vagíny?!"
Sára
protočila oči. "Musíš bejt tak melodramatická?" konstatovala a káravě
se na mě zadívala přes módní časopis, který si zrovna pročítala.
"Tohle
všechno je pro tvý vlastní dobro. Přece nechceš chodit po světě s něčim, co by
potřebovalo údržbu sekačkou na trávu?"
Voskovka
(nazvala jsem ji tak, protože jsem neměla ponětí, jak se její pracovní pozice
korektně nazývala) se zachichotala a otočila se. V ruce držela věcičku, která
se tvářila jako malá, dřevěná vařečka. Ztěžka jsem polkla a s dokořán
otevřenýma očima obhlížela místnost a hledala jakoukoli únikovou cestu.
Aniž
by vzhlédla od svého časopisu, mi Sára položila ruku na rameno. "Ať tě to
ani nenapadne," řekla, zatímco si stále četla.
"Myslim,
že budu zvracet," zkusila jsem.
"Ne,
nebudeš," odpověděla mi.
"Chytla
mě křeč do nohy," zkusila jsem znovu.
"To
nevadí," zareagovala okamžitě.
"Myslim,
že jsem těhotná," ukončila jsem své kličkování.
"Nemožný,"
odsekla necitlivě. "A navíc, zcela irelevantní. Těhule taky potřebujou
holý číči. A teď už se do toho dáme, což?"
Dívala
se mi zpříma do očí a měla u toho téměř až k linii vlasů, pozvednuté jedno úzce
vytvarované obočí. Znovu jsem ztěžka polkla, přikývla a pevně zavřela oči. Na
tohle jsem se nepotřebovala dívat. Rozhodně ne.
"Jen
aby to zaznělo nahlas," řekla jsem Sáře, zatímco jsem stále pevně svírala
oční víčka, "já žádnou sekačku na trávu nepotřebuju."
"Irelevantní,"
zopakovala znovu. Její pozornost už opět poutal časopis, který držela v rukou.
Povzdechla
jsem si.
Voskovka
ještě chvíli pobíhala kolem a potom prozkoumala mou vagínu.
"Tak
dobře, slečno Lancasterová," prohlásila nakonec. "Nejprve vám rozetřu
vosk..."
V
ten moment jsem ji přerušila. "Nechci to vědět," řekla jsem
odhodlaně. "Prostě to udělejte. Nekoukam se."
"Jak
si přejete, madam," odpověděla mi. Cítila jsem, že se usmívala, ale mně to
bylo jedno. Vzhledem k okolnostem, jsem také přehlídla fakt, že mě nazvala
hrozivým oslovením madam.
V tom jsem ucítila vosk a byl daleko víc horký, než jsem si dokázala představit. Navíc byl
roztírán na části mého těla, které by v salónu, nebo kdekoli jinde, kde svítily
zářivky, neměly být nikdy odhaleny. Nikdy. Kromě ordinace doktora, čemuž se
nedalo vyhnout.
Voskovka
položila na vosk něco tenkého a pak to poplácala. A stále plácala. Vzhledem k
tomu, že jsem si od doby, kdy jsem byla teenager, nechávala pravidelně každých
šest týdnů - přesně jako hodinky - voskem tvarovat obočí, jsem již věděla, co
bude následovat. Sebrala jsem všechnu svou odvahu a připravila se na to. A
stále jsem se připravovala. Zadržela jsem dech a připravila se ještě jednou. A
pak to přišlo.
Ššškuuuuuubbbbbb.
Celá
místnost se mi doslova rozmazala před očima.
Na
moment jsem si myslela, že bych z té příšerné bolesti mohla mít aneurysma.
Nějak se mi nedařilo zaostřit.
"Do
hajzlu!" Zařvala jsem. Chmátla jsem po Sářině paži a zaťala do ní nehty.
"Oh,
takže teď by ses mě chtěla držet?" pronesla Sára se zájmem a já vypěnila
ještě o kousek víc.
"Ne,"
zavrčela jsem. "Teď bych ti nejradši tu ruku vyrvala, stejně jako si mi
ty zrovna nechala vyrvat moje ochlupení.
To by bylo celkem příhodný, ne?"
Zavrtěla
na mě hlavou. "Oh, Alli. Ty seš opravdu královna dramatu. Alespoň už vim,
po kom to Sophie má. Věř mi, to přežiješ."
"Já
možná jo," řekla jsem jí sebejistě. "Ale dost pochybuju o tom, že to
přežiješ ty."
Voskovka
už na mě natírala druhé kolo a Sára jen protočila oči.
Plác,
plác, plác.
Zatnula
jsem celé tělo a připravila se.
Ššškuuuuuubbbbbb.
Znovu
jsem zařvala a zaťala do Sáry nehty hlouběji. Jestli to bylo vůbec možné, tak
to bylo ještě horší, než první kolo.
"Oh,
do prkenný vohrady," zaúpěla jsem. Jediné, po čem jsem zrovna toužila,
bylo vzít svou vagínu do náruče a utěšovat ji.
Moc
mě to mrzí, zlatíčko,
řekla jsem jí v hlavě. Vim, že jsem ti slíbila, že ti neublížim. Byl to její
nápad, ne můj.
"Alli,
to bude dobrý," pronesla Sára netrpělivě. "Pro krásu se musí
trpět."
Tentokrát
jsem však v jejím hlase zaslechla stopy soucitu. A z toho důvodu jsem začala
přemýšlet nad tím, jestli jsem tam dole nekrvácela.
"Teď
ne, Sáro," pronesla jsem skrz zaťaté zuby. "Zrovna se omlouvám svý
vagíně."
Teď
už se Voskovka smála nahlas a já na ni vrhla zlý pohled. Okamžitě ode mě
odvrátila zrak a začala aplikovat další vosk.
No. Ty. Krávo.
"Kolik
kol je obvykle potřeba?" Přemohla jsem se a zeptala se.
Plác,
plác, plác.
Ššškuuuuuubbbbbb.
Teď
už jsem se začínala potit a byla jsem si jistá, že jsem i zbledla. Voskovka Z
Pekla mě s ochlupením patrně připravila i o veškerý pigment.
"To
se nedá říct," odpověděla Voskovka Z Pekla vesele. "Několik."
O
sedm kol později, už jsem se utápěla ve vlastním potu. Z čela se mi
řinul proudem a zdálo se mi, že jsem se nekontrolovatelně třásla. V hlavě už
jsem dokonce i brečela.
V
ten moment mi Voskovka řekla, "Tak, to by bylo. Teď potřebuju, abyste se
otočila."
Nechápavě
jsem se na ni podívala. Otočila???
"A
roztáhla si od sebe půlky."
Asi
omdlim.
Určitě
omdlim.
Definitivně
jsem omdlela, protože když jsem přišla k sobě, zjistila jsem, že jsem ležela na
břiše a Sára mi rozevírala půlky.
"Co
to sakra?" zapištěla jsem a snažila se zvednout.
"Dělej!"
zakřičela Sára na Voskovku.
"Pospěš
si!"
Ššškuuuuuubbbbbb.
Asi
už nebudu moct nikdy chodit.
Ďakujem za preklad. Úžasná depilácia. :-) Lenka
OdpovědětVymazatPerfektní ! Díky za překlad ! ! !
OdpovědětVymazatPríma depilace, dík za další kapitolu. Katka
OdpovědětVymazat:DDDDDDD nikdy bych neřekla, že by mohla být depilace taková prdel, jinak děkuju za překlad.
OdpovědětVymazatMockrát děkuji za překlad.
OdpovědětVymazatSkvělé, perfektně vybraná kniha. Rozhodně se hodně nasměju :-)
OdpovědětVymazatDekuji za preklad :)
OdpovědětVymazat