Kapitola Devátá
(aneb: Bůh stvořil žiletky ze zcela
jasných důvodů)
“Nemůžu
uvěřit, žes mi něco takovýho udělala,“ zaúpěla jsem, zatímco jsem se belhala
k Sářinu autu. Díky Bohu, že mi řekla, abych si na sebe nebrala džíny.
Právě v tuhle chvíli bych nebyla schopná tolerovat v blízkosti své
holky naprosto žádný materiál. A tou holkou jsem samozřejmě myslela svoji
vagínu.
Sára,
Slečna Masochystka osobně, si vedle mě rázně vykračovala, jakoby se jí vyrvané
ochlupení z přirození vůbec netýkalo.
„Taky
nemůžu pochopit, jak je možný, že tebe to nebolelo, tak jako mě. A už vůbec
nechápu, jak si mi mohla držet půlky holejma rukama. Co je to s tebou?“
Snažila
jsem se na ni vrhnout zlý pohled, ale v okamžiku, kdy jsem se chtěla
posadit do jejího auta, mi to pokazila bolest, která vystřelila z mé
vaginální oblasti.
„Auuuuuuu!“
Zařvala jsem. „Do hajzlu, myslim, že umřu. Jak mam asi zejtra sedět
v kancelářský židli?“ Opatrně jsem se usadila bokem a nejistě balancovala
na jedné půlce zadku. Snažila jsem se vyhnout jakémukoli kontaktu a tlaku na
své přirození.
Sára
se na mě podívala. „Na poprvé to bolí nejvíc, pak už to neni tak hrozný,“ řekla
mi. „A tvoje půlky jsem držela proto, že jsem si myslela, že pro tebe bude
lepší, když to dodělá, zatímco si byla mimo.“
„Ano!“
Zasyčela jsem na ni. „Byla jsem mimo. Nenaznačilo to snad dost? Jako třeba
fakt, že to tak zatraceně bolelo, že už jsem nemohla pokračovat? Auuuuu!“ Zaúpěla
jsem znovu. Touto dobou už po nás znepokojeně pokukovali kolemjdoucí. Zavřela
jsem okénko auta a Sára zapnula rádio, aby už nemusela dál poslouchat mé
stížnosti.
V tu
chvíli jsem své úpění vzdala a po zbytek jízdy domů fňukala jen sama pro sebe.
„Uvidíme
se zítra na obědě?“ Zeptala se mě nadšeně Sára, zatímco jsem se opatrně
drápala z jejího auta. Místo odpovědi jsem na ni zavrčela a ona obratem
odjela.
Odbelhala
jsem se do svého domu a vylovila z mrazáku pytlík hrášku. Vzápětí
jsem se v obýváku svalila do sedačky a mraženou zeleninu si pevně přitiskla
mezi nohy. Vzhledem k tomu, že bylo v celém domě zhasnuto, jsem
předpokládala, že Sophie odešla ke své nejlepší kamarádce Hayley, která bydlela
o několik domů dál. Na nějakou dobu jsem tu takhle mohla bezpečně zůstat.
Zavřela
jsem oči a patrně jsem musela na okamžik usnout, protože mě probudil mužský
hlas. „Alli, jsi v pořádku?“
Otevřela
jsem oči a nad sebou spatřila Shadea. Byla jsem zmatená a rozespale se zeptala,
„zdáš se mi?“
Usmál
se na mě a v ten moment vypadal jako anděl, nebo něco srovnatelně
překrásného.
„Ne.
Posílal jsem ti zprávu. Až dneska jsem zjistil, že jsem si u bazénu zapomněl
hodinky. Psal jsem ti několikrát, ale tys mi neodpovídala, tak jsem napsal
Sophii a požádal ji, jestli bych se tu mohl zastavit a vzít si je. Doufam, že
to nevadí. Zahlídl jsem tě skrz okno, a protože bylo odemčeno, tak jsem šel
rovnou dovnitř.“
Co to sakra? To mě může kdokoli
z venku vidět, jak tu ležim s pytlikem zeleniny v rozkroku??
Polekaně
jsem se podívala směrem ke zmíněnému oknu a okamžitě se posadila, u čehož jsem
se bolestně zašklebila.
„Co
je ti?“ zeptal se znepokojeně a sehnul se ke mně, aby se na mě podíval.
„Ne,“
rozpačitě jsem ho od sebe odstrčila pryč. „To nic neni.“ Okamžitě mi zrudly
tváře a myslela jsem si, že z té ostudy umřu. Překrásný, bezchybný Shade
rozhodně nepotřeboval vědět, co jsem zrovna provedla své vagíně.
„Ty
sis nechala udělat Brazílii, mam pravdu?“ zeptal se znale, když se narovnal.
Oprava. Předtím jsem si opravdu jen
myslela, že z té ostudy umřu. Teď už jsem umřít chtěla.
Žalostně
jsem přikývla.
Shade
zavrtěl hlavou, zvedl mě do náruče a s lehkostí mě nesl pryč. „Kde máš
ložnici?“ Ukázala jsem mu směr a on pokračoval v chůzi.
„Máš
něco s aloe?“ zeptal se, zatímco mě opatrně posadil na postel.
Přikývla
jsem. „Ve skříni na chodbě.“
Shade
odešel, a když se vrátil, tak za sebou zavřel dveře. „To kdyby se Sophie
vrátila domu,“ vysvětlil mi.
Dobrej plán, pomyslela jsem si.
Popošel
ke mně, sklonil se a něžně mi vykasal sukni. Pak na mě těmi nejjemnějšími
doteky aplikoval aloe. A já se skutečně cítila lépe. Pak se narovnal a zeptal
se, „Máš čaj v sáčcích?“
Zírala
jsem na něho. Co je tohle za otázku?
„V
kuchyni,“ odpověděla jsem nejistě a on okamžitě odešel. O chvíli později se
vrátil s několika mokrými čajovými sáčky, které nesl na tácu. Pozorovala
jsem ho s pochybovačně pozvednutým obočím.
„Věř
mi,“ řekl. „Po tomhle se budeš cejtit líp. Jenom je musíme nechat trochu
vychladnout.“ Odložil tác vedle mě na postel a pak prozkoumal mou ubohou, holou
vagínu. V ten moment jsem musela sama sobě přiznat, že ačkoli stále bolela
jako čert, vypadala skvěle.
„Neuškodilo
by, kdybys na to zejtra použila nějakej tea-tree olej,“ pronesl, když se posadil
vedle mě. „Zabraňuje to zanícení. Co tě k tomu pro Boha vedlo?“
Byl
zvědavý a díval se přímo na mě. Také mě chytil za ruku a začal mě po ní hladit
palcem. Přinutila jsem své srdce, aby zpomalilo. Očividně byl vzhledem ke své
profesi zvyklý se dotýkat lidí. Tohle pro něho neznamenalo nic výjimečného,
prostě byl jen pozorný.
„Já
nevim,“ zamumlala jsem. „Vlastně vim. Ukecala mě do toho Sára.“
Shade
přikývl. „Ta zrzka, co s tebou tenkrát byla?“
Přikývla
jsem.
„To
mě mohlo napadnout,“ zamumlal a pak se na mě opět podíval. „Allison, takovýhle
kraviny dělat nemusíš. Jsi krásná tak, jak jsi. Bůh stvořil žiletky ze zcela
jasnejch důvodů – aby se používaly. Nemusíš se nechat depilovat.“
Poprvé
za dnešní večer jsem se usmála. „Zrovna teď tě asi miluju,“ oznámila jsem a on
se na mě divoce usmál.
„Moc
se ke mně nevaž,“ popichoval mě. „Do klientek se nikdy nezamiluju.“
Přesto,
že si dělal legraci, jeho slova zasáhla cíl. Byla jsem jeho klientka. Platila
jsem ho zato, aby byl pozorný. Co to
sakra dělám?
Shade
si všiml mého výrazu. „Dělal jsem si legraci!“ pronesl rychle. „Chtěl jsem
říct, že s klientkama nechodim… ale…“
„To
je v pohodě,“ řekla jsem mu. „Nemusíš mi nic vysvětlovat. Jak ses vůbec
k týhle práci dostal?“
Shade
se pohodlněji usadil na mé posteli, zadíval se do stropu, skousl si spodní ret
a pár vteřin přemýšlel. „Nevim. Řekl bych, že mě do toho ukecal jeden muj
kamarád. Jsem chlap a samozřejmě mám rád sex, tak se mi to zdálo, jako dobrej
nápad. Můj táta chtěl, abych se věnoval škole a obchodování, ale mě to
nebavilo. Prostě ještě nevim, co bych chtěl dělat.“
Chvíli
jsem o jeho slovech přemýšlela. „Dokončil si vejšku?“
„Jo.
Udělal jsem si titul ze sociologie, ale ještě nevim, jestli chci studovat i
dál. Táta je přesvědčenej, že bych si měl udělat MBA.“
Podívala
jsem se dolů, na jeho nohy - z nichž byla jedna natištěná k té mé - ty
jeho byly svalnaté a dlouhé.
„Jestli
se nechceš vrhnout do obchodování a ekonomiky, tak MBA nepotřebuješ,“ pronesla
jsem. „Ale kdyby ses nakonec přece jen rozhodl tímhle směrem zamířit, tak by to
určitě neuškodilo. Pořád jsi ještě mladej a máš čas se rozhodnout.“
„Já
vim,“ odpověděl mi. Otočil se ke mně bokem a zastrčil mi za ucho zbloudilý pramen
vlasů. „Já si věřim. Můj táta je ten, kterej tu víru nemá.“
„Neboj,
on se k tomu taky dopracuje,“ řekla jsem nepřítomně, protože jsem zrovna
pozorovala jeho nádherné tělo. Tak nějak jsem nemohla uvěřit tomu, že jsem měla
v posteli takhle sexy chlapa a byla jsem ve stavu, kdy jsem s ním
nemohla absolutně nic podniknout. Proklela jsem naprosto všechny bohy sexu,
kteří existovali.
Shade
se narovnal a sáhl na čajové sáčky. „Už vychladly. Nehejbej se.“ Pak na mou,
hole holou vagínu, vyrovnal všechny mokré, neforemné pytlíky.
„Nech
je chvíli účinkovat,“ instruoval mě. „Něco, co obsahujou, zklidňuje kůži, ale
nedokážu si přesně vybavit, co to je. Nicméně vim, že to funguje.“
„Dobře,“
odpověděla jsem a upřímně, už teď jsem se cítila lépe. „Víš, že tohle je pro mě
zcela nový využití čajových pytlíků?“
Shade
se rozesmál. Po tváři mu přeběhlo opravdové pobavení a dokonce se mu zatřpytilo
v očích, což mi připomnělo, jak byl mladý.
„Měl
bych odejít dřív, než se vrátí Sophie,“ pronesl. „Dík, že jsem si mohl
vyzvednout hodinky.“
„Já
děkuju tobě, žes mi namazal na vagínu aloe,“ odpověděla jsem.
Shade
se usmál. „Překvapivě, podobný věci fakt neslýcham často.“ Rozesmála jsem se,
ale v tom mi zazvonil mobil. Chtěla jsem se pro něj natáhnout, ale opět
jsem se bolestně zašklebila. Shade zavrtěl hlavou, zvednul ho z nočního
stolku a podal mi ho.
„Haló?“
přijala jsem hovor. Shade ukázal směrem ke koupelně a já přikývla. Samozřejmě,
že ji mohl použít. Vzhledem k tomu, že byl jeho penis uvnitř mého těla,
jsem neviděla důvod, proč by nemohl být uvnitř mé koupelny.
„Allison?
Tady Brian. Z práce?“ Na místě jsem ztuhla.
Pane Bože. Vážně, zrovna teď? Zrovna teď, když ležim na posteli, moje ženské
části těla jsou obnažené okolnímu světu, namazané aloe a pokryté mokrými
čajovými pytlíky a navíc, zatímco je můj gigolo na doslech? Jakej
zatraceně zvrácenej vtip to na mě Osud zkouší sehrát?
Samozřejmě,
že jsem nic z toho neřekla nahlas. „Ahoj Briane,“ pronesla jsem místo
toho.
„Ahoj,
doufám, že nevolám nevhod, ale dneska jsem na tebe celý den myslel. Vim, že po rozvodu
je těžké se znovu odhodlat a vyrazit mezi lidi, taky jsem si tím prošel a tak
jsem si říkal, že bych tě pozval na večeři... kdybys se mnou chtěla jít?“
Následovala
dlouhá pauza.
Nebylo
možné, aby tohle byla náhoda. Otázkou ale zůstávalo, jak se Sáře podařilo se
k němu dostat? Bylo mi jasné, že tohle byla její práce. Horší ale bylo, že
jsem dokázala vycítit Brianovu nervozitu. Byl z celého toho rozhovoru nesvůj
a já jsem zjistila, že jsem ho nedokázala odmítnout. A to dokonce i přesto, že
se Shade zrovna vynořil z koupelny, opřel se o rám dveří a se zájmem mě
pozoroval.
„Oh.
Um. Ano. Ráda s tebou půjdu na přátelskou večeři. To by mohl být příjemně
strávený večer.“ To jsem byla prostě já, zcela jasně jsem mu naznačila, že
půjdeme jako přátelé a doufala jsem, že mě pochopil.
„Určitě,“
odpověděl a bylo znát, že se mu ulevilo. „Jen přátelská večeře. Třeba
v pátek?“
„Proč
ne,“ odpověděla jsem.
„Výborně.
Detaily si dohodneme později. Měj se hezky, Allison.“
„Ty
taky Briane.“
Oba
jsme ukončili hovor a já málem mrštila svůj mobil o zeď. „Zatracená Sára!“
Vztekala jsem se. Shade působil ještě zvědavěji, a tak jsem mu to celé
vysvětlila. Byl tím pobavený, ale mně se to tak vtipné nezdálo.
„To
by mohlo bejt zábavný,“ ujistil mě. „Věř mi, že mohlo. Nechtěla sis se mnou na
páteční večer domluvit schůzku?“
Podívala
jsem se na něho a nechápala, co měl na mysli. „Ano, chtěla. A pořád můžu… na tu
večeři prostě půjdu předtím.“
Shade
přikývl a v jeho modře, modrých očích se rošťácky zablesklo. „Ano,
půjdeš,“ odvětil a mě se okamžitě zmocnila nervozita.
„Co
máš v plánu?“ zeptala jsem se. Kdybych – stále ještě – nebyla
v ukrutných bolestech, tak bych začala pomalu ustupovat dozadu.
„Něco
ti pošlu,“ řekl mi. „Pobavíme se. Chci, aby sis to vzala na rande
s Brianem – a měla to, než pak přijdeš za mnou. Slibuješ?“
Zírala
jsem na něho. „Já nevim. Slibuješ, že se mi to bude líbit? A že mi to bude
akorát?“
Přikývl
a opět se mu zablesklo v očích. „Oh. To ti rozhodně slíbit můžu… oboje –
že si to zamiluješ, i že ti to bude akorát.“
„Hmm.
V tom případě asi nemůžu říct ne.“
Shade
se spokojeně usmál. „Výborně. Uvidíme se v pátek. Ať se ti o mně něco
hezkýho zdá, Alli.“
„Budu
se snažit.“ Uculila jsem se jeho domýšlivosti. Pak odešel a já zavřela oči.
Pozdě v noci, dlouho po té, co se Sophie vrátila domů, se mi o něm
skutečně zdálo a rozhodně to nebyly mládeži přístupné sny.
**********
Má
vagína se rozhodla, že mě bude nenávidět. A myslela to očividně vážně, protože
když jsem se ráno probudila, stále byla v jednom ohni. Tak nějak. Vlastně,
dokud jsem se o něco neotřela – jako třeba jakoukoli látku, židli, prostěradlo,
nebo vlastně naprosto cokoli - tak to nebylo tak hrozné. Ale stejně to bylo
krapet nepříhodné, protože jsem jaksi nemohla jít do práce nahá.
Jakmile
jsem vstoupila do sprchy a představila si den, který jsem před sebou měla,
zaúpěla jsem. A v momentě, kdy se mé vagíny dotkly první kapky vody, jsem
zařvala. Připadalo mi to, jakoby ta voda byla vroucí.
Studenou vodu!
Studenou vodu!
Studenou vodu!
Řval
na mě můj mozek a já začala okamžitě zápasit s kohoutkem, abych na sebe pustila
studenou. Což ovšem spustilo můj jekot znovu. Poskakovala jsem na místě a
snažila se vodu upravit na vlažnou teplotu, ve které bych dokázala vydržet,
zatímco jsem si myla vlasy.
Všechno
to zmíněné pozdvižení přilákalo Sophii, která během okamžiku vběhla do mé
koupelny.
„Není
ti nic?“ zakřičela na mě. „Nespadla si?“
„Nic
mi není!“ Volala jsem na ni zpátky. „Opařila jsem se horkou vodou. Běž se
připravovat do školy. A mohla bys mi prosím cestou dát vařit vodu na čaj?“
„Dobře,“
odpověděla a už se otáčela k odchodu. Její starostlivost o mou osobu byla
zdrcující. Mohla jsem mít popáleniny prvního stupně a jí by to bylo patrně
jedno.
Dneska se asi budu chovat jako pěkná
svině. Napadlo mě.
Prostě jsem to cítila v kostech. Dala jsem si tu nejkratší sprchu
v dějinách lidstva, pak se rychle osušila a pádila do kuchyně, kde jsem si
zalila čaj s šesti pytlíky. Chvíli jsem je nechala louhovat a pak je
odložila vystydnout na tácek, přesně tak, jak jsem to včera večer viděla dělat
Shadea.
Vrátila
jsem se do ložnice a oblékla si úzkou černou sukni s výrazně růžovou halenkou.
Měla jsem k ní perfektně ladící lodičky. Tou dobou už čajové pytlíky
zchladly, a tak jsem si sukni vyhrnula do pasu, lehla si na záda na postel a
rozprostřela si je na rozkrok.
Ahhhhhhh.
Pokud moje vagína mohla zažít Nirvánu, tak to byl právě tenhle pocit. Nebo to
alespoň byla dnešní Nirvána. Má vagína mívala tak trochu přelétavé nálady.
Zrovna
se mi vybavilo, jak mi včera v noci Shade opatrně aplikoval aloe, a jak se
jeho dlouhé prsty letmo dotýkaly mé pokožky, když se k mým uším donesl
uspěchaný hlas. „Mami, potřebuju nějaký peníze na oběd…“
Sophie
vtrhla do mého pokoje a na místě ztuhla. Pohled v její tváři byl
nedocenitelnou směsicí mezi šokem a hrůzou a já si byla jistá, že naprosto
kopíroval ten můj. Vydrápala jsem se do sedu a rychle si shrnula sukni. Jediné,
čeho jsem dosáhla, byly mokré čajové pytlíky, popadané na mém bílém koberci.
Nebyla
jsem si jistá, co bych měla udělat jako první – posbírat je dřív, než po sobě
zanechají fleky, nebo se pokusit vysvětlit své dceři, čeho právě byla svědkem.
„Um.“
Shýbla jsem se, abych je sebrala a Sophie jen zavrtěla hlavou. „Jseš vážně
divná, mami.“ Pak odkráčela pryč.
„Peněženku
mám v kabelce!“ Zavolala jsem za ní, ale odpovědi jsem se nedočkala.
Pravděpodobně jsem právě svou dceru poznamenala do konce jejího života. Popadla
jsem mobil a napsala Sáře.
Právě teď tě opravdu nenávidim.
Rozeběhla
jsem se do chodby a popadla hadr, abych mohla vyčistit fleky od čajových sáčků,
které zůstaly na koberci. Díky celému tomuto debaklu, který měla samozřejmě na
svědomí Sára, mi zbylo na make-up a vlasy jen pár minut. Musela jsem být v práci
včas, protože první věcí, která mě po ránu čekala, byl meeting s mými
podřízenými a byla jsem si jistá, že se ho bude účastnit i Alex.
Zjistila
jsem, že dnes jsem si na sebe nemohla obléknout ani kalhotky, ani punčocháče.
Nemohla jsem uvěřit tomu, k čemu jsem se chystala, ale mé holky se dnes
rozhodně nemohlo nic dotknout. Prostě nemohlo. Kdyby mě stále nebolel celý
rozkrok, cítila bych se nemravně – přeci jen jsem se chystala jít do práce
takříkajíc na ostro. Pravdou ale bylo, že jsem se cítila jen nevrle.
Jakmile
jsem se dostala do auta, opatrně jsem svou Srsti-zbavenou Brazilku naaranžovala
tak, aby se vůbec nedotýkala sedačky. V tom mi zazvonil telefon. Byla to
Sára.
To mluvila tvoje vagína, ne ty. Ty mě
miluješ – musíš, protože znam všechny tvoje tajemství.
Povzdychla
jsem si. Měla pravdu.
Fajn. Moje vagína tě nenávidí. Odepsala jsem jí.
Cestou
do práce jsem neměla ani čas na to, abych se zastavila pro kávu, což mou
náladu, ani den nemohlo v žádném případě vylepšit.
Když
jsem míjela Taylor, zavrčela jsem, „potřebuju kafe.“
Stačil
jí jediný pohled na výraz mé tváře a už se škrábala na nohy. Pravděpodobně
proto, aby mi nějaké obstarala. Tu holku jsem prostě milovala. Měla mě
prokouknutou. Dalším důvodem její okamžité reakce byl patrně fakt, že se se
mnou nechtěla potýkat bez mé ranní dávky kávy. Nedivila jsem se jí, protože bez
své ranní dávky kofeinu jsem na sebe neměla náladu ani já sama.
„Alli,“
zavolala zpoza mě, ale já ji ignorovala. Dokud
do sebe nedostanu alespoň dva hrnky kafe, nechci nic slyšet. „Ještě ne,
Taylor,“ zavolala jsem na ni zpět, když jsem otevírala dveře své kanceláře.
Obvykle
jsem se nechovala jako taková svině, ale bolavý rozkrok s člověkem takové
věci prostě udělá. Vpadla jsem do své kanceláře a na místě se zastavila. Na
pohovce ležérně seděl Alex. Měl nohu přes nohu a pročítal si Wall Street
Journal.
Zírala
jsem na něho.
On
vzhlédl.
Vedle
sebe měl odložený podnos se dvěma kávami z místní kavárny. A měl oblečené
černé kvádro s decentními proužky. Vypadal svěže a pohledně a dle jeho
výrazu bylo jasné, že netrpěl na bolavý rozkrok.
Do
háje. Sára měla pravdu. Co se týkalo nudnosti, tak rozhodně záleželo na tom,
kdo byl v tom kvádru oblečený. Tohle kvádro rozhodně nudně nevypadalo –
patrně proto, že ho vyplňovala tak široká ramena – jak by mohl být tenhle
kravaťák nudný?
Alex
se usmál. Jeho úsměv byl překrásný a doprovázely ho vějířky vrásek
v koutcích očí. „Riskl jsem to a doufal, že ti chutná Kona káva,“ pronesl
nadšeně a podal mi jeden papírový kelímek. „Je tam cukr i mléko, a jestli to tak
nepiješ, tak se omlouvám.“
„Bůh
ti žehnej,“ pronesla jsem a lačně chňapla po nabízené kávě. Musela jsem se
ovládat, abych ji nezlikvidovala ve dvou locích. Místo toho, jsem upíjela
decentně jako dáma. Přesněji, jako dáma, která se poslední dva týdny plahočila
pouští a byla vyprahlá k smrti.
Alex
se rozesmál. „Vstala si špatnou nohou?“
Odložila
jsem kávu a přemýšlela. Pokud bych něco takového přiznala, mohl by si myslet,
že se nedokážu vyrovnat se stresem svého osobního života a o skutečných
důvodech – svých problémech s vagínou – jsem mu rozhodně říct nemohla.
„Um.
Jen náročné ráno,“ pronesla jsem.
„No
já tě tedy nebudu zdržovat. Jen jsem ti chtěl říct, že se zúčastním tvého
ranního meetingu. Chtěl bych vidět, jak to probíhá a chtěl jsem tě na to předem
upozornit, abys nebyla překvapená.“
Usmála
jsem se. Teď, když už mi žilami koloval kofein, jsem se cítila o něco lépe.
„To
je v pořádku, počítala jsem s tím, že se budeš chtít přidat a
samozřejmě jsi kdykoli vítán. Je tu něco konkrétního, na co bychom se měli
zaměřit?“
Ale
zavrtěl svou sexy hlavou. „Ne. Udělejte to tak, jak jste zvyklí, a když budu
mít nějaké dotazy, tak se zeptám.“ Pak si vzal svou kávu a noviny a odešel. Jen
se za ním zavřely dveře, už jsem zvonila na Taylor. Vkročila do mé kanceláře a
mile se na mě usmála.
„Existuje
nějakej konkrétní důvod, proč ses nezmínila o tom, že na mě v mojí
kanceláři čeká náš novej šéf?“
Ale
ona se na mě dál usmívala jako oprsklá cácorka, kterou ve skutečnosti byla.
„Ano. Řekla si přece – ještě ne, Taylor.“
Čtyřikrát
jsem se zhluboka nadechla a představila si, jak ze stolu beru sešívačku a házím
ji přímo do toho jejího usměvavého obličejíčku. Jako kdyby tušila, co si zrovna
myslím, se na mě usmála ještě divočeji.
„Do
budoucna,“ pronesla jsem klidně a také se snažila usmát, „mě prosím upozorni,
že na mě Alex Harris čeká, i kdybych řekla, že zatím ještě nechci nic slyšet.“
Taylor
vesele přikývla. „Jasně šéfko. Měla bych tě taky vždycky upozornit na to, že
máš na zubech rtěnku?“
Přikývla
jsem. „Samozřejmě, že ano.“
Taylor
se opět mile usmála. „Máš na zubech rtěnku.“
„Do
hajzlu!“ Vyprskla jsem, když se mi vybavilo, jak jsem se na Alexe zářivě
usmívala. Okamžitě jsem si začala prstem zuřivě utírat přední zuby.
Proč, sakra? Proč mám kurňa zrovna
dneska tak výrazně růžovou rtěnku?
Vycenila
jsem na Taylor zuby jako výstavní kůň. „Dobrý?“
Přikývla
zrovna ve chvíli, kdy se do mé kanceláře vrátil Alex. Na místě se zastavil a
zíral na můj koňsky odhalený chrup. Pak se rozesmál.
„Vidim,
že ti tvoje asistentka už řekla o té rtěnce. Nebyl jsem si jistý, jestli bych
tě na to měl, nebo neměl upozornit….“ Odmlčel se a já si přála, aby se pode
mnou propadla zem.
Taylor
se okamžitě vypařila z mé kanceláře a já už jen zahlédla její smíchy se
třesoucí ramena. Doufala jsem, že si zapamatuji, že ji mám později zabít. Hned
po té, co jí sešívačkou přišiji prsty k pracovnímu stolu.
Podívala
jsem se na Alexe. „Omlouvám se, ale měla jsem opravdu neobvykle hektické ráno a
zapomněla se v autě podívat do zrcátka. A odpověď na tvou otázku je ano.
Každá žena by ti byla vděčná, kdybys ji upozornil, že má na zubech rtěnku. Nebo
ji upozornil na cokoli jiného, co evidentně zapomněla zkontrolovat.“
Alex
přikývl a usmál se. „Budu si to pamatovat. Od tohoto okamžiku, když si něčeho
takového všimnu, tak tě na to upozorním. Nikdy jsem si nebyl jist, abych tím
někoho neurazil.“
Byl
tak vřelou osobou. A to bylo vzhledem k jeho pracovní pozici velice
překvapivé. Nicméně bylo znát, že rád vtipkoval a rád se smál. Tento druh
povahy jsem prostě milovala. Taková povahová kombinace společně s jeho
úchvatným vzhledem by mi mohla způsobit vážné problémy.
„Oh,
já se tak snadno neurazím,“ slíbila jsem mu. „Vážně. Můžeš se mnou jednat, jako
s jedním z mužských kolegů. Stačí předstírat, že nemam vaječníky.“
Alex
na mě pozvedl jedno obočí. „Um, dobře. Zkusím to. Nicméně, vrátil jsem se,
abych se zeptal, jestli máš složku na našeho nového klienta, Malocheca? Chtěl
bych si ji projít.“
„Samozřejmě,“
odpověděla jsem, zazvonila na Taylor a požádala ji, aby zmíněnou složku
donesla. O několik minut později naklusala do mé kanceláře a předala mi ji.
Obratem jsem ji dala Alexovi. Naše prsty se dotkly a já pocítila jiskření
imaginární energie. Dle jeho pohledu, on očividně nic podobného nepocítil.
„Perfektní,“ pronesl. „Uvidíme se za pár minut.“
Posbírala
jsem si ze stolu pár věcí a následovala ho. Zamířila jsem do konferenční
místnosti a celou cestu si byla stále bolestně vědoma svého rozkroku. Bohužel,
úleva, kterou s sebou nesly čajové sáčky, netrvala příliš dlouho. Kdybych
se tu mohla belhat, aniž bych u toho na sebe poutala zbytečnou pozornost, tak
bych to rozhodně udělala.
Za
současného stavu věcí, jsem toporně vkráčela do místnosti a sedla si na své
obvyklé místo. Alex seděl přímo naproti mně a v ruce měl tužku, aby si
mohl dělat poznámky.
Tak
jako vždy jsem začala náš ranní meeting tím, že jsem vyzvala své manažery, aby
ostatní z nás uvedli do obrazu ohledně současných projektů, úkolů a
podobně. Po celou dobu jsem se nepohodlně ošívala v židli a nakonec
rozevřela kolena, aby se k mé holce dostal chladnější vzduch klimatizované
místnosti.
Vyslechla
jsem si Jacka, Herba, Angelu a nakonec i Marlu. Zeptala jsem se jich, zda se
neobjevily nějaké problémy, o kterých bych měla vědět a tiše se modlila, aby
žádné nebyly. Všichni zavrtěli hlavami. Stejně jako já, chtěli, aby tento
meeting skončil a oni si mohli jít po svém. Nicméně jsem si byla jistá, že určitě ne ze stejného důvodu, jaký jsem měla já. Nakonec jsem se usmála a
otočila se k Alexovi, „můžeme skončit?“ a byla jsem velice překvapená,
když jsem zjistila, že mluvím k jeho shrbeným zádům, protože něco hledal
pod stolem.
Odmlčela
jsem se a počkala, než se zpoza stolu vynořil s tužkou v ruce. Jeho
tváře byly mírně zčervenalé – pravděpodobně z toho, že měl před momentem
hlavu dolů.
„Co
prosím?“ zeptal se a zdálo se, že byl z něčeho nervózní.
„Ptala
jsem se, jestli můžeme skončit?“ zopakovala jsem zdvořile.
„Oh.
Um, ano. Měl bych nějaké otázky na Herba a Angelu, ale raději se někdy během dne zastavím u vás v kanceláři. Všem přeji příjemný čtvrtek.“
Všichni
si ze stolu vzali svou kávu a poznámky a nahrnuli se ke dveřím. Kromě Alexe.
Ten zůstal stát na místě a v momentě, kdy ostatní odešli, se ke mně
otočil. Z jeho výrazu tváře jsem opravdu nevěděla, co si mám myslet. Zdál
se mírně pobavený, mírně zmatený a tak trochu šokovaný. Jak jsem tak čekala, až
promluví, byla jsem silně zaujatá tím, co mi chtěl říct.
„Pamatuješ
si, jak si mi říkala, že pokud by si ještě někdy něco zapomněla, tak nemám
váhat a upozornit tě na to, že se určitě neurazíš?“
Zmateně
jsem přikývla. „Ano, vzhledem k tomu, že to bylo jen před pár minutami,
tak si to rozhodně pamatuju.“
Alex
se na mě usmál. „Výborně. Protože se zdá, že sis dneska ráno zapomněla vzít spodní
prádlo a já si říkal, že bys to patrně chtěla vědět.“
Pak
si vzal svou kávu a odkráčel z konferenční místnosti.
Opravdu, opravdu, ale OPRAVDU chci
sakra umřít.
Skvělé, díky moc za další kapitolu.
OdpovědětVymazatDíky za další kapitolu. Katka
OdpovědětVymazatDekuji za preklad :)
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad. To bola bomba.:-) Lenka
OdpovědětVymazatĎakujem pekne :)
OdpovědětVymazatStát se něco takového mně, jdu se obědsit. :D díky.
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad.
OdpovědětVymazat