Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels blade - 2/2 2. kapitola

Dmitri vnímal ženu stojící ve dveřích jako kaleidoskop různých obrazů. Hedvábné, ebenově tmavé vlasy měla svázané vzadu na krku a při rozpuštění by se z nich dozajista vyklubala divoká hříva kudrlin. Utkvívavý – pronásledovaný a sužovaný pohled v té nejhlubší zelené barvě. Vybledlá, světle hnědá kůže, o které si byl jistý, že by se na slunci změnila do tónu rozteklého medu.

„Pocházíš z Hawaie?“ zeptal se. Byla to zvláštní otázka pro lovkyni, která za ním přišla kvůli konzultaci.
Zamrkala a dlouhé řasy jí na moment zakryly oči, které připomínaly hluboké pralesy a ještě neobjevené drahokamy.
„Ne. Narodila jsem se v naprosto bezvýznamnym městě, který je od oceánu hodně daleko.“
Dmitri se přistihl, jak obchází svůj skleněno-kovový stůl a míří přímo k ní. Na okamžik to vypadalo, že se ve dveřích otočí a uteče zpět do chodby k výtahu, ale pak se narovnala v ramenou a zůstala stát na místě. Cítil její strach – pronikavý jako kyselina – který se jí objevil v očích. A přesto se jí postavil za záda a zavřel za ní dveře.
Dovolit jí, aby odešla, nebylo možné.
Když jí obešel zpět a postavil se k ní tváří v tvář, ohavná vlna strachu, která ji ještě před chvílí ovládala, byla odhodlaně potlačená. Její dýchání bylo stále trhané, a když se snažil zachytit její pohled, podívala se rychle pryč.
„Jak se jmenuješ?“
„Honor.“
Honor (*čest). Dmitri nad jejím jménem chvíli přemýšlel a vzápětí se rozhodl, že jí pasovalo. „Jsi rozená lovkyně?“
Zavrtěla hlavou.
To ho vůbec nepřekvapilo. Elena pravděpodobně Ředitelku Spolku varovala před jeho schopností vytvářet vlákna exkluzivní vůně, která dokázala zlákat a svádět lovce, kteří se narodili se schopností vycítit a stopovat upíry. A Sára by mu jen stěží poslala čerstvou kořist. Tahle žena, tahle Honor… Dmitri na ni chtěl použít svou schopnost a hladit ji svůdnými vlákny vůně, dokud by nebyla uvolněná a odevzdaná, dokud by jeho smysly nezachytily nepopiratelné aroma jejího vzrušení.
Ujistit se o tom, že mu nelhala, byl přirozený instinkt – Dmitri vypustil návykový dotek šampaňského a jako zlato roztavené touhy, s náznakem vůně orchidejí pod paprsky měsíčního svitu a do čokolády ponořených jahod a tou směsí se dotkl kůže před ním stojící ženy. Honor nepatrně zavrtěla hlavou. Byl to sotva postřehnutelný pohyb, který doprovázel její jemně nakrčené čelo.
Dle její reakce nebyla natolik silná, aby to na sobě sama poznala, nebo aby ji Spolek identifikoval jako rozenou lovkyni, ale stačilo to, aby byla na vábení jeho vůně alespoň trochu citlivá. Dmitri nebyl tímto zjištěním příliš překvapený. Během staletí, která následovala po té, co se u něho tento talent vyvinul, se již setkal s mnohými, jako byla ona – zdálo se, že je práce pro Spolek přitahovala i navzdory skutečnosti, že ve své krvi měli pouhý zlomek genů rozených lovců. To ovšem znamenalo, že Honor nemohl svést tak snadno, jako by se mu to podařilo s rozenou lovkyní… ale když šlo o sex, tak vůně nebyla jedinou zbraní, kterou měl ve svém arzenálu.
Znovu si ji prohlédl a všiml si zrychleně pulsující žíly na jejím hrdle. Nicméně jeho pozornost přilákala kůže, která toto místa překrývala. „Ať už to byl kdokoli, komu si dovolila, aby se z tebe krmil,“ pronesl tichým tónem, o kterém věděl, že v sobě nesl nebezpečné pohlazení, „tak nebyl příliš pečlivý.“
Její jizvy ukazovaly na upíra, který trhal a drásal. Honor pevněji sevřela ucho tašky na laptop, kterou si sundala z ramene.
„To vůbec není tvoje starost.“
Překvapen tím, že v sobě našla odvahu, aby mu navzdory své ochromující hrůze něco takového odpověděla, na ni Dmitri pozvedl obočí. „Ale ano, je.“
Postelí už mu prošlo mnoho krásných žen. Některé za sebou zanechal naříkající z čirého potěšení, jiné ze smyslné krutosti, která je naučila, aby si s ním už nikdy nezahrávaly. Honor nebyla krásná. Na to v sobě měla příliš velký strach. Dmitri měl sice v posteli rád trochu bolesti, ale nejčastěji preferoval partnerky, které si to také užívaly.
Tato zlomená lovkyně, která v sobě ukrývala hrůzu, jež měnila okolní vzduch v žíravinu, by se s prvním dotekem jeho rtů roztřásla a rozpadla, jako roztříštěné sklo. A přesto Dmitri toužil přejet konečky prstů po kůži, která byla určená k tomu, aby ji laskalo slunce, kopírovat jimi křivku bujných rtů, linii jejího krku. To nutkání bylo natolik silné, že pro něho bylo spíše varováním. Naposledy, když dovolil, aby vládu nad mozkem převzal jeho pták, skončil téměř jako domácí mazlíček a úkladný vrah ženy archanděla.
Dmitri se otočil, vrátil se zpět za svůj lesklý pracovní stůl a zvedl ze země pytel na odpadky. „Předpokládám, že máš nějaké zkušenosti s tetováním?“
Na čele se jí objevily vrásky a její odpudivý strach, dominantní emoce, kterou z ní až do této chvíle pociťoval, na okamžik vyhnala zmatenost. „Ne. Specializuju se na starověké jazyky a historii.“
To bylo od Ředitelky Spolku velice chytré. „V tom případě mi řekni všechno, co tě napadne o tomhle tetování.“ Tentokrát Dmitri použil rukavice. Vytáhl setnutou hlavu a posadil ji na plastový pytel, který rozložil na desce stolu. Pahýl se se savým zvukem přisál k igelitovému povrchu.
Lovkyně couvla o krok dozadu a pohledem visela na ohavné evidenci násilí. Když nakonec pohled odtrhla a podívala se na něho, spatřil Dmitri v její tváři, o které už věděl, že byla velice expresivní, chladnou zuřivost. Napadlo ho, jestli se jí alespoň jednou za živost podařilo vyhrát v pokru.
„Myslíš, že to je vtipný?“
„Ne.“ Odpověděl po pravdě. „Ale vzhledem k tomu, že už si byla na cestě, jsem si řekl, že by nemělo cenu ho dávat do mrazáku.“ 
Byla to tak nelidsky znějící odpověď, že Honor zabralo pár vteřin, než se vzpamatovala. Faktem bylo, že navzdory jeho temně mužné kráse a moderní řeči, tu nestála před člověkem. Ani zdaleka ne. „Kolik je ti let?“
Média spekulovala o rozmezí mezi čtyřmi a šesti staletími, ale právě v tomto okamžiku Honor pochopila, že se všichni mýlili. Velmi se mýlili. Dmitri jí věnoval slabý úsměv, ze kterého se jí postavily chloupky na krku.
„Jsem dost starej na to, abych tě dokázal vyděsit.“
Ano, to byla rozhodně pravda. Byla vězněna upíry, kteří jí chtěli ubližovat a jizvy po jejich útocích jí hyzdily tělo i v tuhle chvíli. A přesto se Honor nikdy neocitla v přítomnosti nikoho, z koho by jí chladla krev v žilách. Navzdory tomu, že byl Dmitri považovaný za mocného parchanta, který byl stejně nemilosrdný, jako lesknoucí se ostří nože, dokázal v lidském světě fungovat naprosto přirozeně. Což znamenalo, že když chtěl, tak dokázal smrtící pravdu o své moci, schopnostech a stáří před světem skrývat. Jenže tohle byla jeho pravá tvář, která se schovávala za civilizovaným vzhledem v černém obleku – tvář muže, který se dokázal podívat na odseknutou hlavu stejným způsobem, jako by to byla bowlingová koule.
Honor si toto zjištění hodlala velice dobře zapamatovat. Vzhledem k tomu, že na její straně stolu nebyla žádná židle, si tašku s laptopem položila na jeho skleněnou desku a přinutila se naklonit se blíž k setnuté hlavě. „Byl ve vodě?“ Kůže byla měkká a kašovitá a vytvořily se na ní varhánky – jako po hodinách strávených v koupeli.
„Plaval v Hudsonu.“
„Musí se na to podívat forenzní oddělení,“ zamumala, zatímco si prohlížela linie tetování. „Potřebuju přístup k řádně vybavený laboratoři, abych mohla-„
V zorném poli se jí objevila ruka v latexové rukavici, která hlavu zasunula zpět do plastového pytle. „Pojď za mnou, králíčku.“
Žíly jí prostoupila horkost, která se jí vzápětí nahrnula do tváří, ale Honor popadla svůj laptop a udělala to, co jí řekl. Jeho záda byla široká a svalnatá a jeho vlasy se pod září světel leskly pronikavě černou barvou a působily tak nějak známě. Honor si od něho udržovala odstup a Dmitri se na ní přes rameno pobaveně zadíval – úsměv se mu ale neodrazil v těch všímavých očích, které v sobě nesly stáří věků. „Oh, žena se staromódními mravy.“
„Co?“ Vzhledem k tomu, že její tělo bylo téměř v adrenalinovém přetížení, soustředila Honor veškerou svou koncentraci na pravidelné dýchání.
„Očividně věříš v to, že by žena měla kráčet několik kroků za mužem.“
Honor pocítila nutkání sáhnout po noži. Nebo možná po své zbrani. Dmitri se na ni usmál, jakoby jí četl myšlenky a zamířil směrem k jinému výtahu, než kterým sem nahoru přijela. Když k němu došli, stáhl si latexovou rukavici a položil dlaň na scanner. Snímač se rozsvítil zeleně a několik vteřin na to se otevřely dveře kabiny. Dmitri jí ukázal, aby vstoupila, ale Honor odmítla. Možná byl tak starý, že kdyby na ni zaútočil, tak by neměla absolutně žádnou naději na to, aby ho porazila – ale logika neměla proti pudu sebezáchovy a prastarým zvířecím instinktům, které jí napovídaly, že monstra dokáží ublížit daleko snadněji, když je nevidíte přicházet, žádnou šanci.
„A já se snažil být galantní,“ pronesl potichu Dmitri a vstoupil do kovové kabiny, kde čekal, až Honor nastoupí za ním. Po té něco přitiskl na elektronický snímač na jedné ze stěn. Výtah se začal propadat rychlostí, ze které jí žaludek vystoupal až do krku. To ji ale nevyděsilo. O to se postarala bytost, která s ní byla uvnitř výtahové kabiny. „Nech toho,“ řekla, když jí bez přestání pozoroval těma svýma temně hnědýma očima. Ano, kdysi jí fascinoval, to ale bylo z dálky.
Teď si byla velice dobře vědoma, jak nebezpečné bylo ocitnout se v jeho blízkosti. Napadlo ji, že by se byl schopný bavit tím, že by ji za použití pouze svého exkluzivně hedvábného hlasu rozsápal na kusy … a teprve pak by jí začal skutečně ubližovat.
„Ten tvůj přítel,“ pronesl s pohledem přilepeným k jejímu hrdlu, „se o tebe evidentně nestaral tak, jak by měl.“
Z hrdla se jí dral hysterický smích, ale Honor se ho podařilo potlačit. Musel její strach vycítit, ale nic jiného mu dát nehodlala. „A tys po sobě nikdy žádný stopy nezanechal, Dmitri?“
Opřel se o stěnu kabiny. „Když po sobě nějaký stopy zanechám, tak jsou vždycky úmyslný.“ Jeho hlas byl smyslný, jeho slova provokativní, ale v jeho pohledu, který zůstával upřený na jejím zjizveném hrdle, bylo něco nelítostného.
Ta jizva nebyla tak hrozivá – vypadala, jakoby se upír nechal při krmení trochu unést. A přesně to se na konci také stalo. Na začátku se jí snažily udržet bez zranění, aby jim mohla dále sloužit jako zdroj potěšení. Ti „civilizovaní“ upíři, kteří byli během krmení téměř opatrní a zatímco byla spoutaná a měla zavázané oči, ji jen hladili po prsou a mezi nohami, byli ve skutečnosti ti nejděsivější. A pořád byli volní.
Honor ucítila závan čerstvého vzduchu a zjistila, že dveře výtahu se již otevřely.
Po celou dobu, co se jí snažily pohltit vzpomínky, nespouštěla z Dmitriho pohled a z výtahu vystoupila po jeho boku. Její pozornost okamžitě přitáhly skleněné stěny po obou stranách chodby, za nimiž byly kanceláře, počítače… a nejmoderněji zařízená laboratoř. „Nikdy jsem neslyšela, že by tady dole něco takovýho bylo.“
Dmitri vstoupil dovnitř. „To je tu nově. Nikde se o tom nezmiňuj, nebo se za tebou budu muset jedné tiché noci, kdy už budeš zachumlaná v posteli, vydat na návštěvu.“
Po jeho téměř lenivě proneseném komentáři, se Honor zaťal každičký sval v těle. „Roznášet drby nemam ve zvyku.“
„Jsme tady.“ Dmitri odložil plastový pytel i s jeho obsahem na kovový stůl. Odpudivá povaha tohoto úkolu by měla potlačit sexuální vábení, které se kolem něho omotávalo, jako druhá vrstva kůže – pokud jste měli své sexuální hrátky rádi okořeněné trochou krve a bolesti – ale to se nedělo. Dmitri zůstával kultivovaný a atraktivní a rozhodně byl stvořením, které by Honor ve své posteli nechtěla v žádnou denní nebo noční hodinu.
Jakoby jí četl myšlenky se jeho rty – ten spodní tak akorát plný, aby lákal ženy představami o hříchu – stočily do šibalského úsměvu. „Mám ti pomoct stáhnout z něj kůži?“ 

20 komentářů:

  1. Perfektní ! ! ! Díky moc za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. Diky diky diky uz jsem se moooc tesila miluju tuhle serii !!!

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za další pokračování. Skvělé

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc díky za překlad.Katka

    OdpovědětVymazat
  6. Dekuji za super preklad

    OdpovědětVymazat
  7. Dakujem moc za skvely preklad. Zia

    OdpovědětVymazat
  8. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  9. Ďakujem za preklad. Dmitri nesklamal.:-) Lenka

    OdpovědětVymazat
  10. Skvělé jako vždy....Mockrát děkuju
    Zui

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za další překlad. :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji za překlad!

    OdpovědětVymazat
  13. Ďakujem za ďalšiu kapitolku :)

    OdpovědětVymazat