Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels blade - 1/2 3. kapitola

3
„Ne.“ Její reakce nahoře v kanceláři byla způsobená šokem nad jeho bezcitností – samotná práce se strašlivým nálezem v podobě setnuté hlavy jí nedělala žádný problém.
„Udělám si jen pár fotek. Vzhledem ke stavu oběti, se budu snažit, aby vyšly, co nejlíp, a pak budu pracovat převážně podle nich. Ještě se na to tetování budu chtít podívat pod mikroskopem. Chci si bejt jistá, že mi neunikly žádný drobný detaily.“

Už byla klidnější a jistými prsty vytáhla z boční kapsy tašky na laptop malý fotoaparát.
„Nejdřív by se na něj měl podívat patolog, teprve pak bysme z něj měli stáhnout kůži.“  Honor zapnula fotoaparát. “Neposlal si náhodou někoho do místních tetovacích salónů?“
Kdyby měli štěstí, mohla by se jim dostat do rukou fotografie čerstvého díla, se kterou by se jí pracovalo mnohem lépe.
„Ano.“ Dmitri si natáhl novou rukavici místo té, kterou si sundal u výtahu. Vytáhl z pytle hlavu oběti a pečlivě natáhl kůži přes lícní kost. Honor si udělala ze všech možných úhlů několik fotografií s vysokým rozlišením. „To by prozatím mělo stačit.“ Zatímco Dmitri odložil hlavu na kovový tác a zbavil se plastového pytle, zapnula si Honor laptop a přetáhla fotografie na pevný disk.
Její tělo podrobně vnímalo sebemenší upírův pohyb. Věděla, že umístil hlavu do mrazáku, sundal si rukavice, i to, že si myl ruce. Ale když se bez jakéhokoli varování objevil těsně vedle její židle, probudila se v ní do morku kostí jdoucí hrůza a tak surové emoce, že se její mysl jednoduše vypnula. A když jí odhrnul z krku pramen vlasů a dotkl se citlivé kůže její šíje, prostě-
Hluk. Strašlivá kovová rána. Slova.
Další věcí, kterou si uvědomovala, bylo to, že stála několik kroků od Dmitriho a mezi nimi ležela povalená židle s omlácenýma kovovýma nohama. Po jeho tváři stékal pramen krve, ale jeho oči byly upřené směrem ke vstupu do místnosti. „Ven!“
Teprve když se ozval zvuk zabouchnutých dveří, si Honor uvědomila, že se někdo pokusil zasáhnout. Dlaně jí pokrývala vrstva potu a jeho krůpěje jí stékaly i po páteři. Vzpamatuj se, opakovala si, vzpamatuj se. Pak se vše začalo vyjasňovat, a nakonec jí před očima zůstala jen jediná černá tečka a pocit paniky, která měla odpornou chuť na jazyku. „Já tě zranila.“
Dmitri zvedl ruku a přejel si prstem po tváři. Na jeho špičce mu ulpěla temně rudá šmouha. „Asi je na mně něco zvláštního, co v ženách vzbuzuje touhu sáhnout po noži.“
Oh, pane Bože. Honor sklopila pohled k zemi a zjistila, že v ruce svírala nůž, jehož hrot byl potřísněný rudou barvou. „Nepředpokládám, že bys přijal mou omluvu.“
Její hlas byl klidný, ale její mysl stále pohlcovala hrůza. Dmitri zastrčil ruce do kapes a řekl, „ne, ale za své zločiny můžeš zaplatit až později. Právě teď potřebuju, abys mi řekla všechno, co můžeš o tomhle.“
„Chci si k tomu prostudovat nějakou literaturu v knihovně Akademie,“ odpověděla a snažila se přinutit mozek k tomu, aby začal znovu fungovat. Její ruka stále svírala nůž, který evidentně vytáhla z pouzdra na stehně a odmítla povolit stisk.
„Fajn. Ale pamatuj si, králíčku, nikomu ani slovo.“ Pak k ní přistoupil tak blízko, že pocítila temný žár jeho těla, který se jí jako tichá hrozba omotal kolem těla a v ten moment byla ráda, že pořád svírala v ruce nůž. „Když jsem naštvanej, tak nejsem zrovna milej.“
Honor před ním neustoupila. Byl to chabý pokus, jak vymazat ponížení, které jí způsobil její dřívější panický záchvat. „Jsem si docela jistá, že milej nejsi nikdy.“
Jeho odpovědí byl lenivý úsměv, který našeptával o hedvábných prostěradlech, erotických slovech a potem pokryté kůži. Z jeho neskrývaného záměru se jí rozbušilo srdce. „Ne,“ pronesla nakřápnutým hlasem.
„Hmm, výzva.“
Nedotýkal se jí, a přesto se cítila, jakoby jí hladily tisíce vláken jemných kožišin. Byly jemné a okázalé a s příchutí sexu.
„To si nenechám ujít.“
O hodinu později, ve které musel svou pozornost věnovat jiným záležitostem, Dmitri zvedl telefon. „Sáro,“ řekl, když Ředitelka Spolku přijala hovor.
„Dmitri.“ Pozdravila ho nevzrušeně. „Co potřebuješ?“
„Potřebuju vědět, proč mě ta lovkyně, kterou si mi poslala, pořezala?“ Jeho zranění už se sice dávno zacelilo, ale představovalo pro něho perfektní příležitost k tomuto hovoru.
Sára zalapala po dechu. „Jestli si jí něco udělal, tak přísaham Bohu, že si vezmu svojí kuši a přišpendlim tě k stěně Věže.“
Dmitri měl Sáru rád. „V tuhle chvíli jí odvážejí domů.“ Zúčtování proběhne jen mezi ním a Honor. A proběhne v soukromí. „Dal jsem jí lidského řidiče.“
Sára si pro sebe něco zamumlala. „Ona je na tenhle úkol tou nejvhodnější osobou.“
Dmitri přejel pohledem jasně zářící panoráma Manhattanu. „Kdo může za zranění na jejím krku?“ Žilami se mu rozlil chlad, který byl krutou reakcí na jizvy ženy, kterou vůbec neznal, a která mu bude pouhou společnicí na tak dlouhou dobu, jakou ho dokáže pobavit. Její vzdorování ho zaujalo a bude pro něho zajímavým odvedením pozornosti. Ve finále ale Dmitri vůbec nepochyboval o tom, že Honor nakonec přeci jen skončí v jeho posteli – a s potěšením si do ní sama vleze.
Pak Sára promluvila a chlad v jeho žilách se proměnil v led. „Ty samý hajzlové, který jí dva měsíce věznili připoutanou ve sklepě.“ Byl to brutální souhrn. „Když jsme jí našli, tak byla sotva naživu. Přestože už měla zlomený tři žebra, krvácela a byla v horečkách, ze zranění, který… tak s těma svejma zvrácenostma stejně nepřestali.“ Sára se odmlčela. Její vztek byl ostrý jako břitva, ale Dmitri toho ani víc slyšet nepotřeboval.
Ten incident si pamatoval. Spolek si vyžádal pomoc Věže, která mu ji okamžitě udělila. Nicméně, sám Dmitri byl zaneprázdněný dohledem nad opravami Manhattanu, který byl těžce poničen při bitvě mezi Uramem a Raphaelem – a ještě důležitější pro něho bylo soustředit svou pozornost na udržení Raphaelova teritoria, protože archanděl trávil většinu času v Útočišti, kde čekal, až se jeho družka probere z komatu – a tudíž se vyšetřování toho incidentu nemohl zúčastnit osobně. Bylo na čase, aby to udělal. „Co se stalo s těmi útočníky?“
„Ransom s Ashwini zabili dva ze čtyř, kteří tam zrovna byli. Ti druzí dva byli předvedeni do Věže, ale oni byli jen najatí stráže, kterejm bylo dovoleno-„ Sára si naštvaně povzdychla. „Ti, kteří za tím vším stáli, byli chytřejší. Nenechali po sobě žádný stopy a Honor měla vždycky zavázaný oči. My je ale dostanem.“ Pronesla ledově. „Vždycky je dostanem.“
Když Dmitri ukončil hovor, rozhlédl se po městě, které se ještě dlouhou dobu neuloží ke spánku. Všichni Honořini únosci zemřou. O tom nikdy nebylo nejmenších pochybností. Jediným rozdílem bylo, že teď, když na své kůži pocítil ostří jejího nože, teď, když už znal bezednou hloubku jejího strachu, si hodlal užít osobní potěšení z toho, až jim z těla vyřízne životně důležité orgány a pak je nechá se v nějaké temné díře zahojit… a pak to všechno znovu zopakuje.
Jeho svědomí nemělo s představou takového sadistického mučení sebemenší problém.
„Neměl si být tak tvrdohlavý, Dmitri.“ Štíhlá ženská ruka sjížděla po jeho nahém těle, až sevřela do dlaně jeho povadlého ptáka. V jejích očích jasného a vysmívajícího se bronzu, se zračila zuřivost. Chytila do dlaně jeho koule a zmáčkla takovou silou, že téměř ztratil vědomí. Zaťal svaly upevněné v železných okovech, které ho věznily v postoji s roztaženýma rukama i nohama, uprostřed chladné, temné místnosti, hluboko v podzemí hradní věže. Díky této pozici byla každá část jeho těla odhalená jak jí, tak i každému, kdo následoval její rozkazy.
Zatímco ve svém zorném poli stále ještě viděl temné tečky, ho políbila a zaťala mu nehty do čelisti. Roztáhla jako sníh bílá křídla, na jejichž koncích ulpěly krvavé kapky. „Budeš mne milovat.“
První rána z jeho trestu přišla o vteřinu později, zatímco ho stále líbala. V momentě, kdy jeho trest ukončila, byla jeho záda rozervaná na cáry a ve vzduchu se vznášel těžký, železitý pach krve. Dotkla se rty jeho ucha a na kůži ucítil její hedvábnou róbu. „Teď už mne miluješ, Dmitri?“
Pípnutí.
Dmitri se otočil, zapudil vzpomínku, která na popředí jeho mysli nevyplula už celá staletí a odpověděl na interkom. „Ano?“
„Pane, chtěl si být informován, kdyby Holly Chang změnila své denní návyky.“  
     


20 komentářů:

  1. Děkuji mnohokrát za překlad ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. Moc díky za překlad. Těším se na pokračování. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  4. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za další kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem za preklad. :-) Lenka

    OdpovědětVymazat
  8. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  9. Skvělé, díky moc za další kapitolu. Moc jsem se těšila na Anděly, takže vřelý dík Nelo :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Mockrát děkuji za další překlad :-)

    OdpovědětVymazat