Dmitri vnímal ženu
stojící ve dveřích jako kaleidoskop různých obrazů. Hedvábné, ebenově tmavé
vlasy měla svázané vzadu na krku a při rozpuštění by se z nich dozajista
vyklubala divoká hříva kudrlin. Utkvívavý – pronásledovaný a sužovaný pohled v
té nejhlubší zelené barvě. Vybledlá, světle hnědá kůže, o které si byl jistý,
že by se na slunci změnila do tónu rozteklého medu.
„Pocházíš
z Hawaie?“ zeptal se. Byla to zvláštní otázka pro lovkyni, která za ním
přišla kvůli konzultaci.
Zamrkala a dlouhé
řasy jí na moment zakryly oči, které připomínaly hluboké pralesy a ještě neobjevené
drahokamy.
„Ne. Narodila jsem se
v naprosto bezvýznamnym městě, který je od oceánu hodně daleko.“
Dmitri se přistihl,
jak obchází svůj skleněno-kovový stůl a míří přímo k ní. Na okamžik to
vypadalo, že se ve dveřích otočí a uteče zpět do chodby k výtahu, ale pak
se narovnala v ramenou a zůstala stát na místě. Cítil její strach –
pronikavý jako kyselina – který se jí objevil v očích. A přesto se jí
postavil za záda a zavřel za ní dveře.
Dovolit jí, aby
odešla, nebylo možné.
Když jí obešel zpět a
postavil se k ní tváří v tvář, ohavná vlna strachu, která ji ještě před
chvílí ovládala, byla odhodlaně potlačená. Její dýchání bylo stále trhané, a
když se snažil zachytit její pohled, podívala se rychle pryč.
„Jak se jmenuješ?“
„Honor.“
Honor (*čest). Dmitri nad jejím jménem chvíli
přemýšlel a vzápětí se rozhodl, že jí pasovalo. „Jsi rozená lovkyně?“
Zavrtěla hlavou.
To ho vůbec
nepřekvapilo. Elena pravděpodobně Ředitelku Spolku varovala před jeho
schopností vytvářet vlákna exkluzivní vůně, která dokázala zlákat a svádět
lovce, kteří se narodili se schopností vycítit a stopovat upíry. A Sára by mu
jen stěží poslala čerstvou kořist. Tahle žena, tahle Honor… Dmitri na ni chtěl
použít svou schopnost a hladit ji svůdnými vlákny vůně, dokud by nebyla
uvolněná a odevzdaná, dokud by jeho smysly nezachytily nepopiratelné aroma
jejího vzrušení.
Ujistit se o tom, že
mu nelhala, byl přirozený instinkt – Dmitri vypustil návykový dotek šampaňského
a jako zlato roztavené touhy, s náznakem vůně orchidejí pod paprsky měsíčního
svitu a do čokolády ponořených jahod a tou směsí se dotkl kůže před ním stojící
ženy. Honor nepatrně zavrtěla hlavou. Byl to sotva postřehnutelný pohyb, který doprovázel
její jemně nakrčené čelo.
Dle její reakce
nebyla natolik silná, aby to na sobě sama poznala, nebo aby ji Spolek
identifikoval jako rozenou lovkyni, ale stačilo to, aby byla na vábení jeho
vůně alespoň trochu citlivá. Dmitri nebyl tímto zjištěním příliš překvapený. Během
staletí, která následovala po té, co se u něho tento talent vyvinul, se již
setkal s mnohými, jako byla ona – zdálo se, že je práce pro Spolek
přitahovala i navzdory skutečnosti, že ve své krvi měli pouhý zlomek genů
rozených lovců. To ovšem znamenalo, že Honor nemohl svést tak snadno, jako by
se mu to podařilo s rozenou lovkyní… ale když šlo o sex, tak vůně nebyla
jedinou zbraní, kterou měl ve svém arzenálu.
Znovu si ji prohlédl
a všiml si zrychleně pulsující žíly na jejím hrdle. Nicméně jeho pozornost
přilákala kůže, která toto místa překrývala. „Ať už to byl kdokoli, komu si
dovolila, aby se z tebe krmil,“ pronesl tichým tónem, o kterém věděl, že
v sobě nesl nebezpečné pohlazení, „tak nebyl příliš pečlivý.“
Její jizvy ukazovaly
na upíra, který trhal a drásal. Honor pevněji sevřela ucho tašky na laptop,
kterou si sundala z ramene.
„To vůbec není tvoje
starost.“
Překvapen tím, že
v sobě našla odvahu, aby mu navzdory své ochromující hrůze něco takového
odpověděla, na ni Dmitri pozvedl obočí. „Ale ano, je.“
Postelí už mu prošlo
mnoho krásných žen. Některé za sebou zanechal naříkající z čirého
potěšení, jiné ze smyslné krutosti, která je naučila, aby si s ním už nikdy
nezahrávaly. Honor nebyla krásná. Na to v sobě měla příliš velký strach.
Dmitri měl sice v posteli rád trochu bolesti, ale nejčastěji preferoval
partnerky, které si to také užívaly.
Tato zlomená lovkyně,
která v sobě ukrývala hrůzu, jež měnila okolní vzduch v žíravinu, by
se s prvním dotekem jeho rtů roztřásla a rozpadla, jako roztříštěné sklo.
A přesto Dmitri toužil přejet konečky prstů po kůži, která byla určená
k tomu, aby ji laskalo slunce, kopírovat jimi křivku bujných rtů, linii jejího
krku. To nutkání bylo natolik silné, že pro něho bylo spíše varováním.
Naposledy, když dovolil, aby vládu nad mozkem převzal jeho pták, skončil téměř
jako domácí mazlíček a úkladný vrah ženy archanděla.
Dmitri se otočil,
vrátil se zpět za svůj lesklý pracovní stůl a zvedl ze země pytel na odpadky.
„Předpokládám, že máš nějaké zkušenosti s tetováním?“
Na čele se jí
objevily vrásky a její odpudivý strach, dominantní emoce, kterou z ní až do této
chvíle pociťoval, na okamžik vyhnala zmatenost. „Ne. Specializuju se na
starověké jazyky a historii.“
To bylo od Ředitelky
Spolku velice chytré. „V tom případě mi řekni všechno, co tě napadne o tomhle
tetování.“ Tentokrát Dmitri použil rukavice. Vytáhl setnutou hlavu a posadil ji
na plastový pytel, který rozložil na desce stolu. Pahýl se se savým zvukem
přisál k igelitovému povrchu.
Lovkyně couvla o krok
dozadu a pohledem visela na ohavné evidenci násilí. Když nakonec pohled odtrhla
a podívala se na něho, spatřil Dmitri v její tváři, o které už věděl, že
byla velice expresivní, chladnou zuřivost. Napadlo ho, jestli se jí alespoň
jednou za živost podařilo vyhrát v pokru.
„Myslíš, že to je
vtipný?“
„Ne.“ Odpověděl po
pravdě. „Ale vzhledem k tomu, že už si byla na cestě, jsem si řekl, že by nemělo
cenu ho dávat do mrazáku.“
Byla to tak nelidsky
znějící odpověď, že Honor zabralo pár vteřin, než se vzpamatovala. Faktem bylo,
že navzdory jeho temně mužné kráse a moderní řeči, tu nestála před člověkem.
Ani zdaleka ne. „Kolik je ti let?“
Média spekulovala o
rozmezí mezi čtyřmi a šesti staletími, ale právě v tomto okamžiku Honor
pochopila, že se všichni mýlili. Velmi se mýlili. Dmitri jí věnoval slabý
úsměv, ze kterého se jí postavily chloupky na krku.
„Jsem dost starej na
to, abych tě dokázal vyděsit.“
Ano, to byla rozhodně
pravda. Byla vězněna upíry, kteří jí chtěli ubližovat a jizvy po jejich útocích
jí hyzdily tělo i v tuhle chvíli. A přesto se Honor nikdy neocitla
v přítomnosti nikoho, z koho by jí chladla krev v žilách.
Navzdory tomu, že byl Dmitri považovaný za mocného parchanta, který byl stejně
nemilosrdný, jako lesknoucí se ostří nože, dokázal v lidském světě
fungovat naprosto přirozeně. Což znamenalo, že když chtěl, tak dokázal smrtící
pravdu o své moci, schopnostech a stáří před světem skrývat. Jenže tohle byla
jeho pravá tvář, která se schovávala za civilizovaným vzhledem v černém
obleku – tvář muže, který se dokázal podívat na odseknutou hlavu stejným
způsobem, jako by to byla bowlingová koule.
Honor si toto
zjištění hodlala velice dobře zapamatovat. Vzhledem k tomu, že na její straně
stolu nebyla žádná židle, si tašku s laptopem položila na jeho skleněnou
desku a přinutila se naklonit se blíž k setnuté hlavě. „Byl ve vodě?“ Kůže
byla měkká a kašovitá a vytvořily se na ní varhánky – jako po hodinách
strávených v koupeli.
„Plaval v Hudsonu.“
„Musí se na to
podívat forenzní oddělení,“ zamumala, zatímco si prohlížela linie tetování. „Potřebuju
přístup k řádně vybavený laboratoři, abych mohla-„
V zorném poli se
jí objevila ruka v latexové rukavici, která hlavu zasunula zpět do
plastového pytle. „Pojď za mnou, králíčku.“
Žíly jí prostoupila
horkost, která se jí vzápětí nahrnula do tváří, ale Honor popadla svůj laptop a
udělala to, co jí řekl. Jeho záda byla široká a svalnatá a jeho vlasy se pod
září světel leskly pronikavě černou barvou a působily tak nějak známě. Honor si
od něho udržovala odstup a Dmitri se na ní přes rameno pobaveně zadíval – úsměv
se mu ale neodrazil v těch všímavých očích, které v sobě nesly stáří
věků. „Oh, žena se staromódními mravy.“
„Co?“ Vzhledem
k tomu, že její tělo bylo téměř v adrenalinovém přetížení,
soustředila Honor veškerou svou koncentraci na pravidelné dýchání.
„Očividně věříš
v to, že by žena měla kráčet několik kroků za mužem.“
Honor pocítila
nutkání sáhnout po noži. Nebo možná po své zbrani. Dmitri se na ni usmál,
jakoby jí četl myšlenky a zamířil směrem k jinému výtahu, než kterým sem
nahoru přijela. Když k němu došli, stáhl si latexovou rukavici a položil
dlaň na scanner. Snímač se rozsvítil zeleně a několik vteřin na to se otevřely
dveře kabiny. Dmitri jí ukázal, aby vstoupila, ale Honor odmítla. Možná byl tak
starý, že kdyby na ni zaútočil, tak by neměla absolutně žádnou naději na to,
aby ho porazila – ale logika neměla proti pudu sebezáchovy a prastarým zvířecím
instinktům, které jí napovídaly, že monstra dokáží ublížit daleko snadněji,
když je nevidíte přicházet, žádnou šanci.
„A já se snažil být
galantní,“ pronesl potichu Dmitri a vstoupil do kovové kabiny, kde čekal, až Honor
nastoupí za ním. Po té něco přitiskl na elektronický snímač na jedné ze stěn.
Výtah se začal propadat rychlostí, ze které jí žaludek vystoupal až do krku. To
ji ale nevyděsilo. O to se postarala bytost, která s ní byla uvnitř
výtahové kabiny. „Nech toho,“ řekla, když jí bez přestání pozoroval těma svýma
temně hnědýma očima. Ano, kdysi jí fascinoval, to ale bylo z dálky.
Teď si byla velice
dobře vědoma, jak nebezpečné bylo ocitnout se v jeho blízkosti. Napadlo
ji, že by se byl schopný bavit tím, že by ji za použití pouze svého exkluzivně
hedvábného hlasu rozsápal na kusy … a teprve pak by jí začal skutečně
ubližovat.
„Ten tvůj přítel,“
pronesl s pohledem přilepeným k jejímu hrdlu, „se o tebe evidentně
nestaral tak, jak by měl.“
Z hrdla se jí
dral hysterický smích, ale Honor se ho podařilo potlačit. Musel její strach
vycítit, ale nic jiného mu dát nehodlala. „A tys po sobě nikdy žádný stopy
nezanechal, Dmitri?“
Opřel se o stěnu
kabiny. „Když po sobě nějaký stopy zanechám, tak jsou vždycky úmyslný.“ Jeho
hlas byl smyslný, jeho slova provokativní, ale v jeho pohledu, který
zůstával upřený na jejím zjizveném hrdle, bylo něco nelítostného.
Ta jizva nebyla tak
hrozivá – vypadala, jakoby se upír nechal při krmení trochu unést. A přesně to
se na konci také stalo. Na začátku se jí snažily udržet bez zranění, aby jim
mohla dále sloužit jako zdroj potěšení. Ti „civilizovaní“ upíři, kteří byli
během krmení téměř opatrní a zatímco byla spoutaná a měla zavázané oči, ji jen
hladili po prsou a mezi nohami, byli ve skutečnosti ti nejděsivější. A pořád
byli volní.
Honor ucítila závan
čerstvého vzduchu a zjistila, že dveře výtahu se již otevřely.
Po celou dobu, co se
jí snažily pohltit vzpomínky, nespouštěla z Dmitriho pohled a
z výtahu vystoupila po jeho boku. Její pozornost okamžitě přitáhly
skleněné stěny po obou stranách chodby, za nimiž byly kanceláře, počítače… a
nejmoderněji zařízená laboratoř. „Nikdy jsem neslyšela, že by tady dole něco
takovýho bylo.“
Dmitri vstoupil dovnitř.
„To je tu nově. Nikde se o tom nezmiňuj, nebo se za tebou budu muset jedné
tiché noci, kdy už budeš zachumlaná v posteli, vydat na návštěvu.“
Po jeho téměř lenivě
proneseném komentáři, se Honor zaťal každičký sval v těle. „Roznášet drby
nemam ve zvyku.“
„Jsme tady.“ Dmitri
odložil plastový pytel i s jeho obsahem na kovový stůl. Odpudivá povaha
tohoto úkolu by měla potlačit sexuální vábení, které se kolem něho omotávalo,
jako druhá vrstva kůže – pokud jste měli své sexuální hrátky rádi okořeněné
trochou krve a bolesti – ale to se nedělo. Dmitri zůstával kultivovaný a
atraktivní a rozhodně byl stvořením, které by Honor ve své posteli nechtěla
v žádnou denní nebo noční hodinu.
Jakoby jí četl myšlenky se jeho rty – ten spodní tak akorát plný, aby lákal ženy představami o
hříchu – stočily do šibalského úsměvu. „Mám ti pomoct stáhnout z něj kůži?“
Perfektní ! ! ! Díky moc za překlad a korekci další kapitolky ! ! !
OdpovědětVymazatDiky diky diky uz jsem se moooc tesila miluju tuhle serii !!!
OdpovědětVymazatDíky:)
OdpovědětVymazatDíky za další pokračování. Skvělé
OdpovědětVymazatĎakujem
OdpovědětVymazatDíky za překlad :)
OdpovědětVymazatMoc díky za překlad.Katka
OdpovědětVymazatDekuji za super preklad
OdpovědětVymazatDěkuji moc za překlad :-)
OdpovědětVymazatDakujem moc za skvely preklad. Zia
OdpovědětVymazatMoc děkuji za překlad. :)
OdpovědětVymazatďakujem za preklad
OdpovědětVymazatDekuji za preklad :)
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad. Dmitri nesklamal.:-) Lenka
OdpovědětVymazatSkvělé jako vždy....Mockrát děkuju
OdpovědětVymazatZui
díky za překlad
OdpovědětVymazatDěkuji za další překlad. :-)
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad!
OdpovědětVymazat