Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels blade - 1/2 12. kapitola

12
Honor sklonila svou zbraň – zvláštní, vzhledem k tomu, koho se chystala pustit dál – a otevřela dveře. „Volala si?“ Dmitri měl oblečenou bílou košili s rozepnutými knoflíky u krku a černé kalhoty od obleku. Vlasy měl dost pocuchané na to, aby jí napadlo, že si jimi častokrát projel prsty. Její vlastní prsty zatoužily udělat to samé, a proto je zaťala pevně do pěsti.

„Pojď dál,“ řekla, zatímco se jí mysl zaplnila představami toho, jak by asi vypadal uspokojený a lenivě ležící v posteli. Honor tušila, že navzdory její představivosti byl Dmitri spíše tím druhem milence, který by převzal totální kontrolu i v tom nejintimnějším druhu tance, ale její mysl si trvala na svém a zahrnovala jí obrazy rozvaleného, na zádech uvolněně ležícího Dmitriho. Na rtech mu tančil škádlivý úsměv a výraz, který měl ve tváři, byl ten, kterým by se muž mohl dívat na milovanou ženu.
Její představy byly natolik lákavé, že se musela přinutit je záměrně ignorovat a připomenout si, kým byl ve skutečnosti – sofistikovaným upírem, který zakusil naprosto každého hříchu – a také tím, kdo by nezůstal se stejnou ženou déle, než by mu trvalo ukojit svou zvědavost.
„A s tou jsem se pak oženil.“
Alespoň jedna žena v něm probudila něco víc, než jen povrchní sexuální přitažlivost a Honor pocítila nejneukojitelnější touhu dozvědět se o té ženě naprosto všechno, co se dalo a zároveň jí napadaly tisíce otázek, které by jí chtěla položit. Nicméně na jednu otázku žádnou odpověď nepotřebovala: bylo jasné, že Dmitri svůj manželský slib pronesl už před hodně, hodně dlouhou dobou. A ten muž, který ho tenkrát pronesl, už dávno neexistoval. Pravděpodobně neexistoval už stovky let.
„Chtěla jsem ti něco ukázat,“ pronesla a nedokázala porozumět té zvláštní bolesti, kterou v ní tyto myšlenky probouzely.
Dmitri ji následoval k malému jídelnímu stolku a v tichosti poslouchal.
„Jsem si téměř jistá,“ řekla po té, co mu vysvětlila proces, který ji dovedl k tomuto závěru, „že se jedná o jméno.“ Dotkla se seskupení několika znaků. „Vzorek, podle kterýho jsem pracovala, byl tak malej, že je docela možný, že jsem úplně vedle, ale řekla bych, že to jméno zní buď Asis, nebo Esis.“
Dmitri ztuhl jako kámen. „Isis.“
Honor si najednou připadala, jako by ji pod krkem chytila ruka smrtky a stiskla. „Řekni mi, co o ní víš.“ Když po svém požadavku vzhlédla, Dmitriho tvář byla smrtelně vážná a jeho pohled tak vzdálený, že v něm spatřila věčnost a zároveň i temnou nicotu.
„Dmitri.“ Nějakým záhadným způsobem se její ruka ocitla na jeho předloktí a Honor i skrz jemnou látku jeho košile ucítila horkost jeho kůže i zaťaté svaly.
Jeho tvář ale neprozrazovala naprosto nic. „Zrovna teď by ses mě dotýkat neměla, Honor.“ Honor ucukla rukou zpět, ale strach, který se jí zmocňoval, neměl s Dmitrim naprosto nic společného. Byl zažraný až do morku jejích kostí a probudilo ho jméno, které jí naprosto nic neříkalo… a přesto v ní vzbuzovalo nejen strach, ale i neskutečný hněv. „Řekni mi to.“
Když promluvil, jeho hlas byl podivně prázdný, „Isis byla anděl, který mě Stvořil a já jí za to probodl srdce a rozřezal jí na malý kousíčky.“
Honor pocítila zlomyslné a divoké potěšení, propletené se zoufalou beznadějí. Polekaně upustila propisku, kterou použila při vysvětlování rozšifrovávacího procesu a odstoupila o několik kroků pryč. Zajela si prsty do vlasů, rozpustila si drdol, kterým zkrotila své divoké vlny a nekoordinovanými pohyby zamířila do kuchyně. Dmitri z ní po celou dobu nespustil pohled.
„Tam jsem taky poprvé viděl tuhle šifru.“ Na Isisině psacím stolku – úplně ze začátku, když ho ještě brávala do svých soukromých komnat. „Nazývala to svým malým tajemstvím, ale její přátelé a dvořané to museli znát, protože jim tou šifrou psala zprávy.“
Isisinu šifru znalo příliš mnoho nesmrtelných na to, aby mohl vybrat jen jedno jméno, ale alespoň už měli počáteční bod, od kterého se mohlo začít vyvíjet další vyšetřování. Právě teď ale měla veškerou jeho pozornost Honor. Zatímco ji sledoval, si začala metodickými pohyby ženy, která tento úkon dělala velmi často, připravovat čaj. A přesto byl každičký její pohyb velmi pečlivý. Přesně to samé dělávala Ingrede, když se potřebovala uklidnit.
„Co,“ pronesl tiše a opřel se o zeď výklenku, který odděloval kuchyni od jídelního a obývacího prostoru, „víš o Isis?“
Prostor výklenku byl široký, a tudíž ho nemohl celý zatarasit, ale Honor byla velice plachá… a přesto se nezdálo, že by před ním chtěla utéct. Prsty zaťatými kolem varné konvice nalila vroucí vodu do skleněného hrníčku. Zdálo se mu, že bojovala jen sama se sebou.
„Nic,“ odpověděla, odložila konev a dala do hrnku pytlík pomerančového čaje. „A přesto bych chtěla tančit na jejím hrobě.“
Obnažené emoce, které zaslechl v jejím hlase, byly ozvěnou těch jeho. „Žádnej hrob neexistuje,“ řekl a zadíval se do jejích hluboce zelených očí, plných nevyřčených tajemství. „Ujistili jsme se, že z ní nic nezůstalo.“
Až na to, že se zdálo, že něco přeci jen přežilo. Nějaký zkažený kousíček, který se nyní pokoušel zakořenit.
„My?“
Dmitri nespatřoval v přiznání pravdy žádnou újmu – pravda nebyla nikdy tajemstvím. „Byl tam se mnou Raphael. Isis jsme zabili společně.“ Pouto, které se utvořilo v krví nasáklé místnosti pod hradní věží, a které utvrdila další krev a vnitřnosti, doprovázející Isisinu smrt, bylo takové, které nemohlo nikdy nic porušit.
Honor se zapřela rukou o pracovní desku kuchyně a pak se její pohled, který patřil nesmrtelnému, setkal s tím jeho a ona mu položila otázku, kterou by od vyděšené ženy, která poprvé vešla do jeho kanceláře, nikdy nečekal.
„Kým jsi byl před Isis, Dmitri?“
„Já jsem to rozbil.“ Zašeptal Misha sklíčeně.
„Ukaž.“
„Řekneš to na mě mamince?“
„Ne. Bude to naše tajemství. Tady to máš, je to spravený.“
„Dmitri, Misho, co to tam provádíte?“
„To je tajemství, mami!“
Ozval se sladký, ženský a povědomý smích, který následovaly Ingridiny tiché kroky. Už byla v pokročilém stavu těhotenství. Nejdřív políbila svého chichotajícího se syna a pak svého usmívajícího se manžela.
„Byl jsem jiným mužem,“ odpověděl. Znervózňovala ho síla pocitů, které vůči Honor cítil. Po té, co se celý jeho svět obrátil v prach, možná vedl život plný požitkářství, očernil svou duši a oddával se každé neřesti, která byla na dosah, ale to všechno jen proto, aby otupil bolest, která ho neustále doprovázela. Nikdy, ale opravdu nikdy Ingrede nezradil tam, kde na tom záleželo nejvíce – ve svém srdci. To zůstalo nedotčené, obalené v kameni.
„Budu tě milovat i ve chvíli, kdy se obrátím v prach.“
Bylo nepravděpodobně, aby ho tahle lovkyně, zlomená na té nejniternější úrovni, sváděla k porušení jeho slibu… a přesto nemohl popřít, že na ní něco bylo. Něco, co cítil nutkání prozkoumat. „Jsi výborný střelec,“ řekl.
Honor pokrčila rameny. „Chodim na střelnici a Valerie nebyla zrovna moc pohyblivej terč.“ Na čele se jí objevily vrásky. „Měla bych se cejtit špatně. Přece jen jsem využila toho, že byla přišpendlená jako motýl. Ale necejtim. Co to ze mě dělá?“
„Člověka s vadami.“
„Zvláštní, že se díky tomu ve skutečnosti cejtim líp.“ Honor se natáhla, aby otevřela horní skříňku a šedá mikina, kterou měla oblečenou, jí obrýsovala plná ňadra. Ale pořád ne tolik, aby se ukázalo tělo, o kterém si byl Dmitri celkem jistý, že bylo k ukazování přímo stvořené. Hmm…
Otočil se a začal se procházet po jejím apartmánu. Když zamířil směrem k pokoji, o kterém se domníval, že byl její ložnicí, Honor pronesla, „tam nechoď, Dmitri.“
Dmitri jí ignoroval. A vzápětí zaslechl vlnu jejích nadávek. Ale v momentě, kdy prošla dveřmi své ložnice, už byl u její šatní skříně.
„Co si jako myslíš, že děláš?“

„Chci vidět, kým jsi byla ty před Valerií a Tommym.“

17 komentářů:

  1. díky moc za překlad. míša

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za další kapitolu. Skvělá knižka, perfektně se čte a po každém vydaném dni části kapitoly, se nemohu dočkat pokračování. Díky moc

    OdpovědětVymazat
  4. Moc díky za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  5. Dakujem za skvely preklad:-)

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem za preklad. :-) Lenka

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji za super překlad:)

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji moc za překlad !

    OdpovědětVymazat