Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels blade - 1/2 8. kapitola

8
Jakmile upír rozpoznal Dmitriho hlas, jeho naříkání se změnilo v divokou paniku. Vzhledem k tomu, že neměl oční bulvy, byly jeho oční jamky jen velkými, dutými dírami a jeho jediným vjemem byl sluch. „Já nic nevím! Kdybych věděl, tak bych ti to řekl!“
Dmitri mu věřil – upír byl slabý a všechno, co by věděl, by prozradil při prvním náznaku bolesti. Stále ale existovala šance, že mohl zahlédnout, nebo zaslechnout něco, aniž by tušil podstatnost té informace. „Řekněte mi všechno,“ vyzval oba upíry. „Od okamžiku, kdy jste byli poprvé kontaktovaní. A pokud se vaše informace prokážou užitečné, tak nad vašimi tresty nepřevezmu osobní kontrolu.“

Z hrůzy, která je zachvátila, začali na několik minut jen nesrozumitelně mumlat. Dmitri jednoduše čekal. Chladný jako kámen – tak ho kdysi nazvala Favashi. Ale vzhledem k tomu, že to byla mrcha, která ho chtěla jen využít, její slova neměla žádnou hodnotu. A přesto to bylo pravdivé obvinění – svědomí ho trápilo jen velmi zřídka a nikdy ho netrápilo v případě, když se jednalo o spravedlivý trest vůči těm, kteří se dopustili násilí na ženách a dětech.
„Stačí,“ okřikl je, když nadále jen naříkali a prosili. Následovalo ticho a lapání po dechu. O téměř půl minuty později, otevřel pusu ten, který už jednou promluvil. „Jsem zaměstnanej jako ostraha a jednoho dne mi někdo zavolal. Ten muž řekl, že mě viděl pracovat na jedný velký párty, a že byl spokojenej s tim, co viděl a pak se mě zeptal, jestli bych si nechtěl přivydělat něco bokem.“
„Na jaký párty?“
„To mi nikdy neřekl, ale děláme převážně premiérový události pro hodně bohatý upíry.“
Taková informace Dmitrimu nijak nepomohla, ale přesto hodlal pověřit někoho ze svých lidí, aby prošel seznam hostů z večírků, na kterých tenhle muž pracoval. „A dál?“
Když na upírově odhalené kůži přistálo něco velkého a černého, prudce škubl nohou. „Bylo to tolik peněz, že jsem s-soulasil.“ Ztěžka polkl. „A pak jsem se zeptal Rega, jestli by do toho taky šel, protože ten muž potřeboval dva lidi.“
Reg byl štíhlý blonďák, který stále tiše naříkal. „Do hajzlu, přeju si, abych s tim nikdy nesouhlasil.“
To je mi jasný, že si to teď přeješ, pomyslel si Dmitri. Ale když nořil špičáky do Honořiny kůže, když se jí dotýkal způsobem, kterým by se jí bez svolení, žádný muž nikdy dotýkat neměl, tak s tím problém neměl. Dmitri popošel k blonďákovi a udeřil ho hřbetem ruky do tváře takovým způsobem, že v jeho čelisti něco slyšitelně zapraskalo. „Vážně si myslíš, že mě tvoje zpytování svědomí zajímá?“ zeptal se tichým hlasem. „Teď mi odpověz na otázku, na kterou jsem se ptal.“
Upír vyplivl z pusy ulomený zub a rychle ze sebe vysoukal, „Leon byl jejich prostředník, já jenom dělal, co mi řekl.“
Leon začal mluvit dřív, než mu Dmitri mohl připomenout, proč nebyl dobrý nápad, nechat ho na odpověď čekat. „Veškerej kontakt byl přes telefon.“ Vyhrknul. „Nikdy jsem nikoho neviděl. Peníze mi přišli na účet, ze kterýho jsem pak Regovi poslal jeho část.“
Dmitri neřekl jediné slovo.
„Ten muž,“ pokračoval Leon a zakoktával se o vlastní jazyk, „řekl, že to byla jeho přítelkyně a že to byla její pitomá sexuální fantazie. Chtěla, aby jí někdo unesl a…“ Upírovi zběsile bušilo srdce a škubal s sebou, jakoby si byl s děsivou přesností vědom toho, co mu chtěl Dmitri udělat. „Řekl, že to bylo její přání.“
Dmitri i přes upírovo otravné fňukání vnímal jeho roztřesený hlas. „Co bylo prvním vodítkem, že to byla lež?“
Tentokrát mu odpověděl Reg. „Když Leonovi zlomila nos! Říkal jsem mu, že tu něco nesedí, ale on byl vytočenej, praštil jí a ona ztratila vědomí.“
Dmitri roztáhl prsty na ruce a pak je zaťal do pěsti. „Jsi starší Regu. Proč jsi ho nezastavil?“ zeptal se tak jemným tónem, jakoby to byl čerstvě napadlý sníh. A Regovi se začal zvedat žaludek. Dmitri zůstal zticha, dokud se Reg nepřestal dávit a pak upíra pohladil po tváři. „Odpověz mi.“
Upírovi začaly po spáncích stékat kapky potu a ztěžka polkl. „Peníze. Chtěl jsem ty peníze.“
„Dobře.“ Znovu upíra pohladil po tváři, nechal ho třást se hrůzou a přešel zpět k Leonovi, který se marně snažil uvolnit si zápěstí z provazů, aby mohl utéct. Působil u toho jako rozbitá marioneta. Dmitri sáhl do vnitřní kapsy svého kabátu, vytáhl porcovací nůž a přitiskl chladný kov čepele k upírově bledé kůži. „Řekni mi zbytek.“ Pak upíra vertikálně hluboce řízl do středu hrudníku.
Jakmile mu z rány začala vytékat temně rudá krev, upír popotáhl. „Neměli jsme jí ublížit a já jí udělal monokla. Tak jsme jí přivázali přesně tam, kde jsem měl instrukce jí nechat a honem rychle jsme vypadli.“
„To ale nebylo naposledy, kdy jste jí viděli.“ Další zářez, tentokrát horizontálně a dost hluboko na to, aby se dotkl i Leonových vnitřních orgánů. Upír nepřestával mluvit, protože věděl, že by mu Dmitri mohl udělat daleko horší věci. „Po sedmi tejdnech, mi ten muž zavolal znova, dal mi adresu a řekl, že jestli máme zájem, tak se můžem jeho oslav taky zúčastnit.“
Dmitri otočil nožem, povytáhl ho ven a zanechal po sobě zkolabovanou plíci. „Pokračuj.“ Upíři Leonova věku nepotřebovali dýchat… moc.
„Když jsme se“ – následovalo pár pokusů o zalapání po dechu – „tam dostali, tak tam kromě tý lovkyně nikdo nebyl. Ten muž nám tam nechal vzkaz, aby jsme si to užili. Ten vzkaz je pryč. Vyhodil jsem ho.“
Dmitri vytáhl nůž z Leonovy hrudi. „A užili jste si to?“ Byla to rétorická otázka, protože tihle dva byli o týden později s ústy potřísněnými její krví objeveni spolu s Honor.
„A pozvali jste ještě další kamarády?“ Další dva upíři, kteří byli během záchranné akce usmrceni, pracovali pro stejnou bezpečnostní firmu. „Kdo tam byl další?“
„Nikdo,“ odpověděl Leon. „Přísahám. Jenom my čtyři.“
Oba byli příliš vyděšení na to, aby lhali, a proto Dmitri jeho odpovědi věřil. „Dobře.“
Jejich křik ustal v okamžiku, kdy jim vyřízl hlasivky. Ale nechal je naživu. Kdysi dávno mu Raphael něco řekl… něco, co řekla jeho matka Caliane. „Tři dny v životě smrtelníka mohou být jako tři dekády v životě nesmrtelného.“
Z Raphaelovy matky se stále ještě mohla stát šílená Pradávná, ale v tomhle s ní Dmitri absolutně souhlasil. A proto se hodlal ujistit, aby Andreas věděl, že Rega s Leonem nesmí nechat zemřít. Co se týkalo těch ostatních… až je najde, tak si budou každičkou noc příštích dvou století přát, aby si pro ně přišla smrt. Dva měsíce byla přeci jen daleko delší doba, než tři dny.



17 komentářů:

  1. Díky moc za překlad ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za překlad !

    OdpovědětVymazat
  3. Jsem ráda, že je pondělí a tím pádem další pokračování, skvělé, díky moc za další překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za preklad. :-) Lenka

    OdpovědětVymazat
  5. Dakujem za skvelý preklad.:-):-):-)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad.
    Do toho Dimitri

    OdpovědětVymazat
  7. Moc díky za novou kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat