Illium se natáhl pro
její skleničku šampaňského, napil se a oklepal se. „Tohle mi nikdy nechutnalo.“
Odložil sklínku zpátky na stůl a otočil se k Dmitrimu. „Říká se, že Tommy
se vytratil, protože se někoho bál. Ale bylo to ještě dřív, než začala Honor
pracovat pro Věž, takže s tim nemáš nic společnýho.“
Dmitriův pohled stále
spočíval na Evertovi Marksonovi. „Prokaž mi laskavost. Zaleť k Evertovi
domu a podívej se, jestli bys tam nenašel něco zajímavýho.“
Modře okřídlený anděl
se bez dalších otázek vytratil. Dmitri se vedle ní usmál a jeho úsměv byl
velice chladný. Ještě dřív, než otočila hlavu a spatřila Everta, věděla, komu
ten úsměv patřil. Upír nutkavě polkl a nevybíravě ze sebe shodil brunetu, která
stále seděla v jeho klíně. Jeho pohled kmital mezi Dmitrim a Honor a
prozrazoval, že ji okamžitě poznal. A to bylo pro Honor bolestivé potvrzení
skutečnosti, že Tommy svého nejlepšího kamaráda skutečně pozval ke hře.
Když Dmitri neuděl
nic, aby prchajícího upíra zastavil, začala se Honor zvedat ze židle. Chytil jí
za zápěstí. „Nech ho se trochu podusit ve vlastním strachu, Honor.“ Jeho šepot
byl pro její smysly jako hedvábné pohlazení. „Evert neni tak chytrej jako Tommy
a já vim, kam má namířeno.“
Bylo opravdu těžké se
znovu posadit a sledovat jednoho z mužů, který ji mučili, vyklouznutou
z jejího dosahu. „Co když se mýlíš?“
Pohladil ji palcem po
kůži. „Nemýlím.“
Podívala se dolů a
polekaně si uvědomila, že se jí dotýkal… a ona neměla nejmenší potřebu se od
něho odtáhnout. „Umíš vábit jen svojí vůní, Dmitri?“ zeptala se, protože si
připadala, jakoby se jí do krve vlévala lenivá horkost. „Nebo ovládáš i jiný
triky?“
„Nechám tě, ať si na
to přijdeš sama.“ Ještě jednou jí pohladil a pak se postavil. „Pojďme si pohrát
se svojí kořistí.“
Honor svou odpověď
dokázala zadržet až do chvíle, než se ocitli v autě pod mlžně šedou
oblohou, kterou zdobily poslední tóny noci. Vítr byl studený a nesl v sobě
náznaky deště. „Nechci bejt takhle bezcitná.“ Ztratit veškerou svou lidskost.
„Nechci mít potěšení z bolesti druhejch.“
Dmitri s krutou
snadností přeřadil a zamířil směrem k Manhattanskému Mostu. „Někdy jiná
možnost neexistuje.“
Kolem těla se jí
omotala prastará temnota, kterou v sobě nesla jeho slova. Sama sebe
už přesvědčila, že Dmitri byl mužem, který se o svá tajemství nikdy nepodělí, a
přesto se nemohla nezeptat. Nemohla se nepokusit podívat se pod smrtící a
kultivovaný zevnějšek, který ho obklopoval. „Co ti Isis udělala?“ Pradávné a
hluboce zakořeněné instinkty jí napovídaly, že v tom se skrýval prapůvod
toho, kým se stal – predátorem, který měl velmi málo morálních hranic, které by
nepřekročil.
Když vjeli na most,
vítr mu odfoukl z tváře několik pramenů vlasů. Auto na široké silnici
předlo jako štíhlý a nebezpečný tvor. „Nejsem tak pohlednej jako je Illium, ale
přesto mě ženy chtěj ve svejch postelích.“
Ano, to byla pravda,
pomyslela si. Při pohledu na Dmitriho, ženy rozhodně myslely na sex. Pronikavě
temné oči, černé vlasy, kůže barvy svůdného tónu někde mezi medovou a hnědou
barvou, rty, které vypovídaly o rozkoši a bolesti. Tělo, které se pohybovalo se
smrtící elegancí, jež působila jako spouštěč pro sexuální fantasie toho, jak by
se asi mohl pohybovat s ženou – a v ženě. „Ale ty nejsi typ muže, kterýho by
nějaká mohla vlastnit.“ A pokusit se o to by bylo jak pošetilé, tak i
nebezpečné. „Jsi typ, kterej si svoje milenky sám vybere.“
„To si ale Isis
nemyslela.“ V jeho výrazu tváře se nic nezměnilo. „Tenkrát jsem byl
smrtelník. Byl jsem slabej. Ona mě chtěla, a když jsem řekl „ne“, tak si mě
stejně vzala.“
„Ať
to byl kdokoli, kdo tě unesl, lovkyně“ – pak jí dlouze olízl vnitřní stranu stehna
– „dlužím jim své díky.“
Honor zaťala ruce do
pěstí. „Ublížila ti.“
Odpovědi se ale
nedočkala.
Zhruba o dvacet minut
později Dmitri zastavil v ulici lemované moderními dvoupatrovými domky,
které od chodníku oddělovaly nízké živé ploty. Domy měly stylově černý odstín a
zvýrazňovaly je jen okenní rámy a střechy, které měly temně rudou barvu. Působily
výrazně i na jednobarevných budovách, zahalených ve stínech úsvitu.
„Tohle nemůže bejt
Evertův dům.“ Na ruce měl platinové hodinky a byl oblečený v Italském
obleku. Nezdál se být mužem, který by byl spokojený s malým, přestože
moderním domkem.
„Patří jeho bývalé
milence,“ zazněla Dmitriho odpověď hned po té, co vystoupili z auta a
zamířili ke vstupním dveřím. „Evert věří tomu, že pro něho má Shae stále slabost.“
Pak odněkud vylovil klíč od domu. „Ale v tom se plete.“ Odemkl
dveře a potichu vešel dovnitř. Honor ho následovala a pak za sebou tiše
zavřela. Předsíň, do které vstoupili, nebyla osvětlená, ale o kousek dál
svítila nástěnná lampa, která visela vedle schodiště. Dům nebyl tak tichý, jak
by v tuto ranní hodinu měl být. Honor si vzala svou pistoli, ale držela ji
namířenou k zemi. Vystoupali nahoru po schodech - Dmitri s elegancí
pantera, zatímco ona s poněkud menší ladností smrtelníka.
„…jsem si jistá.“
Zazněl uklidňující ženský hlas. „Posaď se, drahý Everte.“
„Zíral přímo na mě.“
Oponoval zadýchaný mužský hlas. Jeho slova byla rozzuřená. „A byla tam
s nim ta lovkyně!“
Ten hlas. Teď už ho
Honor poznala a naprosto přesně si vzpomněla, co jí udělal, i jak se smál tím
svým vysoko posazeným smíchem, který by se hodil spíš k náctileté dívce.
„Jaká lovkyně?“
„Tommy mi slíbil, že
je s ní konec. Že je vyřízená. Přísahal, že nemůže nic vědět. Parchant mi
lhal.“
„To určitě neni
pravda. Je to tvůj nejlepší přítel.“ Ozvaly se šustivé zvuky – jakoby Shae
vstala. „Proč mu nezavoláš-“
„Myslíš si, že jsem
to nezkoušel?“ Zařval chraplavým hlasem a pak následoval nezaměnitelný pleskot
kůže na kůži.
Honořin pohled
zahalila do ruda vřící zuřivost. Ale když mu Shae odpověděla, nezněla ani
trochu vyděšeně. „Jsem si jistá, že je to celé jedno velké nedorozumění. Kdyby
ti chtěl Dmitri ublížit, tak by ho od toho veřejný místo určitě neodradilo.“
„Ano, ano, máš
pravdu.“ Ozval se jeho vysoký, holčičí smích, ze kterého zaznívala úleva. „Možná
s tou courou jen šuká. Přece jen je to rozkošná prdelka.“
Honor odjistila svou
pistoli. Dmitri, stojící naproti ní, zavrtěl hlavou a ona si vzpomněla, že
navzdory jeho věku, z Everta necítila žádnou známku skutečné moci a síly.
Kdyby ho střelila do srdce, mohlo by ho to zabít – a oni potřebovali, aby
promluvil. Přinutila se zklidnit své emoce a navzdory tomu, jak uspokojující by
bylo přeměnit srdce toho parchanta na šrapnelovou kaši, tiše následovala
Dmitriho, který otevřel dveře ložnice a vešel dovnitř.
Malá drobná žena
s kůží barvy café au lait a s bouřlivě vlnitými vlasy, oblečená jen
v krajkových růžových kalhotkách a tílku, se postavila a podívala se
směrem k nim. V momentě, kdy je spatřila, se otočila, utekla do
koupelny a zavřela za sebou dveře. A Evert zůstal bez rukojmí. Upír se otočil,
zakřičel a s napřaženýma rukama se vrhl na Dmitriho. Honor mu bez zaváhání prostřelila obě kolena.
Když se papírově
bledý upír, ze kterého teď cákala krev a koukaly kosti, sesunul k zemi,
Dmitri se na ní podíval. „Já jsem tvojí pomoc nepotřeboval, zlato.“ Prohlásil.
„Já vim, že ne.“
Markson jí ublížil takovým způsobem, že jí po něm zůstala vnitřní zranění, na
kterých doktoři pracovali měsíce, než se zcela zahojila – slyšet ho křičet
nemohlo její vzpomínky vymazat, ale bylo to alespoň něco. A navíc… chtěl
ublížit Dmitrimu. A to Honor nehodlala připustit. Ne Dmitrimu.
„Ty výstřely
pravděpodobně slyšeli všichni sousedi.“
„Ne, neslyšeli. Evert
nechal tenhle dům udělat zvukotěsnej, že ano, Everte?“
„Já nic nevim,
přísahám.“ Zavzlykal a z nosu mu tekla nudle.
Dmitri se usmál a
jeho úsměv byl tak příjemný, jako dýka zaražená do žeber.
A v ten moment
to Evert vzdal. „Má takovou dřevěnou chajdu – nahoře v Catskills. Na
takovym místě by nikoho nenapadlo ho hledat.“ Setřel si slzy a snažil se
posadit a opřít se zády o postel. Jeho zranění se už začínala hojit. „Ale
nezvedá telefon.“
„Jeho číslo?“
Evert ho okamžitě
nadiktoval. Jeho oči působily příliš nevinně na to, aby patřily takovému
monstru a jeho pohled se z Honor přesunul k Dmitrimu. „Já myslel, že
si v tom jel taky,“ zašeptal, pak si rukávem košile utřel nos. „Myslel
jsem, že si to všechno povolil.“
Dakujem skvele:-)
OdpovědětVymazatďakujem za preklad
OdpovědětVymazatDěkuji moc za překlad!!!
OdpovědětVymazatDěkuji moc za skvělý překlad !
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad. :)
OdpovědětVymazatNadezda: dekuji velice :)
OdpovědětVymazatPerfektní ! ! Díky moc za překlad další kapitolky ! ! !
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatDíky moc
OdpovědětVymazatdíky za další kapitolu, míša
OdpovědětVymazatSuper moc děkuji :)
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad. Katka
OdpovědětVymazatDekuji za preklad !
OdpovědětVymazatarigato
OdpovědětVymazatĎakujem !!
OdpovědětVymazatDíky za překlad
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad. :-) Lenka
OdpovědětVymazatDekuji za preklad :)
OdpovědětVymazatĎakujem za kapitolku :)
OdpovědětVymazat