Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels blade - 2/2 17. kapitola

Chata stála uprostřed hustých lesů. Byl to téměř kýčovitě krásný srub, postavený z kulatých klád, jehož verandu zdobilo houpací křeslo. Momentálně nehybně stálo na místě a okolní lesy byly tak tiché, že se zdálo, že se kolem nich nepohnul jediný list. Možná i zdejší stromy věděly, jaké se v této okouzlující lokalitě, jež se jevila jako z prázdninové pohlednice, udály strašlivé hrůzy.

Na podzim, napadlo Honor, by tu byla zem pokrytá vrstvou spadaného listí v tónech od žluté, přes oranžovou, červenou, až po hnědou. Ale teď bylo jaro a všechny větve okolních stromů zdobila jednolitá zelená barva. Vysoko nad nepropustným baldachýnem lesa se třpytilo jasně zlaté slunce, ale než jeho paprsky dosáhly na zem, byly rozptýleny korunami stromů, což ještě víc přidávalo na ponuré šedi zdejší atmosféry.
„Když jsem byla malá,“ řekla upírovi, který kráčel vedle ní, „snila jsem o prázdninách, strávenejch přesně na takovymhle místě. Myslela jsem si, že to bylo něco, co normální rodiny dělávaj.“
Dmitri se natočil směrem k ní a zdejší osvětlení vytvořilo v jeho tváři temné stíny, díky kterým působila ještě nelítostněji. „Pokusila ses někdy svoje biologický rodiče vypátrat?“
„Ne.“ V době, kdy už disponovala prostředky, které by pro takové pátrání potřebovala, věděla, že by z toho nemohlo vzejít nic dobrého. Nebylo by žádné „žili šťastně až do smrti“, jež by přebilo osamělost jejího dětství a vymazalo všechna školní představení a sportovní události, kde sledovala tleskající a fandící pyšné rodiče ostatních dětí, zatímco ona stála bokem a předstírala, že ji to nezraňovalo.
Když se rozhodla, že po nich nebude pátrat, stejně to nevyplnilo to prázdné místo uvnitř její duše, ale alespoň jí to poskytlo úlevu od ustavičného přemýšlení nad tím, co by se mohlo stát, kdyby je přeci jen našla. „Pamatuješ si pořád ještě svoje rodiče?“ zeptala se, když došli k chatě.
Dmitri si prohlížel krvavé stopy na schodech. Vypadalo to, že tudy útočník táhl Tommyho zbídačené tělo. Pak se zadíval na stejně zašpiněné houpací křeslo. „Kdokoli to byl, kdo Tommyho popravil,“ pronesl, „ho tu usadil a při výslechu mu dal jasně najevo, že vzdor vyústí jenom v další bolest.“
Bylo to přesně to, co by s egoistickým parchantem, jakým byl Tommy udělal Dmitri – tenhle upír se možná dožil čtyř set let, ale jen z toho důvodu, že se držel z cesty nebezpečným predátorům a hrál si na velkého, zlého psa jen na vlastním písečku mezi stejně nepoužitelnými kamarádíčky. „Zajímalo by mě, co z něj udělalo kořist.“
„Možná s sebou Everta přivedl bez dovolení,“ hádala Honor, zatímco si prohlížela dveře, ke kterým byla dlouhým nožem připíchnutá Tommyho hlava. Široká čepel procházela jeho ústy a skrz zadní část lebky. „Mam pocit, že účast měla bejt jen na pozvání samotnýho strůjce.“
„Takže navzdory k pozvánce k druhýmu lovu, jsme patrně Evertovi zachránili život.“ A přesto si Dmitri nemyslel, že by jim za to byl upír, jehož čekala dlouhá léta života v Andreasově péči, nějak zvlášť vděčný.
„Vzpomínky na rodiče,“ řekl, když otevíral dveře chaty, „jsou v mojí mysli tak jasný, jako kdybych je viděl včera. Možná je to vlivem nesmrtelnosti, ale některý tváře nikdy nezapomenu.“
„Dmitri!“ V uších mu zněl její smích a na hrudi ucítil dotek dlaní, kterými ho od sebe odstrčila. „Chovej se slušně, nebo probudíš Mishu a malou.“
Zatímco v jeho paměti stále setrvával obraz hnědých očí, jeho pohled se střetl s temně zelenýma a účinek, který na něj měly, byl daleko niternější, než by měl být. „Cejtim z tebe tolik bolesti,“ zašeptala, „tolik ztráty.“
Dmitri nebyl mužem, který by byl zvyklý na to, že v něm druzí tak snadno četli. „Nenech se ošálit, Honor,“ řekl, protože zatímco měl v plánu se jí zmocnit, nehodlal to udělat pod falešnými sliby. „Ta lidská část ve mně zemřela už před hodně dlouhou dobou. A to, co zůstalo se zas až tak moc neliší od toho, čím byl Tommy.“ Pak překročil práh chaty a prohlédl si stopy krve, které pokrývaly zdi, koberce i lakovanou podlahu.
„Po tom, co ho ona, nebo on vyslechli,“ řekla zpoza něho Honor a zvedla ze země PDA, které vypadalo, že ho rozšlápla hodně těžká bota, „ho přitáhli dovnitř a pohrávali si s nim dál.“
Pohrávali.
Ano.
Kdyby tohle všechno bylo jen o popravě, tak by nebyla celá chata zacákaná krví, která už zaschla do černa – a obzvlášť by tu pak na podlaze, ani na stěnách nebyly otisky rukou. „Nechali ho věřit, že by mohl utýct.“ A upírův panický strach by pak byl daleko hlubší, když ho z jeho omylu vyvedli.
Dmitri čekal, jestli se dostaví nějaký druh lítosti. Nedostavil. „Tady,“ řekl a vytáhl z kapsy plastový zapínací pytlík na rozbité PDA, které Honor držela v ruce. „Budu chtít kopii paměťovky. Moji lidi budou potřebovat data, který by mohla obsahovat.“
Honor si od něho vzala pytlík s PDA a zastrčila si ho do kapsy džínů. „Já se na to budu chtít taky podívat. Je možný, že bych tam mohla najít schémata, který by ostatní přehlídli.“ Pak už se začala soustředit na místnost, ve které se nacházeli. „Všechno to násilí se zdá naprosto náhodný, ale bylo zamejšlený tak, aby v něm vyvolalo maximální možnej strach.“
„Ti upíři, kteří tě týrali,“ řekl, když si všiml něčeho, co vypadalo jako kus nehtu, který byl zaseknutý do dřevěné stěny, „choval se někdo z nich stejně jako tenhle útočník?“
Po své otázce zaslechl jen kroky na dřevěné podlaze. Honor vyšla ven, sešla po schodech a zamířila do lesa. Dmitri za sebou zavřel dveře chaty a pomalejším krokem ji následoval. Měli namířeno za tichým zvukem protékající vody. Když vyšel z lesa, ocitl se na oblázky pokrytém břehu malého potůčku a Honor stála jen několik desítek centimetrů po jeho levici.
Dnes na sobě měla oblečenou přiléhavou khaki košili s tříčtvrtečními rukávy, úzké džíny, které perfektně obepínaly její figuru a dobře vyšlápnuté pevné boty. Jednoduché, účelné, ale stále atraktivní. Jenže i ty nejsilnější ženy mívaly noční můry, které nemohly být přemoženy ani za den a někdy ani za rok.
Dmitri nic neřekl, sedl si do podřepu, zvedl jeden z oblázků a protáčel ho mezi prsty. Voda v potoce byla čistá, okolní vzduch svěží a s nádechem vůně zdejší zeleně. Prostor nad potokem byl natolik široký, že tudy pronikly i sluneční paprsky a byla vidět pronikavě modrá obloha. Bylo to malebné místo, které by nemělo být zasaženo nevyslovitelnými hrůzami jakéhokoli násilí.
„Isis,“ řekl a odhalil část své mysli, která byla během staletí zanesená prachem, „byla zvyklá na to, že ji všichni obdivovali a považovali za nejdokonalejší ženu světa.“
Nebyla to lež – s pokožkou v barvě nejjemnější smetany, s vlasy třpytivého, zlatého odstínu a očima hypnotizujícího bronzu, byla Isis ztělesněním ideálu o andělské kráse. Když se objevila v jeho vesnici, chtěli ji spatřit všichni muži i ženy. Teprve později si uvědomil, že šlo o velmi dobře naplánovaný tah, jak se pomstít Raphaelovi.
„Víš, čeho jsem se proti ní dopustil, Dmitri?“ ozval se Raphaelův hlas, který ve studené kamenné místnosti pod hradní věží doprovázela jeho vlastní ozvěna. „Někdo mě zaslechl, když jsem řekl, že bych si do postele vzal radši hada, než Isis.“
Isis byla marnivá a krutě inteligentní a nedokázala se spokojit jen s tím, že kvůli jeho neuváženému prohlášení Raphaela zajala a mučila. Ne, chtěla se pomstít i na jeho smrtelných přátelích. Chtěla, aby se přidali na její stranu proti andělovi, který jí takto osočil. Vybrala si Dmitriho, protože andělovo přátelství s jeho rodinou šlo generace nazpět.
A pak Dmitriho spatřila na vlastní oči.

„Nejdřív vzala moje odmítnutí s humorem. Byla přesvědčená, že si s ní jen pohrávam, že chci, aby se mi dvořila.“ Upustil oblázek zpátky na zem, ale zůstal v pokleku. „To, že jsem byl podle ní tak hrdej, ji pobavilo a dělalo jí to nějakou dobu radost. Na prahu našeho stavení se objevovaly exotický druhy masa, vzácný koření i tkaniny, který v naší vesnici nikdy nikdo neviděl. A den po dni všechny ty dary přicházely dál a dál...“  

17 komentářů:

  1. Díky za další pokračování. Skvělé

    OdpovědětSmazat
  2. Dakujem:-) si skvela:-) tesim sa na pokracovanie:-)

    OdpovědětSmazat
  3. Díky za překlad.Katka

    OdpovědětSmazat
  4. Perfektní !!! Díky moc za překlad další kapitolky !!!

    OdpovědětSmazat
  5. Dekuji za preklad cele kapitoly !

    OdpovědětSmazat
  6. Díky za překlad

    OdpovědětSmazat
  7. Děkuji za úžasný překlad !

    OdpovědětSmazat
  8. Ďakujem za preklad. :-) Lenka

    OdpovědětSmazat
  9. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětSmazat
  10. Děkuji za další překlad.

    OdpovědětSmazat