Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels blade - 1/2 24. kapitola

24
Oblečený v čistě bílé košili s rozhalenkou a černých kalhotách od obleku, působil jako nějaký dobře placený ředitel, který byl na cestě na ranní meeting. Oči měl schované za zrcadlovými slunečními brýlemi, které mu chtěla okamžitě servat z hlavy, aby mohla číst v jeho pohledu.
„Ještě jsem od tebe nedostal, co jsem chtěl.“
Mohl to být vtip. Anebo to také mohla být absolutní pravda.
„Už jsi jedla?“ zeptal se, když se zařadil do ranního provozu.
„Jo, jedla.“ – Když už přišla řeč na snídani – „Z koho se krmíš?“
„Opatrně, Honor.“ Pronesl tónem, který se jí příčil. „Mohl bych si začít myslet, že si žárlivej, majetnickej typ.“

To Honor nikdy nebyla, ale na druhou stranu, Dmitri byl jediným mužem, který se pro ni stal posedlostí. Dnes ráno se jí nezdálo o jejím milenci bez tváře, ale o Dmitrim. O jeho zkušených rukou a hříšných dotecích. „Jo,“ pronesla a věděla, že po něm možná chtěla něco, co by jí nebyl schopen dát. „Vypadá to, že jsem.“
Dmitri se vyhnul autu, které se pokoušelo zařadit do nepřehledného ranního provozu. Se svou odpovědí si dával velmi na čas.
„Včera v noci se mi na jídelníčku nabízela jedna obzvlášť vnadná blondýnka. Zavolala mi hned po tom, co jsem odešel od tebe.“
Honor pevně stiskla područku na dveřích vozu, kde měla opřené předloktí. Věděla, že ji provokoval schválně – bylo to znát z jeho rozpoložení – a přesto nedokázala potlačit svou majetnicky znějící odpověď. „Myslela bych si,“ pronesla s falešným klidem, „že ses po Carmen s blondýnama poučil.“
Dmitri odbočil a místo ke Věži zamířil k Lincolnovu tunelu. „Oh, sladká chuť teplý krve může zamaskovat i ty nejneatraktivnější nedostatky.“
Před tunelem se vytvořila kolona, ale Dmitri neprojevil sebemenší netrpělivost. Sundal si sluneční brýle a umístil je do přihrádky v palubní desce. „Honor.“
Žilami jí koloval žhavý vztek, ale přesto se k němu otočila. V momentě, kdy jí zasáhla jeho opojná smyslnost, se musela zostra nadechnout. Intenzitu jeho temně hnědých očí a tvrdé rysy jeho krásné tváře, nedokázaly utlumit ani sluneční paprsky vycházejícího slunce, ani okolní doprava.
„Já,“ pronesl tónem, který byl jako hrubé hedvábí, „jsem taky majetnickej, králíčku. Smrtelně majetnickej.“
Její vztek se změnil v něco daleko niternějšího. „To mě neděsí,“ odpověděla a položila mu dlaň na stehno. Pod rukou ucítila pohyb zatínajícího se svalstva. „Ale vim, jak se chovaj upíři tvýho stáří.“
„A to je jak?“ Jeho tiše zapředená otázka, ale klidně mohla být jehlovým podpatkem, který jí řezal do kůže.
„Ty máš ale náladu.“ Nedočkala se žádné odpovědi, místo toho sešlápl pedál a pomalu se rozjel. „Vim,“ pokračovala, „že jejich sexuální zvyklosti jsou mnohem… uvolněnější.“
Kdysi dávno se jí při jednom lovu podařilo nachomýtnout se uprostřed upíří orgie. Naskytl se jí pohled na bezstarostně spletené končetiny v různých sexuálních polohách, na nastavené krky, čekající na kousnutí a vzduchem, provoněným pižmem a sexem se prolínaly tiché vzdechy. Bylo to ďábelsky erotické, a přesto neměla nejmenší pokušení se připojit – a to dokonce ani v okamžiku, kdy jí k tomu vyzval pár Skandinávských blonďáků – což bylo zosobněním všech nemravných fantazií.
„Po tom ale já netoužim,“ řekla, protože zatímco takové fantazie mohly být zábavné, ve skutečnosti Honor spolehlivě tíhla k monogamii. „To, co mezi námi je, už překročilo určitý hranice.“ Hranice, díky kterým se mohla dožadovat toho, čeho se chystala dožadovat. „Nikdy bych se nedokázala smířit se skutečností, že bys mohl mít jiný milenky – ať už kvůli krvi, nebo na sex – a jestli to ode mě čekáš, tak bysme měli teď hned všechno zarazit.“
Kdyby měla od Dmitriho v tuhle chvíli odejít, tak by to v ní zdevastovalo něco životně důležitého, ale ještě daleko horší by pro ni bylo, kdyby byla přinucená sledovat, jak sklání hlavu nad krkem jiné ženy. „Ať už spolu budeme jakkoli dlouho“ – a Honor nebyla natolik naivní, aby doufala, že by si muže, jako byl Dmitri dokázala udržet na věčnost – „tak to musí bejt monogamní vztah.“
Když chtěla svou ruku, kterou měla stále položenou na jeho stehni odtáhnout pryč, tak jí na moment překryl svou vlastní a přidržel jí na místě. „Zdá se, že blondýnky už pro mě ztratily svou atraktivnost,“ pronesl a když se před nimi uvolnil provoz, tak zrychlil.
„To mi nestačí.“
„Během doby, co budeme spolu, Honor, tu nebude nikdo jinej.“ Zazněl jeho jednoznačný slib… následovaný varováním. „Pro ani jednoho z nás.“
Honor ucítila bolest na hrudi a v ten moment si uvědomila, že zadržovala dech. Vydechla a řekla, „vim, že to ode mě neni fér, protože ti možná nikdy nebudu schopná dovolit, aby ses ze mě krmil.“ Kdysi jí jeden upír řekl, že krev přímo ze žíly byla od skladovaných zásob tak rozdílná, jako dekadentní čokoládový koláč od rýžového krekru.
Ale Dmitri jen pokrčil rameny, která si přála znovu vidět obnažená. „Krev je pro mě dosažitelná celkem snadno.“ V ten moment vyjeli z tunelu a zamířili na předměstí. „Ale bez sexu bych mohl umřít.“
Zaťala mu nehty do stehna a začala se dusit smíchy. Když na jeho rtech spatřila lehký úsměv, který v ní vyvolal velmi nebezpečné myšlenky, rozhodla se proti němu použít jeho vlastní hru. Posunula ruku, kterou měla stále na jeho stehni a začala mu konečky prstů jemně přejíždět po zipu černých kalhot. Dmitri zaklel, ale podařilo se mu nevyjet z pruhu na silnici.
To, že pod jejími dotyky ihned ztvrdl, jí dodalo odvahu. „Snaž se nejet vedle dodávky nebo náklaďáku,“ řekla, vzala ho do dlaně a stiskla. Dmitri zaťal čelist. „Nebo budou mít zajímavou podívanou.“
„Do hajzlu.“ Okamžitě stiskl tlačítko na palubní desce a v momentě se nad nimi s tichým elektronickým bzučením začala zatahovat střecha vozu. Za zhruba půl minuty dojela na místo a zacvakla se. Stisknutím druhého tlačítka se zatmavila okna.
Dobrý bože. „Kolik to auto stálo?“
Dmitri si položil ruku přes tu její a začal udávat tempo. „Nemůžeš ho mít. Ne v ruce. Možná kdybys použila pusu.“
Honor se v žilách rozhořela žhavá a tekutá touha. „Nesmíš se udělat,“ varovala ho, zatímco na něm stále pracovala svou dlaní. „Nebo budeš muset jet zase zpátky, aby ses převlíknul.“
Dmitri sevřel ruku, kterou držel volant pevněji a zasyčel, „tohle ti nezapomenu, Honor.“ Byla to hrozba…. ze které jí ztvrdly bradavky a třely se o krajkovou sexy podprsenku, kterou si oblékla pod přiléhavý top. A přesto všechno neměla v úmyslu přestat – chtěla to, chtěla prožít zážitek, který by zdevastovaná žena, kterou byla na začátku tohoto lovu, nikdy ani nezvážila. „Támhle,“ řekla, „je vjezd do nějakýho parku.“ Byl tam zelený trávník a několik piknikových stolků.

Dmitri stočil volant a zajel na malé parkoviště před parkem. V tuhle denní dobu už bylo příliš pozdě pro pejskaře a běžce a příliš brzy pro kohokoli jiného.

16 komentářů: