25
Honor mu zaťala nehty
do zátylku. „Bičík?“
„Sametovej bičík,“
zašeptal a prolíbával si cestičku po její čelisti, ale dolů po hrdle už
nepokračoval. Na tohle ještě nebyla připravená. „Použiju ho na tvojí kůži jenom
něžně a lehce. Jen tak, aby ti přivodil tu nejexkluzivnější bolestnou rozkoš.“
Její hluboce zelený
pohled se naplnil dojmem věčnosti a povědomím, které by neměl mít žádný
smrtelník.
„Tys byl vždycky
takovej, mam pravdu?“
„Připravenej si svojí
rozkoš okořenit trochou bolesti.“ V ten moment jí Dmitri přejel palcem po
bradavce a Honor zasténala. „To nemá nic společnýho s vampyrismem.“
Její slova probudila
další vzpomínku a ta ho strhla do minulosti, která, jak se zdálo, už nehodlala
zůstat pohřbená.
„Dmitri…“
V hlase nahé ženy, která před ním ležela jako nabídnutá oběť, zaslechl
nervózní chvění. Její ňadra byla pevná a bujná a její boky byly široké. Její
tělo bylo samá křivka a představovalo pro něho obrovské pokušení – a její ruce
byly připoutané k čelu postele, kterou vyřezával s vědomím, že jí
s ní bude sdílet.
„Ššš.“
Plně oblečený si lehl vedle ní a začal jí utěšovat. Položil jí ruku na ňadro a
se smyslnou znalostí, kterou nasbíral během let jejich dvoření a manželství, jí
prsty zatahal za bradavku.
„Nikdy
bych ti neublížil.“
„Já
vím, že ne.“ Absolutní přesvědčení v jejím prohlášení by ho učinilo jejím
– pokud už by jí jeho duše dávno nepatřila. „Já jen… o takovýchle věcech jsem
nikdy neslyšela nikoho mluvit.“
Posunul
ruku níž, vsunul jí ji mezi stehna a zjistil, že už pro něho byla vlhká.
Dotýkal se jí beze spěchu a ona mu začala pohyby svých boků vycházet vstříc.
„Chceš mi říct,“ pronesl, „že naše postelový hrátky probíráš s ostatníma
manželkama?“
Zčervenaly
jí tváře, ale navzdory tomu nepřestala pohybovat boky proti jeho
dlani. Se svou smyslností byla stejně štědrá, jako se svým srdcem. „Samozřejmě,
že ne. Nejsem si jistá, že by mi to někdo věřil.“
Rozesmál
se a políbil ji. Jeho žena byla svolná uspokojovat jeho potřebu postelových
hrátek, které by mohly jinou ženu dohnat k hysterii a omdlévání.
Samozřejmě, že ho nikdy nelákalo užívat si své hry s žádnou jinou. Jen
s Ingrede.
Ovinul
svůj jazyk kolem jejího, pozvedl ruku, kterou měl mezi jejími stehny a hravě a
něžně jí na to delikátně citlivé místo plácl dlaní. Zasténala… a přizvedla
boky, protože chtěla ještě. Vyhověl jí. Vždy jí vyhověl. Protože zatímco ona
byla tím, kdo měl svázané ruce, on tu byl otrokem.
Jejím
otrokem.
„Ano, byl,“ odpověděl na
Honořinu otázku a znovu si položil ruku na její stehno. „Vampyrismus mi jen
umožnil to vypilovat a vychutnat si to na sto padesát procent.“
Jak přecházela
jednotlivá roční období a ruiny jeho stavení vzal čas, získala jeho sexuální
hravost notnou dávku krutosti.
Jeho milenky odcházely
domů se šrámy od biče častěji, než odcházely bez nich, a přesto si přicházely
pro přídavek. Někdy je v posteli mučil, protože ho to těšilo. Jindy to
dělal jen proto, že ho to pobavilo. Ale nikdy to nedělal z toho důvodu, že
by mu to způsobovalo do morku kostí jdoucí rozkoš, jako když svázal svojí ženu
v jejich prosté posteli ve stavení, které stálo na zapomenutých polích,
kde touto dobou kvetly divoké květiny.
„Jak se jmenovala?“
Honor se narovnala, a když v jeho pohledu spatřila tu hrozivou
bezútěšnost, čirými emocemi se jí bolestně stáhlo hrdlo. „Ta žena, kvůli který
máš tenhle pohled v očích?“
„Ingrede.“ Jeho tón
hlasu neprozrazoval vůbec nic a to samo o sobě bylo její odpovědí.
„Už musíme odjet.“
Honor se přemístila
zpět na své sedadlo a předělala si culík. „Ingrede,“ zopakovala po něm. Nebyla
schopná od toho tématu upustit. „Byla to tvoje žena, mam pravdu?“
Dmitri se díval skrz
teď už čiré čelní sklo, ale cokoli, co zrovna viděl, nemělo nic společného se
zelenajícím se trávníkem parku, který byl před nimi. „Ano, byla.“
A pak, když už si
myslela, že nic dalšího nedodá, pronesl, „Byla to moje žena… a taky smrtelnice.“
Dmitriova záležitost
se Sorrow zabrala jen pár minut a Honor měla pocit, že než cokoli jiného mu šlo
o to, aby tu mladou ženu zkontroloval.
„Já jsem na tebe
nezapomněla,“ řekla Sorrow, když si šel Dmitri promluvit s Venomem. „S
těma lekcemi sebeobrany.“
„Já nikam
nepospícham.“ Výraz Sorrowiny tváře byl divoký a odhodlaný a ve vnější části duhovek se jí leskl jasně zelený kruh. „Doufám, že najdeš
naprosto každýho parchanta, kterej ti ublížil a donutíš je křičet.“
Když se ocitla zpátky
v autě, otočila se směrem k upírovi, který seděl vedle ní –
k upírovi, který měl kdysi dávno manželku. Manželku, kterou
miloval tak oddaně, že její památku opatroval s brutální odhodlaností i
dnes. Jeho výraz tváře byl v momentě, kdy mluvil o Ingredině smrtelnosti
naprosto zdevastovaný. A bylo z něho jasné, že litoval i toho mála, co jí
prozradil.
Jeho loajalita… jí
ohromovala.
Honor nikdo nikdy
takovým způsobem nemiloval. A ona ani nevěřila, že něco takového bylo vůbec
možné. „Přišel Venom na něco?“ zeptala se, protože si uvědomovala, že by jí o
Ingrede už nic dalšího neřekl. Ne teď.
„Ten první upír,
kterýho Jewel jmenovala,“ odpověděl a jeho tón hlasu opět patřil tomu
nejsofistikovanějšímu stvoření, „má dlouhodobýho milence a nikdy neprojevil
nejmenší zájem o žádnou ženu.“ Pak zavrtěl hlavou a jeho černé vlasy se
v jasné záři slunečních paprsků zaleskly do modra. „Nevim, jak mi to mohlo
uniknout. Navíc je tenhle upír příliš „buržoazní“, jak by to popsala Valerie,
než aby mu někdo k něčemu takovýmu nabídl pozvání.“
„Takže jestli jsem to
dobře pochopila: je šťastnej se svym milencem a nemá zapotřebí nikoho zneužívat
jen proto, aby zabil nudu.“
Dmitri přikývl. „Ten
druhej se během sledování nedopustil ničeho podezřelýho, ale z toho, co o
něm vim, by do toho klidně mohl bejt zapletenej. Poslal jsem za nim
Illia, aby ho vyzpovídal.“
„Illium se zdá bejt
příliš pohlednej na to, aby byl nebezpečnej.“ Naopak Dmitriova krása byla
daleko temnější a víc na hraně.
„Nikdo nikdy nečeká,
že by vytasil meč a usekl jim koule,“ pronesl se smrtícím pobavením
v hlase, zatímco je vezl směrem k mostu Georga Washingtona. „A když
to pak udělá, tak s obrovskou elegancí.“
Honor nebyla jeho
slovy vůbec překvapená. To, co o Illiovi řekla, byla pravda, ale už dávno se
naučila, že vzhled mohl klamat. „Budoval sis svojí reputaci záměrně?“
Dmitri se rozesmál a
Honor ucítila hutné kožešiny, které ji hladily po ňadrech. Zdálo se, že její
tělo se stalo na vábení jeho vůně daleko citlivější. „Žádnou reputaci jsem si
nebudoval. Byl jsem příliš zaměstnanej tim, abych zmáčel bojiště
v potocích krve a ošukal každou ženu, kterou přitahovalo násilí.“
Honor vůbec
nepřemýšlela nad tím, že by toho nechala, protože od dnešního rána patřili
jeden druhému – i kdyby to mělo být jen na kratičký úsek času. „Jseš tak
rozzlobenej.“ Jeho hněv byl příliš starý a neuvěřitelně intenzivní. „Řekni mi
proč.“
Následovala dlouhý,
tichý moment. „Moje vzpomínky jsou moje pokání, Honor. A podělit se o ně, je
naprosto bezdůvodný.“
„Dmitri, já nikdy
nebudu jen na ozdobu, nebo postelovou společnicí, která bude spokojená
s málem, který jí budeš ochotnej dát.“ To prostě nemohla. Hloubka
citů, která jí k němu táhla nebyla racionální a nedávala naprosto žádný
smysl.
„A já,“ pronesl a
natáhl ruku, aby jí mohl chytit za stehno, „nikdy nebudu-„
„-zvladatelnej
milenec,“ přerušila ho náhle s pobaveným výrazem ve tváři. „Nemůžu říct,
že bych to předem netušila.“
Zastavili na červenou
a Dmitri jí věnoval ten nejpodivnější pohled, který u něho kdy viděla. „Proč si
použila zrovna tohle slovo?“
Díky:)
OdpovědětVymazatMoc děkuji za překlad. :)
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad ! ! !
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatděkuji :-)
OdpovědětVymazatDíky moc
OdpovědětVymazatDakujem mooooo0c:-) si skvela:-)
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad :)
OdpovědětVymazatMoc díky za novou kapitolu.Katka
OdpovědětVymazatdik
OdpovědětVymazatDěkuji moc za překlad!!!
OdpovědětVymazatDik za preklad :-)
OdpovědětVymazatďakujem za preklad
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad. Lenka :-)
OdpovědětVymazatDíky za překlad :)
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad :)
OdpovědětVymazatSrdečná vďaka za preklad!!! :-)
OdpovědětVymazat