Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels blade - 2/2 33. kapitola

Ve stejném momentě, kdy přijala jeho výzvu, si všimla, že Sorrow zavrávorala. Venom se okamžitě stáhl zpátky a už to nebyly dvě zdivočele se pohybující šelmy, ale překvapivě sexy upír s rozcuchanými vlasy, který během boje přišel o své sluneční brýle a měl natrženou košili a Asiatka pokrytá vrstvou potu, která ztěžka oddychovala a zapírala se dlaněmi o kolena.
Honor k ní přistoupila blíž a rozhodně ji nešetřila. „Nakopal ti zadek.“

Sorrow trhla hlavou vzhůru a dlouhé prameny hedvábně černých vlasů, které jí unikly z culíku, se jí přilepily k obličeji. „Já-„
„Ticho.“ Honor ukázala směrem k Venomovi. „A ty odejdi.“
Jestli by jí poslechl i v případě, kdyby tu nestál Dmitri, zůstalo nezodpovězenou otázkou, ale Venom mírně uklonil hlavou a beze slova odešel.
„Kdybys byla studentkou na Akademii,“ pokračovala Honor, protože si uvědomila, že tahle mladá žena potřebovala speciální druh vedení, který ji bez toho, aby nenarazil na její poničenou hrdost, nemohl poskytnout žádný muž, „tak bys teď seděla rozplácnutá na zadku. A víš proč? Protože by tě tam usadil tvůj vlastní instruktor.“
Honor věděla o hrdosti své. A také věděla jaké to je, se zoufale držet jejích posledních poničených zbytečků. Jenže také věděla své o přežití. „Pak bys dostala dvacet koleček na hřišti a až by ses doplazila do cíle, tak bys byla ráda, kdybys měla ještě dost sil na to, aby ses dostala do postele. A až bys ráno vstala, tak by tě to čekalo celý znovu.“
„Jenže on-„
„On si tě dobíral.“ Pozvedla na ni obočí. „A ty si mu naběhla. Taková ztráta kontroly tě jednou zabije.“ Sorrow byla nebezpečná, ale bez patřičné disciplíny, by se její síla mohla stát nezvladatelně riskantní přítěží. „Než budeme pokračovat s jakymkoli cvičením, tak musíme zapracovat na tvym sebeovládání.“
Sorrow zaťala čelist, ale tentokrát se dokázala ovládnout. Šikovná holka.
„Zkoušela si někdy meditovat?“ Tahle schopnost oddělení mysli od hrůz spáchaných na těle, byla jedním z důvodů, proč Honor po svém únosu nezešílela.
Sorrow trhavě přikývla. „Naučila mě to moje babička. Ale nezkoušela jsem to od…“
„Myslim, že bys měla.“ Honor jí položila ruku na rameno. „Chci, abys šla dovnitř, dala si dlouhou, horkou vanu a pak udělala cokoli, co ti přinese radost.“
Sorrowin hnědý pohled, který pohlcovala jasná zeleň, byl pochmurný. Vytratila se z něho veškerá bojovnost a ona najednou vypadala srdcervoucně mladě. „Radost už mi nedělá vůbec nic.“
„Snaž se.“ Noční můry nemohly být poraženy za jediný den a ty Sorrowiny jí poznamenaly na zcela zásadní úrovni. „Pak se někde pohodlně usaď a zkus meditovat. Až přijdu příště, tak si o tomhle všem promluvíme - protože, Sorrow? Tohle všechno nemůžeš držet v sobě. Já o tom něco vim, věř mi.“
Ten zápisník, který neměla nikdy v plánu použít, se pro ni stal velmi důležitým prostředkem a úlevným osvobozením, které z ní vysálo veškerý jed. „Přijdeme na něco, co ti pomůže se s tím vším vyrovnat.“
Sorrow těžce polkla. „Ty si myslíš, že se mi to může podařit?“
„Ano, myslím.“ Tahle mladá žena potřebovala někoho, kdo by v ní věřil. „Samozřejmě, že ano, zlatíčko.“
„Elena mě chtěla přijít navštívit,“ vyhrkla Sorrow z ničeho nic. „Já vim, že mě zachránila… ale teď má křídla.“ V ten moment se celá zachvěla. „Prostě jsem nemohla.“
„Jsem si jistá, že to pochopila.“ Honor ji jemně stiskla rameno a v tom ji napadlo něco jiného. „Jak často jsi sama?“
„Já nikdy nejsem sama.“
„No tak Sorrow.“
„Není to tak hrozný. Moje rodina…“ Zachvěl se jí spodní ret a Sorrow se do něho kousla tak tvrdě, že na té delikátní kůži zůstaly otisky jejích zubů. „Oni o Uramovi nevědí – bylo jim řečeno, že mě napadl bláznivej člověk, kterej byl nakaženej nějakym nebezpečnym virem. Když se na mně začaly projevovat první změny, tak jsem si myslela, že se mě zřeknou, ale všichni se zachovali naprosto báječně a máma by tu se mnou byla každej den, kdybych jí nechala.“
„Tak jí nech,“ odpověděla Honor a pohladila jí po tváři. „Rodina je moc důležitej základ, kterej tě udrží na nohou a pomůže ti bojovat.“ Ona sama žádnou rodinu nikdy neměla, a díky tomu rozuměla její důležitosti víc, než si Sorrow vůbec mohla představit.
Sorrow přikývla a impulzivně ji objala. Honor její objetí opětovala a byla velmi šťastná, že se nacházela v bodě, kdy už jí tak náhlý pohyb nevracel zpět do té temné díry, kde ji Amos věznil. Hladila Sorrow po zádech a její pohled se střetl s tím Dmitriovým. Proběhlo mezi nimi něco nahlas nevyřčeného, co oba dva rázem pochopili – už to nebyl jen on, kdo měl na Sorrow dávat pozor, ale oni oba.
Když o něco později odjížděli, zazvonil Dmitrimu mobil.
„Dmitri.“ Ten hrubý mužský hlas v něm probudil dávné vzpomínky.
„Prosím.“ Ten chlapec k němu zvedl ruku. Jeho záda byla celá zkrvavená od nedávného bičování.
„Bude to v pořádku,“ řekl Dmitri. Jeho srdce se proměnilo v kámen a on nebyl schopný cítit lítost, ale i přesto si uvědomoval, že tenhle chlapec pro něho nebyl hrozbou, byl jen další obětí. „My ti neublížíme.“
„Je mrtvá?“
„Ano, ta mrcha je mrtvá.“
„Kallistosi.“ Okamžitě zajel vozem ke krajnici.
V mobilu se ozval zkřehotavý, bolestně znějící smích. „Velmi dobře.“ Pak následovalo několik vteřin hrobového ticha. Dmitri vyčkával, věděl, že Kallistos začne být netrpělivý – podle lidí, které měl Jason umístěné na dvoře Nehy, tenhle upír s tváří a tělem, které dokázalo během staletí uchvátit jak ženy, tak i muže, se nikdy nenaučil ovládat svou výbušnou povahu.
„Dneska mám převahu já, Dmitri.“ Kallistosův hlas už nikdy nemohl být hladký. Během Stvoření utrpělo jeho hrdlo v klíčovém okamžiku vážné poškození, ale v tuhle chvíli z něj byla sejmuta i veškerá sofistikovaná fasáda.
„Uděláš přesně, co ti řeknu, nebo tenhle poměrně pěknej anděl umře velmi pomalou a bolestivou smrtí.“
„Řekni mi, co po mě chceš.“
„Pošlu ti instrukce, kam máš jet a jestli někde uvidim jediný křídlo, tak ho vykucham.“
Hned po té, co zavěsil, mu přišly pokyny se směrem. „Tohle je jen první část cesty,“ pronesl hned po té, co Honor vylíčil obsah hovoru.
„Chce se ujistit, že nepošleš napřed žádnýho anděla.“
Dmitri zvážil všechny své možnosti a nakonec zavolal Illiovi. „Upozorni Raphaela hned, jak se vrátí zpátky do města.“ Archanděl měl být zrovna na cestě z meetingu. „Ty máš příliš osobitý křídla, Jason je pryč a já nikomu jinýmu nevěřim.“
Illium zaklel. „Poletim Raphaelovi naproti.“
Dmitri ukončil hovor a otočil se směrem k Honor, „jsi ozbrojená?“
„Vždycky.“
Šlápl na pedál a vyrazil z New Jersey směrem do Philadelphie. Během jízdy mu přicházely stále další pokyny a o sedm hodin později, když obloha začínala tmavnout prvními známkami soumraku, značícím čas mezi dnem a nocí, se ocitl zpět na Manhattanu. Se zatnutou čelistí zvedl znovu vyzvánějící mobil.
„Bavil ses dobře při svý malý projížďce?“ Smál se Kallistos a jeho smích zněl, jakoby se o sebe odíraly kusy železa. Dmitri nic neodpověděl, věřil, že si Kallistos bude myslet, že jím zmítala zuřivost, která mu nedovolovala rozumě uvažovat. Nebylo tomu tak. Dmitriho nenávist k Isis ho neoslepovala – teď, když se vykoupal v její krvi, už ne.
„Nechal jsem ti dárek.“ Teď už se Kallistos téměř chichotal. „V jedný z tvejch New Yorskejch nemovitostí.“ A pak zavěsil.
Dmitri přetlumočil Honor, co mu Kallistos řekl, vzápětí se nelegálně otočil o stoosmdesát stupňů a zamířil k Elglewood Cliffs.
Pane, promluvil k Raphaelovi, protože cítil, že se archanděl nacházel přímo nad nimi. Jestli s Illiem dokážete zkontrolovat tyhle tři – pak nadiktoval všechny adresy – tak já si vezmu na starost tu čtvrtou. Pak Raphaelovi sdělil i čtvrtou adresu.
„Jedem k tý nejbližší nemovitosti,“ oznámil Honor. „Raphael s Illiem se k těm ostatním dostanou mnohem rychlejc, než my.“ Ale Kallistos, napadlo ho, už byl stejně dávno pryč.
„Jak moc je pravděpodobný, že to bude ta správná?“
Dmitri si představil vysoké ploty a úzkou cestu v zadní části pozemku, po které by se dalo snadno vplížit dovnitř. „Je to tam relativně odlehlý a dost zchátralý na to, aby to vyhovovalo Kallistově potřebě pro teatrálnost.“ Přidal rychlost a svištěl kolem ostatních udivených motoristů.

Pokud by byl v ohrožení nějaký starší anděl, necítil by Dmitri tak obrovské obavy, které se ho zmocňovaly teď. Ale ten, kterého Kallistos unesl, byl mladý a vývoj jeho nesmrtelnosti ještě nebyl u konce. Samozřejmě, že většina smrtelníků, nebo upírů by mu nedokázala způsobit smrtelné zranění, ale Kallistos byl ještě starší, než Dmitri a na to, aby zavraždil takhle zranitelného anděla, měl jak sílu, tak i vědomosti. 

16 komentářů:

  1. Děkuji mnohokrát za překlad další části ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za skvělý překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělé, díky moc za další pokračování kapitoly

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za preklad. Lenka :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za skvělý překlad ! viki

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuji za překlad nové kapitoly, ale chtěla bych se zeptat kapitola 33 je celá?
    Katka

    OdpovědětVymazat
  9. Ďakujem :)
    Predpokladám, že to malo byť 33 kapitola 2/2

    OdpovědětVymazat
  10. Srdečná vďaka za preklad!!!
    Tu je to len zle prelinkované; kapitola 2/2 34 nájdeš tu:
    http://knizkyhezkycesky.blogspot.cz/search?updated-max=2015-02-17T17:00:00%2B01:00&max-results=5&reverse-paginate=true

    OdpovědětVymazat