Ve stejném momentě,
kdy přijala jeho výzvu, si všimla, že Sorrow zavrávorala. Venom se okamžitě
stáhl zpátky a už to nebyly dvě zdivočele se pohybující šelmy, ale překvapivě
sexy upír s rozcuchanými vlasy, který během boje přišel o své sluneční
brýle a měl natrženou košili a Asiatka pokrytá vrstvou potu, která ztěžka
oddychovala a zapírala se dlaněmi o kolena.
Honor k ní přistoupila
blíž a rozhodně ji nešetřila. „Nakopal ti zadek.“
Sorrow trhla hlavou
vzhůru a dlouhé prameny hedvábně černých vlasů, které jí unikly z culíku, se jí
přilepily k obličeji. „Já-„
„Ticho.“ Honor
ukázala směrem k Venomovi. „A ty odejdi.“
Jestli by jí poslechl
i v případě, kdyby tu nestál Dmitri, zůstalo nezodpovězenou otázkou, ale
Venom mírně uklonil hlavou a beze slova odešel.
„Kdybys byla
studentkou na Akademii,“ pokračovala Honor, protože si uvědomila, že tahle
mladá žena potřebovala speciální druh vedení, který ji bez toho, aby nenarazil
na její poničenou hrdost, nemohl poskytnout žádný muž, „tak bys teď seděla
rozplácnutá na zadku. A víš proč? Protože by tě tam usadil tvůj vlastní
instruktor.“
Honor věděla o
hrdosti své. A také věděla jaké to je, se zoufale držet jejích posledních
poničených zbytečků. Jenže také věděla své o přežití. „Pak bys dostala dvacet
koleček na hřišti a až by ses doplazila do cíle, tak bys byla ráda, kdybys měla
ještě dost sil na to, aby ses dostala do postele. A až bys ráno vstala, tak by
tě to čekalo celý znovu.“
„Jenže on-„
„On si tě dobíral.“
Pozvedla na ni obočí. „A ty si mu naběhla. Taková ztráta kontroly tě jednou
zabije.“ Sorrow byla nebezpečná, ale bez patřičné disciplíny, by se její síla
mohla stát nezvladatelně riskantní přítěží. „Než budeme pokračovat
s jakymkoli cvičením, tak musíme zapracovat na tvym sebeovládání.“
Sorrow zaťala čelist,
ale tentokrát se dokázala ovládnout. Šikovná holka.
„Zkoušela si někdy
meditovat?“ Tahle schopnost oddělení mysli od hrůz spáchaných na těle, byla
jedním z důvodů, proč Honor po svém únosu nezešílela.
Sorrow trhavě
přikývla. „Naučila mě to moje babička. Ale nezkoušela jsem to od…“
„Myslim, že bys
měla.“ Honor jí položila ruku na rameno. „Chci, abys šla dovnitř, dala si
dlouhou, horkou vanu a pak udělala cokoli, co ti přinese radost.“
Sorrowin hnědý
pohled, který pohlcovala jasná zeleň, byl pochmurný. Vytratila se z něho
veškerá bojovnost a ona najednou vypadala srdcervoucně mladě. „Radost už mi
nedělá vůbec nic.“
„Snaž se.“ Noční můry
nemohly být poraženy za jediný den a ty Sorrowiny jí poznamenaly na zcela
zásadní úrovni. „Pak se někde pohodlně usaď a zkus meditovat. Až přijdu příště,
tak si o tomhle všem promluvíme - protože, Sorrow? Tohle všechno nemůžeš držet
v sobě. Já o tom něco vim, věř mi.“
Ten zápisník, který
neměla nikdy v plánu použít, se pro ni stal velmi důležitým prostředkem a
úlevným osvobozením, které z ní vysálo veškerý jed. „Přijdeme na něco, co
ti pomůže se s tím vším vyrovnat.“
Sorrow těžce polkla. „Ty
si myslíš, že se mi to může podařit?“
„Ano, myslím.“ Tahle
mladá žena potřebovala někoho, kdo by v ní věřil. „Samozřejmě, že ano,
zlatíčko.“
„Elena mě chtěla
přijít navštívit,“ vyhrkla Sorrow z ničeho nic. „Já vim, že mě zachránila…
ale teď má křídla.“ V ten moment se celá zachvěla. „Prostě jsem nemohla.“
„Jsem si jistá, že to
pochopila.“ Honor ji jemně stiskla rameno a v tom ji napadlo něco jiného.
„Jak často jsi sama?“
„Já nikdy nejsem
sama.“
„No tak Sorrow.“
„Není to tak hrozný.
Moje rodina…“ Zachvěl se jí spodní ret a Sorrow se do něho kousla tak tvrdě, že
na té delikátní kůži zůstaly otisky jejích zubů. „Oni o Uramovi nevědí – bylo
jim řečeno, že mě napadl bláznivej člověk, kterej byl nakaženej nějakym
nebezpečnym virem. Když se na mně začaly projevovat první změny, tak jsem si
myslela, že se mě zřeknou, ale všichni se zachovali naprosto báječně a máma by
tu se mnou byla každej den, kdybych jí nechala.“
„Tak jí nech,“
odpověděla Honor a pohladila jí po tváři. „Rodina je moc důležitej základ,
kterej tě udrží na nohou a pomůže ti bojovat.“ Ona sama žádnou rodinu nikdy
neměla, a díky tomu rozuměla její důležitosti víc, než si Sorrow vůbec mohla
představit.
Sorrow přikývla a
impulzivně ji objala. Honor její objetí opětovala a byla velmi šťastná, že se
nacházela v bodě, kdy už jí tak náhlý pohyb nevracel zpět do té temné
díry, kde ji Amos věznil. Hladila Sorrow po zádech a její pohled se střetl
s tím Dmitriovým. Proběhlo mezi nimi něco nahlas nevyřčeného, co oba dva
rázem pochopili – už to nebyl jen on, kdo měl na Sorrow dávat pozor, ale oni
oba.
Když o něco později
odjížděli, zazvonil Dmitrimu mobil.
„Dmitri.“ Ten hrubý
mužský hlas v něm probudil dávné vzpomínky.
„Prosím.“
Ten chlapec k němu zvedl ruku. Jeho záda byla celá zkrvavená od nedávného
bičování.
„Bude
to v pořádku,“ řekl Dmitri. Jeho srdce se proměnilo v kámen a on
nebyl schopný cítit lítost, ale i přesto si uvědomoval, že tenhle chlapec pro
něho nebyl hrozbou, byl jen další obětí. „My ti neublížíme.“
„Je
mrtvá?“
„Ano,
ta mrcha je mrtvá.“
„Kallistosi.“
Okamžitě zajel vozem ke krajnici.
V mobilu se
ozval zkřehotavý, bolestně znějící smích. „Velmi dobře.“ Pak následovalo
několik vteřin hrobového ticha. Dmitri vyčkával, věděl, že Kallistos začne být
netrpělivý – podle lidí, které měl Jason umístěné na dvoře Nehy, tenhle upír
s tváří a tělem, které dokázalo během staletí uchvátit jak ženy, tak i
muže, se nikdy nenaučil ovládat svou výbušnou povahu.
„Dneska mám převahu
já, Dmitri.“ Kallistosův hlas už nikdy nemohl být hladký. Během Stvoření
utrpělo jeho hrdlo v klíčovém okamžiku vážné poškození, ale v tuhle
chvíli z něj byla sejmuta i veškerá sofistikovaná fasáda.
„Uděláš přesně, co ti
řeknu, nebo tenhle poměrně pěknej anděl umře velmi pomalou a bolestivou smrtí.“
„Řekni mi, co po mě
chceš.“
„Pošlu ti instrukce,
kam máš jet a jestli někde uvidim jediný křídlo, tak ho vykucham.“
Hned po té, co
zavěsil, mu přišly pokyny se směrem. „Tohle je jen první část cesty,“ pronesl
hned po té, co Honor vylíčil obsah hovoru.
„Chce se ujistit, že
nepošleš napřed žádnýho anděla.“
Dmitri zvážil všechny
své možnosti a nakonec zavolal Illiovi. „Upozorni Raphaela hned, jak se vrátí
zpátky do města.“ Archanděl měl být zrovna na cestě z meetingu. „Ty máš
příliš osobitý křídla, Jason je pryč a já nikomu jinýmu nevěřim.“
Illium zaklel.
„Poletim Raphaelovi naproti.“
Dmitri ukončil hovor
a otočil se směrem k Honor, „jsi ozbrojená?“
„Vždycky.“
Šlápl na pedál a
vyrazil z New Jersey směrem do Philadelphie. Během jízdy mu přicházely
stále další pokyny a o sedm hodin později, když obloha začínala tmavnout
prvními známkami soumraku, značícím čas mezi dnem a nocí, se ocitl zpět na
Manhattanu. Se zatnutou čelistí zvedl znovu vyzvánějící mobil.
„Bavil ses dobře při
svý malý projížďce?“ Smál se Kallistos a jeho smích zněl, jakoby se o sebe
odíraly kusy železa. Dmitri nic neodpověděl, věřil, že si Kallistos bude
myslet, že jím zmítala zuřivost, která mu nedovolovala rozumě uvažovat. Nebylo
tomu tak. Dmitriho nenávist k Isis ho neoslepovala – teď, když se vykoupal
v její krvi, už ne.
„Nechal jsem ti
dárek.“ Teď už se Kallistos téměř chichotal. „V jedný z tvejch New
Yorskejch nemovitostí.“ A pak zavěsil.
Dmitri přetlumočil
Honor, co mu Kallistos řekl, vzápětí se nelegálně otočil o stoosmdesát stupňů a
zamířil k Elglewood Cliffs.
Pane,
promluvil k Raphaelovi, protože cítil, že se archanděl nacházel přímo nad
nimi. Jestli s Illiem dokážete
zkontrolovat tyhle tři – pak nadiktoval všechny adresy – tak já si vezmu na
starost tu čtvrtou. Pak Raphaelovi sdělil i čtvrtou adresu.
„Jedem k tý
nejbližší nemovitosti,“ oznámil Honor. „Raphael s Illiem se k těm
ostatním dostanou mnohem rychlejc, než my.“ Ale Kallistos, napadlo ho, už byl
stejně dávno pryč.
„Jak moc je
pravděpodobný, že to bude ta správná?“
Dmitri si představil
vysoké ploty a úzkou cestu v zadní části pozemku, po které by se dalo
snadno vplížit dovnitř. „Je to tam relativně odlehlý a dost zchátralý na to,
aby to vyhovovalo Kallistově potřebě pro teatrálnost.“ Přidal rychlost a
svištěl kolem ostatních udivených motoristů.
Pokud by byl
v ohrožení nějaký starší anděl, necítil by Dmitri tak obrovské obavy,
které se ho zmocňovaly teď. Ale ten, kterého Kallistos unesl, byl mladý a vývoj
jeho nesmrtelnosti ještě nebyl u konce. Samozřejmě, že většina smrtelníků, nebo
upírů by mu nedokázala způsobit smrtelné zranění, ale Kallistos byl ještě
starší, než Dmitri a na to, aby zavraždil takhle zranitelného anděla, měl jak
sílu, tak i vědomosti.
Moc děkuji za překlad. :)
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatďakujem za preklad
OdpovědětVymazatDěkuji mnohokrát za překlad další části ! ! !
OdpovědětVymazatDěkuji moc za skvělý překlad!!!
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad :)
OdpovědětVymazatSkvělé, díky moc za další pokračování kapitoly
OdpovědětVymazatDakujem:-)
OdpovědětVymazatDíky za překlad :)
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad. Lenka :-)
OdpovědětVymazatDekuji za preklad :)
OdpovědětVymazatDíky:)
OdpovědětVymazatDěkuji za skvělý překlad ! viki
OdpovědětVymazatMoc děkuji za překlad nové kapitoly, ale chtěla bych se zeptat kapitola 33 je celá?
OdpovědětVymazatKatka
Ďakujem :)
OdpovědětVymazatPredpokladám, že to malo byť 33 kapitola 2/2
Srdečná vďaka za preklad!!!
OdpovědětVymazatTu je to len zle prelinkované; kapitola 2/2 34 nájdeš tu:
http://knizkyhezkycesky.blogspot.cz/search?updated-max=2015-02-17T17:00:00%2B01:00&max-results=5&reverse-paginate=true