Honor neváhala,
začala okamžitě střílet, a když se před ní chtěl Dmitri vrhnout, zakřičela,
„Ne! Mam to pod kontrolou!“
To stvoření se po ní
pokoušelo dál a dál sápat a ona na něj nepřestávala střílet. Zvuk střelby byl
v uzavřeném prostoru sklepení naprosto ohlušující.
Nakonec se ta věc
přeci jen se sípáním svezla k zemi. Honor vytáhla malou baterku, a aniž by
odložila pistoli, zamířila kužel světla na cokoli, co to bylo, co si
z tohoto odporného místa udělalo své doupě.
„To jsi ty.“
Zachroptil mezi krví, která se mu drala z úst.
Už vůbec nevypadal
jako na fotografiích, které jí Dmitri ukázal. Jeho eleganci přebil zvířecí
hlad. Jeho obličej byl propadlý a z okolí úst mu zmizela kůže a Honor se
tak odhalil pohled na jeho dásně a špičáky. Stejně zbídačelé bylo pod zbytky
košile i jeho tělo. Zlomená žebra se mu ještě nezacelila a ostatní části jeho
hrudníku byly zdevastované nově utrženými střelnými zraněními.
„Byla jsi moje,“
zašeptal Amos.
„Ne,“ řekla znovu
směrem k Dmitrimu.
„Honor.“
„Teď už neni nebezpečnej.“
Honor se k Amosovi vydala blíž, aby se podívala na jeho vyhublé tělo a
uvědomila si, že se sem musel dostat hned po té, co se ho Jiana pokusila zabít.
A pak, když byl bezpečně schovaný, už neměl sílu na to, aby se zase dostal ven
a mohl se nakrmit. Jeho tělo se pokoušelo zhojit svá nejvážnější zranění, a
proto začalo kanibalizovat samo na sobě.
Politování hodné
stvoření. Ale stále stvoření s dostatečnou rezervou sil.
Amos zařval a znovu
se na ní vrhl. Honor si zachovala chladnou hlavu a vyprázdnila mu do srdce celý
zbytek zásobníku. „Myslíš, že se z toho může vzpamatovat?“
„Ne. Na to byl už
příliš slabej.“ Pak jí pohladil po vlasech. „To je konec.“
Honor se rozhlédla po
kouřem zaplněné místnosti a viděla opravdu jen místnost, ve které se nacházeli.
Žádné pozůstatky nočních můr. „Jo, to je konec.“
Když ji pak Dmitri
naložil do vrtulníku, kterým je dopravil do Věže a zavedl ji do svého
apartmánu, byla příliš emocionálně vyčerpaná, než aby protestovala.
„Nechal jsem doručit
novou postel,“ oznámil jí, když jí popostrčil do koupelny a začal jí pomáhat se
svlékáním. „Budeš jediná žena, která v ní kdy bude spát.“
Tomuhle upírovi
s jizvami a temnotou, kterou si s sebou nesl, patřilo celé její
srdce. „Pojď ke mně.“ Vzala jeho tvář do dlaní, naklonila se k němu a
začala se mu třít nosem o nos. Okamžitě pocítila, jak na kratičký okamžik celé
jeho tělo ztuhlo, ale vzápětí se žhavým polibkem zmocnil jejích úst. Byl to
hříšný a zhýralý polibek, kterým by svou ženu neobdařil žádný dobrý muž, ale
jeho výsledkem byla dekadentní a vítaná společná sprcha. Jenže její tělo jí
zradilo v okamžiku, kdy se dotkla hlavou polštáře.
Ti
upíři s rudýma očima a rukama, kterýma se jí dotýkaly po celém těle,
zatímco ji drželi přitisknutou ke zdi, jí chtěli zneuctít. Věděla to. Prostě to
věděla. Odpusť mi to, Dmitri, zašeptala si sama pro sebe a zůstala nehybně
stát.
Vysmáli
se jí. „Vidíš, ona to chce. Já věděl, že tyhle venkovanky pro pořádnýho chlapa
roztáhnou nohy moc rády.“ Zatímco se jeden z nich dotýkal jejích ňader, se
jí ten druhý sápal pod sukně.
Navzdory
své hanbě a zuřivosti ale zůstala potichu a nebránila se jim. Jenže pak ten
třetí upír vešel do dětského pokojíku a vyšel ven s Caterinou
v náruči.
„Tak
roztomilá a tak maličká,“ jeho hlas byl svou jemností přímo mrazivý. „Slyšel
jsem, že krev nemluvňat je naprosto delikátní.“
Ticho,
ticho opakovala si stále dokola, přestože jí zuřivost rozpalovala doběla. Kdyby
se ohradila, tak by to monstrum vědělo, že drželo v rukou kousek jejího
srdce a ublížilo by Caterině ještě víc. Jenže její mlčení její děťátko
neochránilo, a když spatřila, jak upír sklonil hlavu ke Caterininu drobnému
krku a začal ho drásat na kusy, s hrůzou v očích vykřikla – „Ne!
Prosím ne!“
Vzduch
proťal vyděšený křik jejího dítěte, a pak následovalo děsivé ticho, které jí
roztříštilo srdce na kusy.
Praštila
loktem do nosu jednoho z upírů, který ji držel a toho druhého bodla
kuchyňským nožem, který si schovala do sukně, hned jak je spatřila přicházet
k jejich stavení. „Nech ji být!“ Nečekali, že by jim vzdorovala, a proto
se jí podařilo uniknout a vytrhnout Caterinu z rukou upíra, který se
z ní krmil. „Ne, ne. To, ne.“ Její děťátko mělo rozdrásané hrdlo. Bylo
mrtvé a jeho tělíčko už začínalo chladnout.
„Ne!“
Zazněl útrpný křik matky. Přítomní upíři už se po ní opět sápali, ale ona
nehodlala Caterinu pustit z náruče. A neudělala to, ani když jí zlomily
žebra, svalili ji na zem a vyhrnuli jí sukně. Nezajímalo ji, co jí udělají, jen
když se už nedotknou Cateriny… a neobjeví Mishu.
Zůstaň
potichu, Misho, žadonila sama pro sebe. Zůstaň potichu, zůstaň potichu. Když si
poprvé všimla přicházejících upírů, hrál si na svém „tajném“ místě nahoře na
půdě. Zakřičela na něho, aby se tam schoval, ale už neměla čas na to, aby také
ukryla Caterinu. Zbývalo jí jen doufat, že nebyli tak zlý, aby zranili
nemluvně.
Když
jí ubližovali, necítila žádnou bolest. Necítila vůbec nic. Každičkou částí
svého bytí se soustředila na to, jestli nezaslechne svého syna a na to, aby
nepustila tělíčko Cateriny. Nedokázala jsem ji ochránit, Dmitri, omlouvala se
neslyšným hlasem, zatímco upíři zneužívali její tělo. Odpusť mi to. Věděla, že
tu také umře, a že to jí Dmitri neodpustí. Její věrný manžel, který ji miloval
i v momentě, kdy ho sváděla žena anděl, byl velmi tvrdohlavý.
Najednou
něco zaslechla.
Vzhlédla
a spatřila Mishu, který vykukoval z půdy. Očima ho žadonila, aby zůstal
potichu a nehýbal se. Jenže Misha byl syn svého otce. Zuřivě vykřikl, skočil na
záda jednomu z útočníků a zakousl se mu do krku. Upír ho od sebe odtrhnul
a odhodil ho na podlahu. Trhala sebou a bojovala, aby mu mohla jít na pomoc.
„Ne!“
Jeden z upírů chytil křičícího a zmítajícího se Mishu za ruce. „To starší
dítě chtěla živý!“ A pak, když ho žadonila, aby jejímu synovi neubližoval, ho
pevně stiskl pod krkem, rozesmál se a držel ho, dokud jeho drobné, ale stále
vzdorující tělo neochablo.
Když
s ní byli hotoví, tak podpálili jejich stavení a přerazili jí páteř, aby
nemohla uniknout rostoucímu dýmu a plamenům. Umřela se svým děťátkem
v náruči a pevně ji tiskla až do konce. Jenže její duše nenašla mír ani po
smrti. Její mysl stále pronásledoval Mishův křik, pohled na Cateriny rozervané
hrdlo i Dmitriova poslední slova, když si pro něho přišli Isisini muži.
„Odpustíš
mi, Ingrede? Odpustíš mi, co musím udělat?“
Její
manžel byl hrdý muž. Tak moc a moc hrdý. „Bojuješ bitvu,“ zašeptala a pohladila
ho po tváři. „A děláš to proto, aby si nás ochránil. Není nic, co bych ti měla
odpouštět.“
A
pak její Dmitri odešel. Odešel do postele stvoření, které v něm spatřovalo
jen věc, kterou chtělo využít. Ale on jí slíbil, že ať se stane cokoli, tak se
k ní vrátí zpět. Jenže ona už tu nebude a to mu zlomí srdce.
„Honor!“ Dmitri třásl tělem ženy, která spala po jeho
boku. Jejím tělem zmítaly obrovské vzlyky a on se jí snažil probudit.
Nakonec se přeci jen
přetočila, zabořila mu tvář do hrudi a on věděl, že byla vzhůru. Její slzy
patřily ženě, která přišla naprosto o všechno. V každé slané krůpěji se
zračila naprostá devastace. Plakala a plakala a plakala a celé její tělo se tak
moc třáslo, že se bál, aby se mu nerozpadla.
Jeho slova by
nevnímala a ani by se nedala utišit, a proto ji jednoduše svíral v náruči
pevněji, než kdy předtím. Jeho objetí se nebránila. Vlastně nedělala nic
jiného, než že plakala – dokud neměl celý hrudník promáčený jejím utrpením a
nechtěl něco rozcupovat na kusy. Neřekl jí, aby přestala. Napadlo ho, že
Amosova smrt byla katalyzátorem jejího žalu, a že to byl závěr, který prostě
potřebovala.
Držel v náruči
svou lovkyni, jejíž půlnočně zelené oči odhalily, kým ve skutečnosti byl i
se svými temnými stíny. Která se ho dotýkala stejným způsobem, jakým to
dělávala Ingrede, a která ho přiměla věřit v nemožné. Držel ji tak pevně,
že se stala součástí jeho vlastní duše.
Skvělé ! ! ! Děkuji mnohokrát za překlad další kapitolky ! ! ! Marta
OdpovědětVymazatSkvělá kniha !!! Děkuji moc za překlad ! viki
OdpovědětVymazatDĚKUJI
OdpovědětVymazatDíky:)
OdpovědětVymazatďakujem za preklad
OdpovědětVymazatDěkuji moc za skvělý překlad!!!
OdpovědětVymazatDíky moc za další pokračování kapitoly.
OdpovědětVymazatDěkuji moc :-)
OdpovědětVymazatDakujem moc:-)
OdpovědětVymazatDíky za překlad. Tuhle část jsem obrečela :)
OdpovědětVymazatDakujem za preklad
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad. Katka
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad :)
OdpovědětVymazatMoc děkuji za překlad. Draza
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad. Lenka :-)
OdpovědětVymazatSuper, mockrát děkuji za překlad 36 kapitoly. Renca :-)
OdpovědětVymazatSrdečná vďaka za prekad kapitoly!!! :-)
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad
OdpovědětVymazat