Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels blade - 38. kapitola

38
Čerstvě osprchovaní se posadili na postel. Honor se opírala o jeho hrudník a její tělo bylo měkké, vřelé a jeho. Absolutně a kategoricky jeho.
„Nemohla jsem to před tebou tajit,“ řekla, když jí projížděl rukou kudrnami vlasů, které jí vysoušel, zatímco o něho seděla líně a uspokojeně zapřená zády, „ale čekala jsem naprostou nevíru. Myslela jsem, že mi bude trvat roky, než tě přesvědčim.“

Dmitri jí vzal za ruku a rozprostřel si její dlaň na srdci. „Nějaká část mě to věděla už od samotnýho začátku.“ Byla jeho součástí a její duše nutila tu jeho, aby se probudila zpátky k životu. „Jen jsem nebyl připravenej to vědomě přijmout.“ Honor byla z nich dvou statečnější, protože té naději uvěřila.
Zaťala ruku v pěst. „Vim, že ti to ublíží, ale na tuhle otázku prostě potřebuju odpověď.“ Její oči zalité slzami, působily jako drahokamy v dešti. „Misha… co udělali s Mishou?“
Dmitrimu se v hrudi rozžhnula ostrá bodající bolest, kterou doprovázel pach spáleného masa a do úst se mu draly mlčenlivé výkřiky. Ale přestože ho to stálo kus jeho duševního zdraví, jim nedovolil zaznít nahlas.
„Tak milenče můj. Teď na mě už nikdy nezapomeneš.“ Isisiny rudé rty se přitiskly na spálenou a zjizvenou kůži a jazykem pošťuchovala jeho stále bolavé zranění. „Budeš mě s sebou nosit navěky.“ Vzala do ruky cejchovací železo a podruhé mu ho přitiskla na stejné místo, aby se ujistila, že její slova budou pravdivá. Její bezchybná tvář měla po celou dobu naprosto kamenný výraz.
Pohltila ho temnota, a když se probral, zjistil, že jeho hruď hyzdila tak hluboká jizva, že si myslel, že se jí nikdy nezbaví. Vzhlédl a spatřil Raphaela, který zíral na jeho vypálené znamení. Andělův pohled v sobě nesl chladnou intensitu, která slibovala smrt. Raphael neřekl jediné slovo, ale když se jejich pohledy setkaly, trhl řetězem, kterým měl ke zdi připoutanou levou ruku. Dmitriho zmámené mysli chvíli trvalo, než to pochopil.
Kámen, do kterého byl řetěz přidělaný, začínal praskat. Andělovi to sice trvalo celý rok, ale nakonec svá pouta oslabil natolik, aby se z nich dokázal osvobodit – teď už musel Dmitri jen přežít a znovu zesílit. A přestože ho Isis téměř zlomila, to udělal.
Důvodem nebylo to, že by ji chtěl zabít - ačkoli to byla touha, která mu rozpalovala krev. Udělal to, aby mohl znovu obejmout svého syna – jediného člena své rodiny, který přežil.
„Ššš, Misho,“ řekl potichu. Misha se svíjel a křičel. Jeho hrdlo bylo vyschlé a bolavé a jeho drobné tělo bylo za krk přiřetězované ke kamenné stěně. „Tatínek u tebe za chvíli bude, a pak ti pomůže.“
Svůj slib dodržel a poskytl Mishovi klid a mír. Ale vina za to, co udělal, ho užírala za živa. „Isis se ho pokusila Stvořit.“
Honor unikl vyděšený zvuk. „Na to byl moc malej.“
„Ano.“ Dmitri nedokázal svou bolest zformulovat do slov, ale když Honor vzala jeho tvář do dlaní, sklonil se k ní a nechal ji, aby ho políbila na zavřená víčka a pak na rty.
„Chápu to.“ Její hlas byl jen zastřeným šepotem. „To je v pořádku, Dmitri. Nic jinýho si ani udělat nemohl.“
Dmitri neplakal už téměř tisíc let. Ale ta znovu probuzená vzpomínka na to, jak držel v náruči tělo svého syna… na to, jak se díval do jeho důvěřivých očí, zastřených horečkou, utrpením a šílenstvím, které už ho přimělo drásat si vlastní kůži…na to, jak se do něho vpíjel pohledem až do posledního okamžiku, kdy ukončil život svého krásného, statečného syna… to všechno ho teď drásalo na kusy a vytvářelo řezavé proudy bolesti.
Kdyby nebylo ženy, která ho skrz tuhle bouři bolesti držela, tak by se v ní utopil. Ale její slzy se smísily s jeho vlastními a její něžné ruce mu nabízely odpuštění za zločin, který si on sám nikdy neodpustil. „Byl jsem jejich otec,“ řekl nakonec. „Caterina a Misha… nedokázal jsem ochránit ani jednoho z nich. Neochránil jsem ani tebe.“
Honor zavrtěla hlavou. „Bojoval si za nás. Vzdal ses svojí hrdosti, svýho těla i svý svobody. A co je nejdůležitější – miloval si nás tak moc, že ani jeden z nás nikdy nepoznal, jaký to je žít, aniž by tě někdo naprosto zbožňoval.“ Znovu vzala jeho tvář do dlaní a dotkla se čelem toho jeho. „Nemyslíš, že když jsem druhou šanci mohla dostat já, tak jí naše děti museli dostat taky?“
Její šeptem vyřčená otázka nedokázala vymazat pocit ztráty, ale vznítila v něm zářivou naději. A to, že opět držel v náruči svou ženu… to byl dar, který by si už nikdy nenechal vzít. „Ingrede, nebo Honor?“ Nezáleželo mu na tom, jak bude chtít, aby jí říkal, protože do jeho duše byla otištěná samotná esence jejího bytí.
„Ingrede žila v jiný době a byla jinou ženou.“ Políbila ho na tvář a pak se zamračila. „Teď jsem Honor, tak ne aby sis myslel, že si obleču zástěru a stane se ze mě žena v domácnosti.“
„Můžeš si dělat cokoli, se ti zachce,“ odpověděl. „Dokud se u toho ode mě příliš nevzdálíš.“ To by jí nedovolil. To by nedokázal vystát. „Čekal jsem na tebe skoro tisíc let, takže vzdálenost je to jediný, co ti nemůžu dát.“
„Dmitri.“
Než znovu promluvili, uplynula velmi dlouhá doba. Jeho touha po její blízkosti byla jako hluboká studna, která nikdy nevyschne.
„Neboj, po žádný vzdálenosti rozhodně netoužim,“ pronesla, zatímco mu projížděla rukama skrz vlasy a hladila ho po čelisti. Její doteky byly plné lásky. „Akademie Spolku pořád hledá učitele starověkých jazyků. Chci se na tu pozici přihlásit.“
„Dobře.“ Zvedl si její ruku ke rtům a políbil jí na klouby. „Za rozbřesku se vezmeme.“ Jeho žena bude nosit jeho prsten. Pak bude jeho v naprosto každém ohledu.
„Jsi tak staromódní.“ Rozesmála se a zvuk jejího smíchu byl jak povědomý, tak i nový, ale tak jako tak, ho svazoval.
„Doufám, že je ti jasný, že budeš to zlato nosit taky.“
„Čekal jsem celou věčnost, až si ho budu moct znovu navlíknout na prst.“ Patřilo jí jeho tělo i jeho duše. „Jsem tvůj. Vždy a napořád.“
Její pohled se zamlžil. „Miluju tě.“
„Miluješ mě navzdory tomu, že už nejsem tak dobrej muž, jakym jsem býval tenkrát?“ A nikdy už nebude. Jeho duše byla příliš zbídačená a příliš prorostlá násilím a temnotou.
„Oba jsme si prošli svým – a to nás dělá zajímavějšími.“
Chtělo se mu smát, ale bolela ho hruď. „Chtěla bys být Stvořená, Honor?“ Pokud by si zvolila pomíjivý život smrtelníka, tak by tentokrát odešel s ní. Nebylo to vůbec těžké rozhodnutí, jen prostá pravda.
Honor ztuhla. „Nemůžu bejt ničí otrok, Dmitri. Už nikdy.“
„To nebude problém.“ A pak, protože to bylo Honor, která ho znala tak dobře, jako ho neznal nikdo jiný, ještě dodal, „sloužit budeš jen mě.“
„Ty jsi tak arogantní muž.“ Nadzvedla se a obkročmo se na něho posadila. Pak se tím známým způsobem otřela nosem o ten jeho. „Ze začátku jsem byla přesvědčená, že bych se nikdy nemohla stát jedním z těch monster. Ale my dva jsme nikdy nedostali šanci, Dmitri. A já tu šanci chci. Chci s tebou strávit sto životů.“
Nedal jí příležitost, aby si to rozmyslela. Byl chtivý každého okamžiku, každé vteřiny, kterou mohl dostat. „V tom případě s tím procesem začneme hned po obřadu.“
„Myslíš, že pak ještě budu moct pracovat pro Spolek?“ Zeptala se ustaraně. „Nikdy nebyli předpojatí proti upířím instruktorům, ale… a co moji přátelé?“
„Pokud jsou to skuteční přátelé, tak budou stát při tobě.“
Ano, Dmitri měl pravdu a Honor měla v přátelství, která si vybudovala, pevnou důvěru. Položila si hlavu na rameno muže, pro kterého se utkala se samotnou smrtí. „Pověz mi, co si dělal a co si všechno viděl, když už jsem tu nebyla.“
Ve vlasech se jí majetnicky zaťala Dmitriho silná ruka. „Žil jsem velmi dlouhou dobu.“
„To nevadí,“ odpověděla a rozprostřela mu dlaň na srdci. „Máme na to přeci celou věčnost.“


KONEC    

25 komentářů:

  1. Kràsne dakujem.Si skvelà.diana

    OdpovědětVymazat
  2. ďakujem za preklad celej knižky

    OdpovědětVymazat
  3. Krásny koniec, ďakujem za preklad a dúfam, že si časom nájdeš čas a chuť prekladať ďalšie knihy :)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc Nely, Sice mi je líto, že už je konec, ale moc a moc děkuji za nádherný překlad další knihy této úžasné serie.
    Přeji hezký víkend a těším se u dalšího překladu :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Perfektní ! ! ! Děkuji za překlad dalšího dílu série. Díky !!! Díky !!! Marta

    OdpovědětVymazat
  6. moc děkuji za překlad celé knihy, jsi skvělá, míša

    OdpovědětVymazat
  7. Knihomolka.36520. února 2015 18:49

    Úžasné moc moc díky za překlad další knihy této serie a trochu sobecky doufám že si najdeš nějáký ten čásek na překlad další knihy :)

    OdpovědětVymazat
  8. Skvělé ! Děkuji za překlad celé knihy ! viki

    OdpovědětVymazat
  9. Dakujem moc:-) bola to skvela kniha:-)

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji moc za skvělý překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  11. Ďakujem za preklad.Bude mi ľúto ak nebudeš pokračovať v preklade. Bol to super čas strávený s tvojimi prekladmi.Vďaka :-) Lenka

    OdpovědětVymazat
  12. Ještě jednou děkuji za celý překlad, bude mě to chybět. Katka

    OdpovědětVymazat
  13. Moc děkuji za překlad celé knihy !!! Sice vždy čekám na překlad cele knihy než se do ní pustím, ale jako vždy musím napsat, že schledávám tuto fantasy serii nej nej nej !!! Jsi skvělá a těším se na další části ;-)

    OdpovědětVymazat
  14. Dekuji za preklad

    OdpovědětVymazat
  15. ďakujem za preklad:-)

    OdpovědětVymazat
  16. Ty jsi tak úžasná, že tuhle autorku překládáš. Skvělý překlad, perfektně se to čte, a navíc rychlý. Díky moc.

    OdpovědětVymazat
  17. Dekuji moc za krasny preklad cele knihy:)

    OdpovědětVymazat
  18. Úžasné, mockrát děkuji za celý překlad knížky. Renca :-)

    OdpovědětVymazat
  19. Srdečná vďaka za skvelý preklad ďalšej časti série!!! :-) ;-)

    OdpovědětVymazat
  20. Úžasný překlad, moc děkuju. :)

    OdpovědětVymazat
  21. Moc děkuji za další skvělý překlad!!!!!!!

    OdpovědětVymazat
  22. Děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat