38
Čerstvě osprchovaní
se posadili na postel. Honor se opírala o jeho hrudník a její tělo bylo měkké,
vřelé a jeho. Absolutně a kategoricky jeho.
„Nemohla jsem to před
tebou tajit,“ řekla, když jí projížděl rukou kudrnami vlasů, které jí vysoušel,
zatímco o něho seděla líně a uspokojeně zapřená zády, „ale čekala jsem
naprostou nevíru. Myslela jsem, že mi bude trvat roky, než tě přesvědčim.“
Dmitri jí vzal za
ruku a rozprostřel si její dlaň na srdci. „Nějaká část mě to věděla už od samotnýho
začátku.“ Byla jeho součástí a její duše nutila tu jeho, aby se probudila zpátky
k životu. „Jen jsem nebyl připravenej to vědomě přijmout.“ Honor byla z nich
dvou statečnější, protože té naději uvěřila.
Zaťala ruku v pěst.
„Vim, že ti to ublíží, ale na tuhle otázku prostě potřebuju odpověď.“ Její oči
zalité slzami, působily jako drahokamy v dešti. „Misha… co udělali s Mishou?“
Dmitrimu se v hrudi
rozžhnula ostrá bodající bolest, kterou doprovázel pach spáleného masa a do úst
se mu draly mlčenlivé výkřiky. Ale přestože ho to stálo kus jeho duševního
zdraví, jim nedovolil zaznít nahlas.
„Tak
milenče můj. Teď na mě už nikdy nezapomeneš.“ Isisiny rudé rty se přitiskly na
spálenou a zjizvenou kůži a jazykem pošťuchovala jeho stále bolavé zranění. „Budeš
mě s sebou nosit navěky.“ Vzala do ruky cejchovací železo a podruhé mu ho přitiskla
na stejné místo, aby se ujistila, že její slova budou pravdivá. Její bezchybná tvář
měla po celou dobu naprosto kamenný výraz.
Pohltila
ho temnota, a když se probral, zjistil, že jeho hruď hyzdila tak hluboká jizva,
že si myslel, že se jí nikdy nezbaví. Vzhlédl a spatřil Raphaela, který zíral
na jeho vypálené znamení. Andělův pohled v sobě nesl chladnou intensitu,
která slibovala smrt. Raphael neřekl jediné slovo, ale když se jejich pohledy
setkaly, trhl řetězem, kterým měl ke zdi připoutanou levou ruku. Dmitriho
zmámené mysli chvíli trvalo, než to pochopil.
Kámen,
do kterého byl řetěz přidělaný, začínal praskat. Andělovi to sice trvalo celý
rok, ale nakonec svá pouta oslabil natolik, aby se z nich dokázal
osvobodit – teď už musel Dmitri jen přežít a znovu zesílit. A přestože ho Isis
téměř zlomila, to udělal.
Důvodem
nebylo to, že by ji chtěl zabít - ačkoli to byla touha, která mu rozpalovala
krev. Udělal to, aby mohl znovu obejmout svého syna – jediného člena své
rodiny, který přežil.
„Ššš,
Misho,“ řekl potichu. Misha se svíjel a křičel. Jeho hrdlo bylo vyschlé a
bolavé a jeho drobné tělo bylo za krk přiřetězované ke kamenné stěně. „Tatínek
u tebe za chvíli bude, a pak ti pomůže.“
Svůj slib dodržel a
poskytl Mishovi klid a mír. Ale vina za to, co udělal, ho užírala za živa. „Isis
se ho pokusila Stvořit.“
Honor unikl vyděšený
zvuk. „Na to byl moc malej.“
„Ano.“ Dmitri
nedokázal svou bolest zformulovat do slov, ale když Honor vzala jeho tvář do
dlaní, sklonil se k ní a nechal ji, aby ho políbila na zavřená víčka a pak
na rty.
„Chápu to.“ Její hlas
byl jen zastřeným šepotem. „To je v pořádku, Dmitri. Nic jinýho si ani
udělat nemohl.“
Dmitri neplakal už
téměř tisíc let. Ale ta znovu probuzená vzpomínka na to, jak držel v náruči
tělo svého syna… na to, jak se díval do jeho důvěřivých očí, zastřených
horečkou, utrpením a šílenstvím, které už ho přimělo drásat si vlastní kůži…na
to, jak se do něho vpíjel pohledem až do posledního okamžiku, kdy ukončil život
svého krásného, statečného syna… to všechno ho teď drásalo na kusy a vytvářelo
řezavé proudy bolesti.
Kdyby nebylo ženy,
která ho skrz tuhle bouři bolesti držela, tak by se v ní utopil. Ale její
slzy se smísily s jeho vlastními a její něžné ruce mu nabízely odpuštění
za zločin, který si on sám nikdy neodpustil. „Byl jsem jejich otec,“ řekl
nakonec. „Caterina a Misha… nedokázal jsem ochránit ani jednoho z nich.
Neochránil jsem ani tebe.“
Honor zavrtěla
hlavou. „Bojoval si za nás. Vzdal ses svojí hrdosti, svýho těla i svý svobody.
A co je nejdůležitější – miloval si nás tak moc, že ani jeden z nás nikdy
nepoznal, jaký to je žít, aniž by tě někdo naprosto zbožňoval.“ Znovu vzala
jeho tvář do dlaní a dotkla se čelem toho jeho. „Nemyslíš, že když jsem druhou
šanci mohla dostat já, tak jí naše děti museli dostat taky?“
Její šeptem vyřčená
otázka nedokázala vymazat pocit ztráty, ale vznítila v něm zářivou naději.
A to, že opět držel v náruči svou ženu… to byl dar, který by si už nikdy
nenechal vzít. „Ingrede, nebo Honor?“ Nezáleželo mu na tom, jak bude chtít, aby
jí říkal, protože do jeho duše byla otištěná samotná esence jejího bytí.
„Ingrede žila v jiný
době a byla jinou ženou.“ Políbila ho na tvář a pak se zamračila. „Teď jsem
Honor, tak ne aby sis myslel, že si obleču zástěru a stane se ze mě žena v domácnosti.“
„Můžeš si dělat
cokoli, se ti zachce,“ odpověděl. „Dokud se u toho ode mě příliš
nevzdálíš.“ To by jí nedovolil. To by nedokázal vystát. „Čekal jsem na tebe
skoro tisíc let, takže vzdálenost je to jediný, co ti nemůžu dát.“
„Dmitri.“
Než znovu promluvili,
uplynula velmi dlouhá doba. Jeho touha po její blízkosti byla jako hluboká
studna, která nikdy nevyschne.
„Neboj, po žádný
vzdálenosti rozhodně netoužim,“ pronesla, zatímco mu projížděla rukama skrz
vlasy a hladila ho po čelisti. Její doteky byly plné lásky. „Akademie Spolku
pořád hledá učitele starověkých jazyků. Chci se na tu pozici přihlásit.“
„Dobře.“ Zvedl si
její ruku ke rtům a políbil jí na klouby. „Za rozbřesku se vezmeme.“ Jeho žena
bude nosit jeho prsten. Pak bude jeho v naprosto každém ohledu.
„Jsi tak staromódní.“
Rozesmála se a zvuk jejího smíchu byl jak povědomý, tak i nový, ale tak jako
tak, ho svazoval.
„Doufám, že je ti
jasný, že budeš to zlato nosit taky.“
„Čekal jsem celou
věčnost, až si ho budu moct znovu navlíknout na prst.“ Patřilo jí jeho tělo i
jeho duše. „Jsem tvůj. Vždy a napořád.“
Její pohled se
zamlžil. „Miluju tě.“
„Miluješ mě navzdory
tomu, že už nejsem tak dobrej muž, jakym jsem býval tenkrát?“ A nikdy už
nebude. Jeho duše byla příliš zbídačená a příliš prorostlá násilím a temnotou.
„Oba jsme si prošli
svým – a to nás dělá zajímavějšími.“
Chtělo se mu smát,
ale bolela ho hruď. „Chtěla bys být Stvořená, Honor?“ Pokud by si zvolila
pomíjivý život smrtelníka, tak by tentokrát odešel s ní. Nebylo to vůbec
těžké rozhodnutí, jen prostá pravda.
Honor ztuhla. „Nemůžu
bejt ničí otrok, Dmitri. Už nikdy.“
„To nebude problém.“
A pak, protože to bylo Honor, která ho znala tak dobře, jako ho neznal nikdo
jiný, ještě dodal, „sloužit budeš jen mě.“
„Ty jsi tak arogantní
muž.“ Nadzvedla se a obkročmo se na něho posadila. Pak se tím známým způsobem
otřela nosem o ten jeho. „Ze začátku jsem byla přesvědčená, že bych se nikdy
nemohla stát jedním z těch monster. Ale my dva jsme nikdy nedostali šanci,
Dmitri. A já tu šanci chci. Chci s tebou strávit sto životů.“
Nedal jí příležitost,
aby si to rozmyslela. Byl chtivý každého okamžiku, každé vteřiny, kterou mohl
dostat. „V tom případě s tím procesem začneme hned po obřadu.“
„Myslíš, že pak ještě
budu moct pracovat pro Spolek?“ Zeptala se ustaraně. „Nikdy nebyli předpojatí
proti upířím instruktorům, ale… a co moji přátelé?“
„Pokud jsou to
skuteční přátelé, tak budou stát při tobě.“
Ano, Dmitri měl
pravdu a Honor měla v přátelství, která si vybudovala, pevnou důvěru.
Položila si hlavu na rameno muže, pro kterého se utkala se samotnou smrtí. „Pověz
mi, co si dělal a co si všechno viděl, když už jsem tu nebyla.“
Ve vlasech se jí majetnicky
zaťala Dmitriho silná ruka. „Žil jsem velmi dlouhou dobu.“
„To nevadí,“
odpověděla a rozprostřela mu dlaň na srdci. „Máme na to přeci celou věčnost.“
KONEC
Kràsne dakujem.Si skvelà.diana
OdpovědětVymazatďakujem za preklad celej knižky
OdpovědětVymazatKrásny koniec, ďakujem za preklad a dúfam, že si časom nájdeš čas a chuť prekladať ďalšie knihy :)
OdpovědětVymazatDíky:)
OdpovědětVymazatmoc děkujiiiiiiiiii :-)
OdpovědětVymazatDíky moc Nely, Sice mi je líto, že už je konec, ale moc a moc děkuji za nádherný překlad další knihy této úžasné serie.
OdpovědětVymazatPřeji hezký víkend a těším se u dalšího překladu :-)
Perfektní ! ! ! Děkuji za překlad dalšího dílu série. Díky !!! Díky !!! Marta
OdpovědětVymazatmoc děkuji za překlad celé knihy, jsi skvělá, míša
OdpovědětVymazatÚžasné moc moc díky za překlad další knihy této serie a trochu sobecky doufám že si najdeš nějáký ten čásek na překlad další knihy :)
OdpovědětVymazatSkvělé ! Děkuji za překlad celé knihy ! viki
OdpovědětVymazatDakujem moc:-) bola to skvela kniha:-)
OdpovědětVymazatDěkuji moc za skvělý překlad!!!
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad!
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad.Bude mi ľúto ak nebudeš pokračovať v preklade. Bol to super čas strávený s tvojimi prekladmi.Vďaka :-) Lenka
OdpovědětVymazatJeště jednou děkuji za celý překlad, bude mě to chybět. Katka
OdpovědětVymazatMoc děkuji za překlad celé knihy !!! Sice vždy čekám na překlad cele knihy než se do ní pustím, ale jako vždy musím napsat, že schledávám tuto fantasy serii nej nej nej !!! Jsi skvělá a těším se na další části ;-)
OdpovědětVymazatDekuji za preklad
OdpovědětVymazatďakujem za preklad:-)
OdpovědětVymazatTy jsi tak úžasná, že tuhle autorku překládáš. Skvělý překlad, perfektně se to čte, a navíc rychlý. Díky moc.
OdpovědětVymazatDekuji moc za krasny preklad cele knihy:)
OdpovědětVymazatÚžasné, mockrát děkuji za celý překlad knížky. Renca :-)
OdpovědětVymazatSrdečná vďaka za skvelý preklad ďalšej časti série!!! :-) ;-)
OdpovědětVymazatÚžasný překlad, moc děkuju. :)
OdpovědětVymazatMoc děkuji za další skvělý překlad!!!!!!!
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad :)
OdpovědětVymazatMoc děkuji za překlad. Jsi úžasná !!! 🤩
OdpovědětVymazatBola to skvelá knizka, dakuj za preklad👍
OdpovědětVymazatDěkuji moc za překlad celé knihy
OdpovědětVymazat