Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels Storm - 4. kapitola

4
Po čtrnácti hodinách intenzivního letu Jason využil temné mraky noci a obkroužil pevnost z kamene a mramoru, která byla vystavěná vysoko na hřebeni hory. Tohle místo bylo domovem Nehy, a proto bylo jednoduše známé pod názvem Archandělská pevnost.
Přestože nový den byl jen pár hodin daleko, záře měsíce ještě nepolevila a celá pevnost se koupala v jeho svitu. Její obranné zdi nezářily jantarově zlatou barvou, kterou měly pod paprsky slunce, ale bledou, utkvívající stříbrnou.

Ještě než obletěl samotnou pevnost, zaletěl Jason dolů, k temnému jezeru, jež se zrcadlilo na úpatí samotné pevnosti, kde si schoval malou tašku se svými věcmi a po té si prohlédl podřimující město, které se rozkládalo hned za jezerem. Z nižšího úhlu pohledu se pevnost jevila jako fata morgána, jako stěží zhmotněná fantasie. Byl to příhodný trůn pro královnu této země.
Jason mávl svými ebenovými křídly, která absorbovala stejně dobře záři měsíce jako slunce a neviděn a neslyšen přistál ve stínu jedné z obrovských bran, které chránily pevnost. Brána byla natolik veliká, že jí mohla snadno projít celá kavalerie. Každá brána byla od té předchozí i té následující skrytá úhly, ve kterých byla pevnost vystavěná. Znepřístupněný výhled znemožnil přímý útok, při němž by se dala získat rychlost, se kterou by se dalo zaútočit na další bránu. Jako obranné opatření proti pozemnímu útoku z hor to bylo přímo geniální, ale letecký útok by si vyžádal další opatření, a tím byla eskadra andělů, která právě kroužila nad pevností i ozbrojená jednotka upírů, kteří měli na hradbách rakety země-vzduch. Žádný z nich si ale Jasona nevšiml.
To neznamenalo, že by byla místní stráž k ničemu – jakákoli stráž si jen velmi zřídka všimla muže, který byl zrozen k tomu, aby splynul s nocí. Jason si byl téměř jistý, že se vyhnul i satelitnímu systému. Jeho schopnost ho přeměnila v nezřetelný stín, který nebrali v úvahu ani lidé ani stroje.
Než aby prošel samotnou bránou, bez hnutí a v tichosti sledoval své okolí, dokud nedokázal předpovědět trasu eskadry andělů i načasování příchodu upířích strážců. Teprve po té využil letmého mrtvého úhlu, přeletěl bránu a přistál na okraji geometricky uspořádaných zahrad ve třetím podlaží pevnosti.
Svit měsíce ozařoval celé nádvoří, které jasně světélkovalo a fontána, stojící uprostřed se koupala v jeho paprscích. Jason věděl, že Nehy soukromý palác se nacházel vlevo od jeho současné pozice. Jeho mramorové stěny byly vykládané pradávnými motivy, vytvořenými z polodrahokamů. To ale nebyl jeho nejúchvatnější prvek – do stěn byly také usazeny tisíce diamantů, uspořádaných do vzorce, který způsobil, že se celý palác blyštěl stejně mocně, jako samotný drahokam, kterým byl vykládaný. Třpytil se jako planoucí srdce, které vyvolávalo úžas jak u mladých, tak u starých.
„Ze všech staveb, které jsem za svůj život viděl, to byl Hira Mahal, který mi vzal dech.“ Tato slova pronesl Titus a tento archanděl válečník nebyl znám jako muž poezie. Jason jeho údiv dokázal pochopit, protože Hira Mahal, nebo Diamantový Palác, kterému se mnohdy přezdívalo i Palác Klenotů, byl uměleckým dílem, které nemělo obdoby.
Jason se zvedl ze své skrčené pozice, znovu přesně načasoval svůj pohyb, aby se vyhnul dalším strážím a aniž by ho kdokoli spatřil, se přemístil ke třpytícím se dveřím paláce. Strážce, který po jeho zaklepání otevřel dveře, překvapením zasyčel a sáhl po zbrani.
„Předpokládám, že to je onen šéf špionáže,“ ozval se zevnitř ženský hlas, který promluvil v základním dialektu tohoto regionu. „Pojď dál, Jasone.“
Jason vešel do blyštivé iluze paláce Královny Hadů a Jedů, ale strážce si stále udržoval v zorném úhlu pohledu. Na rozdíl od toho, jak Neha vypadala, když mluvila s Raphaelem, byla nyní ztvárněním elegance. Seděla v křesle, které se podobalo trůnu a místo zářivě bílé barvy truchlení na sobě měla oblečené sárí toho nejsvětlejšího zeleného odstínu. Stejně jako zbytek místnosti se i její róba třpytila ve světle svíček, které se odráželo od nekonečného množství broušených drahokamů zasazených ve zdech.
„Lady Neho.“ Jason vysekl zdvořilou úklonu, ze které ale bylo patrné, že nebyl a nikdy nebude žádným patolízalem. Ten elegantní pohyb se naučil od Illia a při vzácných příležitostech, kdy se musel objevit v přítomnosti Kádru, se to ukázalo velmi užitečnou schopností.
„Překvapuješ mě.“
Zdvořilostní uvítání bylo u konce a Jason se setkal s pronikavým hnědým pohledem ženy archanděla. Letmo postřehl, že měla kolem zápěstí omotaného štíhlého zeleně zbarveného hada, který vytvářel živý náramek.
„Čekala jsi divocha?“ zeptal se ve stejném dialektu. Už dávno se naučil všechny dominantní jazyky celého světa – včetně jejich variací, kterýma se mluvilo v domovských teritoriích Kádru. Konec konců tajemství nemluvila univerzálním jazykem.
 Nehy rty zvýrazněné načervenalým odstínem se stáhly do mírně pobaveného úšklebku. „Působíš tak.“ Neha vstala ze svého velice hustě zdobeného křesla z černého mramoru, jehož řezba byla prokládaná zlatem a sešla po třech schodech na podlahu paláce, pokrytou ručně vázaným hedvábným kobercem v barvě sluncem ozářených safírů. Když jí Jason nenabídl své rámě, povýšeně na něho pozvedla obočí.
„Potřebuji mít obě ruce volné k boji.“
Nehy smích byl delikátní… ale těsně pod povrchem v sobě nesl ječivý podtón. „Jsi tak upřímný, ale stejně je to jen mazaná lež, nebo snad ne? Šéf špionáže přeci nemůže nikdy vyzradit všechna svá tajemství.“ Jason nic neodpověděl, protože tuhle konkrétní hru neměl zájem hrát.
„Pojď,“ pronesla Neha se zářivým úsměvem, jež v sobě skrýval uznání nesmrtelné bytosti, která jen zřídka prohrála v soubojích důvtipu, a která právě převedla svůj první úder, „je na čase, aby ses setkal s tou, které budeš přísahat věrnost krví. Na obřad je již všechno připraveno.“
Zatímco se blížili k cíli, sdělil Jason Neze svou podmínku a k jeho velkému překvapení nejenže k jeho požadavku neměla žádné námitky, ale dokonce ho uvítala. „Pro Mahiyu jsi příliš nebezpečný.“ V jejím tónu hlasu zazněla nečitelná temnota. „Ta chudinka by patrně umřela hrůzou, kdyby nevěděla, že bude z řetězů, které jí s tebou budou svazovat, zanedlouho osvobozena.“
Neha nevěnovala sebemenší pozornost obrovské sově, která letěla neslyšně jako duch těsně nad nezastřešeným venkovním průchodem, po kterém šli. „Mahiya by nebyla schopná snést takové břímě příliš dlouhou dobu.“
Jason opět nic neodpověděl. Princezna na něho nikdy nepůsobila jako slabé stvoření, ale pravdou bylo, že ji vždy zahlédl jen velmi letmo. Na Nehy dvoře nebyla považovaná za mocnou, a proto se nikdy neocitla v centru intrik a pro šéfa špionáže tak nebyla příliš zajímavá. Jasona napadlo, že by mohlo jít o velmi chytře provedenou lest a Mahiya by mohla být dobře skrytou zbraní. Zaúkolovat křehkou palácovou „ozdobu“ tím, aby sledovala pohyb nepřítelova šéfa špionáže, nedávalo žádný smysl.
Na druhou stranu, Mahiya mohla být jedinou vhodnou volbou. Byla jedinou osobou, o které se vědělo, že s Nehou sdílela stejnou, pradávnou krevní linii, a která byla jak naživu, tak nezadaná. Zatímco vzpomínal na jakékoli informace, které o princezně věděl, všímal si procházejících sluhů i ozbrojených strážců, kteří byli skryti za vroubkovaně tesanými sloupy z červeného kamene. Postřehl i způsob, jakým bylo moderní osvícení integrované tak, aby nenarušilo staletí staré stavby a prohlédl si půvabné dvorní dámy, které si vyšly na noční procházku a klaněly se Neze.
Žena archanděl ho nevedla do zahrad, ale nahoru, do čtvrtého patra pevnosti. Exkluzivní palác v nejvyšším patře se používal jen jako prostory pro hosty důležitosti Kádru a jinak, kromě pravidelných hlídkových kontrol, zel prázdnotou. Tohle byla zcela určitě nejodlehlejší část celé pevnosti. Stěny paláce byly ze všech stran velmi příkré a některé části působily novější, než zbytek stavby. Tohle patro pevnosti bylo zhruba před třemi staletími ze svého originálního vzezření přestavěno. Uprostřed nádvoří stál altán s delikátním sloupovým, které bylo oporou celé střechy. Tahle stavba byla nezměněným originálem, ale kolem ní přibyly zahrady ve tvaru květu, jehož jednotlivé „okvětní lístky“ byly osázeny rozdílnými rostlinami. Někde na pozadí této scenérie vytvářela jemnou hudbu tekoucí voda fontány, ale Jason ji nebyl schopný lokalizovat – teprve po chvíli si uvědomil, že voda stékala po stěnách altánu a vtékala do žlabů, které kvůli pouštnímu klimatu této části Nehy teritoria, obstarávali zahradám závlahu.
Zatímco kdysi v minulosti bylo celé nádvoří obestavěno propojenými apartmány, teď se tu nacházely dva oddělené paláce – jeden trochu bokem s výhledem do skalnatého terénu hor a druhý s výhledem na město. Zbývající obvod nádvoří se zdál být součástí starší architektury apartmánů, které nenavazovaly na nové paláce a už nebyly propojené.
Celá tato sekce byla velmi ostře střežená. Přítomní strážci se Neze neklaněli, když kolem nich procházela. Veškerou svou pozornost věnovali svému úkolu. Žena archanděl držela svá křídla svědomitě nad povrchem čistého kamene a s lehkou látkou jejího sárí si pohrával okolní vánek. Kamenem vydlážděná cesta je vedla ke svítilnami ozářenému altánu s otevřenými boky, zastíněnými jen průsvitným hedvábím, které bylo v tento moment přivázané ke sloupoví. Jednotlivé sloupy Jasonovi svým tvarem připomínaly vytáhlé vázy a oblouky, které mezi nimi vznikly, byly zdobené drobnými rytinami.
Uprostřed altánu stála žena oblečená v sárí té nejbledší růžové barvy, která v tlumeném osvětlení působila krémově bíle – jakoby ona truchlila, přestože žena archanděl ne. Jason věděl, že měla drobný obličej, že její tělo mělo jemné křivky, a že by mu sahala stěží k hrudní kosti. Její oči měly světle žlutohnědou barvu, která byla oproti medově zbarvené kůži a černým vlasům velmi jasná. Musely být první věcí, které si při pohledu na ní každý všiml. Měly stejnou barvu jako oči rysa nebo pumy. Eris měl modré oči, ale Erisův otec měl stejně osobitě zbarvené duhovky, a právě ty označovaly princeznu za Erisovo nemanželské dítě.
Ale nikdo na světě neměl křídla barvy těch Mahiyných – výrazná smaragdově zelená barva se mísila se safírově modrou a zdobily je drobné černé skvrnky. Díky divokému rozstřiku černých teček připomínala její křídla ocas páva. Mahiye se nějakým záhadným způsobem podařilo, že když se mluvilo o nejúchvatnějších křídlech světa, ta její zůstávala bez povšimnutí. Nikdo nikdy nezmínil princeznu s křídly, která v kráse soupeřila s ptákem proslaveným svým nádherným peřím.
Když se k ní Neha přiblížila, udělala Mahiya elegantní pukrle a jakmile sklonila hlavu, odhalila zranitelně obnaženou šíji. Vlasy měla sčesané do stran a vzadu na hlavě svázané do jednoduchého uzle. „Má Lady.“
„Snaž se jí moc nevyděsit, Jasone.“ Pošeptala mu Neha. Její jemná pírka safírové barvy na koncích jinak čistě bílých křídel prozrazovala jejich společnou krev. „V jistých situacích je… celkem užitečná.“
Jason kývnutím hlavy pozdravil ženu, která v Nehy tónu hlasu vyvolávala pocit rozlámaných žiletek a na oplátku se mu také dostalo elegantního pukrle, přestože ne tak hlubokého, jako obdržela žena archanděl. Když Neha zvedla prst a vzápětí se přiblížil upír v uniformě strážných, ale s turbanem na hlavě, který se zjevil zpoza sloupu, Mahiya zůstávala mlčky stát. Upír měl v rukou rudým sametem překrytý tác, na kterém byl položený obřadní nůž, jehož čepel zdobily žluté safíry. Neha ho dlouhými prsty uchopila způsobem, jakoby tento nůž velmi důvěrně znala. „Je čas.“
Celý obřad byl pradávný a slova, která Neha chtěla, aby pronesl směrem k Mahiye a ona k němu se po celá milénia nezměnila. Jediné, co nebylo zachované, byla obřadní roucha. Hlavním obsahem celého ceremoniálu byl slib loajality, který nenapadal jeho hlubší přísahu Raphaelovi, a přesto ho během jeho úkolu zavazoval k ochraně Mahiyi a její krevní linie.
„Tak přísahám,“ pronesla Mahiya poslední slova rituálu. „Dokud nevyjde na světlo světa jméno zrádce a vraha, je dokonáno.“
Jakmile Mahiya dokončila přísahu a tím přijala jejich dohodu, se Neha usmála do nastalého hutného ticha. „Nastav mi krk, Jasone.“
„To si nemyslím,“ zareagoval bez přemýšlení a nastavil Neze své zápěstí. „Krev je krev.“
„Ty mi snad nevěříš?“ Zeptala se Neha hedvábným hlasem, ze kterého odkapávalo nebezpečí.
„V blízkosti svého krku nevěřím naprosto nikomu.“ Jason byl dostatečně silný a mocný, aby pravděpodobně dokázal přežít setnutí hlavy, ale to neznamenalo, že to chtěl pokoušet. Z jeho krví potřísněných rukou se na podlahu skutálela setnutá hlava…
„Omlouvám se.“
Když přes jeho omluvu zůstal Nehy pohled ledově chladný, očekával, že ho řízne víc, než bylo nutné, ale ona ho těsně nad tepající žilou zápěstí jen povrchově škrábla. Jakmile se na jeho kůži objevila jediná kapka krve, přikázala Mahiye, aby natočila hlavu a udělala další řez těsně nad bijící žilou ženy anděla.
Tento akt byl závěrem celého obřadu a pro mnohé natolik odpudivý, že byl důvodem, proč se tento rituál už neprováděl. „Princezno Mahiyo,“ pronesl a přistoupil k ní tak blízko, že si všiml zaťaté linie její čelisti i napjatého držení těla. Místo odpovědi se mu dostalo letmého přikývnutí, které si vyložil jako povolení k tomu, aby tím nejprimitivnějším způsobem zpečetil jejich přísahu.
Jason sklonil hlavu a jazykem slízl kapičku rubínově rudé tekutiny, která se třpytila na Mahiyně medově zbarvené kůži. Teplá tekutina měla na jazyku kovovou příchuť. Pak poodstoupil a pozvedl své zápěstí.
Mahiya ho uchopila oběma rukama a zvedla si ho k ústům. Dotek jejích rtů na jeho kůži byl lehoučký jako dotek motýlích křídel.
Princezna zvedla hlavu a pronesla, „zpečetěno krví,“ výraz její tváře byl oproštěn od jakýchkoli hlubokých emocí, a proto nečitelný. Až na jediný moment, který prozradil její nechuť během zpečetění jejich přísahy, kdy byla celá napjatá, to působilo, jakoby stáli uprostřed koktejlové párty a vedli zdvořilostní rozhovor. Efekt, který v Jasonovi celá krevní přísaha vyvolala, byl zvláštně povrchní.
Možná to bylo všechno, co se o princezně dalo říct – že byla povrchní – ale všechny Jasonovy instinkty mu říkaly pravý opak. Aniž by ztratil povědomí o každičkém Mahiyi pohybu, se otočil k Neze. „Eris?“
Žena archanděl zatleskala a rozesmála se. „Oh, to je ale nádhera, říct něco takového hned po intimitě krevní přísahy.“ Její slova byla připomínkou faktu, že v dobách ztracených v oparu historie byla tato přísaha skládaná mezi milenci a výměna krve byla považovaná za erotický polibek. „Jsi opravdu chladný, Jasone.“
Za svůj život byl Jason za chladného označen už mnohokrát, a přestože hluboko uvnitř něj plál mocný černý oheň, to byla pravda, kterou nepopíral.
„Je to důvod mé přítomnosti.“
„Samozřejmě. Pojď.“
Když se Mahiya chtěla postavit za něho, zavrtěl hlavou. „Nechci tě mít za zády.“ Princezna pro něho byla jedna velká neznámá a nebezpečí, které by mohla představovat, bylo stále tajemstvím. „Jdi přede mnou nebo vedle mě.“
V jejích světle žlutohnědých očích se na moment zablesklo znepokojení, ale vzápětí se postavila po jeho boku… její držení ramen prozrazovalo velmi jemnou napjatost, která byla tak dobře maskovaná, že by jí nepostřehl ani on - kdyby si nedával pozor na jakékoli známky skutečné ženy, která se ukrývala za pečlivě nacvičenou maskou. Jak se zdálo, Mahiya také neměla ráda nikoho za svými zády, což bylo pro palácovou „ozdobu“ velmi neobvyklé. A ještě neobvyklejší to bylo pro princeznu, která by měla být zvyklá procházet se v doprovodu stráží.
Neha nepromluvila, dokud se neocitli před palácem, který měl výhled na město. Jeho široké vstupní dveře střežili dva andělé ozbrojení jak meči, tak střelnými zbraněmi. „Chovej se během tohoto vyšetřování s respektem, který si můj druh zaslouží.“
Jason pochopil, že žena archanděl neměla v úmyslu je doprovodit, a než vstoupil dveřmi, které pro ně stráže s podezřelým výrazem v očích otevřeli, vyčkával, než Neha odešla.
V momentě, kdy vstoupil, ho zasáhl pach hniloby a Jason okamžitě věděl, že navzdory době, kterou mu trvalo, než se do pevnosti dostal, bylo andělovo tělo stále uvnitř. Nehy láska k Erisovi by jí nikdy nedovolila, aby mohl jeho zohavené tělo kdokoli vidět, a proto muselo jít z její strany o racionální rozhodnutí, jehož cílem bylo zachovat místo činu nedotčené.
Po té, co v jejích očích během rozhovoru s Raphaelem spatřil čiré šílenství, něco takového nečekal, ale měl – protože Neha byla silná a nejen co se její moci týkalo, ale navzdory všem svým nedávným ztrátám, i rozumově. Na to nesměl nikdy znovu zapomenout.
Jason si přitáhl křídla těsně k tělu, aby se vyhnul nechtěnému kontaktu s jakýmkoli předmětem v paláci a zeptal se, „kde je Erisovo tělo?“
Stačilo by, kdyby následoval pach rozkladu, který se nesl vzduchem a ten by ho velmi rychle dovedl až k jeho cíli, ale potřeboval zapříst komunikaci s ženou, která mlčky stála po jeho boku.
Mahiya pro něho byla záhadou. Jason neměl mysteria rád, a proto se rozhodl, že záhadu jménem Mahiya musí rozluštit.


16 komentářů:

  1. Děkuji moc za skvělý překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za další překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Skvělé ! ! ! Díky moc za překlad další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  6. Skvělé, díky moc za další pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji za další kapitolu . Dráža

    OdpovědětVymazat
  8. díky za pokračování, míša

    OdpovědětVymazat
  9. Srdečná vďaka za preklad ďalšej kapitoly... Držím oba palce nech sa kapitoly odsýpaju i v tomto "besniacom" teple a teším sa na každú ďalšiu... ;-) :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Ďakujem za ďalšiu kapitolku :)

    OdpovědětVymazat