4
Po čtrnácti hodinách intenzivního letu
Jason využil temné mraky noci a obkroužil pevnost z kamene a mramoru, která
byla vystavěná vysoko na hřebeni hory. Tohle místo bylo domovem Nehy, a proto bylo jednoduše známé pod názvem Archandělská pevnost.
Přestože nový den byl jen pár hodin
daleko, záře měsíce ještě nepolevila a celá pevnost se koupala v jeho
svitu. Její obranné zdi nezářily jantarově zlatou barvou, kterou měly pod
paprsky slunce, ale bledou, utkvívající stříbrnou.
Ještě než obletěl samotnou pevnost,
zaletěl Jason dolů, k temnému jezeru, jež se zrcadlilo na úpatí samotné
pevnosti, kde si schoval malou tašku se svými věcmi a po té si prohlédl
podřimující město, které se rozkládalo hned za jezerem. Z nižšího úhlu
pohledu se pevnost jevila jako fata morgána, jako stěží zhmotněná fantasie. Byl
to příhodný trůn pro královnu této země.
Jason mávl svými ebenovými křídly,
která absorbovala stejně dobře záři měsíce jako slunce a neviděn a neslyšen
přistál ve stínu jedné z obrovských bran, které chránily pevnost. Brána byla
natolik veliká, že jí mohla snadno projít celá kavalerie. Každá brána byla od
té předchozí i té následující skrytá úhly, ve kterých byla pevnost vystavěná.
Znepřístupněný výhled znemožnil přímý útok, při němž by se dala získat
rychlost, se kterou by se dalo zaútočit na další bránu. Jako obranné opatření
proti pozemnímu útoku z hor to bylo přímo geniální, ale letecký útok by si
vyžádal další opatření, a tím byla eskadra andělů, která právě kroužila nad
pevností i ozbrojená jednotka upírů, kteří měli na hradbách rakety země-vzduch.
Žádný z nich si ale Jasona nevšiml.
To neznamenalo, že by byla místní
stráž k ničemu – jakákoli stráž si jen velmi zřídka všimla muže, který byl
zrozen k tomu, aby splynul s nocí. Jason si byl téměř jistý, že se
vyhnul i satelitnímu systému. Jeho schopnost ho přeměnila v nezřetelný
stín, který nebrali v úvahu ani lidé ani stroje.
Než aby prošel samotnou bránou, bez
hnutí a v tichosti sledoval své okolí, dokud nedokázal předpovědět trasu
eskadry andělů i načasování příchodu upířích strážců. Teprve po té využil
letmého mrtvého úhlu, přeletěl bránu a přistál na okraji geometricky
uspořádaných zahrad ve třetím podlaží pevnosti.
Svit měsíce ozařoval celé nádvoří,
které jasně světélkovalo a fontána, stojící uprostřed se koupala v jeho
paprscích. Jason věděl, že Nehy soukromý palác se nacházel vlevo od jeho
současné pozice. Jeho mramorové stěny byly vykládané pradávnými motivy,
vytvořenými z polodrahokamů. To ale nebyl jeho nejúchvatnější prvek – do
stěn byly také usazeny tisíce diamantů, uspořádaných do vzorce, který způsobil,
že se celý palác blyštěl stejně mocně, jako samotný drahokam, kterým byl
vykládaný. Třpytil se jako planoucí srdce, které vyvolávalo úžas jak u mladých,
tak u starých.
„Ze všech staveb, které jsem za svůj
život viděl, to byl Hira Mahal, který mi vzal dech.“ Tato slova pronesl Titus a
tento archanděl válečník nebyl znám jako muž poezie. Jason jeho údiv dokázal
pochopit, protože Hira Mahal, nebo Diamantový Palác, kterému se mnohdy
přezdívalo i Palác Klenotů, byl uměleckým dílem, které nemělo obdoby.
Jason se zvedl ze své skrčené pozice,
znovu přesně načasoval svůj pohyb, aby se vyhnul dalším strážím a aniž by ho
kdokoli spatřil, se přemístil ke třpytícím se dveřím paláce. Strážce, který po
jeho zaklepání otevřel dveře, překvapením zasyčel a sáhl po zbrani.
„Předpokládám, že to je onen šéf
špionáže,“ ozval se zevnitř ženský hlas, který promluvil v základním dialektu
tohoto regionu. „Pojď dál, Jasone.“
Jason vešel do blyštivé iluze paláce
Královny Hadů a Jedů, ale strážce si stále udržoval v zorném úhlu pohledu.
Na rozdíl od toho, jak Neha vypadala, když mluvila s Raphaelem, byla nyní
ztvárněním elegance. Seděla v křesle, které se podobalo trůnu a místo zářivě
bílé barvy truchlení na sobě měla oblečené sárí toho nejsvětlejšího zeleného
odstínu. Stejně jako zbytek místnosti se i její róba třpytila ve světle svíček,
které se odráželo od nekonečného množství broušených drahokamů zasazených ve
zdech.
„Lady Neho.“ Jason vysekl zdvořilou
úklonu, ze které ale bylo patrné, že nebyl a nikdy nebude žádným patolízalem.
Ten elegantní pohyb se naučil od Illia a při vzácných příležitostech, kdy se
musel objevit v přítomnosti Kádru, se to ukázalo velmi užitečnou schopností.
„Překvapuješ mě.“
Zdvořilostní uvítání bylo u konce a
Jason se setkal s pronikavým hnědým pohledem ženy archanděla. Letmo
postřehl, že měla kolem zápěstí omotaného štíhlého zeleně zbarveného hada,
který vytvářel živý náramek.
„Čekala jsi divocha?“ zeptal se ve
stejném dialektu. Už dávno se naučil všechny dominantní jazyky celého světa –
včetně jejich variací, kterýma se mluvilo v domovských teritoriích Kádru.
Konec konců tajemství nemluvila univerzálním jazykem.
Nehy rty zvýrazněné načervenalým odstínem se stáhly
do mírně pobaveného úšklebku. „Působíš tak.“ Neha vstala ze svého velice hustě
zdobeného křesla z černého mramoru, jehož řezba byla prokládaná zlatem a
sešla po třech schodech na podlahu paláce, pokrytou ručně vázaným hedvábným
kobercem v barvě sluncem ozářených safírů. Když jí Jason nenabídl své
rámě, povýšeně na něho pozvedla obočí.
„Potřebuji mít obě ruce volné
k boji.“
Nehy smích byl delikátní… ale těsně
pod povrchem v sobě nesl ječivý podtón. „Jsi tak upřímný, ale stejně je to
jen mazaná lež, nebo snad ne? Šéf špionáže přeci nemůže nikdy vyzradit všechna
svá tajemství.“ Jason nic neodpověděl, protože tuhle konkrétní hru neměl zájem
hrát.
„Pojď,“ pronesla Neha se zářivým
úsměvem, jež v sobě skrýval uznání nesmrtelné bytosti, která jen zřídka
prohrála v soubojích důvtipu, a která právě převedla svůj první úder, „je
na čase, aby ses setkal s tou, které budeš přísahat věrnost krví. Na obřad
je již všechno připraveno.“
Zatímco se blížili k cíli, sdělil
Jason Neze svou podmínku a k jeho velkému překvapení nejenže k jeho
požadavku neměla žádné námitky, ale dokonce ho uvítala. „Pro Mahiyu jsi příliš
nebezpečný.“ V jejím tónu hlasu zazněla nečitelná temnota. „Ta chudinka by
patrně umřela hrůzou, kdyby nevěděla, že bude z řetězů, které jí
s tebou budou svazovat, zanedlouho osvobozena.“
Neha nevěnovala sebemenší pozornost
obrovské sově, která letěla neslyšně jako duch těsně nad nezastřešeným
venkovním průchodem, po kterém šli. „Mahiya by nebyla schopná snést takové
břímě příliš dlouhou dobu.“
Jason opět nic neodpověděl. Princezna
na něho nikdy nepůsobila jako slabé stvoření, ale pravdou bylo, že ji vždy
zahlédl jen velmi letmo. Na Nehy dvoře nebyla považovaná za mocnou, a proto se
nikdy neocitla v centru intrik a pro šéfa špionáže tak nebyla příliš zajímavá.
Jasona napadlo, že by mohlo jít o velmi chytře provedenou lest a Mahiya by
mohla být dobře skrytou zbraní. Zaúkolovat křehkou palácovou „ozdobu“ tím, aby
sledovala pohyb nepřítelova šéfa špionáže, nedávalo žádný smysl.
Na druhou stranu, Mahiya mohla být
jedinou vhodnou volbou. Byla jedinou osobou, o které se vědělo, že s Nehou
sdílela stejnou, pradávnou krevní linii, a která byla jak naživu, tak nezadaná.
Zatímco vzpomínal na jakékoli informace, které o princezně věděl, všímal si
procházejících sluhů i ozbrojených strážců, kteří byli skryti za vroubkovaně tesanými
sloupy z červeného kamene. Postřehl i způsob, jakým bylo moderní osvícení
integrované tak, aby nenarušilo staletí staré stavby a prohlédl si půvabné
dvorní dámy, které si vyšly na noční procházku a klaněly se Neze.
Žena archanděl ho nevedla do zahrad,
ale nahoru, do čtvrtého patra pevnosti. Exkluzivní palác v nejvyšším patře
se používal jen jako prostory pro hosty důležitosti Kádru a jinak, kromě
pravidelných hlídkových kontrol, zel prázdnotou. Tohle byla zcela určitě
nejodlehlejší část celé pevnosti. Stěny paláce byly ze všech stran velmi příkré
a některé části působily novější, než zbytek stavby. Tohle patro pevnosti bylo
zhruba před třemi staletími ze svého originálního vzezření přestavěno.
Uprostřed nádvoří stál altán s delikátním sloupovým, které bylo oporou celé
střechy. Tahle stavba byla nezměněným originálem, ale kolem ní přibyly zahrady
ve tvaru květu, jehož jednotlivé „okvětní lístky“ byly osázeny rozdílnými
rostlinami. Někde na pozadí této scenérie vytvářela jemnou hudbu tekoucí voda
fontány, ale Jason ji nebyl schopný lokalizovat – teprve po chvíli si uvědomil,
že voda stékala po stěnách altánu a vtékala do žlabů, které kvůli pouštnímu
klimatu této části Nehy teritoria, obstarávali zahradám závlahu.
Zatímco kdysi v minulosti bylo
celé nádvoří obestavěno propojenými apartmány, teď se tu nacházely dva oddělené
paláce – jeden trochu bokem s výhledem do skalnatého terénu hor a druhý
s výhledem na město. Zbývající obvod nádvoří se zdál být součástí starší
architektury apartmánů, které nenavazovaly na nové paláce a už nebyly
propojené.
Celá tato sekce byla velmi ostře
střežená. Přítomní strážci se Neze neklaněli, když kolem nich procházela. Veškerou
svou pozornost věnovali svému úkolu. Žena archanděl držela svá křídla svědomitě
nad povrchem čistého kamene a s lehkou látkou jejího sárí si pohrával
okolní vánek. Kamenem vydlážděná cesta je vedla ke svítilnami ozářenému altánu
s otevřenými boky, zastíněnými jen průsvitným hedvábím, které bylo v tento
moment přivázané ke sloupoví. Jednotlivé sloupy Jasonovi svým tvarem připomínaly
vytáhlé vázy a oblouky, které mezi nimi vznikly, byly zdobené drobnými
rytinami.
Uprostřed altánu stála žena oblečená
v sárí té nejbledší růžové barvy, která v tlumeném osvětlení působila
krémově bíle – jakoby ona truchlila, přestože žena archanděl ne. Jason věděl,
že měla drobný obličej, že její tělo mělo jemné křivky, a že by mu sahala stěží
k hrudní kosti. Její oči měly světle žlutohnědou barvu, která byla oproti
medově zbarvené kůži a černým vlasům velmi jasná. Musely být první věcí, které
si při pohledu na ní každý všiml. Měly stejnou barvu jako oči rysa nebo pumy.
Eris měl modré oči, ale Erisův otec měl stejně osobitě zbarvené duhovky, a
právě ty označovaly princeznu za Erisovo nemanželské dítě.
Ale nikdo na světě neměl křídla barvy
těch Mahiyných – výrazná smaragdově zelená barva se mísila se safírově modrou a
zdobily je drobné černé skvrnky. Díky divokému rozstřiku černých teček připomínala její křídla ocas
páva. Mahiye se nějakým záhadným způsobem podařilo, že když se mluvilo o
nejúchvatnějších křídlech světa, ta její zůstávala bez povšimnutí. Nikdo nikdy
nezmínil princeznu s křídly, která v kráse soupeřila s ptákem
proslaveným svým nádherným peřím.
Když se k ní Neha přiblížila,
udělala Mahiya elegantní pukrle a jakmile sklonila hlavu, odhalila zranitelně
obnaženou šíji. Vlasy měla sčesané do stran a vzadu na hlavě svázané do
jednoduchého uzle. „Má Lady.“
„Snaž se jí moc nevyděsit, Jasone.“
Pošeptala mu Neha. Její jemná pírka safírové barvy na koncích jinak čistě
bílých křídel prozrazovala jejich společnou krev. „V jistých situacích je…
celkem užitečná.“
Jason kývnutím hlavy pozdravil ženu, která v Nehy tónu hlasu vyvolávala pocit rozlámaných žiletek a na oplátku se mu také
dostalo elegantního pukrle, přestože ne tak hlubokého, jako obdržela žena
archanděl. Když Neha zvedla prst a vzápětí se přiblížil upír v uniformě
strážných, ale s turbanem na hlavě, který se zjevil zpoza sloupu, Mahiya
zůstávala mlčky stát. Upír měl v rukou rudým sametem překrytý tác, na
kterém byl položený obřadní nůž, jehož čepel zdobily žluté safíry. Neha ho
dlouhými prsty uchopila způsobem, jakoby tento nůž velmi důvěrně znala. „Je
čas.“
Celý obřad byl pradávný a slova, která
Neha chtěla, aby pronesl směrem k Mahiye a ona k němu se po celá
milénia nezměnila. Jediné, co nebylo zachované, byla obřadní roucha. Hlavním
obsahem celého ceremoniálu byl slib loajality, který nenapadal jeho hlubší
přísahu Raphaelovi, a přesto ho během jeho úkolu zavazoval k ochraně Mahiyi
a její krevní linie.
„Tak přísahám,“ pronesla Mahiya
poslední slova rituálu. „Dokud nevyjde na světlo světa jméno zrádce a vraha, je
dokonáno.“
Jakmile Mahiya dokončila přísahu a tím
přijala jejich dohodu, se Neha usmála do nastalého hutného ticha. „Nastav mi
krk, Jasone.“
„To si nemyslím,“ zareagoval bez
přemýšlení a nastavil Neze své zápěstí. „Krev je krev.“
„Ty mi snad nevěříš?“ Zeptala se Neha
hedvábným hlasem, ze kterého odkapávalo nebezpečí.
„V blízkosti svého krku nevěřím
naprosto nikomu.“ Jason byl dostatečně silný a mocný, aby pravděpodobně dokázal
přežít setnutí hlavy, ale to neznamenalo, že to chtěl pokoušet. Z jeho krví potřísněných rukou se na
podlahu skutálela setnutá hlava…
„Omlouvám se.“
Když přes jeho omluvu zůstal Nehy
pohled ledově chladný, očekával, že ho řízne víc, než bylo nutné, ale ona ho těsně
nad tepající žilou zápěstí jen povrchově škrábla. Jakmile se na jeho kůži
objevila jediná kapka krve, přikázala Mahiye, aby natočila hlavu a udělala
další řez těsně nad bijící žilou ženy anděla.
Tento akt byl závěrem celého obřadu a
pro mnohé natolik odpudivý, že byl důvodem, proč se tento rituál už neprováděl.
„Princezno Mahiyo,“ pronesl a přistoupil k ní tak blízko, že si všiml
zaťaté linie její čelisti i napjatého držení těla. Místo odpovědi se mu dostalo
letmého přikývnutí, které si vyložil jako povolení k tomu, aby tím
nejprimitivnějším způsobem zpečetil jejich přísahu.
Jason sklonil hlavu a jazykem slízl
kapičku rubínově rudé tekutiny, která se třpytila na Mahiyně medově zbarvené
kůži. Teplá tekutina měla na jazyku kovovou příchuť. Pak poodstoupil a pozvedl
své zápěstí.
Mahiya ho uchopila oběma rukama a
zvedla si ho k ústům. Dotek jejích rtů na jeho kůži byl lehoučký jako dotek
motýlích křídel.
Princezna zvedla hlavu a pronesla,
„zpečetěno krví,“ výraz její tváře byl oproštěn od jakýchkoli hlubokých emocí,
a proto nečitelný. Až na jediný moment, který prozradil její nechuť během
zpečetění jejich přísahy, kdy byla celá napjatá, to působilo, jakoby stáli
uprostřed koktejlové párty a vedli zdvořilostní rozhovor. Efekt, který
v Jasonovi celá krevní přísaha vyvolala, byl zvláštně povrchní.
Možná to bylo všechno, co se o
princezně dalo říct – že byla povrchní – ale všechny Jasonovy instinkty mu
říkaly pravý opak. Aniž by ztratil povědomí o každičkém Mahiyi pohybu, se
otočil k Neze. „Eris?“
Žena archanděl zatleskala a rozesmála
se. „Oh, to je ale nádhera, říct něco takového hned po intimitě krevní
přísahy.“ Její slova byla připomínkou faktu, že v dobách ztracených
v oparu historie byla tato přísaha skládaná mezi milenci a výměna krve
byla považovaná za erotický polibek. „Jsi opravdu chladný, Jasone.“
Za svůj život byl Jason za chladného
označen už mnohokrát, a přestože hluboko uvnitř něj plál mocný černý oheň, to
byla pravda, kterou nepopíral.
„Je to důvod mé přítomnosti.“
„Samozřejmě. Pojď.“
Když se Mahiya chtěla postavit za
něho, zavrtěl hlavou. „Nechci tě mít za zády.“ Princezna pro něho byla jedna
velká neznámá a nebezpečí, které by mohla představovat, bylo stále tajemstvím. „Jdi
přede mnou nebo vedle mě.“
V jejích světle žlutohnědých
očích se na moment zablesklo znepokojení, ale vzápětí se postavila po jeho
boku… její držení ramen prozrazovalo velmi jemnou napjatost, která byla tak
dobře maskovaná, že by jí nepostřehl ani on - kdyby si nedával pozor na
jakékoli známky skutečné ženy, která se ukrývala za pečlivě nacvičenou maskou.
Jak se zdálo, Mahiya také neměla ráda nikoho za svými zády, což bylo pro
palácovou „ozdobu“ velmi neobvyklé. A ještě neobvyklejší to bylo pro princeznu,
která by měla být zvyklá procházet se v doprovodu stráží.
Neha nepromluvila, dokud se neocitli
před palácem, který měl výhled na město. Jeho široké vstupní dveře střežili dva
andělé ozbrojení jak meči, tak střelnými zbraněmi. „Chovej se během tohoto
vyšetřování s respektem, který si můj druh zaslouží.“
Jason pochopil, že žena archanděl
neměla v úmyslu je doprovodit, a než vstoupil dveřmi, které pro ně stráže
s podezřelým výrazem v očích otevřeli, vyčkával, než Neha odešla.
V momentě, kdy vstoupil, ho
zasáhl pach hniloby a Jason okamžitě věděl, že navzdory době, kterou mu trvalo,
než se do pevnosti dostal, bylo andělovo tělo stále uvnitř. Nehy láska
k Erisovi by jí nikdy nedovolila, aby mohl jeho zohavené tělo kdokoli vidět,
a proto muselo jít z její strany o racionální rozhodnutí, jehož cílem bylo
zachovat místo činu nedotčené.
Po té, co v jejích očích během
rozhovoru s Raphaelem spatřil čiré šílenství, něco takového nečekal, ale
měl – protože Neha byla silná a nejen co se její moci týkalo, ale navzdory všem
svým nedávným ztrátám, i rozumově. Na to nesměl nikdy znovu zapomenout.
Jason si přitáhl křídla těsně
k tělu, aby se vyhnul nechtěnému kontaktu s jakýmkoli předmětem
v paláci a zeptal se, „kde je Erisovo tělo?“
Stačilo by, kdyby následoval pach
rozkladu, který se nesl vzduchem a ten by ho velmi rychle dovedl až k jeho
cíli, ale potřeboval zapříst komunikaci s ženou, která mlčky stála po jeho
boku.
Mahiya pro něho byla záhadou. Jason
neměl mysteria rád, a proto se rozhodl, že záhadu jménem Mahiya musí rozluštit.
Děkuji moc za skvělý překlad!!!
OdpovědětVymazatMoc děkuji za další překlad
OdpovědětVymazatMoc děkuju za překlad
OdpovědětVymazatDěkuji. Suzy
OdpovědětVymazatDíky za překlad :)
OdpovědětVymazatDíky za překlad
OdpovědětVymazatSkvělé ! ! ! Díky moc za překlad další kapitolky ! ! !
OdpovědětVymazatSkvělé, díky moc za další pokračování :-)
OdpovědětVymazatMoc děkuji za další kapitolu . Dráža
OdpovědětVymazatdíky za pokračování, míša
OdpovědětVymazatSrdečná vďaka za preklad ďalšej kapitoly... Držím oba palce nech sa kapitoly odsýpaju i v tomto "besniacom" teple a teším sa na každú ďalšiu... ;-) :-)
OdpovědětVymazatDíky:)
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatďakujem za preklad
OdpovědětVymazatĎakujem za ďalšiu kapitolku :)
OdpovědětVymazatDíky za překlad.
OdpovědětVymazat