Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels Storm - 6. kapitola

6
„Vlk v rouše beránčím,“ zašeptal si pro sebe Jason, zatímco se jeho mysl zaobírala otázkou, komu patřila Mahiyina loajalita a čí tajemství opatrovala, „stále zůstane vlkem.“ Když se jednalo o ženy a sex, nebyl Eris nikdy dobrý v odříkání.
Lákavý úlovek v podobě úchvatné ženy vzhlédl k tváři boha se zlatou pokožkou, který byl manželem Nehy. V jejích očích se leskla plachá touha. Jason byl svědkem této scény na plese, který zhruba jeden a půl století po Nehy a Erisově svatbě pořádal archanděl Uram. Tenkrát si Erisův úsměv, který byl odpovědí na ženino smyslné pozvání, vyložil jako mužskou ješitnost. Nikdy ho nenapadlo, že by Eris mohl takové pozvání skutečně přijmout. A přesto… Eris potřeboval své ego pozvednout natolik, že zplodil dítě se sestrou ženy, které přísahal svou věrnost.

Jason nebyl natolik bláhový, aby si myslel, že Eris Nivriti miloval – tenhle muž byl sebestředným bláznem, který se nezajímal o nikoho jiného, než sám o sebe. Ale navzdory jeho prohřešku, se mu podařilo přežít. Co mohlo takového muže zastavit od dalšího riskování, od svádění další milenky přímo uprostřed jeho luxusního vězení?
„Řekni mi,“ pronesl a zadíval se Mahiye zpříma do očí. „Měl Eris novou milenku?“
Mahiya se jeho předchozí otázce úspěšně vyhnula, ale až příliš pozdě si uvědomila, že se jí podařilo prozradit svou inteligenci a zvědavost, kterou žena, jež předstírala být, neměla mít. Její jedinou obranou proti fatálnímu selhání, byl vždy moment překvapení. Mluvit s někým, kdo se na ni díval bez pocitu lítosti a aniž by jí u toho soudil, a kdo si nemyslel, že byla hloupá jen proto, že nepromluvila, pro ni bylo překvapující a znepokojivé. Ale ovšem, že Jason takový nebyl… šéf špionáže byl mužem, který svá vlastní slova velmi dobře zvažoval, a přesto Mahiya neměla nejmenších pochybností o tom, že jeho inteligence byla ostrá jako hrot šípu.
Zadívala se do hlubokých očí neproniknutelně hnědé barvy, které v ní četly jako v otevřené knize a uvědomila si, že už bylo příliš pozdě na to, aby se mohla znovu schovat za svou masku. Jason už jí viděl.
Ukázat někomu své pravé Já, bylo zvláštně osvobozující. „Nemám pro jeho nevěru žádné důkazy,“ pronesla, „ale občas jsem tu pozdě večer ve vzduchu zachytila specifický druh pižma.“ Žena by o svém otci takové věci neměla vědět, ale jediné pouto, které s Erisem měla, a které svědčilo o jeho otcovství, byla jejich společná krev.
„Neze si to neřekla.“ Nebyla to otázka, ale konstatování.
Mahiya jeho pohledu, který byl jako temné ostří nože, neuhnula. „Nehodlám být nositelem takových zpráv.“ Neha by ji zabila. „Ale jestli chceš, posluš si a oznam jí to sám.“
Jeho odpovědí na její výzvu byl ledový klid. „Uvidíme, jestli to bude nezbytné.“
Mahiya sledovala, jak Jason prozkoumával každičkou píď Erisova domova a její osvobozující pocit, který jí koloval žilami, se začal pomalu měnit v led. Jeho reputace si byla vědoma, ale teprve až teď – když byla svědkem jeho důkladného, metodického průzkumu, si uvědomila skutečnou úroveň jeho schopností… a také si uvědomila, že pokud by se rozhodl své schopnosti vložit do služeb Nehy, tak by žádný z jejích plánů nefungoval. 
Mahiya pochopila, že písek v přesýpacích hodinách právě začal padat rychleji a zaťala zuby, aby potlačila zachvění, které se jí prohnalo celým tělem.
Raphaelova Sedma měla být nerozdělitelným celkem. Měla být imunní vůči lákadlům od ostatních členů Kádru, ale Neha měla v pohledu třpyt, který prozrazoval, že schovávala v rukávu nějaké eso. A pokud tomu tak skutečně bylo… Mahiya a její zrádcovské úmysly musely být v momentě, kdy její nabídku Jason přijme, dávno a dávno pryč.
Mahiye se rozbušilo srdce takovým způsobem, že jí málem vyskočilo z hrudníku. Rozehnala své myšlenky dříve, než jí mohly prozradit a následovala Jasona do rozlehlé koupelny v patře pod přijímací místností. Z průhledné vody stoupaly obláčky páry. „To mělo být vypnuté,“ řekla, když ucítila, jak se jí z vlhka začínaly na šíji kroutit vlasy. „Až odejdeme, tak se o to postarám.“
Jason neodpověděl a začal obcházet okraj bazénu, který by mohl snadno posloužit pěti dospělým andělům. Komnata měla antický design a byla vybudovaná v době, kdy byl Erisův palác přizpůsoben jeho věznění. A anděl jí využíval velice často. Mnohokrát, když ji Neha poslala, aby zjistila, jestli něco nepotřeboval, ho našla právě tady.
„Neha ti stále nepodřízla hrdlo?“ Povzdechl si znuděně, roztáhl křídla a opřel se o okraj bazénu. Jeho paže ležely zapřené o malovanou dlažbu, doručenou andělskými kurýry až ze samotné Itálie. „Jaká škoda.“
Bodnutí nepříjemné vzpomínky jí nerozptýlilo natolik, aby si nevšimla nepatrného pohybu Jasonovy ruky, když si něco zasunul do kapsy. „Co to bylo?“ Na jeho tváři se neobjevilo ani překvapení, ani provinilost.
„Předpokládám, že tohle patřilo Erisovi?“ pronesl a vyndal z kapsy povědomý předmět.
Mahiya k němu přistoupila blíž, než se mu kdy ocitla a prohlédla si mohutný zlatý prsten osazený modrým tanzanitem. Po celou dobu si byla až příliš vědoma intenzivního pohledu, kterým jí šéf špionáže sledoval.
„Ano.“ Jen díky staletím praxe dokázala ovládnout svůj hlas, aby se jí pod tichým a neúprosným tlakem nezlomil.
Jason jí položil prsten do dlaně. „Nechtěl bych být obviněný z krádeže.“
Při jeho tiše pronesených, smrtících slovech cítila, jak jí zčervenaly tváře. „Omlouvám se. Nic takového jsem neměla v úmyslu naznačit.“ Co chtěla naznačit, bylo, že před ní něco schovával. A to nemohla dovolit.
„Podívej se na ní, Erisi. Má oči po tvém otci – jsou tak jedinečné.“ Tato slova Neha jedovatě šeptala Erisovi, když jí zhruba před sto lety rozhněval. Tenkrát už si Mahiya byla velmi dobře vědoma jediného důvodu její pokračující existence. Eris byl v tomto momentě mrtvolou, jež už dále nemohla být mučena zubatým ostřím, jež představovala přítomnost jeho nemanželského dítěte a Nivriti ležela mrtvá v nějakém zapomenutém hrobě. Její maso se rozložilo v prach a její kosti se leskly svou bělostí.
Jedinou osobou, která zbyla, a která mohla pohledem na Mahiyu trpět… byla Neha. Mahiya potřebovala, aby si žena archanděl tuhle skutečnost neuvědomila tak dlouho, jak jen to bude možné. Už byla téměř připravená utéct z pevnosti. Téměř. Ale v momentě, kdy ji žena archanděl nenáviděla silou, jež přežila tři sta let, silou, která byla žíravým ohněm, ze kterého odkapával jed, „téměř“ nestačilo. Jediný účel, kterému teď sloužila, bylo sledovat Jasona. V momentě, kdy by ve svém úkolu selhala, by se pod zemí připojila ke své matce a na jejím mase by hodovali červi.
Jason se k její omluvě nevyjádřil, místo toho se otočil, odešel z obrovské koupelny a zamířil nahoru ke vstupním dveřím do paláce. Svou chůzi nezpomalil, aby se jí přizpůsobil a Mahiya za ním musela téměř běžet, aby mu stačila. Úhledné záhyby jejího sárí se vznášely ve vzduchu. Byla bez dechu a přemýšlela, jestli ji chtěl před strážemi ponížit. Pokud ano, tak se přepočítal – zdejší stráže už ji zažili v mnohem horších situacích.
Například pod švihajícím bičem.
Na zádech cítila plameny bolesti a po rozervané kůži jí stékala rudá, lepivá tekutina.
Jason se před zavřenými dveřmi z ničeho nic zastavil a jeho hlas roztříštil vzpomínky na trest, který Neha nařídila a nechala vykonat uprostřed nádvoří. Bičem se oháněl samotný kapitán stráže.
„Mé pokoje?“ zeptal se. Jeho hlas byl tak čistý, že ji napadlo – a ne prvně – zda někdy zpíval.
„V paláci naproti přes nádvoří,“ odpověděla. Když se pokusila zastavit setrvačnost svého pohybu vpřed, jen stěží se jí podařilo zabránit kontaktu svého křídla s těmi jeho. Jason nebyl mužem, kterého by se jakákoli žena dotkla bez vyzvání.
Jason zvedl ruku, otevřel dveře paláce a počkal, než vyšla ven. Zdvořilost, pomyslela si – jen před momentem šel před ní a vystavil jí svá záda, což znamenalo, že ji očividně nepovažoval za hrozbu. Mahiya byla příliš praktická na to, aby se cítila uražená. Kdyby jí chtěl ublížit, nemohla by udělat nic, čím by mu tím zabránila. V pevnosti žili stovky upířích i andělských bojovníků, ale jediné útočné, či obrané pohyby, které Mahiya znala, byly ty, které tajně studovala při jejich tréninku.
A nikdo, dokonce ani žena, odhodlaná ubránit se jakýmkoli způsobem, se nemohla stát dobrým bojovníkem jen z pozorování ostatních a kopírování jejich pohybů v soukromí své ložnice nebo v okolních izolovaných horách.
Požádat někoho o pomoc by znamenalo zaplatit cenu, kterou po nikom nemohla chtít. Její první pomíjivé přátelství jako dospělé osoby – před dvěma sty lety – mělo za výsledek, že dotyčný anděl byl za navenek zjevně nesouvisející přestupek, potrestán odříznutím obou rukou i křídel. Mahiya nebude nikdy schopná zapomenout, jak jeho krev tekla po kamenech na nádvoří a zatímco se jeho křik stále odrážel od stěn okolních ubytovacích prostorů pro vojáky, zbarvila žulovou zem do téměř černé barvy. Vzala si tu brutální lekci k srdci a už nikdy se znovu nepokusila navázat uvnitř pevnosti žádná přátelství. Mnozí časem uvěřili, že byla velmi namyšleným stvořením. Bylo to tak lepší, než slyšet jejich výkřiky, tak jako slýchala do dnešního dne ty andělovy, přestože už byl dávno zahojený.
„Nikdo nikdy nevidí Jasona přicházet. Nikdo.“ Před časem zaslechla tato slova někoho pronést na nádvoří, a když tím místem procházela, ta slova se jí vynořila v mysli. Viděla ho, jak něco řekl dvěma andělům u dveří a pak se znovu zjevil po jejím boku, aby pokračovali směrem k paláci, který měl výhled do hor. Mahiya se letmo podívala na jeho křídla. Očekávala, že budou postříbřená slábnoucím svitem měsíce, stejně jako byla černá pírka v jejích křídlech, ale za Jasonovými zády byla jen černá temnota. Kdyby nevěděla, že byl anděl, myslela by si, že šéf špionáže byl upír.
Zamrkala, a přestože to bylo nevychované, upřeně je pozorovala. „Jak to děláš?“
Jason se nezeptal, co měla na mysli. „Je to přirozený dar, zdokonalený časem.“
Mahiya věděla, že tento predátor – zajímavý a temně fascinující – byl smrtelnější, než kdokoli jiný, kromě Nehy, komu kdy čelila. Vystoupala po schodech paláce, kde měl Jason po dobu svého pobytu přebývat. Přestože nebyl přehnaně střežený, jen blázen by usuzoval, že tohle místo nebylo pod nepřetržitým dohledem. Když prošla otevřenými dveřmi a otočila se, aby Jasona přivítala uvnitř, všimla si, že se zastavil. „Ty tady žiješ,“ pronesl.
„Ano.“ A bylo tomu tak od doby, kdy se vrátila ze školy v Útočišti. Nebyl to pro ni domov a nikdy nebude. Už brzy, slíbila sama sobě. Už brzy budu mít domov, kde budu v bezpečí. Kde budu z dosahu Nehy trpké nesnášenlivosti a pryč od muže, který měl být jejím otcem, ale který neznal význam slova otcovství.
Mahiya sklonila hlavu v gestu, které znamenalo podřízenost. Jason toho dokázal vidět příliš mnoho. „Ukážu ti tvé pokoje.“
Následoval jí nahoru a do rozlehlé místnosti, ze které byl výhled na nádvoří. Kdysi dávno to byl pokoj, který sdílela s Aravem, když věřila, že byla milována. Tenkrát zoufale chtěla být šťastná a nespatřila pravdu, dokud jí neuhodila do tváře...
„Byla jsi velmi zábavným rozptýlením.“ Arav se rozesmál a obdařil její udivenou tvář povýšeným pohlazením. „A také poměrně rozkošným pobavením, ale Neha schválila mou teritoriální nabídku a já se obávám, že se musím vrátit domů a skoncovat s touhle zábavou.“
Ta srdcervoucně mladá a naivní dívka byla dávno pryč, ale Mahiya stále odmítala dovolit, aby jí nenávist, kterou vůči ní Neha pociťovala, jakýmkoli způsobem infikovala – velmi dobře věděla, že Arav jí využil jen proto, že jím uštědřená bolest, měla potěšit ženu archanděla. Byla to skvrna na jeho cti, ne na Mahiyně. Ona se jednoho dne znovu zamiluje a bude milovat celým svým srdcem. Bude žít život naplněný štěstím a radostí.
„Budeš ještě něco potřebovat?“ zeptala se šéfa špionáže, o kterém jí její instinkty našeptávaly, že pro ni byl daleko nebezpečnější, než kdy byl Arav.
„Ne.“
Mahiya odstoupila o krok vzad a zavřela za sebou dřevěné dveře od jeho pokoje. Pak rychle pospíchala do toho svého, který byl situován hned vedle toho Jasonova. Nicméně už teď věděla, že přijde příliš pozdě a měla pravdu. Ve chvíli, kdy otevřela dveře vedoucí na společný balkón, Raphaelův šéf špionáže už zmizel do šedého úsvitu, který byl první předzvěstí vadnoucího polibku noci.
Jason se nechával unášet chladným větrem brzkého úsvitu a nakonec lehce přistál na jedné ze zdí těžce střežené Guardianské pevnosti, která poskytovala výhled na Archandělskou pevnost a byla považovaná za její přístavbu. Bylo to místo, kde si udělalo domov mnoho z Nehy andělských strážných. Z mohutných zdí Guardiana se zdála Archandělská pevnost jako velkolepá spící dáma. Několik rozsvícených oken mu ale prozradilo, že to místo nikdy zcela nezavřelo oči. A tak tomu mělo být. Věž v New Yorku také nikdy zcela nespala.
Jason spatřil anděla, který zrovna přistával v nižším patře pevnosti. Podle způsobu, jakým dvěma jednoduchými, zpětnými máchnutími křídel, ostře zastavil a přistál, ho odhadl na jednoho ze strážců. Tito strážci nemuseli být jen andělé – Neha měla upíry na všech možných pozicích, aby zabránila předpojatosti, která mohla být také vykládaná jako slabina. Pokud žena archanděl měla nějaké slabiny, tak se jmenovaly Anoushka a Eris.
Jason sáhl do kapsy a vyndal z ní malý předmět, který si tam schoval zároveň s mohutným zlatým prstenem, který pak vrátil Mahiye. Velký mužný prsten vzal přesně z tohoto důvodu – aby zamaskoval druhý předmět – ale ve skutečnosti vůbec nečekal, že si toho Mahiya všimne. To byla další věc, kterou si bude muset o princezně zapamatovat. Pozorovala ho očima, které toho na ženu, co byla celý svůj dospělý život izolovaná uvnitř okázalého paláce, viděly příliš mnoho.
Jason využil svůj výjimečný noční zrak a prozkoumal svůj nález.
   


14 komentářů: