Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels Storm - Prolog

Tiše
Jason nevěděl, jak dlouho už se schovával na tom temném místě pod zemí, kam ho jeho matka ukryla a řekla mu, aby byl tiše. Byl tam už opravdu dlouho a nevylezl ani ve chvíli, kdy už ho začal žaludek bolet hlady.
Jenže ona se nevrátila, jak mu slíbila.
Bolela ho křídla, která měl v tak stísněném prostoru velmi pomačkaná a tvář měl zvlhlou slzami. Jeho matka věděla, že neměl rád tmu, tak proč ho přinutila se v ní schovávat?
Tělo měl pokryté lepivým mokrem, prosakujícím skrz prkna podlahy, která měl nad hlavou a těžce se neslo i ve vzduchu. Když se ho nadechl, dělalo se mu špatně. Jason věděl, že jeho matka bude zklamaná, že ji neposlechl, ale už nemohl zůstat schovaný.
Natáhl své ztuhlé končetiny, kam to jen v tak malém prostoru šlo, ale jeho křídla zůstala stále pomačkaná. Zatlačil na poklop v podlaze, jenže ten se nenadzvedl.
Jason se nerozplakal. Věděl, že nesmí plakat. „Nesmíš vydat ani hlásku, Jasone. Slib mi to.“
Zapřel se patami do země a tlačil a tlačil a tlačil, dokud se v rohu poklopu neobjevil slaboučký paprsek světla. Ručně tkaný koberec, který poklop překrýval, byl natolik průsvitný, že nedokázal sluneční svit zablokovat. Cokoli, co na prknech seshora uvízlo, bylo těžké, ale přesto byl schopný vsunout do té malinké škvírky prsty. Pak se jimi dotkl koberce, který pomáhal své matce splést, když nasbírali dostatečné množství listů z ohebných křovisek. Podařilo se mu protlačit ruku až po zápěstí a na kloubech ucítil hrubost látky koberce. Poklop byl těžký a bolestně ho skřípl, ale Jason věděl, že si nemůže zlomit žádné kosti – jeho matka mu řekla, že byl silný nesmrtelný, a že už teď byl daleko silnější, než byla ona ve svých sto letech.
„Jsi tak silný, chlapečku můj. Jsi to nejlepší z nás obou.“
Jason nevěděl, jak dlouho mu trvalo prostrčit i druhou ruku a natočit se ve stísněném prostoru tak, aby mohl chytit okraj poklopu a zatlačit na něj dostatečnou silou, aby to, co ho seshora tížilo, odvalil stranou. Nakonec se poklop s tlumeným zaduněním otevřel. Znělo to, jako by přistál na něčem měkkém. Jason těžce oddychoval a bolely ho paže. Musel chvíli počkat, než se mohl pokusit vyškrábat se ven. A dokonce i pak mu podklouzly ruce po jeho vlastní krvi, která mu stékala z rozedřených zápěstí. Otřel si je o kalhoty a znovu se chytil okraje podlahy… na ruce mu dopadly paprsky slunečního světla, které vnikaly dovnitř oknem.
Jason ztuhl. Vzpomněl si na temnou a lepkavou tekutinu, která na něm ulpívala, zatímco byl lapený v podzemí. Byla zaschlá a ztvrdlá a přeměnila se na jeho kůži do jakéhosi druhu rzi. Jen rez, snažil se sám sebe přesvědčit stejně tak, jak se to snažil dělat v té tmě. Jenže to byla krev a pokrývala jeho ruce, vlasy, obličej a slepila i černé peří jeho křídel. Skrz hrubě tkaný koberec a dřevěná prkna, která tvořila podlahu nad jeho hlavou, prosakovala do skrýše, kterou pro něho jeho matka vykutala, krev. Když se v té tmě snažil trhavě nadechovat, ucpával mu nos její železitý pach. Po té, co utichl veškerý ten křik, to byla krev, která stékala dolů jako voda.
„Nehledě na to, co uslyšíš, nesmíš vydat ani hlásku. Slib mi to, Jasone. Slib mi to!“
Třásl se, ale přinutil se odtrhnout zrak od té rzi, co nebyla rez a vyškrábat se ze stísněného prostoru pod zemí. Potom opatrně zavřel poklop, aby u toho neudělal žádný hluk a zůstal se tiše dívat na zeď před sebou. Nechtěl se otočit a spatřit to, co leželo na zemi. To, co odstrčil z poklopu. Jenže stěna před ním byla potřísněná stejnou rzí, co nebyla rez. Drobné kousíčky už se začaly odlupovat. Byly vyschlé od sluneční záře, která sem proudila oknem. Sevřel se mu žaludek a rozbušilo se mu srdce. Odtrhl pohled od stěny a podíval se na podlahu. Jenže ta byla také zacákaná světle hnědou barvou a jeho chodidla udělala na vyleštěném dřevěném povrchu otisky. Hlína uvnitř té díry nebyla mokrá. To byla až potom. Až po té, co utichl všechen ten křik. Jason zavřel oči, ale i tak stále cítil tu rez, co nebyla rez. V ten moment věděl, že se musí otočit. Že to musí vidět.   


18 komentářů:

  1. Jste skvělá ! ! ! Díky, že pokračujete v překládání. Díky ! ! ! Mustang

    OdpovědětVymazat
  2. Doporučuji si kapitolky šetřit, protože to bohužel nepůjde tak rychle, jak jste byli zvyklí. NELA

    OdpovědětVymazat
  3. Paráda, díky moc:)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky Díky Díky !!! každé pondělí pravidelně a v týdnu průběžně jsem se chodila dívat jestli jsi se nad náma slitovala ;) Miluju tuhle sérii ! Dráža

    OdpovědětVymazat
  5. Supert, díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za pokračování,Míša

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji, budu se (ne)trpělivě těšit na každou další kapitolu, i když budu číst až komplet. Díky, že pokračuješ.
    Suzy

    OdpovědětVymazat
  8. Nelo, moc a moc Ti děkuji. Udělala jsi mi hodně velikou radost. Je úplně jedno, jak často to bude, hlavně, že nám uděláš radost. Jsem Ti nesmírně vděčná.

    OdpovědětVymazat
  9. ďakujem za preklad a ďakujem, že nám aj naďalej prekladáš a vôbec nevadí, že to nepôjde tak rýchlo, hlavne, že to pôjde :)

    OdpovědětVymazat
  10. Moc děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji moc za skvělý překlad ! Jsi úžasná ! viki

    OdpovědětVymazat
  12. Super, super, super. Ďakujem, ďakujem, ďakujem.
    Veľmi sa teším, že tvoje preklady pokračujú. Aj keď nie pravidelne, ale predsa. Ešte raz, ďakujem :)

    OdpovědětVymazat
  13. Jupí, milujem ta
    iveta

    OdpovědětVymazat