Tiše
Jason nevěděl, jak dlouho už se
schovával na tom temném místě pod zemí, kam ho jeho matka ukryla a řekla mu,
aby byl tiše. Byl tam už opravdu
dlouho a nevylezl ani ve chvíli, kdy už ho začal žaludek bolet hlady.
Jenže ona se nevrátila, jak mu slíbila.
Bolela ho křídla, která měl v tak
stísněném prostoru velmi pomačkaná a tvář měl zvlhlou slzami. Jeho matka věděla,
že neměl rád tmu, tak proč ho přinutila se v ní schovávat?
Natáhl své ztuhlé končetiny, kam to jen
v tak malém prostoru šlo, ale jeho křídla zůstala stále pomačkaná.
Zatlačil na poklop v podlaze, jenže ten se nenadzvedl.
Jason se nerozplakal. Věděl, že nesmí
plakat. „Nesmíš vydat ani hlásku, Jasone.
Slib mi to.“
Zapřel se patami do země a tlačil a
tlačil a tlačil, dokud se v rohu poklopu neobjevil slaboučký paprsek
světla. Ručně tkaný koberec, který poklop překrýval, byl natolik průsvitný, že
nedokázal sluneční svit zablokovat. Cokoli, co na prknech seshora uvízlo, bylo
těžké, ale přesto byl schopný vsunout do té malinké škvírky prsty. Pak se jimi dotkl
koberce, který pomáhal své matce splést, když nasbírali dostatečné množství
listů z ohebných křovisek. Podařilo se mu protlačit ruku až po zápěstí a
na kloubech ucítil hrubost látky koberce. Poklop byl těžký a bolestně ho skřípl,
ale Jason věděl, že si nemůže zlomit žádné kosti – jeho matka mu řekla, že byl
silný nesmrtelný, a že už teď byl daleko silnější, než byla ona ve svých sto
letech.
„Jsi
tak silný, chlapečku můj. Jsi to nejlepší z nás obou.“
Jason nevěděl, jak dlouho mu trvalo
prostrčit i druhou ruku a natočit se ve stísněném prostoru tak, aby mohl chytit
okraj poklopu a zatlačit na něj dostatečnou silou, aby to, co ho seshora
tížilo, odvalil stranou. Nakonec se poklop s tlumeným zaduněním otevřel. Znělo
to, jako by přistál na něčem měkkém. Jason těžce oddychoval a bolely ho paže. Musel chvíli počkat, než se mohl pokusit vyškrábat se ven. A
dokonce i pak mu podklouzly ruce po jeho vlastní krvi, která mu stékala
z rozedřených zápěstí. Otřel si je o kalhoty a znovu se chytil okraje
podlahy… na ruce mu dopadly paprsky slunečního světla, které vnikaly dovnitř
oknem.
Jason ztuhl. Vzpomněl si na temnou a
lepkavou tekutinu, která na něm ulpívala, zatímco byl lapený v podzemí. Byla
zaschlá a ztvrdlá a přeměnila se na jeho kůži do jakéhosi druhu rzi. Jen rez,
snažil se sám sebe přesvědčit stejně tak, jak se to snažil dělat v té tmě.
Jenže to byla krev a pokrývala jeho ruce, vlasy, obličej a slepila i černé peří
jeho křídel. Skrz hrubě tkaný koberec a dřevěná prkna, která tvořila podlahu
nad jeho hlavou, prosakovala do skrýše, kterou pro něho jeho matka vykutala,
krev. Když se v té tmě snažil trhavě nadechovat, ucpával mu nos její
železitý pach. Po té, co utichl veškerý ten křik, to byla krev, která stékala
dolů jako voda.
„Nehledě
na to, co uslyšíš, nesmíš vydat ani hlásku. Slib mi to, Jasone. Slib mi to!“
Třásl se, ale přinutil se odtrhnout
zrak od té rzi, co nebyla rez a vyškrábat se ze stísněného prostoru pod zemí.
Potom opatrně zavřel poklop, aby u toho neudělal žádný hluk a zůstal se tiše
dívat na zeď před sebou. Nechtěl se otočit a spatřit to, co leželo na zemi. To,
co odstrčil z poklopu. Jenže stěna před ním byla potřísněná stejnou rzí, co nebyla rez. Drobné kousíčky už se začaly odlupovat. Byly vyschlé od
sluneční záře, která sem proudila oknem. Sevřel se mu žaludek a rozbušilo se mu
srdce. Odtrhl pohled od stěny a podíval se na podlahu. Jenže ta byla také
zacákaná světle hnědou barvou a jeho chodidla udělala na vyleštěném dřevěném
povrchu otisky. Hlína uvnitř té díry nebyla mokrá. To byla až potom. Až po té,
co utichl všechen ten křik. Jason zavřel oči, ale i tak stále cítil tu rez, co
nebyla rez. V ten moment věděl, že se musí otočit. Že to musí vidět.
Jste skvělá ! ! ! Díky, že pokračujete v překládání. Díky ! ! ! Mustang
OdpovědětVymazatDoporučuji si kapitolky šetřit, protože to bohužel nepůjde tak rychle, jak jste byli zvyklí. NELA
OdpovědětVymazatParáda, díky moc:)
OdpovědětVymazatDíky Díky Díky !!! každé pondělí pravidelně a v týdnu průběžně jsem se chodila dívat jestli jsi se nad náma slitovala ;) Miluju tuhle sérii ! Dráža
OdpovědětVymazatSupert, díky za překlad :)
OdpovědětVymazatDíky za pokračování,Míša
OdpovědětVymazatDěkuji, budu se (ne)trpělivě těšit na každou další kapitolu, i když budu číst až komplet. Díky, že pokračuješ.
OdpovědětVymazatSuzy
Nelo, moc a moc Ti děkuji. Udělala jsi mi hodně velikou radost. Je úplně jedno, jak často to bude, hlavně, že nám uděláš radost. Jsem Ti nesmírně vděčná.
OdpovědětVymazatďakujem za preklad a ďakujem, že nám aj naďalej prekladáš a vôbec nevadí, že to nepôjde tak rýchlo, hlavne, že to pôjde :)
OdpovědětVymazatMoc děkuju za překlad
OdpovědětVymazatDěkuji moc za skvělý překlad ! Jsi úžasná ! viki
OdpovědětVymazatSuper, super, super. Ďakujem, ďakujem, ďakujem.
OdpovědětVymazatVeľmi sa teším, že tvoje preklady pokračujú. Aj keď nie pravidelne, ale predsa. Ešte raz, ďakujem :)
děkuji
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatSrdečná vďaka za preklad!!! :-)
OdpovědětVymazatJupí, milujem ta
OdpovědětVymazativeta
děkujiiiiiiii :-)
OdpovědětVymazatděkujiiiiiiii :-)
OdpovědětVymazat