10
„Erisův palác byl sice dobře
střežený,“ začal Jason, „ale nebyl neproniknutelně střežený.“
Nehy rty se stočily do nepobaveného
úsměvu. „Má pravidla by porušili jen ti, kterým nezáleží na jejich vlastním
životě. Chceš mi naznačit, že jich bylo více, než jen Erisův vrah?“
„Zatím ti nemohu poskytnout žádné
detaily.“ Jason se Neze díval zpříma do očí způsobem, jakým se neodvážil nikdo
jiný z dvořanů. Dokonce ani její nejbližší poradci. Mahiye se z jeho
riskantního chování stáhl žaludek. Přestože pro ni byl cizincem, který se ničím
nezasloužil o její loajalitu, nechtěla, aby mu bylo ublíženo. Jednalo by se o
znesvěcení překrásného, divokého stvoření, které by nikdy nemělo být uvězněno,
jeho vůle zlomená.
Nicméně Neha se místo jakékoli
odpovědi rozesmála a v pohledu jí zazářilo uznání. „Všech sedm vás je tak
arogantních.“
Mahiya vytušila, že jí uniklo něco
zásadního, ale nebyla schopná odhalit, co to bylo, a proto Nehu s Jasonem
jen tiše následovala. Nehy téměř celá bílá křídla byla zářivým kontrastem těm
Jasonovým černým a stejně tak jím byl i její jednoduchý, třpytivě korálový,
bezchybně střižený oděv.
„Jak se má Dmitri?“ zeptala se Neha a
její tón hlasu byl ostrý jako skalpel.
Jasonova odpověď byla pro Mahiyu velmi
nečekaná. „Stále si mu neodpustila, že se vrátil k Raphaelovi?“
Neha se znovu rozesmála a blyštivé
ostří v jejím hlase se přeměnilo do prvního skutečně pobaveného tónu,
který u ní od Anoushkiny popravy slyšela. „Říkala jsem si, že ta dvě zdivočelá
štěňata se k sobě hodila a měla jsem pravdu, že ano?“ aniž by čekala na
jeho odpověď, ještě dodala, „nicméně, na svou svatbu mě měl pozvat.“
Z jejích slov zaznívala nebezpečná zdvořilost.
„Ano, to měl. Ale jen před pár dny se
ho pokusil zabít upír právě z tvého dvora.“
Neha zvedla hlavu a její úsměv byl stejně
chladný jako kobra stočená do klubíčka v košíku na rohu terasy. „Copak
věří, že já bych se schovávala za někoho, jako byl Kallistos?“
„Pravdou je,“ pronesl Jason, „že
Dmitri tě měl vždy raději, než jakéhokoli jiného člena Kádru – ale, navzdory
krátkému příměří, které je spojené s mou přítomností zde, nejste
s Raphaelem v současnosti zrovna nejlepšími přáteli.“
„Politikaříš, Jasone?“
„A jsem v tom velice dobrý.“
Neha se na moment odmlčela.
„Samozřejmě, že jsi.“ Její hněv byl nahrazen chladným uznáním. „Šéf špionáže,
který by se neorientoval v politice a nedokázal by si všimnout drobných rozdílů, by
byl nepoužitelný.“
Jason na její zcela zřejmá slova
nezareagoval a místo toho se vrátil k předešlému tématu. „Když Dmitri
zjistil, proč se chystám do tvého teritoria, žádal mě, abych ti vyjádřil jeho
soustrast. Řekl, že si bude Erise navždy pamatovat jako výborného bojovníka
s mečem, který byl vždy vítaným oponentem.“
Mahiya viděla Erise tančit
s ostřím uvnitř jeho paláce a elegance jeho pohybů byla přímo oslnivá.
Jednou dokonce viděla na nádvoří soupeřit Erise s Nehou. Jejich meče i
těla se pohybovala v harmonii, která – na kratičký okamžik – odhalila, jak
se ti dva do sebe mohli zamilovat.
„Už jsem zapomněla,“ zašeptala Neha,
„že tohle měli Dmitri s Erisem společné. Dva zcela rozdílní muži spojení
krásou ostří.“
„Také mne zaúkoloval, abych se zeptal,
zda bys ho a jeho nevěstu přivítala ve svém teritoriu – až budeš znovu přijímat
hosty.“
„Když se tak hezky ptá, bude mi
potěšením je tu přivítat,“ odpověděla Neha, ale Mahiya poznala, že byla Dmitriho
žádostí skutečně potěšená. Vůdce Sedmy byl prý cynický, chladnokrevný bastard,
který nevěřil nikomu a ničemu, a přesto respektoval Nehy čestné chování
natolik, že by na její teritorium přivedl ženu, kterou učinil svou manželkou.
„Vyřiď mu,“ pronesla žena archanděl,
„že pokud mne oba poctí svou návštěvou, budu ráda. Mé neshody jsou
s Raphaelem, ne s Dmitrim.“
Jason přikývl. „Tvou zprávu mu předám.
Nezdržuji tě od tvých lidí?“
„Ne.“ Neha zavrtěla hlavou a
poodstoupila od něho na vzdálenost křídla. „Veřejná slyšení jsem odložila.
Doprovodíš mne do Guardiana, kde plánuji zůstat přes noc s Erisem.“ Pak
roztáhla křídla, bezchybně vzlétla z místa a Jason hned po jejím boku.
Mahiya byla pomalejší, ale nesnažila se je dohnat, protože při představě, že
směřovali do Guardiana, se jí stáhl žaludek. Aby zahnala své myšlenky,
sledovala ruch města pod sebou. Kdysi dávno neslo jiné jméno, ale po mnoha
staletích, kdy se nacházelo ve stínu Archandělské Pevnosti, se jednoduše stalo
Archandělským Městem.
Nebylo žádným překvapením, že se
v něm odrážel Nehy vkus. Kromě rezidencí mocných upírů a andělů, kteří
žili mimo pevnost, byla většina budov malá a jednopatrová. Byly to ladné stavby
z kamene, které přežily tok času. Jako každé město, mělo i to Archandělské
úzké uličky i široké hlavní třídy, ale nic nebylo zničené nebo špinavé. Voda
v jezeře byla krásně čirá a tak čistá, že by se z něho dalo pít.
Na druhé straně objímala přírodní
okraj hor rozlehlá Pevnost a ta v sobě také nesla otisk své paní. Guardianská
pevnost byla v porovnání s ní skromná a neokázalá. Guardian byl
s hlavní pevností propojen podzemními tunely, které zůstávaly zahaleny
rouškou tajemství, pro které už zemřelo nespočet mužů – Mahiya o nich věděla
jen proto, že se o nich jednou zmínil Eris. Stalo se to během vzácného
okamžiku, kdy utápěl svou zuřivost v láhvi.
„Místo
toho, abych se pokusil uletět, jsem měl počkat na vhodnou příležitost a využít
podzemní tunely!“
„Tunely?“
„Tunely
vedoucí do Guardiana, ty hlupačko!“
Eris jí odmítl říct cokoli dalšího,
ale Mahiye se podařilo přimět Vanhi, aby jí existenci zmíněných tunelů
potvrdila. Ale mateřsky smýšlející upírka věděla jen o jednom přístupu –
zevnitř paláce Klenotů. Kdyby byl přístup do tunelů na Měsíci, vyšlo by to
nastejno.
Mahiya sledovala, jak Neha s Jasonem
obkroužili výše posazenou pevnost Guardiana. Byla uchvácena rozpětím jeho
křídel i čistou efektivností jeho techniky letu. Ani jediný jeho pohyb nepřišel
nazmar. Rozhodně nechtěla, aby ji tenhle muž někdy pronásledoval
v oblacích, protože by bylo nemožné mu uniknout.
Vyrazila vpřed, podletěla je a
přistála uprostřed Nehy soukromého nádvoří uvnitř pevnosti, ze které jí i
v tomto okamžiku začal po zádech stékat chladný pot. Její rozhodnutí
přistát nebylo důvodem, proč je podletěla. Nikdy nesměla letět výš, než žena
archanděl – tuhle lekci se naučila osudného dne svých stých narozenin, kdy
oficiálně překročila hranici dospělosti a ztratila ochranu Nehy neochoty
ublížit dítěti.
Tahle lekce byla přímo brutální.
Velitel Gardy rozhodl o jejím trestu – že jí budou bičem stažená záda
z kůže. Mahiya už dávno pochopila, že žila jen proto, že to Neha trpěla.
Tuto krutou pravdu se dozvěděla od chůvy, která byla přesvědčená, že by měla
znát své místo ve světě a její dar byl drsnou laskavostí.
„Nikdy
nezapomeň, že cokoli uděláš, nikdy ji nepotěšíš. Pro ni nejsi dítětem, které by
mělo být ochraňováno, ale konstantní připomínkou zrady, která ponížila
archanděla. Soustřeď se pouze na přežití.“
A když Mahiya stála přivázaná
k bičovacímu sloupu a po zádech jí stékaly proudy krve, došlo jí ještě
něco dalšího. Neha ji chtěla pokořit. Chtěla z ní udělat živoucí varování
o tom, jakou cenou přinášela zrada. Nahlas nikdy nevyřčené tajemství o jejím
původu znalo dostatek lidí na to, aby bylo Nehy varování dostatečně srozumitelné.
Přežiju
a přežiju nedotčená.
Tuhle přísahu sama sobě učinila
v momentě, kdy na její záda znovu a znovu dopadaly kruté rány biče. A byla
to přísaha, kterou se jí dařilo dodržet. Odmítala Neze dovolit, aby jí
přetvořila do nelibého odrazu své vlastní nenávisti. Mahiya dovolila ženě
archandělu uvěřit, že se jí podařilo jí zlomit. Bylo to strategickým tahem na
šachovnici, který ji nestál nic víc, než vlastní hrdost… a hrdost byla nepoužitelným
prostředkem v boji o samotnou existenci.
Jason přistál až po Neze, ale to se
předpokládalo – očividně se v tomto momentě choval jako její stráž.
Ignoroval Mahiynu přítomnost a nevěnoval jí ani jediný pohled.
Sevřely se jí vnitřnosti a v tu
chvíli věděla, že byla tím nejpatetičtějším hlupákem. Co přesně čekala, že se
stane? Že s ní bude dál jednat s nevysvětlitelně přitažlivým
respektem i po té, co bylo zcela zřejmé, jak málo pro Nehu znamenala?
„Jasone.“ Neha královsky poklonila
hlavou a vstoupila do paláce, který využívala, když byla na Guardianovi. Právě
začalo její bdění u Erisova těla.
Mahiya polkla vztek, který by mohl
všechno zničit a zeptala se, „přeješ si vrátit se do Archandělské Pevnosti?“
Jason přikývl a oslepující rychlostí
vzlétl do oblak. Srdce jí skočilo až do krku. Byl rychlejší, než Neha. Její
vzlétnutí v porovnání s tím jeho působilo dětsky a bolestně, ale
přesto se vznesla a zamířila skrz křišťálově čirou oblohu zpátky k pevnosti.
Jason vyletěl tak vysoko, že nebyl víc, než tečkou v obrovské vzdálenosti
a objevil se až na poslední chvíli, kdy se začal řítit k zemi jako šíp.
Nakonec čistě přistál před jejím – jejich – palácem. Celé okolí se zdálo
opuštěné. Po té, co bylo Erisovo tělo pryč, se stáhly i stráže.
Jason si složil svá křídla a čekal až
Mahiya udělá to samé. Pak se k ní otočil čelem. „Copak v sobě nemáš, dostatek
sebeúcty na to, abys Neze nedovolila, aby s tebou jednala jako
s něčím, co si seškrábla z podrážky bot?“ pronesl tichým a odměřeným
tónem hlasu.
Šok z toho nečekaného úderu byl
tak intenzivní, že si připadala, jako by jí udeřil pěstí do hrudníku, rozdrtil
jí žebra a jejich ostré konce se vzápětí začaly prořezávat jejími vnitřními
orgány.
Jason si svou chybu uvědomil
v okamžiku, kdy promluvil. Mahiyna tvář zbledla do nepřirozeného odstínu
šedi a její dýchání bylo trhané.
Už dlouhou dobu se mu nestalo, že by
promluvil bez přemýšlení. Uvědomoval si, že dovolil svému hněvu, který pramenil
z toho jak, Mahiya smířlivě přijímala Nehy zacházení, aby zatemnil jeho
myšlení. Přistoupil k ní o kousek blíž a roztáhl křídla, jakoby si je
potřeboval protáhnout. „Někdo nás sleduje.“ Jeho tón hlasu zněl jako svištění
biče. „Nedovol jim, aby tě takhle viděli.“
Mahiya nad jeho krutě vyřčeným
rozkazem jen zamrkala, ale hned po té se vypnula a vypadala, jakoby jí byla do
páteře zabodnutá ocelová tyč. Jen její žlutohnědé oči prozrazovaly divokou
zuřivost. „To byla zkouška, šéfe špionáže? Pokud ano, tak jsem selhala.“
Takže se znovu setkáváme, skutečná Mahiyo.
„Mohl jsem se vyjádřit jemněji, ale to by nezměnilo podstatu mé otázky.“
Mahiya zvládla svou zuřivost držet
pevně pod kontrolou a místo toho, aby vykročila směrem k soukromí jejich
paláce, se vydala po vydlážděné cestě, která vedla do zahrad na nádvoří. Celá
oblast byla obsypaná jasnými, šťavnatými květy, které se vysmívaly pouštnímu
klimatu. Voda, která stékala po stěně altánu, nabízela chladné osvěžení. „Mám
ti snad poděkovat za to, že si mě nazval bezpáteřním zbabělcem?“
„Ne,“ odpověděl. Jeho vlastní vztek už
byl také pod kontrolou, ale to neznamenalo, že byl méně nebezpečný. „Ale přeci
musíš vědět, že slabina - ať už skutečná, nebo předstíraná, přitáhne
predátory.“ A archandělé byli alfapredátory této planety. „Neha dokáže ocenit
ty, kdo se jí umí postavit a ty máš na to, abys to udělala.“ Mahiya byla asi
tak bezpáteřní, jako byl on hloupý. „Nemáš důvod k tomu, abys hrála
zlomenou.“
Mahiye se ve tvářích objevila rudá
barva a zaťala ruce do pěstí. „Nemysli si, že po jednom dni vynucené intimity
krevní přísahy o mně nebo o mém životě něco víš, můj pane.“ A s těmito
chladnými slovy odešla pryč ze zahrady. Jason jí následoval chodbami pevnosti,
které vedly tak hluboko dolů, že byl přesvědčený, že museli sestoupit na úroveň
Paláce Klenotů.
Až do okamžiku, kdy se zastavila před
bohatě zdobenými dveřmi, jejichž vyřezávaný motiv připomínal štíhlé vázy
zdobené achátem a něčím, co vypadalo jako zelený turmalín, si nevyměnili žádná
další slova. Dveře byly otevřené dokořán, ale úhel, ve kterém se
s Mahiyou zastavili, je skryl z dosahu pohledů lidí uvnitř. Jason
této situace využil k tomu, aby prostudoval místnost i s jejími
obyvateli. Byla prostorná a s relativně málo kusy nábytku a vyúsťovala do
rozlehlého balkónu, skrz který tam proudil sluneční svit. Dalším zdrojem světla
byly drobné čtverce mřížkovaného okna po pravé straně. Osvětlení celé místnosti
bylo jasné, ale ne příliš jasné - bylo pozlátkem andělů a upírů, kteří stáli,
mluvili a smáli se v párech nebo v malých skupinkách. Všichni byli
oblečeni v drahých látkách, které se leskly a třpytily. Ve vlasech a
v uších se jim jako úlomky ledu blýskaly diamanty.
„Dvořané,“ pronesla Mahiya ledovým
hlasem. „Soukromé shromáždění, kde se mohou předvést, aniž by tím urazili Nehu.
Mohu tě představit.“
Jason její nabídku odmítl zavrtěním
hlavy a popošel o pár kroků doprava – ke dveřím, o kterých doufal, že povedou
přímo na balkón, který byl po obvodu místnosti s dvořany. Ukázalo se, že
vedly na malý balkónek, který s tím hlavním, který zahlédl na konci
místnosti, nebyl propojený, což bylo pro Jasonovy záměry ještě vhodnější. Prošel
balkónovými dveřmi, opřel se o sluncem vyhřátou kamennou zeď balkónu hned vedle
mřížkovaného okna a poslouchal. Po celou dobu si byl velmi dobře vědom Mahiyny
mlčenlivé přítomnosti po jeho boku. Byla stejně tichá, jako byla
v přítomnosti Nehy. Jeho znovu probuzený hněv nad jejím chováním byl
hluboce zakořeněný. Po téměř sedmi stech let života se vzpomínkami, které nikdy
nevybledly, věděl, že jeho zuřivost pramenila z památky na jinou ženu,
která nebojovala proti násilí, jež na ní bylo spácháno.
„On
za to nemůže, Jasone. Jeho srdce se zmocnila ošklivá temnota… ale my ho před ní
můžeme zachránit tím, že ho budeme milovat.“
Nehy chování k Mahiye nebylo tak
okaté, jako by byly fyzické útoky, ale její osobnost by dokázalo poškodit úplně
stejně.
„… fámy o tom, že měl milenku.“
Jason potlačit svůj hněv a soustředil
se na hlasy zevnitř místnosti.
„To je směšné. Kdo by riskoval kvůli
něčemu tak povrchnímu jako je sex popravu?“
„Možná Komal. Přeci víš, jak moc je od
doby, kdy jí Neha vyhnala toho upíra, co ho chtěla dostat do postele,
rozzuřená.“
„Komal je sice hlupačka, ale nemá sebevražedný
sklony.“
Jason naslouchal téměř celou hodinu,
ale už neslyšel nic dalšího, co by bylo stejně explozivní jako tato krátká
konverzace. „Kdo je Komal?“ zeptal se Mahiyi hned jak se ocitli z doslechu
dvořanů.
„Upírka, která je součástí užšího
okruhu dvořanů už půl století. Její krása je značná a ona se jí naučila
zneužívat k manipulaci s muži. Řekla bych, že tak docela nechápe, že
Neha není tak snadno ovlivnitelná jako jsou muži.“ Po svém prohlášení ho
obdařila pohledem, který nebyl tak obezřetný, jak se od ní naučil očekávat.
V jejích žlutohnědých očích byly stále přítomné zbytky ledu.
„Vezmu tě k ní, jestli si to
přeješ.“
„Ano, přeji.“ Jason pocítil, jak v odezvě
na její hněv začal znovu vřít i ten jeho vlastní, a když Mahiya trhla hlavou a
vykročila vpřed, věděl, že to na něm poznala. Její zdrženlivě ostýchavé chování
bylo v ten moment zapomenuto. Ačkoli to nemohla tušit, její ukázka
temperamentu utišila ten jeho.
„Tady ji máme.“ Mahiya ukázala na
ženu, jdoucí uprostřed otevřené chodby, která poskytovala výhled na město pod
nimi.
Komal se ukázala být přesně taková,
jak ji princezna popsala – smyslně vyzývající žena s havraními vlasy,
rudými rty, medově zlatou pokožkou a nebezpečnými křivkami. Žena, na které
vampyrismus předvedl krásu svého exotického polibku a také žena, která byla
rozmazlená takovým způsobem, že když ji Jason okamžitě nepadl k nohám,
ublíženě našpulila rty.
„Oba moc dobře víme, že tahle šedá myš
tě nemůže nikdy uspokojit,“ zapředla s jedovatou sladkostí v hlase.
„Slibuju, že ti ukážu takovou rozkoš, jakou jsi nikdy dříve neochutnal.“
Jason zíral na ruku, kterou k němu
zvedla, aby se ho dotkla, tak intenzivním pohledem, že Komal zbledla a pustila
ji zpět k tělu. Pak se zadíval do jejích okázale hnědých očí, které
bezpochyby svedly mnohé muže rovnou do pekla.
„A Erisovi si ji také ukázala?“
Super ! ! ! Díky moc za překlad další kapitolky ! ! !
OdpovědětVymazatMoc děkuji . Dráža
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatDíky moc , že i při tvém vytížení si najdeš čas na překlad, pro nás co tuto serii milujeme. Díky moc a těším se na další kapitolku, až dovolí čas :-)
OdpovědětVymazatMoc děkuju za překlad
OdpovědětVymazatMoc děkuji za překlad
OdpovědětVymazatDíky za překlad. A už se těším na další kapitolu :)
OdpovědětVymazatDěkuji ♥, Suzy
OdpovědětVymazatďakujem za preklad:-)
OdpovědětVymazatDíky:)
OdpovědětVymazatSrdečná vďaka za preklad!!! :-) ;-)
OdpovědětVymazatDěkuji moc za skvělý překlad!!! :-) :-)
OdpovědětVymazatSrdečná vďaka za preklad :)
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad.
OdpovědětVymazat