Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels Storm - 11. kaptiola

11
Komal se zmocnila čirá, nefalšovaná panika. „Kdo tuhle fámu vymyslel?“ zasyčela šeptem a rychle se rozhlédla kolem sebe, aby se přesvědčila, že je nikdo neposlouchal. „Pokud se to dostane k uším Nehy, nechá mě popravit. Bože, nejdřív by mě pravděpodobně několik let mučila.“
Jason jí nic neodpověděl, jen sledoval, jak se otočila směrem k Mahiye a blýskla po ní svými špičáky. „Řekni mi to, nebo tě nechám znovu zbičovat.“
„Kdybych byla na tvém místě, Komal,“ pronesla Mahiya chladným, varovným tónem, „tak bych nedělala žádné potíže a po nějaký čas zůstala z dohledu.“

Upírka zbělala ještě víc, otočila se a rozeběhla se pryč. Její figuru obepínající róba se vlnila po bílé kamenné dlažbě, kterou byly obložené chodby v této části pevnosti. Jason jí nechal jít. Byl si jistý, že Komal Erisovou milenkou nebyla a ani nevěděla, kdo by to mohl být. Její roztřesená reakce na toto nařčení i její nestydatá nátura stranou – Komal nebyla dostatečně chytrá na to, aby byla schopná takových intrik. Kdyby byla Erisovou milenkou, někomu by to vyzradila a už dávno by byla přistižena.
„Proč si byla zbičována?“ zeptal se daleko komplexnější a inteligentnější ženy, která stála vedle něho. V Mahiyně chůzi se po jeho otázce neprojevila sebemenší odchylka tempa.
„A které bičování máš na mysli?“
Jason zaťal ruce do pěstí. „To poslední.“
„Chovala jsem se neuctivě k vysoce postavenému dvořanovi.“
„A byl hoden tvého respektu?“
Mahiya nebyla jeho otázkou vůbec překvapená. Byl to muž, který se neřídil žádnými zavedenými společenskými normami, a který ji dokázal tak moc rozzuřit, že se nebezpečným způsobem zapomněla a přestávala se ovládat.
„Ne.“ Bylo zbytečné mu lhát.
„Pak to bičování za to stálo.“
Bylo podivné cítit se zcela osvobozená a neskrývat své skutečné myšlenky. Připadala si téměř jako opilá. „Ne,“ řekla znovu. Její zuřivost stále chladně žhnula. „Nestálo, protože když jsem byla zbitá a slabá, tak se mu nakonec stejně dostalo toho, co chtěl.“ Mahiya mu musela padnout k nohám a prosit o odpuštění za urážku, které se dopustila. Jen díky svému tvrdohlavě odmítavému postoji k tomu, aby se podobala Neze se jí podařilo neutopit se v zahořklosti a nenávisti, které v ní toho dne začaly klíčit.
„Naučila jsem se, pečlivě si své bitvy vybírat.“
Jasonův velmi temný pohled – jako ta nejexkluzivnější, chuťově bohatá a dekadentní čokoláda – na ní setrvával dlouhý, nekonečný moment. Pak jí věnoval mírnou úklonu. „Za předpokladu, že nepřestaneš bojovat.“
V žilách se jí opět vznítila vlna hněvu a Mahiya se musela velice ovládat, aby ze sebe dostala navenek zdvořile znějící odpověď, „Ano, můj pane.“
Jason zůstával bez hnutí stát na místě a Mahiya si uvědomila, že si dobírala muže, který byl natolik nebezpečný, že se opovážil bez mrknutí dívat do očí archanděla.
Pak pronesl, „omlouvám se ti. Nevím naprosto nic o bitvách, které už si musela vybojovat, nebo o rozhodnutích, která si musela kvůli přežití učinit.“
Žádný muž se jí nikdy dříve neomluvil a slyšet slova omluvy od tohoto muže, jí otřáslo natolik, že když se otočil a vykročil dál do pevnosti, nezmohla se na jediné slovo.
Věděla, že ačkoli šla vedle něho, Jason toho slyšel i viděl více, než ona. Byl daleko více, než jen uchvacující. Byl nepředvídatelný a nebezpečně inteligentní. Byl pro ni hrozbou. A Mahiya přesto chtěla přejet prstem přes hranu ostří, které pro ni představoval, i když věděla, že se řízne a bude krvácet. Chtěla přiletět až na dosah jeho temných plamenů. Chtěla zariskovat i přesto, že by u toho mohla být zničena.
Její pohled se stočil k jeho černočerným křídlům. Prsty jí brněly touhou objevovat. Připadala si, jakoby její vnitřní přiznání toho, jak moc ji přitahoval, otevřelo dveře, o kterých nevěděla, že byly doposud zamčené. Až na to, že… přestože věděla, že kráčel hned vedle ní, ho přehlédla.
Zkoncentrovala se a uvědomila si, že většina strážných si jeho přítomnosti vůbec nevšímala. Zdravili odměřeným kývnutím hlavy jen jí. Sledovala ho s obrovskou soustředěností, ze které se jí spustila otupělá bolest hlavy. Dokázala vnímat obrys jeho siluety, ale o vteřinu později, když vstoupil do stínu, který vytvářela záplava květin, kaskádovitě visících ze zdi, byl pryč.
Mahiya bez přemýšlení sáhla rukou dopředu… a prsty se otřela o okraj jeho křídla. Jednotlivá pírka byla na dotyk hladká a teplá. Jason ztuhl a zaťal každý sval v těle. Mahiye se do tváří vedralo teplo, a jakmile si uvědomila nepřijatelnost svého chování, okamžitě stáhla ruku zpět. „Omlouvám se… ale neviděla jsem tě.“
„Jsem velmi dobrý v tom, abych zůstal neviděn.“ V jeho hlase nezaslechla žádnou nelibost, kterou očekávala po té, co byla svědkem jeho varovného pohledu, kterým obdařil Komal, když se ho chtěla dotknout. „Měl jsem stovky let na to, abych tuto schopnost vypiloval.“
Mahiya mu nevěřila, ale na to, aby si uvědomila, že šéf špionáže by jí svá tajemství jen stěží vyzradil, nemusela být žádným géniem. „Znovu se omlouvám.“ Z toho letmého kontaktu jí stále brněly prsty. „Neměla jsem na to žádné právo.“
„Vlastně si to právo měla,“ pronesl k jejímu obrovskému překvapení. Jeho tetování ve světle slunečních paprsků vyloženě vyzývalo k dotyku. „Složil jsem ti krevní přísahu. Kůže a peří jsou k povrchu daleko blíže, než krev.“
„Nikdy bych krevní přísahu takovým způsobem nezneužila.“ Mahiya zaťala ruku do pěsti, aby odolala nutkání spáchat ještě horší porušení tím, že by prstem kopírovala linie jeho tetování. Obrátila se od něho pryč a pokračovala v chůzi. Kůže jí žhnula a o vteřinu později byla pro změnu ledově chladná, její srdce bilo jako o závod… a ona si uvědomila, že navzdory její prohlubující se fascinovanosti Raphaelovým šéfem špionáže, se bála.
Jason se svým tichým hlasem a pozorným pohledem pro ni byl daleko nebezpečnějším, než pro ni kdy byla Neha. Naslouchal jí, když mluvila a už o ní věděl věci, které nevěděl nikdo jiný. Takový muž by proti ní nepoužil hrubou sílu, ani lži, kterými by jí podvedl. Prostě by ji znal tak dobře, že by jí dokázal přimět k tomu, aby se o svůj pád zapříčinila sama.
Dlaně jí zvlhly potem a díky své nepozornosti si až příliš pozdě uvědomila, že směřovali do části pevnosti, ve které by ho Neha za žádných okolností nechtěla. „Tímto směrem už dál jít nemůžeme.“
„Proč?“
„Tohle je Nehy soukromá část pevnosti, kam bez jejího výslovného povolení nikdo nesmí.“
„Dobře.“ A s takto podezřele rychlým souhlasem mávl křídly, a tak rychle se vznesl k obloze, že Mahiya neměla sebemenší šanci ho následovat. Podmanivý… a nebezpečný. To byl fakt, na který navzdory pokušení dotknout se toho ostří, nesměla zapomínat. V sázce toho bylo příliš mnoho – celá její existence, její život. Jason byl snem, který si bude muset schovat do dalšího života… ale nejprve se bude potřebovat dostat živá z toho současného.
Jason se jí ztratil z dohledu za nadýchanými bílými mraky, které připlavaly po obloze a Mahiya stočila pohled k cestě z rudých kamenů, která vedla do malého paláce, kam Jasonovi řekla, že nesmí chodit.
Neha bděla u Erisova těla v Guardianovi a nevrátí se až do ranních hodin. Jason ji tu nechal samotnou. Už nikdy se jí nenaskytne lepší příležitost k tomu, aby pootočila mosaznou klikou od dveří.
Po zádech jí začaly stékat chladné krůpěje potu, ale i přesto přistoupila blíž. Žádný ze strážců se jí nepokusil zastavit – Neha si ji k sobě dovnitř volala poměrně často. Na druhou stranu, Mahiya zatím byla vždy jen v předních komnatách. Ale dnes chtěla využít skutečnosti, že uvnitř nesměli být žádní strážci a ona by se tak mohla dostat dál, než kdy dříve. Pokračovala po cestě směrem k místnosti v samém středu paláce. K místnosti, z níž cítila věci, ze kterých jí běhal mráz po zádech, a všechny instinkty na ni křičely, aby okamžitě utekla pryč.
Mahiya se pokusila své instinkty umlčet. Tohle nebyl její první průnik do zakázané části pevnosti. Naposledy tu byla uprostřed noci, zatímco Neha byla uvnitř místnosti. Stálo jí to nepředstavitelnou odvahu a strašlivé odhodlání. S každým roztřeseným nádechem cítila, jak jí srdce bilo až v krku. To, co té noci viděla, bylo znepokojující, ale její objev stále nebyl dostačující na to, aby mohla dokončit své plány.
Dnes nebyly hladké mramorové zdi pokryté ledem, její dech se ve vzduchu neměnil v páru a z extrémní zimy jí nebolely kosti. Dotkla se prsty mramorové stěny a rychle a potichu pokračovala cestou, vedoucí ke dveřím, které už měla v dohledu. Tenkrát byly tak zarostlé ledem, že ani nemohla sáhnout na kliku.
Dnes klika zářila jasně zlatavou barvou. Mahiya se na ni chystala položit dlaň, ale v poslední chvilce zaváhala. Tohle bylo až příliš jednoduché. Přinutila se k trpělivosti a schovala se do malého výklenku, kde zvažovala všechny úhly pohledu – aby objevila, co měla Neha za lubem, by se musela dostat dovnitř, ale kdyby se jí to podařilo, mohlo by to znamenat její smrt. Neha byla archandělem se schopnostmi jak známými, tak i těmi, které si nechávala pro sebe.
Její nejznámější schopností byla ta, že dokázala ovládat veškeré druhy plazů. Jako třeba toho zlatého, který byl obtočený kolem kliky dveří. Když to stvoření kmitlo svým rudým jazykem a ona si uvědomila, že to, co považovala za zdobený design kliky, byl živočich, rozbušilo se jí srdce. Jedovatý živočich. Jednou z nejznámějších Nehy  schopností byla ta, že dokázala vytvořit jedové žlázy v nejedovatých druzích živočichů. Kdyby se té kliky dotkla, znamenalo by to, že by jí had kousl a ona by zůstala na několik hodin paralyzovaná a bezmocná. A pravděpodobně se nejednalo o jediné bezpečnostní opatření, protože zatímco Neha byla anděl ze starých časů, rozhodně nepřehlížela výhody moderních technologií.
Teď, když už Mahiya přemýšlela s rozvahou, místo toho aby jí popohánělo vědomí, jak málo času jí zbývalo, si uvědomila, že i kdyby byly dveře odemčené, Neha na nich měla určitě nainstalovaný tichý alarm, který by jí upozornil na jakékoli neoprávněné vniknutí.
Jakmile by byl narušitel uvnitř místnosti, mohl zjistit, že byla zcela prázdná… nebo být obklíčen stovkami hadů, kteří by podrážděně syčeli, protože je někdo vyrušil.
V tom momentě Mahiya zaslechla nějaký tichý zvuk. Okamžitě ztuhla a doufala, že kdokoli to byl – služebná? – přišla do této části pevnosti jen proto, aby poklidila v předních místnostech.
„Takže,“ ozval se vznětlivý, ale povědomý hlas z levé strany výklenku, kde se schovávala, „ty se tu snažíš odkrýt Nehy tajemství.“
Celým jejím tělem se začala šířit panika, ale Mahiya popošla na světlo a postavila se Jasonovi tváří v tvář. „Přišla jsem si vzít něco, co jsem tu zapomněla,“ řekla, ale pak jí došlo, že měla prázdné ruce. „Ale nenašla jsem to.“
Jeho téměř černé oči jí bez mrknutí pozorovaly. „Ve lhaní jsi velmi dobrá, ale já jsem ještě lepší v odhalování lží.“ Pak se jeho pohled stočil k zavřeným dveřím, které strážil zlatý had, několik opatrných vteřin se na ně jen díval, pak se otočil a řekl, „potřebujeme si promluvit v soukromí.“
Nejednalo se o pozvání a Mahiya by velmi ráda jeho rozkaz odmítla, ale kdyby se o tom zmínil Neze, byla by mrtvá a na ničem z jejích plánů už by nezáleželo. Žilami se jí rozlila frustrace, strach a vztek, ale přesto ho následovala ven do denního světla. Bylo tak jasné, že musela několikrát zamrkat, aby se mu její oči přizpůsobily… a když se pak rozhlédla, zjistila, že Jason už nestál vedle ní.
„Nebylo by dobré, kdyby se Neha dozvěděla, že jsem tam byl,“ řekl o několik minut později, když se k ní na veřejnějším místě opět připojil.
„Jak ses dostal dovnitř?“ Už ve chvíli, kdy svou otázku vyslovila, si vzpomněla na všechny strážce, kteří ho jednoduše neviděli.
Jason se místo odpovědi podíval na její křídla a zeptal se, „Zvládneš ještě jeden vzlet z místa?“
„Ano, zvládnu.“ Mahiya byla pomalá, ne slabá.
„Kam poletíme?“
„Následuj mě.“ Jason se vznesl do oblak, kde počkal, než se k němu připojila a pak zamířil nad město a dál, dokud neprolétávali nad vesnicemi, kde jim nadšeně mávaly místní děti. Mahiya zahlédla i modré kameninové výrobky, které čekaly na dozdobení a ospalý dobytek, odpočívající na zelených pastvinách, které napájel potůček, skrytý ve vysoké trávě.
Tohle mi bude chybět. Z té myšlenky jí rozbolelo srdce. Tahle země plná pouští a skrytých oáz byla vším, co kdy poznala. Nedokázala si představit, že by žila na místě, kde se nepohybovaly pískové duny, a kde by neviděla velbloudy, jejichž houpavá chůze pro ni byla stejně známá jako chůze vznešených slonů. Se zvířaty tu bylo zacházeno s láskou a pečlivostí. Tahle pravidla Neha prosadila už před dávnými a dávnými časy. Mnoho zdejších lidí se toulalo krajem s úkolem starat se o volně žijící zvěř – jako třeba o stádo velbloudů pod nimi, kteří se zrovna pásli.
V jejich blízkosti stála osamělá pasačka ve žluté tunice a stejně jasně žluté sukni. Když je zahlédla, zvedla ruku a zamávala na pozdrav. Mahiya jí zamávala zpátky. Opět byla zasažena mnohými – někdy velmi protikladnými – stránkami Nehy. Byla královnou, která uměla být krutá, ale také byla pro svou štědrost a férovost milována svými vlastními lidmi. Andělé z jejího dvora byli vítaní, kamkoli se vydali.
Kdyby Mahiya v tomto okamžiku přistála ve vesnici, nad kterou zrovna přelétali, byla by vřele přijata. Dostala by horký čaj a čerstvě upečené koláče. V místních lidech samozřejmě žil i strach, ale nebyl paralyzující. Jednalo se o tiché vědomí toho, že nesmrtelní byly silnější a nebezpečnější stvoření, se kterými bylo lepší žít v míru a vyhovět jim, než se proti nim bouřit.
Nicméně Jason ji nevzal do jedné z vesnic, nad kterými prolétali, ale na malou, opuštěnou louku. Přistál pod větvemi stromu, který měl tak hluboké kořeny, že prosperoval i v období sucha. Jeho světle zelené listí bylo hedvábné a delikátní. Jason si složil křídla a sledoval Mahiyino přistání.
Oproti jeho tichému sestupu si připadala neohrabaně. Její křídla příliš hlasitě šelestila a dopad jejích chodidel byl příliš hlučný.
„Teď,“ pronesl, když si urovnala křídla, „si promluvíme.“
Kam oko dohlédlo, bylo prázdno a pusto, ale přesto to byla její domovina, která jí dodala potřebnou odvahu. „A co chceš, abych řekla?“
Jason se jí zadíval do očí a spatřil v nich ocelovou odhodlanost. Nebyla to žena, která by se snadno zlomila… a on nebyl mužem, který by kdy mohl zničit vůli jakékoli ženy. Nicméně existovaly i jiné způsoby, jak dostat to, co potřeboval – ale teď nebyl čas na hraní jakýchkoli her. „Oba moc dobře víme, že všechna esa držím v rukou já.“
„Složil si mi krevní přísahu,“ poukázala, přestože pod lehkým stínem, který vytvářelo listí stromu, pod kterým stáli, znatelně zbledla. „A to znamená, že mi nesmíš jakkoli ublížit.“
„Vzpomeň si na přesné znění slov, která jsme si vyměnili,“ odpověděl a potlačil svou niterní reakci nad jejím odmítnutím kapitulovat. „Jsem pouze povinen odhalit Erisova vraha a během té doby chránit zájmy tvé rodiny. Ale zdá se, že ty máš zrádcovské úmysly.“
Mahiya zaťala čelist. „Co jí řekneš?“
„To záleží na tom, zda se nám povede dojít k vzájemné dohodě.“ Pokud se mu podaří dokončit svůj úkol a odhalit identitu vraha, nebyl povinen hlásit Neze úplně všechno.
Mahiya měla stále zaťatou čelist a v očích se jí nemilosrdně blýskalo. „A jaká je tvoje cena, můj pane?“ Poslední dvě slova vyzněla jako urážka.
„Pověz mi o té místnosti,“ řekl a pohled mu klesl ke rtům, které měla ve vzteku stažené do úzké linky. „Pověz mi o tom, co se děje za jejími dveřmi.“
„To já nevím,“ vycedila skrz zaťaté zuby. „Nikdy se mi nepodařilo dostat se dovnitř.“
To znělo pravdivě, pomyslel si, když sledoval tvář, která byla neuvěřitelně snadno čitelná, pokud si člověk udělal čas a objevil nepatrnou mimiku, která prozradila každou její myšlenku. A Jason si ten čas udělal. „Ale stejně si tam něco viděla.“
Její křídla neklidně zašelestila a pak si Mahiya zhluboka a roztřeseně povzdychla. „Led. Pokrýval celé stěny i dveře. Vzduch, který jsem vydechovala, zamrzal a cítila jsem, že mi začínala mrznout i krev v žilách.“ Zachvěla se. „Moje žíly… byly pod kůží příliš viditelné, a když jsem na ně přitlačila, připadaly mi tvrdé.“
Andělé byli zrozeni k létání, a proto nepociťovali chlad tak, jako ho cítili smrtelníci. Ale to, co mu tady Mahiya popisovala, byla tak hrozivá zima, že to bylo v tomto regionu nemyslitelné. A přesto, tak daleko, jak jeho vědomosti sahaly, Neha neměla schopnosti manipulovat s přírodními elementy.
„Byla Neha v té místnosti sama?“
Mahiya s odpovědí nepatrně zaváhala…    



12 komentářů:

  1. Moc děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za další kapitolu :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Srdečná vďaka Nelly za preklad ďalšej kapitoly ! ! ! :-) ;-)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Knihomolka.36512. srpna 2015 21:09

    Díky za krásný překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  7. Skvělé ! ! ! Děkuji mnohokrát za překlad další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  8. ďakujem za preklad:-))

    OdpovědětVymazat