Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangels Storm - 12. kapitola

12
„Nikdy jsem neviděla, že by šla dovnitř s někým dalším.“
To byla velmi opatrně zvolená slova, ale Jason tyhle hry hrál o staletí déle, než Mahiya. „A slyšela si jí s někým mluvit, když byla uvnitř?“
„Jestli ti prozradím všechno, co vím,“ pronesla tak pevným tónem hlasu, že byl téměř jako žula, „tak už nebude záležet na tom, jestli mě Neze prozradíš. Konečný výsledek bude stejný.“
Jason přemýšlel nad tím, proč by princezna potřebovala shromažďovat takhle nebezpečné informace. „Potřebuješ něco k vyjednávání,“ hádal. „K vyjednávání o čem?“

„Proč tohle děláš?“ Její pohled byl pronásledovaný, její zornice byly oproti jasně kočičím duhovkám jako živoucí čerň. „Proč mě chceš připravit o všechno, co mám?“
Její pohled zasáhl část jeho osobnosti, o které raději předstíral, že neexistovala. A přesto se nestáhl a nepřestal se domáhat její odpovědi. Potřeboval vědět koho Mahiya v té místnosti s Nehou zaslechla, protože pokud by byla pravda to, co se zatím jen domníval, celý svět by se mohl utopit v takové hrůze a hororu, jaké si nikdo nedokázal představit.
Princezna se k němu otočila zády, její křídla splývala v půvabných obloucích až k prachem pokryté zemi a byla přímým kontrastem toho, jak ztuhlá byla její záda. „Jestli brzy neobjevím cestu pryč, tak tu zemřu.“ Její slova byla tak neúprosná, jako země, která je obklopovala. „Neha mě nikdy dobrovolně nenechá, abych si žila svůj vlastní život, a už nemá žádný důvod k tomu, aby mě držela na živu – celou dobu jsem byla užitečná jen proto, že jsem byla prostředkem k mučení Erise.“
„A také jako náhražka za Erise, kterou místo něho mohla trestat,“ pronesl Jason. Všechny střípky, které dosud zahlédl, se spojily dohromady a vytvořily nehezký, pokroucený celek. „Kam se máš v plánu vydat?“
Mahiya se otočila a předvedla mu své prázdné dlaně. „Kam bych mohla jít?“ V každém jejím slově se zrcadlil žhnoucí vztek. „Chci žít daleko od tohoto vězení z nenávisti. Klidně v nějaké zchátralé chatrči. Ale Neze se může postavit jen jiný archanděl, tudíž budu muset jít za nějakým dalším členem Kádru.“
„Nejblíže je Lijuan.“
Celým jejím tělem otřásla oslepující hrůza, která byla tak surová a hluboko sahající, že Jasona ten pohled přiměl k něčemu velmi vzácnému – zvedl ruku, aby se jí mohl dotknout a chytil ji za paži. „Mahiyo.“
„Za Lijuan ne.“ Její hlas byl ochraptělý, jako kdyby předtím křičela.
„O to už ses pokusila,“ hádal znovu. Přesto že byl jejich dotek jen zběžný, stále na dlani cítil teplo její kůže. „Co se stalo?“ Ve dvoře Lijuan se mohla setkat s tisíci různými hrůzami, s tisíci nočními můrami, které měly propůjčenou kůži, krev i tělo.
Mahiya se opřela zády o strom a její profil osvítily sluneční paprsky, které v jejích vlasech vytvořily náznak záře západu slunce. „Je poměrně obtížné vézt rozhovor s mužem, který vidí všechno.“
„Chtěla si říct, že je poměrně obtížné manipulovat se mnou tak, abych viděl jen to, co chceš, abych viděl.“ Pravdou bylo, že jeho síla nevycházela z toho, jak dobře v ní dokázal číst, ale z jeho smířením se s tím, kolik toho nepochytil. Dokonce i v případě, že někoho znal již celá staletí, si byl Jason vědom toho, že odhalil jen náznaky z celé komplexní mozaiky, kterou byl vnitřní život té osoby.
Žena, stojící před ním, měla velmi spletitý dezén vedoucí k jejímu srdci a emocím, který nemusel nikdy pochopit. K tomu, aby její emoce pochopil, neměl Jason potřebné schopnosti. Všechno, co mohl udělat, bylo sledovat vodítka, která ostatní brali za samozřejmá, pak si tato vodítka spojit dohromady a vytvořit si obrázek jejích emocí. Jason moc dobře věděl, že zbytek světa to takhle nedělal, věděl, že jeho neschopnost přiblížit se na emocionální úrovni k ostatním kolem sebe bylo nedostatkem na jeho straně. Trápilo ho to natolik, že se zhruba před sto lety rozhodl promluvit s Jessamy.
Příjemná a něžná učitelka malých andělů si na zvážení jeho otázky vzala spousty času. „Řekla bych,“ pronesla nakonec, „že v sobě máš dostatek kapacity na to, abys dokázal cítit stejně jako každý jiný nesmrtelný. Možná i více. Tvé srdce je tak objemné, že mě to občas až děsí. A to jak v sobě držíš všechny emoce uzamčené…“ Jessamy mu věnovala odhodlaný pohled. „Ta bouře se ti jednoho dne vymkne kontrole, tím jsem si naprosto jistá. Ale zatím si ještě nenašel důvod k tomu, abys to riskoval.“ Pak ho obdařila smutným úsměvem. „O vyhýbání se bolesti něco vím, takže mi má slova můžeš věřit.“
Jason cítil vůči Jessamy obrovský respekt a věděl, že mu nelhala. Narodila se s deformovaným křídlem, a proto pro ni sólové létání nikdy nepřipadalo v úvahu. Během života si protrpěla taková muka, že si to nedokázal představit. Její trápení by nikdy nezmenšoval a nikdy by ho nepovažoval za méně důležité než skutečnosti, které zformovaly jeho. Ale přesto byl přesvědčený, že cesty, kterými se ubíhaly jejich životy a během nichž se vyvinuly jejich osobnosti, byly zásadním způsobem rozdílné.
Tak jako si on nedokázal představit, jaké to bylo, nemoci vzlétnout do oblak dle libosti, Jessamy si neuměla představit, jaké to bylo, být sám. Zcela a absolutně sám. Ne na hodinu, ne na jeden den, nebo jeden rok, ale po celé dekády. Byl sám tak dlouho, že zapomněl jak mluvit, jak být živou bytostí. Ta nekonečná samota ho v době, kdy byl ještě malým chlapcem s příliš těžkými křídly, o něco připravila a na rozdíl od Jessamy věřil, že to byla permanentní ztráta. Ztráta, která se nedala změnit – stejně jako se nedal změnit fakt, že ostrov, na kterém se narodil, a kde byla pohřbená jeho matka, byl navždy pryč. Smetlo ho obrovské zemětřesení, které vyvolala erupce sopky pod hladinou moře. Připadal si, jakoby jeho rodiče nikdy neexistovaly, jakoby tu samotu uvnitř sebe nosil od vždy.
„Očividně,“ pronesla Mahiya do nastalého ticha, „jsem tedy bez možností.“ Evidentně využila jeho odmlčení k tomu, aby si nasadila masku ženy, která vyrostla na královském dvoře. Na dvoře, kde byl jed nejčastěji doručen s medově sladkým úsměvem.
„Nechme těch her.“ Zatímco přeživší, který se v něm ukrýval, obdivoval její odhodlání a vůli, nemohl jí dovolit, aby nad ním měla navrch. „Rozhodni se a rozhodni se rychle.“
Tělem se jí rozlilo slabé zachvění a Jason věděl, že pod jejím tvrdohlavým odmítáním se mu podvolit, se bála. Nerad vyvolával v ženách strach, protože to s sebou přinášelo příliš mnoho vzpomínek, které bez ohledu na to, jak moc byly staré, nechtěly vyblednout.
Od toho, jak bezúspěšně bušil na dveře, aby se dostal dovnitř a mohl zastavit to, co se za nimi dělo, ho brněly celé ruce.
„Ne, to není prav-„
„Nelži mi! Viděl jsem, jak ses na něho dívala!“
Ozvěna těch vzpomínek přežila staletí času, ale Jason se už dávno naučil, jak se svými démony žít. Neřekl nic, ani když se ticho, které je obklopovalo, prosytilo Mahiyiným strachem. A neřekl nic, ani když na něho jeho vlastní instinkty zuřivě vrčely, aby zneškodnil cokoli, co její strach způsobovalo.
„Musíš mi dát něco na oplátku.“ Kolem jejích rtů se zformovaly tvrdé linie a vypnula se v zádech. „Nemohu se vzdát své nejcennější informace, aniž bych výměnou nedostala něco stejně hodnotného.“
V ten moment Jason pochopil, že tichá a elegantní princezna se naučila svůj strach využívat k tomu, aby jí posílil, místo toho aby jí rozdrtil.
Nějaká skrytá a neznámá část jeho osobnosti pocítila pronikavou radost. Ta emoce byla surová a nečekaná a tak výrazná, že se musel vědomě snažit, aby ji dostal pod kontrolu. A dokonce i po té stále žhnula jako půlnoční plameny, které mu protékaly žilami.
„Pokud bude tvá informace dostatečně cenná,“ začal a navzdory prudké reakci, kterou v něm Mahiya vyvolala, se snažil usilovně přemýšlet. Nakonec došel k závěru, že princezna by si tento kousek skládačky držela pro sebe i přesto, že by tím mohla riskovat svůj vlastní život, „promluvím si s Raphaelem.“
Mahiye se ve tváři zračila naděje. „A bude ochoten-„
Jason nehodlal k vyjednávání používat lži a poloviční pravdy. „Žádný archanděl kvůli tobě nepůjde do války,“ řekl upřímně. „A nezáleží na tom, jaká tajemství znáš.“
Mahiya cítila, jak se začínala rozpadat na kousíčky. Jen několika málo slovy se Jasonovi podařilo zničit jedinou kapičku naděje, kterou si během veškerého ponižování, ubližování a celoživotní jistoty toho, že žila na vypůjčený čas, zoufale opečovávala. A nejhorší na tom bylo, že u toho neprojevil ani jedinou emoci – jako kdyby její život nic neznamenal. Tohle měl být muž, kterého se chtěla dotýkat, kterého chtěla poznat?
„A k čemu,“ pronesla, zatímco se drápala z hluboké propasti zpátky na věž, vystavěnou z hněvu, hrdosti a trýznivého pocitu ztráty něčeho, co nikdy neměla, „je mi tedy tvůj slib platný?“
„Přímočarý únik není jediným způsobem, jak dosáhnout toho, co chceš.“ Jasonův tón hlasu byl drsnější, než ho kdy slyšela a jeho oči byly tak temné, že působily jako z ebenu. „Vyrostla si na královském dvoře, tak přemýšlej.“
Mahiya po jeho rozhněvaných slovech jen zamrkala, své vlastní emoce odsunula stranou.
„Tu informaci,“ požadoval Jason dříve, než mohla rozplést své zamotané myšlenky. Nakonec se ukázalo, že její rozhodnutí nebylo vůbec složité. Chladnou a tvrdou realitou bylo, že Jason měl pravdu – vůbec nezáleželo na tom, že ona neudělala nic, čím by se zasloužila o uvěznění v tomto pozlaceném vězení. Neha byla vládcem tohoto teritoria a nad všemi svými lidmi měla absolutní autoritu. Pokud by chtěla Mahiyu mučit celou věčnost, tak to bylo její právo.
A jak Jason poukázal, žádný jiný archanděl by nezakročil a pro informaci, kterou Mahiya střežila, by nešel do války. A proto to musel být Jason. On ji alespoň nelhal. Právě naopak, měl ve zvyku být až příliš upřímný a tím dokázal člověka připravit o všechny iluze a naději. Mahiya se rozhodla, že zariskuje a bude doufat, že Jason dodrží svoji část dohody.
„Lijuan,“ řekla a při vzpomínce na chlad před onou místností, ze kterého jí doslova tuhla krev v žilách, se jí bolestně sevřel hrudník. „Nikdo ji neviděl přicházet a nikdo ji neviděl odcházet, ale vzhledem k tomu, že už není tak docela hmotná, to nic neznamená. Slyšela jsem jí mluvit s Nehou v té místnosti, co jí střeží zlatý had – a ano, jsem si jistá, že to byla ona. Její hlas je skutečně osobitý.“ V Lijuanině hlasu se ozývaly tisíce výkřiků.
Jason se na dlouhou, dlouhou dobu odmlčel. Stáčející se spirály a drobné tečky jeho tetování na obličeji byly ve slunečním světle velmi výrazné. Když nakonec přeci jen promluvil, řekl, „ potřebuji, abys zjistila, jestli se mezi dvořany – těmi níže postavenými, i výše postavenými – nepohřešuje nějaká žena. Soustřeď se na ty, které nebývají středem pozornosti.“
Mahiya byla tak náhlou změnou tématu konverzace velmi překvapená, a proto mu automaticky odpověděla, „To by nemělo být vůbec složité zjistit. Obyvatelstvo žijící uvnitř pevnosti je velmi dobře monitorováno.“
Jason roztáhl křídla, ze kterých se vyvalila temnota a Mahiya věděla, že to bylo znamení toho, že jejich rozhovor byl u konce. „A to bylo všechno?“ zeptala se. Chtěla ho popadnout, pořádně s ním zatřást a rozdrtit ty obsidianové štíty, kterými se udržoval mimo dění okolního světa. „To bylo všechno, cos mi chtěl říct?“ Tak snadno zničil všechno, co měla a okamžitě na ni zapomenul.
„Prozatím ano.“ Pak se vznesl a odletěl.
Mahiya zaťala zuby a přinutila se k dalšímu vzletu z místa. Věděla, že jejich konverzace skončila, protože ho nikdy nemohla dohonit. A nejen to, Jason byl šéfem špionáže. Když se chtěl vytratit, Mahiya nemohla doufat, že by ho dokázala vysledovat… a Neha to musela vědět.

„Hra,“ procedila skrz zuby zaťaté vztekem, který oslepoval. „Už od začátku to celé byla jen hra.“ Neha to na ni nastražila tak, aby selhala, aby zemřela. 

17 komentářů:

  1. Díky moc za další kapitolu :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Krasny preklad :) ale Jasona by som prefackala .. :D

    OdpovědětVymazat
  3. Knihomolka.36516. srpna 2015 3:15

    Díky za pokračování :)

    OdpovědětVymazat
  4. Skvělé ! ! ! Děkuji mnohokrát za překlad další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za překlad je čím dal zajímavější

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  7. Moc díky, Míša

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuju. Dráža

    OdpovědětVymazat
  9. Moc díky za překlad. Jako vždy perfektní.

    OdpovědětVymazat
  10. Mockrát děkuji za překlad. Mám moc velkou radost z Tvého překladu. Lidka

    OdpovědětVymazat
  11. Moc děkuji. Suzy

    OdpovědětVymazat
  12. Srdečná vďaka za preklad!!! :-) ;-)

    OdpovědětVymazat